Umění nežít

I když asi každý měl někdy zkrat v podobě „nebeského období“, nic takzvaně „nad“ mě ve skutečnosti nikdy nepřitahovalo. Intuitivně jsem to vždycky cítil jako nějaké hlubiny – což odpovídá nitru a nitru odpovídá podsvětí.

 

Svět je záměrně i nezáměrně manipulován tak, abychom se podsvětí báli a spojovali si ho s něčím, co by nejradši sežralo všechen život. Osobně ale svůj vnitřní vesmír vnímám jako dæmonium ve smyslu fantastické podsvětí, což odpovídá soukromému hyperprostoru, pramenícímu v tom společném, v Nevzniknutelnu. Někdy tomu říkám poeticky „snočasoprostor“.

V předešlých textech píšu o fenoménu nestvořené Stvořitelky, potenciálně oboupohlavní všebytosti, která je tím nejvyšším a nejnižším zároveň (fyzické existence schopná, pohádková bytost typu Svět). To je s fenoménem fantastického podsvětí v rozporu pouze zdánlivě. Pohlavní úrovni logicky předchází úroveň nepohlavní: TO-VŠE uvnitř TA-OBA-VŠICHNI.

 

☠🌈💘

 

Je-li nejskutečnější skutečné pouze Nevzniknutelno samotné, pak naším nejryzejším bytím je ve skutečnosti Nebytí (jež je životem samotným), zatímco Bytí v daném způsobu chápání je neskutečné. Nebytí zahrnuje bytí, avšak Bytí nezahrnuje nebytí.

 

Zároveň existuje i otočený pohled, současná druhá (a další) rovina vnímání. V té jsme běžně, v podstatě automaticky, zvyklí uvažovat. Zde by bylo nesmyslem tvrdit, že nejsme, neexistujeme – když „očividně“ jsme.

 

Jakkoliv to zní neuvěřitelně, ve skutečnosti však jde o věčnosti schopnou iluzi. Ta má svůj poločas přeměny (případně poločas rozpadu) – neboli je podmíněná.

 

Mnoho toho bylo napsáno o bezpodmínečné lásce. Ta je oním Nevzniknutelnem. To však není jenom bezpodmínečnou láskou. To je nepodmíněné absolutně.

 

Pouze když vycházíme z roviny Nebytí, vše má absolutní hodnotu. Vše kladné je kladné na úrovni energie a vše záporné je kladné na úrovni fantazie.

 

Jsme fantastičtí nemrtví, přízraky, bytosti fantazie, svoje vlastní představy o sobě, jejichž podstatou je zároveň „paradoxně“ ta nejhlubší a nejživější opravdovost.

 

 

Je to jinak, než se to napohled, zdánlivě jeví. Vnímáme-li rovnou v oné druhé rovině chápání, vše výše napsané je tím nejabsurdnějším a nejprolhanějším nesmyslem. Stačí jediná smysluplná, seriózní myšlenka a kouzlo je pryč. Co když ale smysluplná je právě naopak nesmyslnost a pravdivá absurdnost a co když hra života je pekelně dobrá, nikoliv nebesky chorá?

 

Pouze Nebytí umožňuje Bytí se projevit, rozvinout v jeho plné moci a kráse.

 

 

DODATEK

Zní to jako nějaký zlomyslný kosmický vtip, nicméně opačné vnímání („já jsem“), které pokládáme za tu největší samozřejmost, z absolutního hlediska vlastně nadřazuje strukturu nad NE-strukturu, tvar nad beztvaré, a právě to je tím důvodem, proč některým kulturám hrozí technologická singularita: ovládnutí živých energo-nekrofilní, kybermrtvou entitou.

 

WIKI

 

TOTEM

 

„V šachové partii vyhrává ten, kdo udělá chybu jako předposlední.“

„Nikdo nikdy nevyhrál zápas rezignací.“

„Střez se samozřejmých tahů. V šachách neexistují samozřejmé tahy.“

 

MAGICKÉ CHAOSVERZUM

 

Takzvaný „reálný život“ je děsivý klam a sebeklam, komicky trapná parodie utrpení…

Naučte se umění nežít a váš život se stane fantastickým.

 

FACEBOOK