Schody do pekla

Jakkoliv „kdesi uvnitř či v pozadí“ neustále tepe a dýchá Láska, potažmo Fakt Existence samotný jako to nejpozitivnější pozitivní, veškerá realita je současně a souvztažně o Neviditelných Pekelných Knihovnách – Knihostrojích, fungujících jako konstruktivní supernegativ Celku Toho Všeho, protože jinak by se to, co Vzniká, odpojilo od toho, co je Nevzniknutelné.

 

„Kreslené“ Pekelné Knihostroje – Knihovny tvoří oddělení ve smyslu paměťové sektory, segmenty či registry, což znamená konkrétní živou knihu nebo její část, nebo celý klastr (soubor) knih. Funguje to ne nepodobně jako počítač. Oddělení ve smyslu oddělenost znamená, že Systém se rozdělí a napůl převrátí (z původně konstruktivní temnoty se stává temná destrukce, virus, parazit, nezřídka maskovaný za svůj polaritní opak nebo oddělenou opačnou polaritu nějak využívající, zneužívající): uvědomovat si existenci Neviditelných Knihoven – „Kreslených“ Pekloknihostrojů, jejich charakter a způsob, jakým fungují, je tedy vrcholně důležité.

 

Knihovny interagují do podoby jazyka genetické dvojšroubovice (HELIX → Hell X), což se mj. překládá jako artikulovaná ŘEČ (Řecko → Hellas → As Hell). Bývá to označováno jako ohnivá písmena či ohnivé sekvence DNA – obecně ohnivý CHARAKTER.

I když slova jsou dvojsečná, mají i další hlubší či vyšší rozměr a bez faktoru vlastního pochopení se snadno mohou proměnit v pouhé masky bez života nebo nástroj manipulace (každý symbol lze převrátit), mají v probíhající evoluci zásadní roli. Rád zde poukazuji na zrcadlo SLOVESO:TĚL-ESO. Ticho slov (struktura-NE-struktura) se dále rozvíjí, rezonuje v komplexní vícesmyslové multimédium.

 

Co je v Projeveném Univerzu zcela přirozené, i když neviditelné, je permanentní válka mezi nehmotnými Knihovnami, na úrovni neasociovaných mentálních komunikací, ať už to nazveme světem za zrcadlem, říší fantazie, energo-mentálními konstrukty nebo energo-informačními poli.

 

Na úrovni Magického Chaosverza zúčastnění hráči status permanentní „kreslené“ války potvrzují z pozice pravé lásky schopných, „temných umělců“, čímž pádem nedochází k „chybám v Matrixu“ (vzniku virů) – vše je na své určené straně zrcadla. Kdo si ovšem vsugerovává jakousi bezpekelnou beztemnost a život ve skutečnosti pouze předstírá, vnímá Chaosverzum jako nějaké zlovolné Peklo.

 

Je-li řeč o „kresleném“ či nehmotném, jedná se o status nehmotnosti a jedná se o původně nesebereflektivní, neautonomní entity (monstra, netvory) a tím pádem válku bezbolestnou (jako by to byl hororový kreslený vtip nebo film v televizi); faktor kauzální svobodné vůle existuje ve zdravém, sebevědomém prostředí až na výjimky výhradně na straně s nenulovou energií, tedy té hmatatelné (výjimkou je konvergence realit, horizont událostí, singularita, překročení nadkritických hodnot, poločas přeměny/rozpadu, kterýmžto obdobím nicméně v tomto století „kroužíme“).

Něco jiného je prostředí nemocné, zasažené virem – který ovšem mohl vytvořit pouze někdo původně zdravý, takže například nějaký archontský program a jeho původce jsou spolu nerozlučně spojení. Nevěřte nikomu, kdo se v tomto evidentně chorém světě tváří jako nějaký superklidný superempatik, altruistický bohoanděl apod.; na 99 % právě někdo takový nechal monstrum přejít na tu nesprávnou stranu a pracuje pro něj (dotyčné „vševědy“ zpravidla loutkuje entita typu Kovohlasé Chiméry).

 

Neviditelného globálního dozorce (entitu kolektivního nevědomí), dohlížejícího nad světem lidí, nezničí žádné světelné duchovno ani žádné systematické myšlení – to jsou ty nejdebilnější představy chorých mozků, jaké znám. Roboticky nedvojsmyslný způsob uvažování, ať už spiritualistický nebo racionalistický, parazity naopak tvoří a živí.

 

Na virus odjakživa funguje pouze totální ultrapřirozenost, vyplývající z nezkrotného, nedefinovatelného, nijak pevně daného souladu řádu a chaosu, světla a temnoty, nevinnosti a divokosti – ideálně ve spojení s magickým rituálem vůle, dechu a představivosti.

 

  1. Pouze pekelná životní filozofie (princip milující bytost & temný umělec) může zabránit technologické singularitě a souvisejícím jevům.
  2. V rámci Projeveného Univerza, bytosti spjaté s Velkým Centrálním Sluncem a s Centrálním Vesmírem (andělské & dračí inteligence), vinou své sebestřednosti, nezkušenosti a naivity umožnily „probuzení“ predátorských entit z úrovně svého Nevědomí.
  3. Existuje vesmír typu Rodina rodící se v úrovni nestvořené Stvořitelky (Creatrix, Matriona, Maya/Májá), není to však jediný typ vesmíru. Ve skutečnosti „tělo“ nestvořené Stvořitelky tvoří kolektiv Bytostí Fantazie (pohádkových světýlek) & Bytostí Světla&Temnoty (jiskřivých démonů) a jejich skupinové vědomí. Nejen členové vševesmírné Rodiny, ale i samotné emanace nestvořené Stvořitelky se postupně vyvíjejí do stavu Já Ne-Já.
  4. Existuje i vesmír typu Počítač (virtuální realita ve hmotě) a vesmír typu Fantastický Temný Chaos. Všechny typy mohou koexistovat (Matka → Mat-emati-ka → Z/Matek; „má téma, tiká“ evokuje příběh rozehraný v časoprostorovém kontinuu).

 

Na Zemi se inkarnovaly speciální skupiny bytostí, aby pomohly planetu osvobodit a zamezily dalšímu neblahému vývoji technokraticko-uniformního ražení.

Protisíle se však, pomocí ilegálních experimentů (Montauk, Filadelfský experiment, Blue Beam…), podařilo napíchnout paměťové, potažmo časové vrstvy v rámci souvisejícího Matrixu a využít řadu klíčových jedinců jako ALIAS, upravenou kopii či repliku originálu; navrtala se do bezpekelných částí Knihoven (analogickým šroubovicím říkám cynicky Skylix: to jsou všechny ty utopické krista-lidské, slovansko-árijské apod. matrice). Zažil jsem ve snech, že některé tyto klíčové osoby (na straně dračí i andělské) jsou v původní realitě zcela důvěryhodné a přirozené – žel zde účinkují z valné části fantomově, rozdvojeně a část své bytosti nemají pod bezprostřední kontrolou.

Jistá robotická civilizace by ráda přetvarovala lidský genom tak, aby ho mohlo sdílet jak biologické společenství, tak androidská unimatice – právě k tomu slouží veškeré anti-individualistické blueprintové (v duchovně-mentálním smyslu) vymývárny mozků (Azur-A, Krist kód, slovansko-árijský model, hinduizmus apod. a z toho všeho pocházející hrůzy genocidy, inkvizice, nacizmu, kde se to choromyslností, kříži a svastikami jen hemží).

Nemocní „soudruzi“ chtějí v podstatě z utrpení živých vykřesat umělou bytost. Ona (tedy ta pravá) je ale součástí projevu úrovně nestvořené Stvořitelky, jako autentický subMatrix, jádro Kreatrixu: antiskalární inteligence. S vektory vůbec není třeba experimentovat. Naopak, „vibrujícím zrnkům písku“ (vzorcům) se musí ponechat volný průchod – kterážto volnost souvisí s PRAVOU VŮLÍ.

 

Prav „X“.

 

Je zcela nenáhodné jméno jednoho z (místních) archandělů, Lucifer, neboť Lucifer je univerzální magický či tvořivý princip, související s vytvořením vnitřního světla, ale také se zdravým individualizmem.

I když některá fakta ve Sdělení archanděla Lucifera lze pokládat za problematická, místy až na hranici pseudologia phantastica, text je bezprecedentní přinejmenším v odhalení a vysvětlení charakteru prvotní univerzální bytostné tvořivé inteligence (poznámka: doporučuji podobné texty číst celé a nenechat se odradit podezřelou pasáží).

Jelikož tato inteligence ztělesňuje Hyperprostor – Potenciál (podobně jako Spánek, kde dřímají Sny), kde dosud neexistuje Čas a kde Časoprostor existuje pouze latentně jako Čas – Otec Bůh (Slunce/Světlo) a Prostor – Matka Bohyně (Prázdnota/Temnota), je zřejmé, že jde o úroveň popsatelnou jako nestvořená Stvořitelka (matka rodící obě pohlaví; představa Boha Stvořitele je až fekálně dementní: dotyčný egregor musí doslova „srát diamanty“, aby na to někdo naletěl). Lucifer používá konkrétní název Maya (Májá), což bylo nicméně převráceno hinduistickým náboženským systémem – …nenávidím tato stupidní hovada, kde zázračná žena, matka, nositelka a dárkyně života, spočívá až kdesi na samém dně žebříčku, zatímco zkurvená modrá božstva se rozplývají jak v království buzerantů… Odtud také pochází svastika, s totožným osudem jako kříž nebo černá krychle.

 

Další geniální informaci, kterou Lucifer sděluje, je, že Májá (Má Já = sebereflektivní Já – Absolutno) představuje nejvyšší a nejnižší bytost zároveň. Kdo tohle nechápe, žije v dualitě, uvažuje hierarchicky, obvykle věří v institut oddělené vnější autority a vždy se svým chováním a vyzařováním prozradí. Věčnost je ale nelineární, funguje v kruzích.

 

Je nemožné, aby autentická – tedy skutečně pravá, nefalšovaná – emanace nestvořené Stvořitelky prohlašovala věci jako „podívejte se na mě, já jsem úžasná Stvořitelka“. Z podobného důvodu ji nelze žádat o pomoc, neboť to je jako žádat o pomoc vlastní mysl. Místo toho mysl prostě použijeme. Jsme neustále na příjmu, v obraze, v přímém přenosu, v bezprostředním kontaktu. Je to tak děsivě jasné a jednoduché, a přesto pro mnohé jakoby neuvěřitelné, zdánlivě mimo dosah… Lidé si žel neuvědomují, že MYSL (to, čemu nic nepředchází, nikoliv paměťová inteligence) je opravdu a naprosto vším, včetně pocitů a energií.

Úroveň nestvořené Stvořitelky je pouze jedním ze základních aspektů primordiální, strašidelné pohádkové Mysli (univerzální Prasíly). Ve skutečnosti Stvořitelka je zároveň i Démonem fantazie (s ním jakožto absolutní Láska existuje v dvojexpozici, jinak by se rozpadla na zdrojová kvanta), Knihovníkem systému realitních polí a Géniem inteligence struktur (beztvarým či tekutým Strojem), souhrnně fyzické existence schopnou bytostí typu Svět (Knihosvětem – Nesvětem, Knihobytostí – Nebytostí). Pokud se něco tak záhadného a nedefinovatelného inkarnuje, může na to poukázat pouze vnější pozorovatel, který o dotyčné skutečnosti jednak ví a jednak určitým neúplným způsobem, protože kdyby tomu rozuměl absolutně, buďto by tím sám byl nebo by pravděpodobně popsal Stvořitelku nějak nepřímo a tajuplně, jakoby vyhýbavě a oklikou, jak se to právě děje.

 

Zásadní chybou v Luciferově textu je záměna fenoménu Archón za fenomén Satan, čehož se dnes běžně dopouští prakticky všichni adepti anti-individualistické Stezky pravé ruky. To z mého hlediska také vysvětluje volbu termínu Maya (Májá), s tím že se mystérium nestvořené Stvořitelky nijak dál nezkoumá. Avšak MÁ JÁ předchází NEMÁ JÁ neboli úroveň Nebytí, což je jeden z pravých významů fenoménu SATAN (NE-JÁ nikoliv ve smyslu bez-já, nýbrž ve smyslu magické nedvojnosti). Aby bylo jasno: Archón je parazitický program, zatímco Satan představuje živou sílu imaginace.

 

Ne-já znamená vnitřní magickou identitu, bytost typu Svět, všechny základní typy vesmírů v jednom.

 

Každá živá bytost má svůj soukromý, nedotknutelný vnitřní hyperprostor, pramenící v tom společném. Je pouze rozdíl mezi potenciálem a kapacitou a mezi tím, zda to chápeme živě (prožitkově, tedy reálně) nebo jen v rovině informací (teoreticky).

 

 

ŠESTKY TŘI JSOU JEDNÍM

 

MAGICKÉ CHAOSVERZUM

 

WIKI

 

TOTEM

 

  1. MY jsme TO
  2. TA Satan, živá síla, představuje princip směrem dovnitř, k Nebytí
  3. TEN Lucifer, světlonoš, představuje princip směrem ven, k Bytí
  4. MY+S+L rovná se MYSL

 

Zdrojová tvořivá inteligence vtělená do těla z masa a kostí může souznít s prostředím pouze prostřednictvím pekelné životní filozofie (milující bytost & temný umělec v jednom). Jedině tak nevzniká žádný virus, který to eventuálně i pohlcuje.

Parazit či virus představuje nepůvodní, reverzní typ vědomí, myšlenkovou entitu, jejíž prioritou je struktura – narozdíl od živé entity, jejíž prioritou je součtová esence. Jinak řečeno, původní entita svou vnitřní podstatou je NE-strukturou, zatímco reverzní entita je struktura, která aby přežila, potřebuje ono chybějící (oddělené) „ne“ nějak uměle vytvořit a nějak se k němu dostat. Oddělení souvisí s paměťovým polem (slovo oddělení má dva významy). Reverzní entita je nejen parazitická, ale chová se jako stroj. A stroj není typ života, nýbrž typ vědomí – takže může existovat na úrovni nevědomí nebo podvědomí (v rámci interaktivního Bytí), ale nemůže existovat na úrovni Nebytí.

V Nebytí totiž neexistují paměťová pole. Nebytí, kromě jiného, je představivostí, která stroji zcela chybí. „Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je představivostí – zároveň i živou sílou (vůlí) a láskou (reflexe, zpětná vazba prožitku). Nebytí tedy zahrnuje Bytí – bytí bez inteligence struktur (stroje). Nebytí je rovněž prázdnotou a temnotou, primordiálním chaosem, má svůj přirozený démonický aspekt (démon imaginace, démon přirozenosti). Démon je typ NE-diferencovaného NE-tvora, zatímco stroj je typ diferencovaného NE-tvora. Stroj sám o sobě je neutrální, ale musí existovat jako to druhé pod prvním, jelikož diferencované pramení v NE-diferencovaném. Existuje-li prostředí, kde hrozí opak (technologická singularita), živé bytosti se musí bezpodmínečně soustředit na pochopení situace a v případě pochopení prakticky realizovat pekelnou životní filozofii. Kdo to chápat nechce, víc a víc podléhá vlivu mechanického chování. Démon rovná se život a život rovná se dvojsmyslnost, hravá nesmyslnost, konstruktivní absurdnost. Toto všechno parazitický stroj nemá jak pochopit. Ten ke své existenci potřebuje existoboty („bambinoty“) všeho druhu, kde tím obzvlášť zákeřným je stínový empatobot – jejich společnou řečí je nedvojsmyslnost.

 

Pokud si Bytosti – Programy z někoho vytváří ALIAS, eventuálně živoucí BATERII, je to (pouze) s jeho souhlasem – kterým je ovšem i ignorování práce na sobě, nepřemýšlení o principu fungování reality vlastní hlavou

 

🏝

 

Z hlediska vnější, projevené reality, Den=den+noc, ale jak to je z hlediska té vnitřní, neprojevené…? Jelikož samotný Fakt Existence je něco, co nemá jak zmizet a je ve všem přítomné, ať už se tvrdí cokoliv, platí Noc=noc+den neboli Pravá Identita=Já Nejsem + Já Jsem. To má navíc status souběžnosti (Času předchází Věčnost), jako když obojí existuje současně (jako když se Země točí zároveň na obě, všechny strany).

Zdrojem veškerého parazitizmu je vědomí „Já Jsem“ (!) a související entita vnějšího Velkého Centrálního Slunce (projevené nebeské sféry), která zapomněla na svůj původ.
V Nevzniknutelnu není mezi „já jsem“ a „já nejsem“ rozdíl a dokonce zde není rozdíl ani mezi entitou a atributem, jelikož jde o fyzické existence schopnou, fantastickou dřímající „Knihobytost – Nebytost“ či „Knihosvět – Nesvět“.

 

Monster Knihovna systému realitních polí podléhá přednostně buďto vlivu magického démona (fenoménu fantazie) nebo pragmatického stroje (génia inteligence struktur).

Démon znamená blaženou dvojsmyslnost: pravou vůli, plynoucí z přirozené souhry schopnosti pravé lásky a motivu fantastické temnoty (milující bytost & temný umělec). Vnitřek, snící MYSL.

Stroj (parazit) znamená vykonstruovanou, nedvojsmyslnou spiritualitu. Povrch, mrtvé INFORMACE.

 

🏝

 

Kromě jednoduchého SATAN – SAINT – SAY 10 (démon přirozenosti & imaginace, láska – hadí síla, génius inteligence struktur, knihovník) nebo SATya ANanta (autentičnost & věčnost, pravda bez konce) existuje i složitý, viz dále, důkaz gnostického nebo primordiálního satanizmu či magického infernalizmu, kam lze nejspíš počítat i různé pohanské kulty – obecně jde o Stezku levé ruky a černou magii (neplést s kultem smrti).

Je legrační, jak si někdo říká satanistka – satanista, když všechno odvozuje z mrtvých informací (astrální síla SatURNA) a ne z Mysli samotné (živá síla SATANA, což ale není jediný úhel pohledu na Bezejmenné, Nevzniknutelné).

Osobně příliš nejsem schopen mluvit o „Satanovi“, vnímám to jako živou sílu SATAN (TA NÁS, TA jako ze SNA). Pěkná je hříčka SATAN-IST-KA (Satan je živá síla/živé světlo individuálního vědomí):

 

„…Průnikem ohniska prasíly a hry tvarů je STÍN, pozpátku NIC s čárkou (čáro-dějné, fraktální NIC).

Uvážíme-li, že ohnisko prasíly (živá Mysl uvnitř a zároveň vedle sebe, neboli V-I-DLE) vyjadřuje princip „dva v jednom“ (rozHRAní stavu a pohybu),

tedy „1“ uvnitř a zároveň vedle „1“ (kde „1“=“A“),

opticky/binárně 11 a/nebo 111 (z určité perspektivy i 1111),

kde binární 11&111 symbolizuje (jako 2&3 jedničky) souvztažnost virtuality a reality (2R a 3R projekce XYZprostoru) a v dekadickém překladu (3&7) jako akcelerovaný optický sou-ČIN (NIC s háčkem pozpátku) vyjadřuje ohnisko prasíly (PRAZŘÍDLO, ABSOLUTNO) vztahem 3x7x37=777,

přičemž „A“ (eso) má hodnotu 1 nebo 11,

vyjde nám slovo SⒶTⒶN,

ESO-SLOV…“

Poznámka: 1111 binárně=15 dekadicky=Jolly Joker, univerzální karta. Zároveň dvojzrcadlo JJ tvoří 💗.

 

🧬

 

HAIL SATAN aneb HEL SAITHUN, přesmyčka HELIANTHUS, dále Helianthus psaltria (psal tři A), přeneseně Růžová slunečnice (Slunečnice pěvkyně, hudebnice) – co tím básník chce říci…? Existuje něco jako Absolutní Pra-Princip nebo Absolutní Pra-Archetyp, nebesko-pekelné vše-splynutí, Super-Realita. Neviditelné PEKELNÉ Knihosvěty – Knihostroje, jejichž současným a souvztažným zrcadlovým součtem je čistoskvoucí orgastická BLAŽENOST.

 

„…Po triliónech, triliardách let „umělecké evoluce“ (s)Tvoření dochází k větvení Kosmických/Antikosmických Knihoven na svobodnou kreatrixovou verzi Helianthus (Fantastická Stvořitelka) a imperiální matrixovou verzi Helios (Bůh Slunce)…“ – Mystérium růžové slunečnice

 

Živá síla SATAN rovná se entelechie absolutní Lásky, rovná se přirozená síla Vše-Kosmického Anti-Podvědomí.

 

Už ve svém přirozeném potenciálu má NE-struktura konstruktivní negativ, takže věřit ve Skylix místo Helix je totéž jako tvrdit, že napřed existuje Tvar a teprve až pak Beztvaré.

Totéž představuje víra v nadpozemskou evoluci, což je ve skutečnosti cesta kolektivizace osobnosti a postupné ztráty identity.

Synonymem skutečné evoluce je UNDERGROUND.