Univerzální náboženství

U nás v sousední vsi stojí nenápadný kostel Nejsvětější Trojice. Podobných staveb musí být na světě určitě nejmíň milión. Svým způsobem tyto budovy jsou takovými magickými nerosty, ztvárňujícími obsah našeho kolektivního (ne)vědomí. Představte si, že by většina podobných stavení byla spojena nějakou jednotící sílou, že by v nich přebýval kupříkladu duch rajské Přírody nebo nějaká pohádková duchovní energie…

 

 

Na úrovni noosféry a následně ve světě lidí by to rozpoutalo hotovou revoluci. Jakýkoliv globální nebo lokální proces je podmíněn zpětnou vazbou v příslušné sféře kolektivního (ne)vědomí. Lidé si žel vesměs nevěří nebo věří v nějakou oddělenou vnější autoritu, takže lidstvo jako druh nemá to své „kouzelné zrcadlo“ pod kontrolou. Zde narážíme na klíčovou věc: ke tvoření (a tedy i ke změně) dochází zevnitř. Verze, že oním „zdrojem všeho“ je někdo jiný, nežli jednoduše my sami, musí proto logicky být nepravdivá.

 

K náboženství různého typu se hlásí 80 až 90 % lidí. Proč je tedy svět v tak zoufalém stavu, kdy už napohled choré záležitosti jsou akceptovány jako přirozené a kdy živá bytost je otrokem iluze a umělosti? Je snad přitom více než jasné, že tou jedinou skutečnou hodnotou jsme my sami, živé bytosti.

 

Ke změně může dojít jedině zevnitř nás. Ne proto, že by se snad někdo protivil „vůli boží“ – ale proto, že ta „vůle boží“ jsme MY…

Onu magickou inteligenci (s)Tvoření lze pouze různě pojmenovávat, různě chápat a nahlížet z různých perspektiv. Není ale možné, aby něco, co tvoří ze sebe sama (není z čeho jiného), uvnitř sebe sama (není kde jinde), sebe sama (není co jiného), bylo něčím od nás odděleným, něčím jiným než námi – jakkoliv součástí oné „kosmické hry“ je sebevyjádření či sebetvorba založená na asociacích s představivostí a pamětí, takže ono nejskutečnější skutečné a nejživější živé se v průběhu „hry s iluzemi“ může zdánlivě vzdálit téměř nekonečně. Pak se nám zdá neuvěřitelné, nemožné, abychom my sami byli tím Absolutním.

 

Zdrojem všeho je MYSL ambivalentně pohádkového charakteru, což jsme ve skutečnosti my sami. Lze to chápat jako takovou Říši snů – dřímající Absolutno, které si uvědomuje svou existenci, což je tím pádem bytost. Já – Absolutno ovšem není totéž co běžné individuální Já. Je to MY a My znamená Ne-Já, inteligence typu Svět, světová bytost. Absolutno je beztvaré, jedná se o NE-strukturu, v jejíž přirozenosti je hrát si na svůj „neopačný opak“ – tvary, struktury. Řeč o „neopačném opaku“ je z toho důvodu, jelikož Absolutno má svůj silový a svůj nehmotný aspekt; vše kladné je kladné na úrovni energie (fyzikálno) a vše záporné je kladné na úrovni fantazie (NE-fyzikálno) – vše je v absolutní hodnotě. Absolutno tedy existuje v energo-fantastické neboli v duchovně-mentální dvojexpozici a v daném smyslu je sebepřevrácené: zároveň samo sebou i hrou na ne-sebe. Má-li energetické pole charakter lůna (víru vůle & lásky, což se manifestuje jako živý oheň nebo živé světlo), potom jeho mentální ekvivalent má současně a souvztažně charakter fantastické temnoty (pekla).

 

Zdrojová Mysl má ambivalentně pohádkový charakter: lze pokládat zrovna tak za Říši snů jako Fantastické podsvětí. Zkoumáme-li princip „dva v jednom“, dualitu prostoru a pohybu, nelze dospět k jiným závěrům.

 

PĚT „P“

  • prostor
  • pohyb
  • pohádka
  • peklo
  • paměť

 

Život v Nekonečnu řídí Zákony pohádky. Základní vtip přitom spočívá v tom, že dokonce i opačnost funguje pohádkově, nikoliv rozumově (takže třeba i horor je pohádkový, nebo například existuje erotično). Představíme-li si Věčnost jako kruh, kde všechny začátky a konce splývají a vlastně neexistují, což způsobuje pohádkový efekt, a zároveň z bočního pohledu (z pohledu Času) tentýž kruh tvoří čáru, kde platí antagonická pravidla (iluze začátku a konce, zdání protikladu) – „pohádkové kruhy jednoty“ přirozeně implikují „temné čáry duality“ a vzájemně se to obsahuje.

 

Zdrojem všeho je všezahrnující (tedy i Světlo/světla zahrnující) Pohádková Temnota, kde mezi Čistoskvoucí Láskou DOOPRAVDY a Strašidelnou Hrůzou JAKO není rozdíl. Vše funguje na principu Magické Neduality. Toto je to jediné pravé „náboženství“, ve kterém Duch Svatý je fyzické existence schopnou, všudypřítomnou, všemoudrou pohádkovou entitou – a navíc i fantastického pekla schopnou.

 

DALŠÍ TEXTY