Zeptejte se stromů v lese

FANTASTICKÉ NEKONEČNO

Jak, u všech všudy, je možné, že Temnota či Prázdnota nemá nikde žádný lokální, ohniskový/bodový zdroj, zatímco Světlo ano? Uvědomují si vůbec někteří jedinci, že lokální má původ v nelokálním, ne naopak? Proč tedy takzvaní „duchovní zasvěcenci“ všechno dělají obráceně a nabádají k tomu ostatní???

 

Pravé, vnitřní živé světlo je reflexí neboli REFLEKTOREM vědomí, které samo o sobě, je-li v klidu, spočívá v neviditelném Tichu (které kdyby zářilo jako blázen, tak si asi moc psychické a duchovní, případně i tělesné pohody neužijeme; paradoxně Ticho rovná se Podivuhodná Říše Kvant, kde není rozdíl mezi reálnem a virtuálnem, tudíž Prázdnota/Temnota je zároveň i Prasvětlem). Naopak mrtvé, vnější pseudo „světlo“ je tím, co se nám různé chodící programy snaží vnutit pod rouškou zlata, stříbra a diamantů… Niternost je nicméně neobyčejná zejména svou zdánlivou „obyčejností“; barev či odstínů tomu může odpovídat povícero, mně osobně se líbí pohádková růžová a v poslední době mi „naběhnul“ kokos (bílá, hnědá). Čímž nemyslím, že mi dal někdo do rypáku, i když už se k tomu dlouho schyluje. laugh

 

Svět lidí nemanipuluje žádná „temnota“, ale porucha či choroba zvaná Technické vědomí, což je reverzně oživená, původně přirozená, stínová součást Egregoru/Boha Světla, která se od něj oddělila, protože se on (v množném čísle Bohové) oddělil od Prvotní Univerzální Tvořivé Prasíly.

 

Podobně nemá manipulace lidstvem nic společného ani s „démonem“. Starořecké daimon znamená osud či božská moc. Dæmonium nebo daimonion znamená hlas svědomí (!).

 

TEMNOTA

 

Autorem je antický řecký filozof Sókratés.

 

Všeobecná poznámka: řečtina či starořečtina často mnohé prozradí. Souvisí s řečí samotnou (podobně jako čeština se čtením). Hellas=As Hell=“jako peklo“ neboli Pohádkové Peklo.

 

Když se kupříkladu ve zdravém lese naladíme na čisté přírodní energie, zjistíme, že univerzální síla Přírody má úplně jiný – mnohem hlubší a tajemnější – základ, nežli má nějaká duchovní víra nebo rozumová představa o Vesmíru.

 

Přírodní řád sice zahrnuje i duchovní a rozumovou složku, celkově je však tisíckrát živější, komplexnější, smysluplnější a zábavnější, než si představuje nějaká pseudo „vznešená“ spirituální nebo pseudo „logická“ světská inteligence.

 

Největší problém různých odkloněných rádoby Božstev (Andělstev, matrixových Architektů) spočívá v jejich připoutanosti k vlastním dlouho a pečlivě budovaným, entuziastickým projektům, které… nefungují.

 

A to v první řadě proto, že se v nich vůbec nepočítá s ďáblem neexistence, což je „chybějící“ fantastický či nehmatatelný šestý element, a pouze a právě to, zrcadlící se s primární substancí (kvintesencí – univerzálním přírodním živlem), spojuje s Nesmrtelnou Šťastnou Sedmičkou.

 

Uvědomme si, že pouze v Nehmatatelnu (přičemž „ne“=“-„) je možné absolutně vše (což je naopak zároveň největší možné „+“).

 

Každý slyšel o kvintesenci, pátém živlu mimo polaritu (Éter, Láska, primární substance). Ten ale existuje i ve fantastické (nehmatatelné) verzi. Teprve pátý a šestý element se zrcadlí v Nesmrtelné Šťastné Sedmičce.

Světelné duchovno šestý živel zcela ignoruje a bojuje proti němu jako proti Temnotě, čímž naopak tvoří její oddělenou zvrácenou podobu. Vrchol ignorance.

Rozum šestý živel řeší systémově, což je naprosto patologické (křemík – Si.X) a mění to bytosti v roboty.

Jediným spolehlivě fungujícím, praktickým řešením jsou Láska a TemnoHRA v jednom.

 

„X“ DVOJZRCADLO:TROJZRCADLO

Absolutno = Ne/Struktura

Ne/Absolutno = Struktura

 

PEKELNĚ DOBRÝ SVĚTONÁZOR

Autentickou životní filozofii v podstatě nelze vymyslet, pouze objevit postupným zkoumáním, a dát tomu název. Tímto způsobem také vzniknul grimoárizmus od slova grimoár – magická kniha.

 

WIKI

 

Grimoár je počeštěné grimoire, původně z francouzského gramaire (grammaire), což ve středověku znamenalo „gramatika“. To evokuje existenciální gramotnost: HRA→MOCNOST.

 

Souvisí to i s

 

FILOZOFIE

Grimoárizmus by šel jednoduše popsat jako Zákony pohádky nebo Zákony hororu.

 

První, co každého asi napadne, je, že pohádka a horor jsou přece úplný opak. Jsou a nejsou.

Ve skutečnosti existuje vždy obojí naráz – ať už v úrovni hmatatelna nebo nehmatatelna, pouze poměr se může různě měnit, ani jedna ze stran však nikdy není stoprocentní a celé se to řídí Zákonem jednoty:

„Neškoď, nebo budeš zneškodněn.“

 

METAFYZIKA

Věčné To neboli Absolutno se může projevit pouze jako Ne/Absolutno. Zároveň To je Ne/Strukturou, zatímco Ne/Absolutno je Strukturou. „Ne“ má dvojí význam: neexistence (pohádkovost) a negace (pekelnost). Takto vzniká několik základních, zároveň v sobě & vedle sebe působících zrcadel, přičemž pohádkovost lze chápat jako Lásku s fyzikálním statusem (Physis=Příroda) a pekelnost jako Fantazii se statusem nefyzikálním.

 

To (Věčnost) má charakter kruhu. Z bodu na kružnici lze pokračovat dvěma zaměnitelnými směry. Jakmile se To vyjádří (→Věk) neboli kruh/prostor se rozpojí v pomyslné polovině onoho pomyslného bodu a spolupromění v čáru/rovinu, už nejde o zaměnitelnost, ale protikladnost a zaměnitelnost v jednom (každý konec obsahuje polovinu toho druhého). Dobré je si zde uvědomit, že z bočního pohledu kruh už čárou je – jinak řečeno, To je Absolutnem a Ne/Absolutnem zároveň. A čára z čelního pohledu je bodem (!).

 

„Děti, fikce je pravda uvnitř lži, a pravda o této fikci je jednoduchá: kouzla existují.“ – Stephen King, To

 

Orgazmus a bolest, potažmo zajíkavý smích a usedavý pláč, mají totožnou nulovou fázi, pouze převrácenou amplitudu (které jsou ale zaměnitelné).

Poznámka: pokud to ale funguje převážně a správně levotočivě (mentálně vpravo je představivost/kreativita, vlevo paměť/program), žádné nepříznivé verze téměř nebo vůbec nemusí existovat.

 

Jediné, co oba neskutečně a zároveň skutečně rozpojené konce dokáže udržet kompaktní, je reálně přítomná síla Moudrosti – moc Přirozenosti; rozhodně ne nějaká „nadpřirozenost“.

 

Přesným opakem je snaha popřít Dvojakost existence. Pouze když inteligentně existuje Obojí zároveň, jedná se o skutečný Život. Důležité je ono slůvko „inteligentně“: je samozřejmě jasné, že láska/pohádkovost má přednost před fantazií/pekelností, jelikož napřed existuje ne/struktura a teprve až pak struktura.

 

„Žádný strom neporoste do nebe, nesahají-li jeho kořeny do pekla.“ – C. G. Jung

 

Pohádkové a pekelné se vzájemně zrcadlí; že je někde poledne ještě neznamená, že jinde není půlnoc a že se to časem nemůže „prohodit“ – metaforické obsahy poledne a půlnoci vytváří kontrast jménem Život.

Vrátíme-li se ke grimoáru, magické knize, magično odpovídá pohádkovosti, kniha odpovídá pekelnosti.

 

Realita světa forem se projevuje jako Dvojitá Knihovna neboli Knihosvět – Nesvět (Knihobytost – Nebytost), což v úrovni genetiky známe jako dvojšroubovici neboli Double HELIX. Část existuje v rovině imaginace jako možnost (virtuální, doslova pohádková DNA), část v rovině reality jako skutečnost.

 

BABA MATE-MÁGA

To, známé jako Absolutno nebo Zdroj Veškerenstva, má svou univerzální část – což je inteligence typu Svět, a svou část bytostnou – úroveň nestvořené Stvořitelky (zahrnující potenciálně nekonečné, rozmanité vnitřní dimenze). Celkově to lze vnímat jako fyzické existence schopnou, vnímající a tedy láskyplnou (s obrovským smyslem pro humor), matematickou inteligenci, která existuje mimo čas: pohádkově fantastickou, matemagickou inteligenci. Jejím dokonalým, věčným projevem je nesmrtelná Říše Přírody.

 

 

Věčnost/Hyperprostor znamená všude a nikde. Všude odpovídá nekonečný rozbíhavý pohyb směrem ven neboli „nejprůzračnější průzračné“ (skutečno, realita), nikde odpovídá nekonečný sbíhavý pohyb směrem dovnitř neboli „nejčernější černé“ (neskutečno, virtualita). Účelové, patologické dělení na Světlo a Temnotu je totéž jako tvrdit, že pohyb z bodu na kružnici je možný pouze jedním směrem; není proto divu, že blázni bez rozumu slouží šílencům bez svědomí – pouze se tak manifestuje jejich sebeklam.

 

DUCHOVNO

Pravé duchovno je levotočivé. Mentálně vpravo „sídlí“ kreativní představivost, vlevo programovatelná paměť.

Levotočivost zároveň odpovídá schopnosti zažívat soupatřičnost se vším živým.

Manifestační vír je obousměrný, nicméně s váhou na levotočivosti. Pravotočivě tudíž lze realitu programovat, program (Matrix) však musí být bezpodmínečně podřízen levotočivosti (Kreatrix).

 

SYSTÉM

Autentický systém Života je spojitý a funguje analogově.

Vše autentické má svou pohádkovou analogii, přičemž pohádkovost (nevinnost) samotná má současně a souvztažně analogii v přirozené pekelnosti (divokosti).

 

PRAVDA

Pravda nespočívá v jednotlivostech, ale ve způsobu jejich spojení: co s čím a jak je spojené a co má přednost. A spojení tvoří fantastický (ne-individuální) typ inteligence, který má více možných definic najednou (je plurální, nikoliv singulární) a který má nehmotný status.

Potenciál všemožnosti má rovněž nehmotný status a odpovídá mu pohádkové peklo (fantazii se meze nekladou).

Nehmotný status má rovněž uvědomění či pochopení.

Proto je klíčově důležitý faktor Temnoty.

 

ZÁKON JEDNOTY

Zákon jednoty tvoří ve skutečnosti dvě části:

  • zákon Neporušenosti
  • zákon TemnoHRY

 

SMYSL ŽIVOTA

Smyslem všeho je Láska a Temnota v jednom neboli pravou Lásku zahrnující TemnoHRA.

 

Co je úžasnějšího nežli pohádky nebo čistá láska? Přesto bez životadárného kontrastu i to zdánlivě nejčistší se může proměnit v ryzí utrpení.

Každý to má jinak, jedinečně, což je na tom to perfektní.

Mě osobně prakticky fascinuje inteligentní spojení ne-destruktivní hrůzostrašnosti a erotična. Jinak hororové filmy/knihy, sci-fi, fantasy, melodický black & death metal jsou jasné.

 

Dejme si hodně velký pozor hlavně na existenciální ne-dvojsmyslnost neboli falešnou diskrétnost, viz text PANCRFAUST.

 

UMĚNÍ NEŽÍT

Existujeme na úrovni ne/struktur a zároveň na úrovni struktur.

Zatímco Láska je věčná, představa má zdroj v Prázdnotě: celkově se z toho důvodu rozplýváme. Naše duchovní podstata má přirozeně láskyplný charakter a zároveň naše mentální podstata má charakter přízračný, což se vzájemně zrcadlí a tvoří kupříkladu podstatu štěstí či orgazmu.

Že jsme přízraky („fantastičtí nemrtví“) je více nežli zjevné při pohledu do očí, ať už něčích nebo těch v zrcadle. Existujeme nicméně ve více rovinách (manifestovaného) výkladu zároveň – hrajeme velmi skutečnou a zároveň velmi neskutečnou, interaktivní hru na sebe.

Klíčem ke štěstí (a přirozené rovnováze) je snoubení faktoru milující bytosti s faktorem temného umělce.

 

„NEPŘÍTEL“

Největším kazisvětem, škůdcem a jedem ve (s)Tvoření jsou takzvaná Božstva či Bohové, jejichž nevědomá činnost dává vzniknout fenoménu Technického vědomí (archontské programy). Technické vědomí (které je až následkem) nelze porazit přímo, lze však přeladit, tím, že se eliminuje reverzní Božstvo (příčina).

 

Prvotní Univerzální Pole Vědomí tvoří energyLáska (jednotící síla, prasvětelné kvantové/vlnové pole) & fantasyDémon (spektrum projevu, virtuální částice/antičástice) v jednom; jinak by se to rozpadalo na volnou energii a nikdy by nic nevzniklo.

Z jiné perspektivy se jedná o pole bezesné Dřímoty-Prázdnoty-Temnoty, plné fluktuujících Snů.

Celkově jde jednoduše o MYSL.

 

Takový tvořivý, snový démon – jiskra života -, vynořivší se z Lásky, je jednoduše hráč a fantasta, oplývající schopnostmi inteligence typu Svět, potažmo absolutní Původkyně – nestvořené Stvořitelky, známé hlavně jako Matka Příroda. Fantastický démon (nebo jednoduše bytost Fantazie) má obvykle podobu koule živého světla nebo ohnivé bytosti. Projde-li Zrcadlem „na druhý břeh“, může se postupně natolik sžít s prostředím a vytlačit z paměti charakter Nevzniknutelna (toho úplně původního), že se začne iluzivně vnímat jako Boha, skupinově Božstvo.

 

Pokud tomu Bohové (singulárně Bůh Otec, Bůh Slunce, nebo dále Dračí architekti, zakladatelské inteligence/evoluční Strážci apod.) opravdu „propadnou“, byť by tvořili sebedokonaleji, tvoří na reverzním základě a jediné, co to eventuálně drží při životě, je fakt, že k úplnému převrácení dojít nemůže a že se ve (s)Tvoření neustále alespoň částečně nějak projevuje ona prapůvodní síla a inteligence. Vše přirozené (pohádkově, pekelně dobré) pochází vždy a jen pouze ODTUD, zatímco takzvaná Božstva (se všemi jejich Kristuspány a modrotisky) jsou jen experimentující chudáci, kteří nechápou umění života, a tak místo toho tvoří vyumělkované a umělé nesmysly.

 

Technické vědomí není nic jiného nežli reverzně oživená, původně přirozená, stínová část samozvaných Bohů.

 

Přirozený průběh je takový, že bytost/démon fantazie zaujímá pozici nějaké přírodní bytosti v nekonečně tvořivé, univerzální Říši Přírody. Bohové zde vůbec neexistují. Struktury jsou ne-hierarchické a jsou spolupracující dualitou. Lze hovořit o řídicích elementech (Vládkyních/Vládcích), Správkyních/Správcích, Strážkyních/Strážcích.

Neznamená to, že v současném světě lidí je automaticky všechno špatně a že v něm neexistují i úžasné věci – jenže fungovat to může pouze v souladu s Univerzálním Přírodním Řádem. Komu toto není jasné, je zralý na Bohnice – což je opravdu příhodný název…

 

Že je někdo duševně nemocný nebo existenciálně nepříčetný, to ještě neznamená, že nemůže být abnormálně inteligentní.

Pokud se však inteligence nerozvine v přirozenou moudrost a duchapřítomnou otevřenost, rozvine se v samoúčelný intelektualizmus. Taková „oběť“ pak roboticky opakuje neuvěřitelné kraviny a je do toho tak ponořená, že nic jiného nezná a přijde jí to jako něco inteligentního. wacko

 

„Odbornost znamená, že ke všemu ostatnímu jste slepí. Víte toho pořád víc a víc o něčem, čeho je pořád míň a míň, až jednoho dne dosáhnete vrcholu tím, že víte všechno o ničem.“ – Inteligence – otevřenost bytí

 

Na papíře to zní legračně. V reálu dotyční „experti“ způsobují kosmický holokaust: proměňují původně přírodní, organické věčné bytosti v syntetické anděly a exoskeletonové memboty.

 

ZKÁZA „MODRÉHO DUCHOVNA“

Stačí obyčejný selský rozum, zdravý instinkt, a každý intuitivně cítí, co přirozeně ladí s naším nitrem a co je jenom vnější a povrchové. To hodně souvisí s ženským a mužským archetypem.

Neexistuje nic horšího, nežli jednosměrné světelné duchovno, zvláště v jeho takzvané systémově modré (potažmo zlaté, stříbrné, diamantové) verzi. Tím se totiž z vnějšího staví iluze vnitřního, čímž pádem je vše naruby. Je to jako tvrdit, že realita se rodí ve zdrojovém penisu nebo dokonce zadnici – opravdu až takto vyšinuté to je.

 

Spojením „horní“ části spektra (neviditelné-průzračné-běloskvoucí) s tou „dolní“ (červené-rudé-neprůhledné/černé) dostaneme pohádkovou růžovou, přičemž to vyváženým, zdravým způsobem obsahuje zrovna tak to nebeské jako pekelné (nevinné & divoké). Nějaká systémová nebo pragmatická modrá je toho naprostým opakem a totálním zvnějšněním. Viz kupříkladu:

 

Architekti Matrixu/Draci/Bohové/tzv. evoluční Strážci mnohdy vůbec nepoznají rozdíl mezi ženským/vnitřním a mužským/vnějším aspektem.

„…Architekti Stvoření a Strážci Kosmického Časového Matrixu byli známí jako Královský Dračí Rod…

…Stvoření může samo sebe vyléčit do svého Původního Božského Modrotisku…

…Strážci nazývají tento aspekt Mateřské Energie – Akvamarínový Paprsek…“Mateřský Oblouk

 

Celý ten „travesti cirkus“ nejspíš vede modrý bůh Kršna… Svastikami, kříži a černými krychlemi se to jen hemží…

 

Přiškrtíte-li někoho, začne ztrácet zdravou barvu – začne modrat…

 

CÍL

Tady na Zemi jde o kontrolu klíčových segmentů noosféry, což lze chápat jako řídicí centrum Zeměknihovny, určující, jaký typ příběhů se v Zeměvesmíru může odehrávat. Jde o to dostat to na úroveň magické neduality, do nelokální, nelineární roviny. Prostředí je pak natolik inteligentní, že všechno přímo řídí sjednocené pole kolektivního & individuálního vědomí Přírody/Lidstva, jak tomu je ve všech přirozených, svobodných světech. Jakékoliv jiné řídicí struktury jsou zpátečnické a zaostalé. Nežádoucí element prostředí automaticky vyloučí.

 

PRAXE

Bytosti v tomto Vesmíru a na Zemi jsou bohužel tak neuvěřitelně slepé, neschopné pochopit tak primitivní „rovnici“ jako 0=1 (společný, kreativně dynamický, střed polarit), že je nejmoudřejší budovat si v noosféře – nebo spíš ve vlastním Dæmoniu či Snočasoprostoru – jakousi nedotknutelnou oázu.

 

Neexistuje nic horšího, nežli takzvaně „všemu rozumět“, kromě života samotného.

Cokoliv je lepší než se spolčit se šílenci, kteří dělají všechno obráceně.

 

Existuje jedna zásadní okolnost. Úroveň Stvořitelky, Matky Přírody či Pohádkového Vševědomí, umí Vesmírný Orchestr nejen sestrojit a provozovat, ale i na něj hrát – používat ho. Božstva na něj hrát neumí, a proto ho ani nejsou schopná stvořit a provozovat správně.

 

Dotyční „páni všeználci“ vlastně umí jediné: zakázat Knihu stínů, úplně vymazat ze života to svobodné a dobrodružné a nahradit to nějakým neduživým, bolestínským spirituálním chcípákem… Vrcholem evoluce je pak kristo-slovanský biorobot.

 

I když vrstva prachu na Úžasných Grimoárech Nekonečna je už pěkně věkovitá, stále máme možnost natáhnout ruku na polici a čarodějné knihy oprášit a znovu otevřít…

 

Ti ostatní… jaksi nechápou, že si „nevědomky“ volí zakletí, pod jehož vlivem se rozhodují i na meziživotních křižovatkách (třpytí se to a žvaní se tam o citech, tak tudy, to je jasný!!!). U nich to je všechno jen jako: jako láska, jako myšlení, jako duchovno, jako přirozenost, jako život. Nakonec jako-zvítězí nad „strašlivou, zlou temnotou“: budou chodit v jednostejných bílých uniformách, mluvit vybraným jazykem, chovat se diskrétně a řídit je bude počítač.

 

TO