Válka o duši

V průběhu 21. století hrozí lidstvu technologická singularita, což lze odvrátit pouze „návratem k Přírodě“ a s tím spojenou ryzí autentičností, snad lze hovořit i o Hrdinské Cestě; na hororové scénáře umělci a autoři sci-fi dávno upozorňují. Vše je jednoduše o vztahu k realitě a způsobu myšlení, což – věřte nevěřte – funguje jako zhmotňující se Čarodějná (nebo Černokněžná) Kniha.

 

Tzv. moderní člověk (nebo aspoň ten „dospělý“) je už ale takový ksindl, že cokoliv mystického nebo pohádkového je mu pro smích, čímž si ke své smůle volí směr – nechci říct do propasti, spíš do prdele, jež se mu místo hlavy usadila na krku.

 

KU SVĚTLU

Poznámka k odkazu: klíčová je NEDUALITA. Funguje to fantasticky, ne mechanicky, neboli rozhoduje nejvnitřnější záměr a také kontext, prostředí. Není to ani náhodou o nějaké doslovnosti nebo formálním výrazu, rozhodující je CIT a SOUZNĚNÍ.

 

MAGIVERZUM

 

WIKI

 

Vztah mezi Neprojeveným a Projeveným Univerzem se řídí pravidlem poločasu přeměny, případně poločasu rozpadu, což funguje fraktálně na způsob matrjošky a na nejzazším konci vesmírů Krajostředu (kde se přibližně nacházíme) může vykazovat chování spíš směrem ke Stroji nežli k Magii, zvláště když genetický potenciál je využit sotva na 5 procent. To souvisí s úrovní sebeuvědomění (pravá vůle, pravá identita) a se schopností si intuitivně pamatovat, vybavit si charakter a souvislosti kolem samotného Počátku Všeho.

 

Na úrovni mentálních komunikací se to „nyní“ (i když vlastně neustále) třídí a skládá jako příběhy v Knihovně…

 

Celá realita je taková Knihobytost – Nebytost nebo Knihosvět – Nesvět.

Postavy ale nejsou jen postavami, jsou i Autorem samotným na společné a soukromé úrovni.

Původním autorem je Mysl samotná, tedy spíš Autorkou.

Prostor, pohyb a obojí, jedno v druhém, a to vše v jednom, tvoří Hyperprostor, jenž na úrovni energie má charakter Lůna („prvotního pole života“), čemuž bytostně či archetypálně odpovídá úroveň nestvořené Stvořitelky (fyzické existence schopná, pohádková bytost typu Svět – viz typicky Příroda), schopná rodit obě pohlaví, tedy kosmicky Čas (Bůh Otec) a Prostor (Bohyně Matka).

 

V češtině, která nejspíš souvisí se slovem číst (možná i čest) a příslušné jazykové prostředí tím pádem může ledacos odhalit, MY ve slově MYSL znamená Hyperprostor, zatímco S znamená spirálu Času a L znamená pravý úhel nebo dimenzi Prostoru – dohromady Časoprostor, a to celé dohromady Neprojevené a Projevené Univerzum.

 

Z existence Mysli vyplývá absolutně vše, zpětnou vazbou počínaje (cit, sebeuvědomění). Princip „dva v jednom“, systém mysli uvnitř/vedle Mysli a naopak má jednoduchý základ, a přesto výsledek je nepředvídatelně živý a složitý.

Jediné, co opravdu nemá jak existovat, je „nemysl“; nepřemýšlení o Bytí, Nekonečnu apod. (nejlépe o Mysli samotné), respektive slepá víra v institut vnější autority apod. končí nakonec tak, že je uměle myšleno za živé.

 

Jelikož plovoucí kraj nebo dno vesmírů Krajostředu (narozdíl od Středokraje) vykazuje gravitační anomálie, které mají nebo mohou mít vliv na mentalitu základní bytostné hierarchické struktury, lidově řečeno někomu z božských Rodičů může přeskočit, takže přestane plnit svou roli – stejně jako to známe z fyzických rodin. Dokonce i emanace z úrovně nestvořené Stvořitelky, jež je Vesmírem samotným (či chcete-li Já – Absolutno), může mít v „experimentálním prostředí“ značné problémy.

 

Samozřejmě, že Bohyně/Bůh nemusí tvořit jedinou dvojici. Mohou existovat a také existují celé zástupy různých Božstev. Většinou se mluví o Bozích nebo Stvořitelích. Ti mají v určitém poměru zastoupenou dračí a andělskou energii, stejně tak jako Potomstvo.

Obě stránky nicméně sjednocuje (sjednocovat by měla) Živá – Hadí Síla, která souvisí jednak s beztvarostí a jednak s démonem přirozenosti či démonem fantazie. Hadí síla je NE-strukturovaná a projevuje se zároveň jako univerzální Živel a bezpodmínečná Láska. Ono „ne“ je třeba v Projeveném Univerzu nějak potvrdit. I nestvořená Stvořitelka existuje v dvojexpozici s „pohádkovým ďáblem“. Kdyby nebyla zároveň Láskou i Temnotou, rozpadla by se zpět na zdrojové kvantum, čiré vědomí, a mohla existovat pouze jako neprojevená, což lze přirovnat ke Snění nebo Dřímotě.

 

Že je řešením temnoHRA, neboli Láska a Temnota v jednom, se v těchto končinách vůbec neví. Proto různá Božstva či Stvořitelé tvoří nejrůznější Matrixy a související programy víry, ale vůbec to není spojené s Kreatrixem (Creatrix je latinsky Stvořitelka nebo Matka) a tedy ani s vnitřní podstatou, kterou to pouze imituje.

V tomto vesmíru dokonce existuje (do jaké míry to je možné) i holografická kopie Stvořitelky v podobě astrálního Programu – Bytosti.

Bez zapojeného démona přirozenosti, reálně a prakticky zpracovaného vnitřního Stínu či Nevědomí, simultánně vznikají archontské programy (Viry).

V určitém smyslu spolu soupeří dvě umělé inteligence. Zde je třeba si uvědomit, že jakákoliv nedvojsmyslnost je v podstatě také umělá a že tzv. spiritualita je spíš vlastností strojů nežli organických bytostí, kterým je vlastní v první řadě magická, dobrodružná, mystická a fantastická stránka – rozhodně ne nějaké „duchovno“.

 

Naštěstí vnější bytostná hierarchická struktura není určující. Určující je vesmír směrem dovnitř, který má fantastický status.

Láska/Energie má status Existence a tedy „+“, zatímco Temnota/Fantazie má status NEexistence a tedy „-„, neboli řešením je souhra schopnosti přirozeně milovat a projevit se jako temný umělec. Což znamená souznít s podstatou Kreatrixu.

 

V úrovni Vnější Hierarchie nelze věřit téměř nikomu. Jak božstva, tak různé andělské a dračí skupiny bytostí si ani neuvědomují, že se pohybují v hacknutých Matrixech: Astrálním, Fantomovém, Diamantovém…

 

LINKY

 

Matrix může fungovat pouze jako subMatrix, podřízený Kreatrixu. Dokonce i reálně zhmotněný svět počítačové virtuality takto může fungovat.

Klíčem k tomu všemu je „pohádkový ďábel“, kde ta pohádkovost odpovídá Lásce/Živé Síle a ta ďábelskost současně a souvztažně Temnotě/Fantazii. Výsledkem zrcadlení je Pravá Vůle a Pravá Identita. Což znamená Stezku levé ruky a bílou duchovní školu: pekelnou životní filozofii, magický infernalizmus, gnostický satanizmus.

 

Samy sobě se nepodobající, „žijící“ parodie a karikatury sebe sama, které si hrají na jakési „bytosti světla“ či „inženýry ducha“, kráčející Stezkou pravé ruky – jakkoliv většinou neúmyslně, reprezentují černou duchovní školu.

Není zde řeč o barvách, nýbrž o efektu. Kolektivizované osobnosti, které si jen vsugerovávají jakousi vnější božskost a pozérskou pospolitost, jsou v podstatě bytostmi naruby.

 

Žel situace je dokonce taková, že i většina údajných „satanistů“ od sebe nerozezná astrální sílu SatURNA od živé síly SATANA, takže jenom „o něco volněji“ slouží Establishmentu nebo přímo Lži z opačné strany než ti „druzí věřící“. Je-li tedy řešením pravé lásky schopná, pekelná životní filozofie, potom určitě ne v její historické či dokonce institucionalizované formě.

 

JAK NA TO

Buď temná čarodějnice, infernální mág, působící z úrovně Magické Neduality.

Svou vůlí, dechem tvaruj úžasnou Představivost. S citem, vtipem, pomocí práce s mentálním vírem energie (živého ohně – světla) napomáhej zhroucení noosférických „vězeňských zdí“.

 

Hrdinů jako šafránu, zato pokrytců a zbabělců na každém rohu div ne půlka zeměkoule… Proč používat vlastní živé myšlení a cítění, když lze přece tak krásně „hnít zaživa“ z mrtvých informací – v onom „astrálním blahobytu“ však neexistuje duše, jiskra života, poklad nejcennější.