Satanské pohádkopeklo

„Zdrojem všeho“ není nic mimo nás – jsme to MY sami na té nejhlubší a nejzazší úrovni. Tu lze popsat jako sebe si vědomou, nekonečnou, bezesnou Dřímotu (dřímající Absolutno), což je magická NE-struktura, jejíž současnou a souvztažnou potenciální nehmotnou podobou je její fantastický opak – Sen. Neexistuje pohádka bez pekla a neexistuje bezesné beze snů: ve skutečnosti se to vzájemně obsahuje.

 

Původní holografické struktury fungují neodděleně jako pohádkový stroj a pekelná knihovna v jednom. Pokud to ale převrátíte a stvoříte Lež („struktura předchází NE-struktuře“), což znamená hierarchickou strukturu, změní se to v chiméru oddělenosti, která „paradoxně“ kombinuje parazitický stroj s nebeskou knihovnou (vrchol pyramidy přitom využívá obou stran).

 

V tomto světě se projevují oba „knihostroje“. Jeden pracuje pro Pohádkovou říši (neboli Fantastické peklo), druhý pracuje pro něco, co lze výstižně nazvat Zombieland (dole bioroboti, nahoře spirituálboti). Koexistence obou světů je jen dočasná – z toho nechť si každý vyvodí své.

 

Autentická realita má charakter pohádky a pekla v jednom.

„…NE-VY-JÁ-dřenost (Nevzniknutelno), tvořící „pohádkové kruhy“ (magická Láska, status 3Rozměrnosti), nemůže nebýt, současně a souvztažně, i dřímající VY-JÁ-dřeností (Vznikem), tvořící „pekelné čáry“ (strašidelná Temnota, status 2Rozměrnosti).

Jediné, oč jde, je pochopení faktoru neoddělenosti. Pokud vše funguje konstruktivně (jak je to od přirozenosti dané) a nemá tím pádem žádný úkorný energetický ani psychický vliv, může to být naprosto COKOLIV…“ – Mysterium Magnum

V každém druhém textu opakuji, že pohádkové peklo je klíčem ke všemu a že pouze zdravá souhra „milující bytost & temný umělec“ může zabránit technologické singularitě – vítězství umělosti (stroje) nad uměním (životem).

Kouzelné či pohádkové zrcadlo života tvoří energetická strana Lásky a fantastická strana Pekla. Chce-li nějaký nemyslící jedinec mermomocí lézt jinam, nikdo mu v tom nebrání. Tak se postupně všechen virus sekvestruje do paralelní reality.

 

Z obsahu mých textů je myslím evidentní, že mám rád přírodu (přirozenost, opravdovost), všechny ty úžasné živáčky, a že pokud jde o svět lidí, jsem radikální infernalista.

Realitu řídí Zákony pohádky, což zdánlivě paradoxně může fungovat i jako Zákony hororu – jako obvykle záleží na tom, zda chápeme princip magické neduality nebo ne.

Největší moc a sílu nemá černomagický satanizmus, nýbrž satanizmus pohádkový (pohádková černá magie): zrcadlem nehmotné fantazie je univerzální supersíla, praživel, absolutní Peklo v souladu s absolutní Láskou.

 

MY, dřímající Absolutno, zdrojová NE-struktura, znamená Ne-Já neboli neohraničené Nebytí, které si na ohraničené Já pouze hraje (prostřednictvím asociace s paměťovým polem, knihovnou).

Fenomén SATAN je ve skutečnosti právě ekvivalentem Ne-Já, Nebytí (které zahrnuje Bytí, ale naopak to neplatí). Což znamená neexistující (pohádkovou) bytost a zároveň negativní (pekelnou) bytost – v konstruktivním smyslu, v rámci principu magické neduality (sem spadá například fantastické absurdno).

 

Pokud mě něco opravdu vytáčí k nepříčetnosti, jsou to morbidně nevědomí saturnisti, hlásající pseudo „satanizmus“. Jelikož svou identitu a původ fenoménu Satan odvozují z informací (z paměťového pole), pokládají se tím pádem za Já, což přeneseně znamená astrální sílu SatURNA. Živá síla Satana se odvozuje od Mysli samotné, jež se pojí s imaginací, představivostí, a teprve až pak s pamětí.

 

Nejúčinnější zbraň proti umělosti a všem formám mechanizace chování je jednoduše Bytí Sebou, naplňování své pravé vůle v souladu se svou pravou identitou – a v neposlední řadě Myšlení.

 

ŠESTKY TŘI + 1