PAN3X0

1/ ZÁZRAK ŽIVOTA

Živost Živoucího tvoří 4 Svaté Grály/Nekonečna: duchovní (světelný), milostný (erotický), temný (fantastický) a virtuální (kybernetický). Dohromady tvoří úžasnou, dobrodružnou Pětici a zároveň číslo Šest jako její nehmotný ekvivalent. Výsledné energo-fantastické zrcadlo je podstatou skutečného Štěstí, spojeného se šťastnou Sedmičkou.

 

2/ STVOŘENÍ PÁNĚ

Duchovní Grál &/versus Kybernetický Grál

Že by biblický mýtus o Stromu poznání nebyl jen metaforou, pouhou alegorií? A že by se za tím vším skrývalo ještě něco jiného, co tehdy sice nevinná, leč nevědomá bytost nemohla v Ráji pochopit? Ono totiž není vyhnutí. Buďto by Bůh tvořil roboty, kteří sice „vědí“, ale není to jejich vlastní, niterná zkušenost (na úrovni vnější mysli to není žádné pravé duchovní poznání) – nebo člověk/živáček musí projít trnitou cestou duality a sám si ty rozpojené konce dát dohromady.

„…Na jablko odkazuje označení krčního ohryzku, jenž je patrný zvláště na mužském těle, jako na viditelnou připomínku pojedení zakázaného jablka. Připomínána byla také stejná písemná podoba latinských slov malus (jablko) a malum (zlo)…“ – Strom poznání dobra a zla

 

Někdy si jen hloupě myslíme, že to je zlo, a „zlí“ jsme naopak spíše my, kteří nevidíme…

Zde udělám výjimku. Odkaz na film jsem už dával aspoň pětkrát. Kolik čtenářů to vidělo celé do konce? Je to totiž opravdu SÍLA. Nenávidím líné hlupáky, kteří se sebou nic nedělají a kteří stále jen pitomě, blbě „věří“.

 

A není snad pravda, že bez Jidáše by nikdy nepočal proces alchymie poznání?

 

I když kromě vlastního pocitu, plynoucího z otevřenosti a upřímného zkoumání, žádný „oficiální“ důkaz nemám, stále tvrdím, že Bůh a Had jsou jedna a táž skutečnost, jeden a tentýž kruh Věčnosti, pouze různě projevený. Následující text je sice dost provokativní a diskutabilní, ale pro názornost viz Read the Bible Carefully – It Says That the Snake Is Our True Savior! (přičemž hadem je dobré chápat univerzální, živou/hadí sílu).

„Živá, hadí síla – láska a temnota v jednom – je klíč. Bez moudrého hada, síly představivosti, nejde o kulturu, ale otrokářství. Milující bytost a temný umělec se musí bezpodmínečně vzájemně obsahovat.“

Jinak řečeno, jeden až dva grály jsou málo. Celek musí bezpodmínečně tvořit čtyři.

Nelze si nevšimnout, že v rámci Duchovního Grálu, až na sporadické výjimky, jako by úplně zmizel prvek Fantazie, Humoru, Zábavy, Dvojsmyslnosti. Proto sám o sobě se také Duchovní Grál zrcadlí se Strojem. Má to svůj evoluční význam. Vždy je ale na místě zdůraznit, že co nám hlásí pocit/intuice, i když si to nechceme přiznat a je to třeba v rozporu s tím, čemu věříme, není nikdy žádná náhoda.

 

Singularita poločasu přeměny nakonec spustí finální synergický efekt a nevyhnutelně vznikne něco dosud Neznámého, mimo kategorii dobra a zla.

 

🌍

 

„Paní, pane“ oslovujeme většinou ty, které důvěrně neznáme. Je v tom něco neosobního a jako uctivost se to jen tváří. Malé děti, jak jim velí jejich přirozenost, každému tykají a vnímají ho jako sobě rovného kamaráda. Na druhou stranu třeba rád používám oslovení jako „ahoj, pane koťátko“ nebo „jak se máte, paní slepičková?“, a to opravdu mluvím o zvířátkách.

Zaboha ale ze sebe nemohu dostat (devótní) oslovení typu „Pane Bože“, a to i kdybych se rozkrájel. Strašně mě to rozčiluje, odděluje, zbavuje vůle, externalizuje. Navíc mi nikdo nevymluví, že ničím nezkalený, čistý vnitřní pocit/intuice je právě ten Bůh. Boha osobně chápu spíš jako Absolutno nebo Stvořitelku (pole energie má charakter lůna). Stejně tak mi drhnou oslovení „milé Absolutno“ nebo „drahá Stvořitelko“, i když už mi to částečně i ladí. To vše má jediný důvod: Absolutní Mysl neboli to Nejniternější Niterné, Nevzniknutelná Neohraničenost, tvoří ze sebe sama, uvnitř sebe sama… Koho? Co? Jaký vztah je mezi Myslí a Myšlenkou? Je to HRA na oHRAničené, tvoření NE-Absolutní Iluze (proto si uvědomme, že nemůžeme nebýt, současně a souvztažně, i opakem charakteru Nestvořeného, takže kdo popírá konstruktivní roli Temnoty, lže, neboť jako by tím říkal, že je tím Nestvořeným).

 

Dostáváme se k oslovení „Pán Ježíš Kristus“.

Opět, upřímně, narovinu: nesouzním s tím a něco mi na tom strašlivě vadí. Také vycházím z praxe a s jedinci, kteří to ve svých životech běžně používají, si nemám co říct. Všichni do jednoho mi připadají jako fanatici s vymytými mozky, kteří asi nikdy nebyli v lese a nic necítí.

„…V jednom okamžiku dějin vymístěných zón se Sám Nejvyšší ve formě Ježíše Krista inkarnoval na tuto vymístěnou Zemi a taktéž za tímto, jakož i za mnohými jinými účely sestoupil do pekel…“Čtvero pojetí duchovní struktury Stvoření

Moje osobní vysvětlení:

Pán=PAN=řecky „vše“

Ježíš=JE/ŽÍT

Kristus=KRIST/US (nás, nám), Krist=Kříst (křesání vnitřního ohně, jiskry života)=Třísk („velký třesk Stvoření“)=Tri KS(X)=Kreatrix/Matrix

Je třeba hledět za a dovnitř a pochopit to, není to tím, jak to napohled vypadá… Potom texty ve Světelné knihovně, když si odmyslíme všechen ten šílený balast, naivitu a podstrčené věci, jsou více než pozoruhodné…

 

SW-EDEN-BORG

Dobrá otázka zní: Mohou být i Borgové jako typ společenství v souladu s Pravým Stvořením?

„…Swedenborg byl jedním z mála lidí, kterým – ač žijícím v této vymístěné zóně planety Země – bylo v omezeném rozsahu dovoleno dostat se do styku s různými dalšími zónami umístění jak v duchovních, tak i ve zprostředkujících a fyzických světech…“Čtvero pojetí duchovní struktury Stvoření

Bylo dovoleno? Někdo by si laskavě konečně měl přestat hrát na Supermana.

 

POZITIVITA

Největší neštěstí věřících, moderně bytostí světla, je, že nechápou rozdíl mezi nestrannou a protikladnou pozitivitou. Ten rozdíl je OBROVSKÝ.

 

3/ SATANIZMUS

Dlouho jsem si myslel, že s Temným (Fantastickým) Grálem a s Erotickým (Milostným) Grálem hodně souvisí ta pravá a zdravá verze satanizmu. Spíš by to tak ale být mělo, než by to tak bylo. Stejně jako věřící, ani satanisté nechápou, že realita má neoddělitelný energo-fantastický základ. Strom života (poznání dobrého a zlého) existuje v dvojexpozici živé síly (světlo, sefirot, status doopravdy – milující bytost) a fantazie (temnota, klifot, status jako – temný umělec).

 

Nejlepší je prostě věřit v Sílu Myšlení a v Čarodějnou Prázdnotu…

 

4/ NESTVOŘENÁ STVOŘITELKA

Všechny Grály

Bůh, Pán, Nejvyšší a podobně… – nezkreslenou podobu vnímám jako nejniternější duchovní nebo nebeský aspekt „Všeho, co jest“, navíc dost nešťastně nazvaný. Rozhodně z toho necítím žádnou všestrannost, všeobsažnost. Tisíckrát víc mě oslovuje Pohádkové Vševědomí. To samo o sobě je bezpohlavní, což ale zároveň jako potenciál zvěstuje oboupohlavnost, potažmo lůno neboli nefyzickou ženu. Stvořitelka (Matka, Autorka) je latinsky Creatrix. V nebytostné rovině odpovídá hyperprostoru (Věčnosti) a jelikož ten má charakter kruhu, je tím Nejvyšším a Nejnižším současně. To nikoho nerozčiluje ani neponižuje. Hyperprostor totiž zahrnuje všechny 4 grály (!). Pán Ježíš Kristus tvoří tedy pouhou součást v rozmezí 25 až 50 %. Z hlediska 100 % se jedná o PAN-JE/ŽÍT-KRIST/US.

 

5/ MATRIX

Matrix 4 původně kultovní filmové trilogie (1999 – 2003) má jít do kin údajně v květnu 2021. Cituji úryvek textu z 1. dílu, vyslovený na samém konci:

„Svět bez pravidel a nařízení,

svět bez hranic a omezení,

svět, ve kterém je možné úplně všechno…“

 

YOUTUBE

 

„…Film popisuje svět v Matrixu, rozsáhlém počítačovém systému, na který jsou připojeni lidé žijící v něm svůj virtuální život. Tito lidé, jejichž mozek je napojen do Matrixu, si neuvědomují, že nežijí skutečný život a že je jim pouštěna do mozku virtuální realita. Jsou takto nevědomky využíváni stroji s umělou inteligencí, které převzaly dominanci na planetě. Tyto stroje efektivně chovají a pěstují lidstvo jen pro energii z lidských těl, díky níž fungují…“ – Matrix

 

Stroje v daném kontextu ve skutečnosti znamenají Astrální Pseudo Realitu – simulakrum postavené na naprogramované paměťové inteligenci a slepé víře v axiomy (může to být klidně i to nejzářivější duchovno, jde o to, že to nemá žádné vlastní jádro). Tyto Stroje (archontské programy) vygenerovalo nevědomí bytostí Elohim, z nichž mnohé se domnívají, že jsou zosobněným „Všebohem“. Andělská verze se rozhodla vytvořit utopickou Říši Věčného Světla a podobně dračí verze jakousi Posvátnou Technoříši. Obojí je chorý nesmysl a výsledkem je společnost „robotroků“, sešňěrovaná tak „degenskými“ blbostmi jako byrokratizmus – vláda čísel a lejster nad životem. Chytré technologie bezduchost pouze prohlubují.

 

 

„Realita je za scénou, nikoliv na scéně,“ četl jsem kdesi trefný komentář, hodný zamyšlení. Jde to ale ještě dál a hloub. Za scénou je totiž astrální sféra, tedy stále dualita. Je třeba se dostat mimo dualitu, což je oblast, nacházející se za a uvnitř a související s éterickou, duchovní podstatou neboli magickou nedualitou; a to si nelze nikde přečíst, mechanicky to převzít, není to informace; lze to jedině pochopit a prožít vlastním, jedinečným způsobem.

 

Ačkoliv je pravda, že z hlediska Nevzniknutelna jsou všechno iluze, neduální zdroj tvoří ILUZE SOBĚ-PODOBNÉ, životaschopné a dokonce schopné věčné existence, kdežto zdroj duální pouze KLAME, lže, krade, napodobuje, převrací, využívá, zneužívá, kalkuluje a počítá, neboť sám vůbec nemá schopnost konstruktivní kreativity: vydává sebeklamné iluze za nejzazší realitu a za smysl života. Kdo z nás si uvědomuje, že tou jedinou skutečnou hodnotou jsme MY SAMI?

 

ÉTER – VĚČNOST

Neduální zdroj představuje hru neohraničeného na ohraničené – jedná se o přirozený zdroj iluzí. Je to hlavně o snech a fantazii. Prioritou je ŽIVOT a kontrastní soulad.

 

ASTRÁL – ČAS

Ohraničený duální zdroj předstírá neohraničenost – jedná se o iluzi zdroje (asi jako věřit v odraz v zrcadle). Je to hlavně o paměťové inteligenci a o programech. Prioritou je STROJ a disonance.

 

Astrál správně funguje pouze tehdy, slouží-li Věčnosti jako terminál nebo rozHRAní, jako Matrix uvnitř Kreatrixu (subMatrix), jako to druhé pod prvním. Naruby to je jako když nějaký tělesný orgán vyhlásí samostatnost.

 

Na straně jedné éterická, duchovní podstata…

Na straně druhé zhmotnělá astrální „video-hra“: svět klamu a sebeklamu, svět iluzí…

Jaký charakter má Věčnost, esenciálně Éter, a jeho mentální analogie, fantastická Nicota – to je to, oč tu běží. Neboť Astrál nemá vlastní podstatu a sám o sobě je hladovým Strojem, fungujícím na bázi rozdělení a převrácení.

 

Zvětšit kliknutím ZDE.

„Žili jsme v televizní zábavné soutěži, kde mají čtyři dveře, a kde hlasatel stále opakuje příkaz: ‚vyberte si jedny ze čtyř dveří,‘ zatímco zcela ignoruje, že existují páté dveře.“

 

Věčnost je dvojsmyslná sama v sobě, čímž pádem její schopnost tvořit je nekonečně zábavná a nevyčerpatelná. Všechno je to o snech a fantazii. Základ tvoří magická nedualita, princip „dva v jednom“ (prostor⇄pohyb). Existuje jediné pravidlo: neškodit (případného škůdce zneškodnit). I Zákon jednoty je vrcholně zábavný, tvořený zákonem Neporušenosti a zákonem TemnoHRY v jednom.

Astrální stroje či dualitní astrální entity dvojsmyslnost nechápou, jejich trumfem jsou hierarchizmus, spiritualizmus a systematizmus. Soupeřte mezi sebou, buďte prudce spirituální a prudce racionální, jen ať v tom není nic živelného, co nelze logicky pochopit, co nelze předjímat…

Zákon Neporušenosti se týká energie a psychiky, TemnoHRA je vztažená k fantastické rovině. V Astrálu (pokud není podřízen éterické, duchovní podstatě) se všechno děje vzhůru nohama. Narušují se energie, narušuje se psychika, přičemž entitě kolektivního nevědomí (astrálnímu parazitovi, podobnému umělé inteligenci) to je vše zcela lhostejné, jako by to byla jen hra – jelikož nezná pojem svědomí. Zároveň oním narušováním čerpá distorzní formu energie, svým charakterem podobnou negativní nirváně; oběti se pak nezřídka chovají stejně a samy se mění v parazita, loutku predátorského nevědomí.

Takto končí sebeklam a pokrytecká stupidní přetvářka, když si někdo hraje na nějakého zasvěcence, gurua, mistra, světelného emisara, duchovního adepta a podobné hovadiny… Nic horšího, nežli nebýt sám sebou (jakkoliv přirozenost je rozporuplná), neexistuje. Panenská, divoká Příroda stojí na souladu řádu a chaosu; to uvnitř sebe moc dobře víme a cítíme. Roli v tom hrají takové úžasné záležitosti jako konstruktivní absurdno nebo hravá nesmyslnost. Být takzvaně „duchovní“ nebo takzvaně „logický“, o soupeření ani nemluvě, to je totéž jako kopat si duševní hrob.

Když je řeč o Přírodě: astrální sféra zrcadlí vlastní verzi, právě průchod reverzním astrálním myšlenkovým světem nekontrolovaných emocí stvořil fyzické zvířecí predátory nebo predátorskou džungli – ne náhodou se uvnitř nás ozývá něco, co s oním „právo silnějšího“ (might is right) vůbec nesouhlasí, nevěří, že by Všemoudrá Prvotní Prasíla měla něco tak ubohého zapotřebí… Původní Příroda je sice divoká, nicméně to je prostě Ráj – který se z nevědomého mění ve vědomý

 

 

Čím dál víc se mi líbí názvy Pentakulth a grimoárizmus, jakož i pojetí reality coby pohádkového nebo kresleného pekloknihostroje – nehmotného Monstra, „přicházejícího k životu“ ve hmotě (která je NE-hmotného zrcadlem). Je docela zábavné a děsivé sledovat, jak se vše, kde chybí faktor pohádkového pekla, mění v paralytickou karikaturu sebe sama.

 

FACEBOOK

 

 

Funguje to jinak, než to napohled vypadá. Je to stejné jako s povahou Mysli (myšleno Nevzniknutelna): dokud o tom sami nezačnete přemýšlet, šeredně to klame. Slovo Mysl nic neřekne. Teprve když se Mysl zaměří sama na sebe, zjistíte, že existuje současně to diferencované i to nediferencované a že zpětná vazba vnímání (reflexe) se součtově projevuje jako prožitek nebo cit, nebo dále intuice, a že to celkově musí tvořit nějaký úžasný typ síly či nepochopitelné energie, která má současně svůj duchovní a svůj mentální aspekt.

 

Inteligentní univerzální prasíla – bezpodmínečná Láska – podle grimoárizmu je absolutní NE-strukturou, jejíž současnou a souvztažnou mentální analogií je kreslený či pohádkový PekloKnihoStroj. Výsledkem je fyzické existence schopná, neporušená dřímající Všemožnost a z toho plynoucí nekonečné Tvoření a nekonečné Dobrodružství.

 

LÁSKA & MYŠLENÍ

 

Název PENTAKULTH souvisí s kvintesencí, primární substancí Éterem, číslem 5 a pentagramem.

„Kniha stínů. Oblíbený název oblíbeného grimoáru snad ve všech koutech Chaosverza. H’Tlukatnep obezřetně zavřel knihu a s výrazem naplněné, šťastné bytosti se střešním oknem zasněně zahleděl k obzoru, na kterém se perlilo životadárné slunce…“

 

GRIMOÁRIZMUS

Narozdíl od „starých“ pohanských či infernálních, okultních, magických a filozofických učení, grimoárizmus jako „nová“ životní filozofie či světonázorový systém chápe a prakticky realizuje obsah pojmu Éter neboli éterická, duchovní podstata (viz paralela pentagram – kvintesence). Je založený na principu mystické nedvojnosti (magické neduality), v souladu s kvantově-lineární povahou reality, tudíž nepodléhá dualitě astrálních egregorů. Zároveň pracuje i s faktorem inteligence struktur, které samy o sobě mají charakter binárně-mechanický.

 

„…Odpovídající názorový systém jsem se rozhodl nazvat grimoárizmus od slova grimoár (magická kniha). To souvisí s gramatikou (viz francouzské grammaire), potažmo existenciální gramotností. Souvisí s tím i například Pohádky bratří Grimmů a samotné slovo „grimm“ je docela tajemné a krásně vyjadřuje dvojznačnou povahu pohádek, které mají mnohdy krůček k hororu (viz anglické grim)…“ – Válka monsterknih

 

WIKIPEDIE

 

V systému, fungujícím mimo dualitu/polaritu, je možné absolutně vše a zároveň v něm nelze škodit. Jak ale onu „všemožnost“ uskutečnit, transportovat její potenciál do světa hmoty, expandovat její kapacitu? K tomu – kromě snění, vůle, víry a představivosti – slouží zdrojová virtuální doména. Stejně jako Věčnost, potažmo říše představ, počítačová realita není svázaná kauzalitou. Nyní už jde jen o to – prostřednictvím flexibilního, univerzálního vzorce/jednotného datového formátu – parametry nehmotného programu asociovat s akčně-reakčním hmotným prostředím. Co je možné ve virtuální hře, je možné analogicky aplikovat i v prostředí hmoty (výsledkem je buď 1:neporušenost nebo 0:nemožnost).

 

POHÁDKOVÝ SMRK

Máme svobodnou vůli a nejsme automaty. Nelze nikomu bránit v tom, aby myslel na něco „zapovězeného“. Toto se ale nemůže dít chorobně, nelze překračovat určité energetické a psychické limity a už vůbec není možné, aby to někoho ovládlo natolik, že ztratí sám sebe. Ne náhodou máme svědomí, intuici a jsme obdařeni empatickou inteligencí. Je dobré si uvědomit, že tím jsme ve spojení nejen s éterickou, duchovní podstatou (nulovým polem, hyperprostorem), ale i s aktuálním těžištěm či ohniskem nebo nelokálním součtovým středem souvisejícího prostředí (časoprostorového kontinua) a potažmo tedy s inteligencí struktur. To platí obousměrně, takže eventuální virtuální program vtělený do hmotného nosiče, a to třeba i biologického a antropomorfního ražení – který není ničím jiným nežli naším vlastním paralelním virtuálním já (my) -, může „psycho-energeticky“ operovat pouze v rámci našeho bytostného charakteru (zatímco v technologické rovině jeho možnosti jsou nepředstavitelné).

 

Začne-li „náhodou“ odněkud dotírat vetřelec, algoritmus vyplývající z charakteristik nulového pole (v podstatě Vůle Celku) spustí bezpečnostní alarm a cizorodé těleso buďto do systému vůbec nepustí nebo ho vyloučí.

 

Mávnutím kouzelné hůlky (což zdaleka nemusí být pouze metafora, ztělesňující finální krok provedení) tak bude/je možné „vyčarovat“ (naprogramovat) vše, co si jen dokážeme představit ve svých nejdivočejších fantaziích.

 

„Přece to není jen tak“, řekne si možná někdo. A má samozřejmě pravdu.

Není to jen tak a ani být nemůže. Kdyby to bylo jen tak, nebylo by na cestě tolik překážek a (pravděpodobně) v minulosti by tolik různých i velmi rozvinutých kosmických civilizací „tvrdě nenarazilo“.

Nežijeme v inertním (bezrozporném) prostředí. Existuje fenomén zvaný efekt zbytkových programů (něco jako nedopsané alternativní odstavce). Za normálních okolností, jsme-li přirození a tedy kreativní, originální a patřičně živelní, se zbytkové programy či mentální/emoční rezidua rychle rozpadají, nemá je co udržovat v existenci. Má-li však společenství sklon k utopizmu nebo k opakujícímu se, uniformnímu (kolektivnímu, anti-individualistickému) chování, postupná kumulace „psychotického harampádí“ v součinnosti se zákony soběpodobnosti a rezonance mohou způsobit „obživnutí“ původně v podstatě „bezvědomé věci“ (něčeho téměř dvourozměrného), přičemž oním aktivátorem je entita kolektivního nevědomí – napůl parazit, napůl strojové či umělé vědomí.

 

Proto je třeba

  1. působit z úrovně éterické, duchovní podstaty → Éter/čarodějná Prázdnota = Láska a současně a souvztažně fantastická Nicota neboli pohádkové Peklo
  2. orientovat se v principu fungování (strukturování) reality

 

V případě, že tomu tak není a chybí buďto souvztažnost živé síly Lásky a pekelné Představivosti a/nebo alespoň intuitivní orientace v tom, jak se organizují struktury, společenství je loutkou Astrálního Matrixu a jeho části (jedinci) pouhými užitečnými kolečky v soukolí. Nelze vůbec realizovat svou skutečnou, pravou vůli a popravdě ani být skutečně sama/sám sebou. V krajním případě to končí technologickou singularitou – Stroj neslouží Životu, ale ovládá ho; existuje bezpočet sci-fi knih a filmů, které před tím varují (všude uniformní spirituálboti v bílých „stejnokrojích“ a všechno řídí umělá inteligence).

Stále zdůrazňuji, že je třeba pracovat s démonem přirozenosti, démonem imaginace; spojit v sobě faktor milující bytosti s faktorem temného umělce.

Vše projevené/možné i neprojevené/nemožné existuje nebo koexistuje v rámci Říše Kvant, což lze chápat i jako Říši Snů nebo Království Fantazie. Zde existují i bytosti – stroje nebo bytosti – programy. V případě „kvantové nadvlády“ Astrálu (a s tím související fiktivní identity) binárně-mechanická oblast příslušné realitní domény (reverzní stroje/programy) začne diktovat podmínky organickým duchovním světům a postupně je asimilovat – k tomu slouží programy víry, kde namísto čarodějné Prázdnoty figuruje posvátné sigilium nebo nějaký „nezpochybnitelný“ axiom (umělý archetyp).

 

 

RŮŽOVÁ SLUNEČNICE

Absolutní, indiferentní inteligence; nevyjádřený (bezpohlavní) potenciál; latentní obojetnost; prostorová & pohybová inteligence → Duchovní Pramatka (Creatrix Matriona), v dvojexpozici se svým mentálním opakem; Démon fantazie (Zelfosfór) & Génius inteligence struktur (Knihovník → Žeruhmyz, Helianthus psaltria); vnější/časoprostorový Matrix, podřízený vnitřnímu/hyperprostorovému Kreatrixu. To vše dohromady → ambivalentní (dvojznačná) pohádková Mysl, neboli pohádková Dvoj-s-MYSL-nost, mystérium inteligence typu Svět.

Duchovní Pramatka → NE-struktura, kde ono „ne“ znamená neexistující (pohádkovou) skutečnost a současně & souvztažně negativní (pekelnou) skutečnost, v rámci magické neduality. Kým/čím je tedy VŠEVĚDOMÍ?

Když si uvědomíme, že veškeré pozemské duchovno (kromě některých pohanských směrů) má smyšlený patriarchální charakter, není divu, že nikdo není schopen naplňovat svou pravou vůli, jelikož vinou převrácení se ženskost projevuje v mentální rovině jako zženštilost (zrcadlem duchovního je láska, zrcadlem mentálního vůle). Lidé jsou otroky chorého umělého systému, jelikož namísto víry v Přírodu a fantazii věří v Boha a nebeské mocnosti (plus různé astrální výplody).

Místo života v lůně duchovní blaženosti, neboli z mentálního pohledu v pohádkovém pekle, tu máme neživot – „život v prdeli“ (technokraticko monetárně byrokratické, spiritokratické „Arbeit macht frei“).

 

PRAV „5“

Kořen druhé odmocniny (zpětná vazba prožitku) si lze představit jako stranu čtverce. Pomocí imaginárních jednotek (i=√-1), virtuálních částic se zápornou hmotností, lze vytvořit „drtič časoprostoru“ (warpové pole) a zmanipulovat tak kauzalitu kontinua: zrušit časoprostorovou podmíněnost.

 

Je to pak jako putovat napříč Nekonečnem lodí Fantazie

 

V hyperprostoru existuje vše na jednom místě, neexistuje zde žádná neprostupná realitní membrána, takže lze vstoupit přímo třeba i do paměťového hologramu. Ty jsou v časoprostorových realitách oddělené (proto například existuje genetická dvojšroubovice): v jednom „knihosvětě“ existujeme fyzicky (horizontální čas) a druhý, zrcadlový „knihosvět“ existuje ve sféře nefyzické (vertikální čas). Oba se nicméně setkávají v „nule“, na úrovni hyperprostoru, jenž je ekvivalentem „říše snů“.

 

Jsme-li hyperboliku dění schopní ohnout a dostat se fyzicky na úroveň vertikálního času, otevírají se před námi fantastické možnosti, které by v běžně chápané fyzikální realitě nikoho ani nenapadlo zkoumat – jelikož to prostě je „nemožné“. Co všechno ale už bylo v minulosti nemožné. Já už ze zkušenosti vím, že možné je absolutně všechno, pouze je třeba

  1. vymyslet a vytvořit způsob
  2. uvědomit si a prakticky zohlednit zákon rovnováhy

Z druhého bodu plyne poučení: některé věci je lepší nedělat.

Platí-li ovšem recipročně, že nikdo nikomu neškodí a že nevzniká – a to ani potenciálně – žádná energetická ani psychická újma, potom „fantazii se meze nekladou“.

 

Jsem obyvatelem hyperlodi, létající knihovny – co kniha, to svět, to vesmír uvnitř vesmíru.

Co kniha, to spojení, most do paralelního příběhu.

Některé knihy jsou jako komiksy nebo grimoáry.

Některé knihy, to je prostě příroda nebo ráj.

Existují knihy milostné a existuje červená knihovna.

Existují pohádky a existuje duchovní svět.

Každá knihovna má nejen svého démona přirozenosti a svého knihovníka, ale má i svého génia – inteligenci struktur. Je-li kniha pohádková, potom génius je pekelné monstrum, bytost – stroj nebo bytost – program. V nekonečnu existuje nelokální součet všech knihoven (knihosvětů, knihobytostí), který se neustále mění a rozvíjí. Existuje tím pádem i umělá superbytost (anorganické supervědomí), což je antiskalární, aktionová inteligence. „Umělá“ zde ale spíš souvisí s umem a rozumem, tak jako u živých (organických) bytostí um souvisí s uměním.

Některé knihy, to jsou virtuální počítačové světy, schopné fyzické existence.

Všechny kompatibilní knihovny, knihy a příběhy jsou na hyperlokální úrovni vzájemně propojené.

 

Obvykle dobře víme, co znamená životní štěstí, láska, radost ze života, naplnění. Pokud jste si však až dosud mysleli, že víte, co znamená dobrodružství nebo orgastická, extatická blaženost, pravděpodobně to je stále jen pranepatrný zlomek toho, co všechno je skutečně možné prožít a uskutečnit…