V lese černém 666 sáhů pod drnem

(1)

Život – autentický Život – je pohádkově, pekelně logický. Nejsou to jen nuly a jedničky, noc a den, světlo a temnota, i samotný celek Logiky (současně a souvztažně) existuje zrcadlově jako Ne/Logika – přičemž to celé běží v holograficko-fraktálním režimu. Jako organicko-fantastický stroj Vědomí, jehož přirozenou formou je Univerzální řád Přírody, mnohorozměrný směrem dovnitř i ven.

 

Toto vše lze odhalit nepodmíněným logickým myšlením.

 

Lidstvo je uvězněno v axiomech (programech víry apod.).

Související duchovní/emoční a mentální oblasti nejsou skutečnou realitou, nýbrž („spolujsou“) simulakrem: jakkoliv se fyzicky manifestují, mají primárně virtuální charakter. Jejich hodnota je čistě astrální, neskutečná – jako pozice v počítačové hře.

 

Vševesmírný Astrál původně slouží ke Hře a zároveň jako nástroj vnitřního rozvoje. Je to výsledek interakce mezi éterickou (snovou) a fyzickou (hmatatelnou) realitou. Je-li astrální mezisvět definován jako primárně skutečný a je-li tomu věřeno, cokoliv „pozitivního“ učiníte, okamžitě má i odpovídající oddělenou „negativní“ odezvu. Proto je tak pozornost lidí jednostranně zaměřována na Světlo (nebo naopak), aby se jejich vědomí zaseklo ve fantomové astrální dimenzi (schopné zrcadlit absolutně cokoliv kromě neduálního rozměru). Okultně tomu odpovídá astrální síla SatURNA a typický je zde konflikt pseudo „satanských“ a pseudo křesťanských/kristovských jedinců, kteří místo aby individuálně v sobě spojili to světlé a to temné do tvořivého, změnyschopného celku NAD tím, tak se handrkují jako báby na trhu a pronásledují chiméru falešného nepřítele. Skutečným nepřítelem je nevědomost a víra v oddělenost. Není to někdo skutečný, je to naše vlastní (manifestované) nepochopení.

 

Původní Astrál tvoří posmrtnou říši; je to jako chodit do „školy duchů“. Není to svět života, ale něco jako terminál nebo přestupní dimenze. Má-li nějaká astrální dimenze punc výchozí základny, pak je jasné, že související fyzická realita (potažmo noosféra) je nějakým způsobem „nabouraná“. Mysl ovšem může kdykoliv vymyslet a vytvořit bezpočet astrálních světů. Chceme-li, aby vztah mezi éterickou a fyzickou realitou Zeměvesmíru fungoval opět tak, jak má, je třeba si znovuvytvořit vlastní svobodný Astrál a tomu chorému nevěnovat pozornost.

 

Základní fintu fantomových astrálních entit (Technicko-spirituálního pseudovědomí) tvoří velmi chytrý a záludný „systém léčení mrtvého“. Neřeknou vám ani náhodou, že ve skutečnosti váš kotel (metaforicky nejvnitřnější, bytostný základ) je vyhaslý. Místo abyste rozdělali oheň a zažehli plamen své přirozenosti, čmáráte na studená kamna (nebo to po někom čtete a posíláte to dál). Kreslíte na ně zářivá světla, posvátné symboly, anděly, srdíčka. Oblékáte mrtvolu do šatů, malujete ji, krášlíte. Už ani nepoznáte rozdíl mezi reálnou energií a virtuální fantazií. Mnozí trpí takzvanou mýtománií, bájivou lhavostí – ztratili se v konfabulacích (viz Pseudologia phantastica).

 

Mysl zaměřená na sebe je Prázdnem a zároveň reflexí, což se projevuje jako uvědomění nebo vztah k Sobě-Jsoucnu-Realitě neboli harmonická Láska (Život je Cit, zpětná vazba prožitku). Prázdnota zároveň existuje v možném prostorovém i rovinném vyjádření, jako dřímající Živá Síla a jako schopnost Obraznosti. Prázdnota tvoří potenciál všemožnosti a odpovězme si upřímně na otázku: Kde je vše možné? Jaký charakter má Absolutno?

 

Strukturovaným ekvivalentem Prázdnoty neboli Fluidní Inteligence je Éterický, Vnitřní Oheň, který zahrnuje vše: Světlo, Temnotu, Imaginaci, Dech, Ducha, Pozornost, Mysl, Cit, Vůli… Prázdnota neboli Nevzniknutelno-Říše Kvant-Říše Snů není ani tím ani oním, je VŠÍM – inteligentním, přirozeným, všemoudrým způsobem. Vlastně není možné být vším jinak, neboť chorý, hloupý způsob by to rozdělil.

 

Kde není démon přirozenosti, je parazit sebeklamu; z toho důvodu lidstvu hrozí postupná technicko-spirituální robotizace. Šíleným, vnitřně slepým jedincům můžete ale třeba i pomocí praktických důkazů a logické argumentace dokázat, že pokud nezmění směr, směřují k recyklaci svého, jinak věčnosti schopného, duchovního základu (vymazání a restartu) – a stejně se sebou nic neudělají…

 

Ono nejde ani tak o recyklaci, jako o neuvěřitelně potupný neživot, totální ztrátu důstojnosti, která tomu předchází, což také logicky musí vyvrcholit něčím, co se běžně odehrává pouze ve fiktivních sci-fi hororech nejhrubšího kalibru.

Přiznám se, že pokud v tom nejsem citově zainteresovaný, mám z toho skutečné ironické potěšení – je mi totiž opravdu k zeblití ze všech těch pokryteckých svatoušků – chudáků, falešných „světelných znalců života“, co si hrají na nějaké teletubbies „kristovské světlušky“, a přitom to jsou charakteropati bez vůle, totálně neschopní přirozeného, zdravého života.

 

Představte si, že vás řídí Nebeský Počítač – a nebudete daleko od pravdy. Nemůžete nic. Žádný spontánní projev opravdovosti. Jenom předpisově jezdíte jako obsluha pásové linky. Všechno je bílé, zlaté a stříbrné. Všechno se leskne a září. Situaci vystihuje příbuznost slov PROSTOR a SPROSTÝ. Můžete být pouze striktně duchovní, jako stroje, žít pěkně v rovině. Dosáhli jste absolutního kristovství – mistrovství, umělé „dokonalosti“; vulgarita neexistuje. Všechno je nekonečně diskrétní, digitální a vzorkované. Všechno je posvátná geometrie. Co kdo asi kvůli vám dělá s odděleným negativním pólem?

 

Lidstvo neposlouchá svůj vnitřní pocit, svůj vnitřní hlas, takže ho ovládá ten „kovový“: hlas „zlatého“ duchovna a „stříbrných“ technologií. Suma sumárum jde o diamantovou syntetizaci DNA prostřednictvím systému umělého světla.

 

MAGICKÉ CHAOSVERZUM

 

V případě člověka organická DNA ovšem funguje na principu ohnivých krystalů, a řekněme si to narovinu – pekelných krystalů (přírodní fluidní/ohnivá + přírodní krystalická/světelná inteligence). Není to žádný Skylix, je to HELIX. Ani HELIUM a HYDROGENIUM nejsou náhodné názvy. Dalším evolučním krokem pro vše autentické jsou helium-vodíkové můstky.

 

Kdo se nechá nachytat na nějaký kristovský, umělosvětelný, andělský nebo slovanský, utopický Skylix, pomalu se může chystat na kariéru dálkově řízené bytosti, užitečného hlupáka, v krajním případě androida.

 

(2)

Miluju logiku – ale pekelnou logiku, tu nepodmíněnou, když se Mysl (která je svým vlastním nefyzickým Zrcadlem) řídí opravdu sama sebou. Uvážíme-li, že Absolutno může tvořit pouze Ne/Absolutno (svůj neopačný opak), protože jinak by jen trvalo neměnné, je to právě pekelná logika, co je podstatou, kořenem a pramenem pohádkově zázračné Přírody.

Samoúčelná, podmíněná, od Života oddělená logika je to největší zlo; nemůžu ani vystát takzvané „logiky“, choré mozky s jejich teoretickou bezesporností, kteří jenom tapetují nuly a jedničky, jako kdyby realita byla dvourozměrná.

 

„Ne“ znamená neexistence neboli pohádkovost a – současně a souvztažně – negace neboli pekelnost. Pekelná logika je pohádkovou logikou – je magickou Ne/Logikou.

 

 

Jde o to, že podvědomé, instinktivní jednotlivosti Přírody mají vesměs zpětnou vazbu v jejím Celku. Nepoužívají strukturované myšlení (nemluví), takže žijí jako v pohádce, ve snovém obrazu. Takový „milý pejsek“ ovšem dokáže i vycenit zuby; jenže tuto divokou či pekelnou část pohlcuje Celek Přírody.

 

Člověk má zpětnou vazbu v sobě. Je zároveň součástí Přírody i jejím Zrcadlem, neboli ono „Ne“ musí vědomě, individuálně sám řešit – kontrolovat. Ze všeho nejhorší je nechat si implantovat nějaké hypnotické „Ano“, což je jako za každou cenu vydávat zrcadlový odraz za pozitivní. Zrcadlový odraz světa (hmota) je ale ve skutečnosti pozitivní tím, že je negativní – aneb jedná se o Logiku Paradoxu, Logiku Absurdity.

 

 

Příroda žije podvědomě jako v pohádce. Člověk může fungujícím způsobem jako v pohádce (potažmo jako v ráji) žít pouze vědomě, a to pouze v jediné verzi: jako člověk pekelný. Jedině tak může opravdu souznít s Univerzálním řádem Přírody, v podstatě být jakýmsi dalším, inteligentním (divokým, moudrým a přirozeným) živlem.

 

Valná část antropomorfního (s)Tvoření se v této kosmické verzi reality mění v sobě-nepodobnou, mechanicky duchovní karikaturu, která se logicky v Bytí nemůže udržet. Všechno je to jen sugesce, přání otcem myšlenky – snaha znásilnit přirozenost.

Za sebe musím říct, že mi přijde opravdu až monstrózně směšné, jak nějaké „světelné bytosti“ stále mluví o pocitové („ženské“) stránce – a přitom reálně vlastně duchovně vůbec nic necítí. Kdo duchovně cítí, kdo je v rezonanci se skutečnou Láskou, nebo možná spíš Přirozeností, Štěstím, Opravdovostí, bezděčně tíhne k negativní konstrukci (nikoliv destrukci), protože jeho vnitřek baží po přirozené, tvořivé a neustále se nějak metamorfující rovnováze. Zájmem robota je umělá pseudoláska, tak aby všichni byli v podstatě stejní a aby svou neschopnost a faleš mohli skrýt za kolektivní pole (což je typické opsané parazitické chování – proto se také tito pokrytci mění v kopii sebe sama, ovládanou entitou kolektivního nevědomí).

 

(3)

Také bych „chtěl“ žít v realitě, tím že nežiju v realitě, tak jako všichni ostatní, kteří si to vůbec neuvědomují, kteří doteď nepochopili, že jsme inteligence (ŽIVOT) a ne informace (STROJ)…

 

Zvětšování propasti mezi organickým a mechanickým, přírodním a virtuálním, probíhá do vyčerpání možností. To je jeden z vtipů Věčnosti, jejímž základem je Věk (→Cyklus, →Poločas přeměny/rozkladu). Hyperprostor rodí Časoprostor, zrod znamená (vševesmírnou) Přírodu nebo také (vševesmírnou) Rodinu.

 

Sleduji vznik jakéhosi paralelního „virtuálního kovového plodu“. Není mi jasné, jak se to v Univerzálním řádu Přírody může udržet.

 

Zombickým infobotům je to však zřejmě definitivně lhostejné.

 

(4)

Zrod energeticky znamená Lůno a fantasticky znamená Peklo (jako potenciál všemožnosti). To se dohromady zrcadlí jako Zřídlo.

Jedná se o Peklo dobrodružství, PEKLOGOS (snů, zábav a her) – extatické, blahodárné inferno. Toto prapůvodní peklo neboli Prapeklo nebo Nikdepeklo má charakter analogový (→Anály, Letopisy), levotočivý (→Helix), alchymický a je nekonečné.

Paralelní „virtuální kovový plod“ znamená Peklo klamu a sebeklamu, KOVONEBE – maskovaný parazitizmus. Toto umělé peklo neboli Lžipeklo má charakter digitální (→Číslice), pravotočivý (→Skylix), chemický a je konečné (pokud chiméra Smrti není natolik chytrá, že si své Živé dokáže pěstovat stále znovu a znovu).

 

Kdyby lidé přemýšleli vlastní hlavou a věřili sobě a ne nějakým „informacím“, došla by jim nádherná věc (popravdě to snad ani nemůže být lepší). LÁSKA nikdy nechodí sama, vždy vytváří dvojice. A jelikož Láska je nestrukturovaným potenciálem energetickým, vytváří elementární dvojici se strukturovaným potenciálem fantastickým, jímž je právě ono původní PEKLO. Buďto je do hry zapojen konstruktivní Démon fantazie (Démon přirozenosti) nebo se automaticky vytvoří destruktivní parazit (Kultura smrti pod maskou svatozáře všeho druhu).

 

(5)

Mundus vult decipi, ergo decipiatur. Svět chce být klamán, tedy budiž klamán.

 

KNIHA TVÁŘÍ (FACEBOOK)

Nesnáším sociální experimenty, takže mě ani nepřekvapuje chování lidí na sociálních sítích. Někdy se ptám, zda ti lidé jsou vůbec svéprávní nebo zda to vůbec lidé jsou. Osobně kdykoliv jsem vstupoval do nějaké skupiny, jednak jsem si zjistil, o čem to je a kdo a co za tím stojí, a jednak jsem tam vždy vstupoval s tím, že budu komunikovat a sdílet tam svoje názory.

Proč kdokoliv vstupuje do skupiny, jejíž téma mu je naprosto cizí a vzdálené?

Proč se někdo stává členem něčeho, aby tam pak jenom nečinně přihlížel?

Když si to dám do souvislostí s významem slov jako „tvor, tvořit“, vychází mi, že dotyční jedinci opravdu už snad tvořivými tvory nejsou. A kdo není tvořivým tvorem, je nástrojem Síly Ne-tvořivé, ne-li Znetvořivé.

Je ubohým, stupidním biorobotem…

Je jasné, že když někdo nechápe, že povaha toho Věčného, oné „Absolutní Kosmické Magie“, je nejen láskyplná, ale současně a souvztažně i zdravě ďábelská – vždyť jedině právě proto Autentičnost tak funguje a vůbec věci drží pohromadě -, musí mít v hlavě piliny (procesor) a místo srdce asi chcíplou žábu (procesor)…

 

HUDBA

„…křišťálové proudy stříbrného třpytu padají na říši duševních chorob…

…popraskané žíly unavených mraků opouští obludnou tíhu…“

 

(6)

ARCHÉ/PRINCIPIUM (POČÁTEK, PRALÁTKA)

Absolutno (3x7x37=777) → 3=binárně 11 (opticky 2 jedničky), 7=binárně 111 (opticky 3 jedničky) → obrácený pentagram, 2:3=0,666=fraktální Peklo s nehmotným statusem=Ne/Absolutno, jehož nejvnitřnější podstatou je to Absolutní. Hodnota je menší než 1, tudíž Ďábel=existující Ne/Existence neboli Říše Fantazie. Pokud tedy například nějaký satanista nevěří v peklo/magii nebo věří v peklo s primárně reálným statusem, pouze si říká satanista, avšak reálně jím není. Reálně se peklo/magie manifestuje prostřednictvím zrcadla Živé Síly, víru Vůle&Lásky, v opačném případě jde o nějaké „choropeklo“ (vězení).

 

Vyplývá-li něco z Mysli samotné, která je zaměřená sama na sebe neboli je Prázdnem, je nemožné, aby to bylo nějak škodlivé nebo násilné směrem k cítící bytosti. Proto nevědomí jedinci či jedinci s postranními úmysly zásadně argumentují parazitickou logikou rozumu místo logikou nepodmíněné představivosti, informacemi, axiomy a programy, symboly, vnější autoritou – je třeba slepě věřit a pochybovat je zakázáno, neboť ve skutečnosti se jedná o sebeklam, dogma, fanatizmus, nemoc, virus…

 

WIKIPEDIE

„…Je nutné pochopit, že hmota není věcí, nýbrž myšlenkou ve vědomí. Každý, komu se stala ta zvláštní věc, že ve spánku snil a věděl o tom, že jde o sen, může alespoň v náznaku uzřít ideu mentalismu. Je to zvláštní a zpočátku nezvyklý pocit, avšak později osvobozující. Jasně vidíte, že děje a události snu jsou tvořeny vaší představivostí, v mysli, že jde jen o myšlenky. Toho se zajisté dovtípíte i po probuzení, jenže v bdělém stavu již vše pokládáte za naprosto bezpečně hmotné a reálné. Ale je tomu skutečně tak? Nauku mentalismu přijímali R. W. Emerson, A. France, W. Shakespeare, I. Kant, E. A. Poe, W. Blake, Hegel, Schiller, O. Wilde, Marcus Aurelius, Sokrates, R. Mahariši a jiní, což je přinejmenším důvodem k zamyšlení…“

 

HELIANTHUS