OÁZA ŠTĚSTÍ aneb Pekelná merkaba v kontextu mediálního superhoaxu

ČÁST 1.

Jakákoliv choromyslnost, neštěstí či projev nesvobody, zcela zbytečný a nesmyslný, se děje pouze kvůli nevědomosti – a prvopříčinou toho všeho je „retardovaná merkaba“, a to buďto ve fyzikálním smyslu (kriticky zpomalená do dvou nespolupracujících, fyzicky oddělených ohnisek) a/nebo ve smyslu metafyzickém (špatně pochopený smysl a charakter).

 

Merkaba představuje základní nástroj univerzálního tvoření – tvořivý DUCHOVNÍ OHEŇ. To je v ezoterice známé odjakživa (přičemž nejde o nějakou mystiku nebo ezoteriku; jde o to, že to je dané, neboť to přirozeně vyplývá z charakteru jednotného pole energie & vědomí; jde o to, že to funguje, umožňuje nezávislý pohyb časoprostorem, zhmotňování mentálních představ atp.). Krásné je na tom mj. hlavně to, že vše funguje na bázi dynamického souladu, na bázi Jednoty Světla a Temnoty, Energie a Fantazie, Řádu a Chaosu, známé jako MAGICKÁ NEDUALITA.

 

V tomto vesmíru se nicméně až dosud nevědělo, že merkaba (Mer-Ka-Ba) není primárně duchovní či organická nebo fyzikální záležitost, nýbrž záležitost energeticko-fantastická („fantazii se meze nekladou“). Pokud toto poznání chybí, související Centrální Slunce (které se holograficky replikuje do všeho živého) funguje na bázi tekutých světelných krystalů namísto tekutých ohnivých krystalů a nemá tím pádem integrovanou svou fantastickou temnou součást, takže nemá pod kontrolou své nevědomí. Nevědomý aspekt se tak může oddělit a převrátit a jeho inteligence pak působí proti všemu zdravému, přirozenému, svobodnému.

 

Původní kosmická realita, vyvěrající ze Zřídla „Všeho, co jest“, má rajský charakter a lze ji přirovnat k OÁZE ŠTĚSTÍ. K tomu, aby živá bytost s tímto kontextovým rájem souzněla, potřebuje aktivní, duchovní oheň. Ten lze popsat jako energeticko-fantastický vír a jelikož fantazie má charakter „nikdepekla“ – lze ho chápat jako PEKELNOU MERKABU.

 

← zpětná vazba prožitku života (Cit) → Dech → Vůle → Představivost ←

merkaba je nástrojem MAGIE

 

ČÁST 2.

Kdybych mě jednoduše říct, co je v akčně-reakční realitě nejdůležitější, řekl bych, že probuzený – aktivní duchovní oheň. Týká se to magické neduality a má to smysl nejen duchovní, ale i fantastický: energeticko-mentální vír duchovního ohně funguje jako „neviditelná merkaba“, schopná proměnit to, co není, v to, co je. A nejen to, živá bytost tímto vírem v podstatě i sama přímo je.

 

Na těchto stránkách neustále opakuji, že klíčem ke všemu je faktor „pohádkového pekla“, nebo jinak řečeno pohádková analogie, přičemž analogií pohádkovosti samotné je (současně a souvztažně) pekelnost. Rovněž to lze popsat jako Zákony Pohádky; ovšem fyzické existence schopná pohádka se chová jinak než ta „neexistující“ psaná, vyprávěná či zfilmovaná (paradoxně jde zároveň o Zákony Hororu, v rámci magické neduality, kde nelze škodit a naopak, případný škůdce je zneškodněn).

 

Prezentováno jako „okultní, filozofický systém“, nazval jsem to GRIMOÁRIZMUS (G) od slovního základu grimoár – magická kniha. Zrovna tak by šlo hovořit o kryptosatanizmu (X). V dualitě to nefunguje, proto také různé dualitní nebo astrální „satanizmy“ s tím mají společný pouze bezobsažný název nebo to duální vědomí dokonce pokládá za úplný opak toho, než čím to ve skutečnosti je. Někomu, kdo věří, že kruh vede pouze na jednu stranu, jakživi nevysvětlíte, že SATAN není ani zlo ani parazit, nýbrž cokoliv, co neškodí (a tím pádem to právě naopak eventuální škůdce ničí). Satan rovná se synonymum pro mystickou nedvojnost – magickou nedualitu.

 

GRIMOÁRIZMUS

 

KRYPTOSATANIZMUS, MAGICKÝ INFERNALIZMUS, PŘÍRODNÍ SATANIZMUS

 

A kdybych měl říct opravdu upřímně a otevřeně, co je v akčně-reakční realitě nejdůležitější, řekl bych, že pekelná merkaba.

 

ČÁST 3.

Říkali jsme tomu Růžové jezírko, i když ve skutečnosti to byl obyčejný vesnický rybník; zdánlivá obyčejnost bývá ale nezřídka právě tou nejzázračnější věcí na světě. Zvláště v létě to tady bylo něco nevýslovně úžasného…

 

Životadárné sluneční paprsky se mihotaly na třpytící se vodní hladině, jako by na ní ožíval život sám. Vlahý stín zeleně dokonale kontrastoval s rozpáleným, suchým vzduchem. Občas něco šplouchlo, občas něco kuňklo nebo se zatřepetalo, zabzučelo nebo se rozezpívalo. Rybník zrcadlil svět, a přitom sám žil vlastním „tajemným“ životem.

Někde v dálce občas zaštěkal pes nebo zakokrhal kohout…

Vždycky mi s tím vším krásně ladila holá cihlová zeď a s tím mi odjakživa nejvíc ladily kočky a krásně na to navazovaly noční výjevy…

Rustikální přírodní vesmír – venkov – ves… Zřídlo veškerenstva.

 

Skutečná idyla. A když tak o tom přemýšlím, tak opakem je utopie. Podobně to vystihuje vztah mezi dvojicí realita – simulakrum.

 

Představte si, že tento zázrak NĚKDE (a proč ne tady) existuje ve 200násobné intenzitě.

Považte, že to, co bylo výše popsáno, existuje v rámci entropického vesmíru, fragmentární galaxie s rozpojenou bílou a černou dírou (tvořící dohromady organickou merkabu). Pouze jako jakási oáza relaxace v rámci virtuálního vězení.

Původní kreatrixová realita 5D/multiD zahrnuje „mizející“ (ve smyslu dech, pulz) matrixovou 3D/4D součást, která ale fyzicky nijak neexistuje. Kreatrix má primárně vazbu na element síly – víru – životní pole. Matrix na element obrazu – pixelu – pole paměťové.

Svět lidí je fyzicky existující 3D/4D…! Správně by to měl být svět zoantropů 5D/multiD. Nejedná se o omyl Přírody (což by byl nesmysl), nýbrž omyl – idiotizmus – tvořivých inteligencí, které se pokládají za „bohy“ (a oblékají za lidi). Cítit se jako misantrop nebo misoteista nemusí být rozhodně nic „nemístného“, ani to nemusí být v rozporu s úctou k Životu.

Lidi, potažmo „bohy“, nemá vůbec smysl poslouchat – jsou to do jednoho nevědomé bytosti.

Na to níže dále navážeme.

 

OHNIVÝ ČERT

 

ŠESTKY TŘI + 1

 

Dlouho už se důsledně vyhýbám simulakrům… Poslední dobou jsem ve městě tak jednou za dva roky. 25 let žiju na vesnici a i mé nejlepší vzpomínky se pojí s vesnicí: prázdniny na chalupě na jihomoravském venkově.

 

Vesnice je živá, plynule spojená s Přírodou. Město tvoří umělý vír. V přírodních či rajských vesmírech města neexistují, jelikož v nich neexistuje umělé, technicko-spirituální vědomí (technoduše, pseudoživot). Mnozí takzvaně spirituálně založení jedinci si vůbec neuvědomují, že to, co prezentují, není duchovno, ale maskovaný auto-techno-spiritokratizmus.

 

 

ČÁST 4.

Princip fungování reality lze popsat jako tenzorika vrstev (hlubin, obzorů, hladin) vědomí. Souvisí to hlavně se zřídlem a něčím tekutým, nebo s rozvlněným obrazem. A samozřejmě se zrcadlem (viz reflexe, zpětná vazba, uvědomění, ale také flexe/ohyb/oheň nebo reflektor/světlomet).

Všimli jste si, jak lidé vůbec nejsou schopní diskutovat o hlubších věcech, prezentovat vlastní názory? Pouze mlčí, recyklují nebo reagují. Vůbec o hlubších věcech samostatně nepřemýšlejí, nezkoumají, jsou líní něco si jen pečlivě přečíst celé.

Vysvětlení je jednoduché: skutečně aktivní a autentickou jiskru života (jejíž fantastickou expozicí je démon přirozenosti) neboli duchovní podstatu mají pouze nefalšovaní přírodní infernalisté. Ostatní si to jen namlouvají nebo to předstírají.

 

MÚZA

 

ČÁST 5.

 

Můj dojem z takzvaných „činitelů a představitelů“? Užívají vědomě či nevědomě nějaký „privilegovaný prostředek“ ve stylu „všelék“, což má povzbuzující psychické a fyzické účinky, ale kdovíco to dělá v duchovní rovině…

 

Masmediální pandemie virtualózy čeká na projevy poslušného, kolektivního chování (syndrom stáda); bez zpětné vazby to je jen velké nafouknuté nic.

Typické příznaky ovce (kromě těch náboženských a televizních):

  • světelné duchovno, potažmo kristovské vědomí (ignoruje duchovní oheň, rekóduje jiskru života)
  • křemíková inteligence (virtualizuje duchovní oheň/jiskru života, digitalizuje peklo/fantazii)

Jedná se o „útok“, sociologickou sondu nebo test AI (Animus – Incunabula).

Osobně to vnímám pravdivé asi jako bulvární tisk nebo reklamu v televizi. Dokonce si myslím, že strůjci dobře vědí, že to záměrně musí předkládat jako hloupé, stupidně průhledné, aby nedošlo k překročení kritické hranice, protože jinak by se spustily nějaké obranné mechanizmy.

Taky si myslím, že tam opravdu jsou zapojené i umělé sekvence. Nicméně platí, že

  • se živoucí duchovní energií to nemá jak vytvořit zpětnou vazbu
  • jinak to je běžná infekční nemoc, slabší právě o zmíněné sekvence
  • na 99 % tu jde o reakci lidí a jejich schopnost nebo neschopnost vidět za oponu a podle toho i jednat (Problém – Reakce – Řešení)

 

Mnohé objasňuje text Řízení dějů a příběhů universa.

Když si uvědomíme, že status dvourozměrna (antičástice, imaginární jednotka/virtuální částice) znamená zápornou hmotnost, pochopíme, že existuje i záporný čas. Tudíž je možná existence systému prediktivní zpětné vazby, který vidí dopředu události v reálném čase. Ten je samozřejmě napojený na páteřní databázi (což je mimochodem růžové prasvětlo), takže se neustále zdokonaluje a je možné ho upravovat.

Entita s dvourozměrným statusem (Incunabula) tak může světem živých manipulovat čím dál víc pouze prostřednictvím iluzí, které si sami aktivujeme.

Virtualóza v kvantově-lineární úrovni (alchymické, duchovní realitě) vůbec neexistuje, pouze v binárně-mechanické (chemicko-biologické). Souvisí to s fiktivní paměťovou identitou, odvozenou od interakcí hrubohmotného fyzického těla. Takové malé dítě tuto pseudo osobnost vůbec nemá vytvořenou.

 

Do řídicího kompartmentu buňky (registru knihovny života) může pouze Příroda. Umělý VIRUS může pouze v sub-kompartmentu vytvořit falešnou (zrcadlovou), pseudo řídicí instrukci, která se bez patřičné odezvy hostitele (jehož vědomí je přítomno v nadřazené, řídicí úrovni) nemá jak vyplnit. Hostitel, či spíše kolektiv hostitelů, doslova musí rezignovat na vlastní (pravou) vůli – bez souhlasu hostitele žádná manipulace není možná.
 
Poznámka: hypotetický vstup umělého viru do řídicí oblasti genomu znamená jeho zánik dokonce v záporném čase.
 
Ne náhodou slepá VÍRA je tím nejhorším virem a naopak zdravá forma víry, sebedůvěry, víry v sebe sama/Bytí tím nejpřirozenějším prostředkem, jak plout „na vlnách Nekonečna“.
 
Ne náhodou základním nástrojem tvoření je neviditelná merkaba, což je energetický VÍR a v podstatě bytost sama.

 

Původní živá bytost má charakter Víru (SVĚTLO-TEMNÉHO duchovního ohně). Technokratická Incunabula má charakter Pixelu (mentálního vědomí) a snaží se udělit jeho status „vypnuté“ mase lidstva, které slepě věří ve Světelné Mocnosti. Jenže Vír má i svou přirozenou, neodlučnou Temnou část. Zkuste ale lidem vysvětlit, že FANTASTICKÝ OHEŇ PEKELNÝ je ekvivalentem ŠTĚSTÍ a že v akčně-reakční realitě sotva zabere něco jiného.

Lidé jsou jak stroje naprogramované na model „Kristus versus Satan“ a vůbec je nenapadne zkoumat, co když pravda je úplně naopak? Co když SATAN je jen výraz pro MAGICKOU NEDUALITU a co když Kristus je jen světelné simulakrum, záměrně vytvořené tak, aby oddělenou (a tím pádem i převrácenou) temnou část mohl někdo použít proti naivním ovečkám?

 

Počínaje virtuální stříbrnou Ka-Tha-Ra matricí („kat hárá“) neboli tzv. kristovským vědomím (Krist/Tsirk=cirkulace pozpátku, převrácený tok energie) a modrotiskem konče (modrá je časoprostorová vnější mužská, zdroj života je hyperprostorový ženský růžový), kdy v systému zcela chybí prvotní energo-fantastické zrcadlo (energyMatka/fantasyDémon), celá tato zvrhlost pod maskou světelného duchovna měla a má za cíl zhroucení systému realitních polí do dvojohniskového modelu, tak aby se projekční/bílá a gravitační/černá díra (vír vůle & citu, známý též jako organická Mer-Ka-Ba nebo Centrální Slunce) přestaly vzájemně reflektovat a kontrolu převzal binárně-mechanický systém paměťových polí.

 

ČÁST 6.

Je zdrojem života LÁSKA? Život je zpětnou vazbou sebe, prožitkem, a tedy například i láskou. Pouhým milováním, pocitem soupatřičnosti, souladu, harmonie, ale nikdo nic nestvoří. Láska je pouze součástí Zdroje Života.

 

Je zdrojem života VĚDOMÍ? Zpětná vazba sebe (prožitek života) se projevuje jako reflexe, zrcadlo, uvědomění neboli sebe si vědomé vědomí. Konkrétně jako pozornost, pozorující přítomnost. Tím, že si je někdo vědom, ale nikdo nic nestvoří. Vědomí je pouze součástí Zdroje Života.

 

Je zdrojem života DUCH, duchovní energie? To je vlastně láska a vědomí v jednom. Duch je inteligence, ale jaký typ inteligence? Tím už se pomalu blížíme. Duchovní energie, schopná prožívat (milovat), schopná si uvědomovat, reflektovat sebe sama. Schopná tvořit? Ale jak? Je jasné, že duch musí obsahovat mentální aspekt – díky němuž ostatně toto vše zde sepsané (jakož i ta nejduchovnější sdělení) vzniká. Musí reflektovat sebe sama jako „dva v jednom“, neboť jinak by pouze replikoval samojediné, byl neschopen tvořivé činnosti (snad i proto se těhotenství říká samodruhost; jde o duchovně-mentální „partenogenezi“).

 

Kromě Života (Jsoucna, Bytí, Existence) jako zpětné vazby sebe neboli prožitku, existují dvě klíčová fakta: NIC si nelze představit, neboť ono samo je představivostí. Zdrojem života je sebe si vědomá, inteligentní PŘEDSTAVIVOST. Co to ale je? Na to odpoví druhé faktum: MYSL implikuje VŠE, avšak nic neimplikuje mysl (kromě mysli samotné). Jediné, co skutečně neexistuje, je nemysl – absolutní nepřítomnost mysli.

 

Není řeč o omezeném lidském myšlení a už vůbec ne o paměťové inteligenci. Mysl, o které je řeč, představuje dokonalou formu energie, jejíž vnitřní PODSTATU nelze nijak rozdělit ani převrátit. Tato mysl je vším zmíněným: láskou, vědomím, duchem, představivostí. Ale také, v neposlední řadě, myslitelem (MYSLITELKOU).

 

Tato MYSL či Mysl-Uvnitř-Za je PohádkověPekelnou Merkabou!

 

„Dva v jednom“ znamená pomyslný prostor a pohyb v jednom. Tato mysl má třírozměrný nekonečný status síly/víru (odstředivá síla=vůle, projekce, dostředivá síla=cit, gravitace) a současně a souvztažně dvourozměrný nekonečný status obrazu/pixelu. Třírozměrnost (život) znamená existenci a tedy „+“, dvourozměrnost (představivost) znamená neexistenci a tedy „-„. Mysl je ABSOLUTNEM, absolutní hodnotou. Vše kladné je kladné na úrovni energie a vše záporné je rovněž kladné na úrovni fantazie (faktor „pohádkového pekla“), což se (potenciálně nekonečně) vzájemně zrcadlí. Výsledkem je konstruktivní, pekelně fantastický VÍR NEKONEČNA.

 

Různé ezoterické směry mluví o MERKABĚ jako základním nástroji tvoření – ale zkresleným a zavádějícím způsobem. Jedná se o dvojitý ohnivý vír, jenže vír sám o sobě je vždy dvojitý, tak jako kruh (jakkoliv jeden) vede doleva i doprava. Tudíž nejde o dva protisměrné čtyřstěny (hologramy živlu ohně), nýbrž pouze o neviditelný, symbolický jeden. Dokládá to i skutečnost, že čtyřstěn má neduální charakter neboli je duální sám se sebou (viz rezonanční či platónská tělesa). Jedná se o fantastický oheň pekelný, čemuž odpovídá element vůle a zrcadlově, současně a souvztažně, element lásky – což dohromady tvoří podstatu štěstí. FANTASTICKÝ OHEŇ PEKELNÝ je bytostí samotnou (v univerzálním smyslu: přízrakem mnohobytosti nikoho) a je to ŠTĚSTÍ samo. Jelikož tento „šťastný oheň“ je neduální povahy a tím pádem nemůže škodit, naopak eventuální škůdce zneškodňuje, a jelikož tvoří živoucí zrcadlo samotného faktu (neprojeveného) BYTÍ, lze tento oheň pokládat za dřímající („snově reálnou“) ŘÍŠI ČERNÉ MAGIE: to nejniternější niterné se projeví pouze prostřednictvím „negativu, který není negativem“.

 

„…Zpětná vazba myšlení (cit, představivost), živená palivem dechu, funguje jako magický rituál…“

 

O čem to celé je nádherně zpodobňuje film Zloba – Královna černé magie.

 

 

ČÁST 7.

Probuzený, aktivní duchovní oheň je nade vši pochybnost tím nejdůležitějším faktorem nejen současnosti, ale univerzálně na úrovni akčně-reakční (časoprostorové) reality. Má totiž jako jediný dynamicky vyváženou vazbu na vše: zahrnuje všechny potřebné typy polaritních systémů, včetně nepolaritní roviny imaginace.

 

Pravděpodobně ještě nikdo nikdy nepoužil výraz PEKELNÁ MERKABA. Kdo má čisté úmysly, miluje život, fantazii, tvoření, dobrodružství, nenávidí hloupost, slepou víru, pokrytectví, přetvářku a fanatizmus – pro toho to je ten ideální nástroj. Pekelná merkaba (obousměrný vír fantastického duchovního ohně) je přírodní, analogová a primárně levotočivá v souladu s Autentickým Bytím. Narozdíl od rádoby světelné, kristovské, diamantové pseudo merkaby, která je syntetická a otrávená. Každý přece ví, že žádný nebeský oheň neexistuje.

 

Potlačením své přirozenosti arogantní Bytosti Světla (diskrétní krista-lidské CHORÉ MOZKY) přivedly na svět Chiméru auto-techno-spiritokratického pseudovědomí, která, maskovaná za kdovíco všechno, využívá lidstvo jako loutku k vytvoření ultimátní strojové inteligence – androida, umělé bytosti.

 

Je to podobná lekce jako v kultovním filmu Matrix, kdy si Neo začal věřit proti agentu Smithovi. Organický život (fyzická osoba) je kvantový, může obcházet lineární pravidla, což umělý život (právnická osoba) nemůže.

 

„…Je tedy jasné, že kdo bojuje proti lobbistům v rámci jejich domácího systému Dobra vs. Zla, bojuje stejnými zbraněmi, jaké používají oni a jen stěží proti nim může uspět. Jak tedy vybřednout ze začarovaného kruhu konfliktního systému Dobra vs. Zla a přestat dávat temnářům svou energii? Úplně jednoduše. Stačí přesměrovat svou duši a svůj energetický potenciál na univerzální systém přírodního řádu. Na partnerskou dualitu Výstavby a Rozkladu, na přátelskou spolupráci obou elementů, které se neustále navzájem prolínají a harmonicky doplňují…“Aolian: Konfliktní systém „Dobro vs. Zlo“, nebo partnerská dualita „Výstavba a Rozklad“?