Pohádkový satanismus

Dualitní vnímání (světlo versus temnota) chápe individuální multiexistenci jako projev zmatení nebo schizofrenie. Už samotné VŠEVĚDOMÍ však zahrnuje aspekt multibytosti, od „líbezné pohádkové světlušky“ až po „démona hrůzostrašné smyslnosti“. Jelikož Vševědomím jsme MY sami na nejniternější úrovni, je jasné, že autentická realita má charakter neduální a že ve skutečnosti nejsme lokalizované entity.

 

Pravá vůle individualizované, ale i kolektivní entity, vždy rezonuje s Vůlí Celku (v rámci souvisejícího prostředí) – jinak to jednoduše není pravá vůle, ale zvůle nebo nevědomost.

Celek vždy samovolně prahne po přirozené, zdravé rovnováze všestranně tvořivého charakteru, v souladu s konstruktivně absurdní, hravě nesmyslnou Prázdnotou.

Být živý znamená žít intuitivně, žít v přítomnosti, což znamená zdánlivě si ve všem odporovat.

Vztahujeme-li vše ke spontaneitě Sebe Sama, nemůže se stát absolutně nic úkorného a naopak, pokud nějaké takové jevy nebo tendence existují, působí to na ně jako Zrcadlo Jednoty působí na Dualitu.

 

Největší síla netkví v duchovních zákonech, ale v nevyzpytatelné ultrapřirozenosti, kterou nelze nijak předjímat.

 

Zdroj všeho má NE-strukturovaný (beztvarý) charakter. Podobně i nevyjádřený, neohraničený, neduální, nelokální, nelineární atp. MY rovná se Ne-Já, rovná se Ne-Bytí. Přitom NE znamená potenciálně existující

  • neexistující (pohádkovou) bytost
  • negativní (pekelnou) bytost

v rámci neduality, takže platí obojí naráz, současně a souvztažně, a výsledek ze samé podstaty je vždy čistě konstruktivní. Nejen to, je fantastický, extatický, fenomenální. Plně to odpovídá tomu, být naživu.

 

Zákon jednoty je zákonem Neporušenosti a zákonem TemnoHRY v jednom: jediným pravidlem je neškodit (eventuálně škůdce eliminovat).

I když si to asi vesměs neuvědomují, takzvané „bytosti světla“ (moderní verze věřících) tím svým jednostranným přístupem na podvědomé úrovni živí predátorské tendence, s nimiž jsou nebo být mohou později konfrontovány. Už slovo Univerzum znamená univerzálnost, všestrannost – věřící/bytosti světla žijí v semiverzu, v poloexistenci (!), čemuž také odpovídá typ holografické projekce a realitní membrány/bubliny, zatímco zároveň tamtéž vysílají i další, fázově či frekvenčně posunuté, stanice (!).

 

Není-li zahrnuto kompletní spektrum možností vyjádření (se statusem kruhu/nelinearity-neduality), chybějící část se vždy nakonec projeví odděleně a převráceně (se statusem čáry/linearity-duality). Nestranná pozitivita je absolutní, neutrální, nesignovaná a nepředvídatelná, protikladná pozitivita je relativní, účelová, signovaná a funguje spíš jako program.

 

Osobně se pokládám za kryptosatanistu, mám rád magický infernalizmus, pojetí „nikdepekla“, naprosto stejně ale miluji různé pohádkové živáčky a ducháčky a je mi například sympatický Ježíš v mém vlastním pojetí (pohádkově žluté světlo). Na druhou stranu bytostně nesnáším fanatické idioty, kteří věří v nějakého šíleného Kristuspána/Pánaboha (Kristus je externí označení, bez vnitřku pouhá kostra), stejně tak jako bych nejradši pozabíjel nemyslící pseudo „satanisty“, kteří jen trapně opakují co kde četli nebo ze sebe dělají nějaké dekadentní inteligenty.

Nemám sebemenší problém patřičně přecházet mezi „reálnou“ vnitřní opravdovostí a „nereálnou“ hrou na svůj opak, kterou si užívám v temném melodickém death/black metalu nebo v hororových motivech nebo ve sci-fi. Tak jako den se mění v noc, střídají se roční období a projevují přírodní živly, přirozenou ďábelskou entelechií vnitřní éterické, duchovní podstaty je erotično.

 

Jenom někdo, kdo má v hlavě piliny, se může bytostně spojovat, značkovat jakýmkoliv symbolem, niterně se s ním ztotožňovat. Celé to je úplně primitivně o NE-struktuře, která má zároveň 3rozměrný status Existence/“+“ i 2rozměrný status NEexistence/“-„, což tvoří dohromady energo-fantastické zrcadlo. První část odpovídá silové Prázdnotě (trinitní/nulové pole, vír vůle & lásky), druhá fantastické Nicotě (pohádková temnota, nikdepeklo, říše snů). Nemůže to být jednodušší a jasnější. Dokonce i kdyby to bylo nekonečně černočerné, je v tom stále víc skutečného světla než v těch přeexponovaných „nadpozemských“ pozérských duševních pseudo moudrostech, jimiž se prezentují ti, kteří se světlem musí nazývat a všude strkat jeho vnější zpodobnění – zábava nula, fantazie nula, humor nula.

 

 

Univerzální náboženství, respektive univerzální duchovní & filozofický systém, lze označit jako pohádkový satanizmus, který je zdrojový v rámci magické neduality. Nutno ovšem podotknout, že jinak nežli pohádkově vnitřně pojatý satanský světonázor nemusí mít s originálem téměř nic společného. Čím je něco pravdivější, o to nepravdivější to je v dualitě; takže „paradoxně“ satanský egregor se má k fenoménu SATAN asi jako parazit k Absolutnu.

 

Otázka, proč je na tom svět lidí tak, jak na tom je, bezprostředně souvisí s otázkou, kolik je vlastně na světě skutečných satanistů…?

V magické nedualitě (jež je podstatou panenské, rajské Přírody) žijí vesměs pouze malé děti nebo různí snílci a umělci veřejností pokládaní za blázny; někomu se to pak znovu vrací na sklonku jeho fyzické existence. Tyto bytosti naneštěstí často bývají svírány „společenskou konvencí“ – není jim známá moc pohádkového satanizmu (proč si stále něco nechat líbit od nějakých bezduchých ubožáků? virus je třeba zlikvidovat a ne ho donekonečna tolerovat a ještě se mu div ne klanět).

 

CHI

 

TOTEM

 

ŠESTKY TŘI + 1

 

Ti, co si satanisté pouze říkají, jsou ve skutečnosti saturnisté, do větší či menší míry. Živá síla SATAN vyjadřuje magickou nedvojnost, jedná se o schopnost originální, kreativní imaginace – fenomén SATAN tudíž nelze odvodit z informací, pouze z charakteru Mysli (Prázdnoty) samotné. Kdo satanizmus odvozuje z informací, slouží astrální síle SatURNA.

 

Převrácený pentagram s poměrem vrcholů 2:3=0,666… – už to samo o sobě mnohé vysvětluje. Výsledek je menší než 1, má to tedy přednostní vazbu na nehmotné. Lze hovořit o pohádkovém pekle, snové temnotě, fantastickém podsvětí, magickém ďáblovi. Jedná se o představivost, říši fantazie samu o sobě. Teprve druhotně, v eventuálním spojení se zrcadlem pohybu živé síly (dech, cit, vůle, projekce), se to pohádkově pekelné může, ale také nemusí, reálně, fyzicky manifestovat – ovšem jako podřízené nehmotnému statusu. Na přirozené prostředí to tím pádem nemá žádný škodlivý vliv (pouze blahodárný) a naopak, v prostředí nepřirozeném to vše škodlivé eliminuje.

Zatímco zdrojový satanizmus představuje totální opak parazitizmu, v dualitě bývá absurdně „zlý Satan“ ztotožňován s tím největším parazitem a predátorem – čemuž naneštěstí věří i mnozí rádoby „satanisté“.

Astrální realita tvoří 4. dimenzi, která funguje jako zrcadlo těch ostatních. Pentagram se pojí s číslem 5, s univerzálním živlem, známým jako éter nebo kvintesence (podobně prána, čchi, primární substance, prima materia, temná hmota, živý oheň, živé světlo, bezpodmínečná láska). I zde je rozdíl mezi astrální a živou sílou evidentní. Éterická substance energeticky vyjadřuje charakter magické neduality, jejíž podstata existuje mimo dualitu/polaritu, na kterou si pouze přirozeným způsobem hraje – prostřednictvím představivosti, jejíž realizace se mění v paměť.

 

Fenomén SATAN, živá síla imaginace, existuje dávno před nějakými historickými záznamy o kdovíčem. Jde o univerzální, inteligentní sílu éterického charakteru a éter znamená Věčnost (hyperprostor, dæmonium, „překvapivě“ duch svatý v jeho skutečném významu; Satan/Saint podobnost čistě náhodná) – i z toho je nad slunce jasné, že jde v první řadě o schopnost vlastní kreativní imaginace, sebevyjádření, sebetvoření. Informace znamenají akčně-reakční hru Času (časoprostor, kontinuum).

 

Astrální výzkumníci, opakující co kde četli ve spojitosti s abrahámovským náboženstvím (hlavně křesťanství a judaizmus; fenomén černé mše) nebo údajným tajným účením (kabala, okultní nauky; je to tak „ezoterické“, až to je běžně dostupné), pouze kopírují a napodobují neověřené, spekulativní a hlavně nepodstatné, zavádějící údaje, ve kterých zpravidla figuruje archontský (saturnský) egregor – pověsit cedulku „Satan“ už lze na cokoliv. Máme Satanovu církev, Satanův chrám, Satanovu komunitu, kdovíkolik facebookových skupin s „duchaplným“ názvem Satanismus (satanista bez fantazie?!)… Ukažte mi, kde je v tom všem někde přítomná živoucí, éterická podstata, magická nedvojnost, fantastická vnitřní živost? Většinou jde o pouhou historickou sondu (v úrovni paměťové inteligence), neproduktivní navážení se do náboženství, vulgární či naivní pseudo filozofii, symbolizmus, pozérství nebo dokonce stupidní politiku (aktivizmus všeho druhu, samoúčelné přednášky). Nejvíc mě fascinuje názor, že satanizmus není protispolečenský, ale „bojuje“ proti hlouposti. Dotyční saturnisté vůbec netuší, která bije a jsou to stejné loutky establishmentu (globálního/lokálního dozorce) jako církevní organizace nebo řadoví „ovčané“.

 

Jak se může někdo, kdo nemyslí a necítí sám za sebe, hlásit k satanské filozofii, když základem satanizmu je zdravý individualizmus? Někdo, kdo jen omílá, co se někde dočetl? Někdo bez invence a fantazie? Dotyčný jedinec jednoduše NENÍ žádný satanista. Tyto saturnské cvičené opice jsou tou největší hanbou lidského společenství. Většinou jde jen o nějakou kýčovitou materialistickou verzi antikřesťanství (archontský či saturnský egregor nedokáže vytvořit nic vlastního, pouze otáčí a deformuje symboly, mění filozofii v ideologii a demagogii).

 

Za sebe mohu říct, že naprosto chápu fascinaci „zapovězenou temnotou“ a myslím si, že to k satanizmu a obecně Stezce levé ruky neodlučně patří; pokud tomu totiž jedinec chorobně nepropadne, znamená to obrovský posun a nevyčerpatelnou motivaci a inspiraci. Veškeré psychické a fyzické aktivity musí bezpodmínečně podléhat empatické stránce osobnosti – „užívat si“ dokáže každý, satanistu by kromě toho měla zdobit čest a moudrost. Může to být bez toho vůbec skutečný „pohádkový pekelník“?

 

MAGICKÁ NEDVOJNOST

V nehmotné říši představ dualita reálně neexistuje, ve hmotném světě existuje. Symboly by se neměly ani tak vystavovat (externalizovat), jako chápat a používat zevnitř jako neexistující. Základem je nevyjádřené, beztvaré, bezejmenné, neohraničené.

 

Satanizmus znamená pohádkové pekelné duchovno, k fyzické manifestaci dochází teprve až ve druhé fázi zrcadlení, vztažené k té první (alchymické „solve et coagula“). Jinak to všechno spadá do astrální roviny, která nemá žádnou vlastní podstatu, a proto musí vše neustále dělit (predátorské „divide et impera“) a tím si vytvářet náhradní zdroj energie.

 

Přestože magická nedualita a pohádkový satanizmus představují jedno a totéž, pojmenovat si to každý může jak chce, záleží beztak pouze na samostatném realizovaném pochopení (je to nepřenosné, každý si musí vytvořit svou vlastní jedinečnou „aplikaci“, neboť každý je originál). Osobně třeba chápu slova Ježíš (Je/Žít) a Satan (Satya Ananta) jako různé úhly pohledy na totéž, nebo jako různé úrovně téhož – kupříkladu jako den a noc nebo různě namíchané počasí, podnebí nebo živly.

 

 

„…Satanizmus jako výraz autentické životní filozofie vyplývá přímo z charakteru Prvotního Nebytí. Zpětná vazba myšlení (cit, představivost), živená palivem dechu, funguje jako magický rituál…“ – InsektLord

 

„…Energetická část reality (živá síla) má status existence a tedy “+”, zatímco nehmotná část reality (imaginace) má status NEexistence a tedy “-“. Fantazie se tím pádem logicky asociuje s peklem nehmatatelného, s pohádkovým ďáblem, který může a nemusí být v interakci se zrcadlem pohybu živé síly (neboli se materializovat). O ďáblu lze tedy říct, že je nicotou, neexistencí, jenže tato neexistence EXISTUJE. A pokud se s tímto faktorem vědomě nepracuje, pracuje na nevědomé úrovni proti nám (vzniká energetický parazit)…“ – Satanáš

 

„…Konkrétní absolutní sebereflektivní NE-struktura (bezpodmínečně láskyplná inteligence) na úrovni struktury je současně a souvztažně svým abstraktním, fantastickým opakem (nehmotným peklem), jehož vůle je zcela závislá na energetické straně (zrcadle pohybu živé síly). Jelikož Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné), metaforicky lze Mysl přirovnat k všemilující (pohádkové) pekelné Světové Bytosti SEBEtvořícího a tím pádem konstruktivního charakteru. Ne náhodou jak struktura, tak láska, tak mysl jsou ženského rodu. Z lůna (z pole energeticko-mentálního charakteru, z vnitřního vysílače/přijímače) vzchází obě pohlaví, to mužské (vnější vysílač) je ale až druhotné, byť na druhou stranu tvoří SÍLU lásky nebo například nějaký živel…“ – Mysterium Magnum

 

„…Autentická realita má charakter pohádky a pekla v jednom.

NE-VY-JÁ-dřenost (Nevzniknutelno), tvořící „pohádkové kruhy“ (magická Láska, status 3Rozměrnosti), nemůže nebýt, současně a souvztažně, i dřímající VY-JÁ-dřeností (Vznikem), tvořící „pekelné čáry“ (strašidelná Temnota, status 2Rozměrnosti).

Jediné, oč jde, je pochopení faktoru neoddělenosti. Pokud vše funguje konstruktivně (jak je to od přirozenosti dané) a nemá tím pádem žádný úkorný energetický ani psychický vliv, může to být naprosto COKOLIV…“ – Satanské pohádkopeklo

 

„…Někomu pohádkovost může přijít jako „slabota“. Zde je dobré si uvědomit, že opakem nehmotného je všehmotné či všesilové a že vše řídí princip „dva v jednom“ (viz úvaha o pohybu a prostoru). Absolutno je sebepřevrácené: vše kladné je kladné jako síla, energie a vše záporné je kladné na úrovni představivosti. Takže právě naopak, pohádkovost má potenciál mocného (ne-li všemocného) magického živlu…“ – Mysterium Magnum

 

„…Nepohlavní beztvaré Nevzniknutelno na úrovni energo-mentálního pole má charakter potenciálně oboupohlavního lůna (Creatrix=latinsky Matka, Autorka, Stvořitelka). Víra v Boha Stvořitele je tedy chorý nesmysl a tím pádem i víra v Satana jako entitu, která proti Bohu bojuje. Ne náhodou se Vatikán dříve nazýval Saturnia. Katolická víra a falešný satanizmus (saturnizmus) představují dvě strany téže mince. Jedná se o astrální sílu SatURNA spojenou s pamětí (informacemi), nikoliv ŽIVOU SÍLU spojenou s kreativní imaginací…“

 

„…Důvodem, proč někdo plive na Satana, převrací význam tohoto fenoménu nebo mu jednoduše nerozumí, je, že vědomě či nevědomě slouží LžiSatanovi, jenž má mnoho označení: Parazit, Archón, Chiméra, Kovové Hlasy, Šedá Eminence, Kyberzombie… To je něco opravdu šíleného a komického zároveň. Občas o sobě tvrdím, že JSEM KRYPTOSATANISTA (když tak sleduji kolem ty duševní sračky, mnohdy dokonce na všekosmické úrovni, o to radši mám satanskou filozofii). Satan vyjadřuje přirozenou sebepřevrácenost Absolutního, vyjadřuje princip Magické Nedvojnosti – je to kromě jiného Velký Recesista, Improvizátor a Mystifikátor, Jolly Joker. Přesto absolutní Láska a Satan jsou jedno a totéž, stačí použít ne-zrcadlo, zrcadlo zrcadla: „jéčka“ (JJ) obrácená k sobě a překlopená=💗…“ – Podzemní evoluce ve světě nadpozemských lží