Mystérium růžové slunečnice

Po triliónech, triliardách let „umělecké evoluce“ (s)Tvoření dochází k větvení Kosmických/Antikosmických Knihoven na svobodnou kreatrixovou verzi Helianthus (Fantastická Stvořitelka) a imperiální matrixovou verzi Helios (Bůh Slunce).

 

MAGIVERZUM

 

Výraz Helianthus psaltria – což doslovně znamená Slunečnice Pěvkyně nebo Slunečnice Hudebnice a což přeneseně vykládám jako Růžová Slunečnice – vyjadřuje spojení mezi Hyperprostorem a Časoprostorem, Neprojeveným a Projeveným makro/mikro Univerzem.

Každá individuální tvořivá inteligence má svůj nedotknutelný soukromý hyperprostor (Dæmonium – viz dále), který pramení v tom Společném.

To vše lze ale neskutečně zjednodušit a vyjádřit jediným slovem: KNIHA.

 

Na to ukazuje PsalTřiA (AAA=111=3 jedničky=“šťastná 7″ ve dvojkové soustavě; 3x7x37=prostor x pohyb x obojí=777=Absolutno; zároveň A=eso=1 nebo 11; více viz vyhledávač).

Helianthus má anagram Hel Saithun, ukazující na pekelnou či satanskou životní filozofii. Jak známo, energetická centra fungují jako fantastické pekelné knihovny (Superčakry Aeonu Fantazie), s čímž souzní helix i živá, hadí síla.

 

Smyslem je zvládat fantastickou pekelnou knihovnu v souladu s podstatou a inteligencí Absolutna, jehož základ tvoří bezpodmínečná Láska.

 

„…Ta je klidná, plná míru, harmonie, radosti a je syntézou obou pólů lásky, zúročuje moudrost, pochopení, poznání obou protikladů…“ – Bezpodmínečná láska

 

Úroveň hyperprostoru v kontextu bytosti odpovídá nestvořené Stvořitelce, jež je nicméně zároveň i fantastickým Démonem sebe sama, Géniem inteligence struktur a svým vlastním Knihovníkem, takže dohromady jde o svého druhu Knihobytost – Nebytost nebo Knihosvět – Nesvět. Lze to chápat tak, jako že je možné přecházet či přepínat mezi jednotlivými perspektivami Téhož.

 

 

„To je tak pitomé, že by se to mohlo natočit.“

„Jestliže svého času Voltaire prohlásil, že co je příliš hloupé na to, aby to bylo řečeno, to se zpívá, mohu já dnes za sebe směle říct, že co je příliš hloupé, aby to mohlo být napsáno, to je zfilmováno.“

HLAS INTUICE se podobá řeči knihy – která je ve skutečnosti tichem. Pokud neznáme jazyk, je to jen nesmyslná šifra. K pocitům, obrazům, hudbě a zčásti i k filmu žádného prostředníka (zrcadlo) nepotřebujeme – člověk je ale jiný typ živočicha než ostatní, je totiž přírodou a zároveň i jejím zrcadlem.

Člověk (zoantrop, antropomorfní bytost) představuje tvořivou inteligenci, vtělenou do toho (s)tvořeného. Ostatní zvířata (duchové) mají zpětnou vazbu v přírodě samotné a svrchovaná v daném případě je pouze příroda jako celek. Individuální originální tvořivá inteligence ovšem prahne a míří k svrchovanosti na úrovni jedinečné části – právě k tomu slouží artikulovaná řeč.

Čistě pocitovou (empatickou), obrazovou či zvukovou cestou může člověk svou intuici rozvíjet pouze do určitého bodu, kdy je třeba začít pracovat s – jakkoliv dvojsečným („rozeklaným“) – jazykem.

Intuice představuje součtový vyšší smysl, složený z elementů jak silových, tak myšlenkových. Vedle práce s dechem, energií a imaginací (MAGIÍ), optimálním nástrojem vnitřního rozvoje je vlastní aktivní práce s textem. A to nejen čtení, ale hlavně i psaní – stačí si psát soukromě sám pro sebe různé úvahy nebo povídky a jeden se nestačí divit, co všechno z toho vyleze, o čem jsme neměli ani ponětí, že existuje. Pokud pouze posloucháme hudbu, koukáme na videa a čteme cizí texty, ztrácíme tím kontrolu nad sférami podvědomí.

„Psaní je zlaté, všechno ostatní je pouze stříbrné“ – dalo by se říct.

 

Jsme pravé Lásky schopné, dobrodružné, fantastické knihovny Pekla. Právě to tvoří ono „nejprůzračnější černé“ Prazrcadlo.

 

 

Latentní pohyb & prostor (dva v jednom) tvoří dohromady hyperprostor, původní nestvořené pole života, jež má charakter lůna – potenciálně oboupohlavní ženské inteligence. Není to ani žádný singulární Bůh ani žádný šílený Pantheon. Kořenem slova společný je slovo pole, v daném případě, v kontextu zpětné vazby, absolutní Láska. Aby si tato Láska uvědomila svou existenci a zároveň neporušila svůj charakter, musí se odzrcadlit jako svůj neopačný opak. Vlastně nemusí, neboť v Absolutnu (absolutní hodnotě) už to tak rovnou je: vše kladné je kladné energeticky a vše záporné je kladné fantasticky. Základní pole Lásky tak ve skutečnosti tvoří sedm nevyjádřených a zároveň osm vyjádřených démonů Fantazie (říkám tomu Oktáva Sedmi a funguje to kruhově, takže první je zároveň i poslední, kruh se pak linearizuje ve smyslu vztahu Věčnost:Čas neboli Aeon).

Vysvětlení: 7 je binárně 111 (prostor & pohyb & obojí) a 8 je nejmenší změnyschopná třírozměrná jednotka (2x2x2); 7+1/7=8/7=binárně 10x10x10/111. Očividně to souvisí s hudební stupnicí, proto rád mluvím o klavíru a černých a bílých klávesách. Metaforicky řečeno – jde o to, umět hrát na klavír.

 

Život je mystérium; žijeme v úžasné, záhadné, dvojsmyslné realitě. Pokud by na samotném Počátku neexistovala vědomá bytost (JÁ – ABSOLUTNO), byť třeba s jinými vlastnostmi, než jsme nyní z úrovně zdejšího prostředí schopní pochopit, nikdy by nic nevzniklo – nikdy by nic neexistovalo. Několikrát už jsem vysvětlil, že se ve skutečnosti jedná – a nemůže nejednat – o nestvořenou Stvořitelku, jakkoliv jde zároveň i o jakési tajuplné Nedefinovatelno a každý tíhne k jinému úhlu pohledu.

 

Už slovní spojení Matka Příroda hovoří za vše. O jaké jde vlastnosti vidíme právě zde, v úžasné (nepredátorské) Divočině – predátorská Příroda se váže až k astrálnímu Matrixu a požírá sebe sama, poněvadž v ní neexistují jemnohmotné (éterické) bytosti. Autentičnost je rovněž patrná v přírodních živlech, střídání dne a noci (kontrast, dvojsmyslnost) a střídání ročních období (neustálá metamorfóza).

Někteří přechytralí jedinci rádi šíří (dez)informace o tom, jak lidstvo několikrát prošlo přírodním kataklyzmatem, jež bylo údajně uměle vyvolané (to souvisí např. s precesním cyklem Země zhruba 2 x 13000 let a s dalšími cykly) – proč ale neresetovat/nerestartovat šílenou civilizaci, která si o sobě myslí, kdovíjak není pokročilá, přirozenou cestou? Na supervulkány, zemětřesení, tsunami, tornáda či požáry můžeme tak nanejvýš blbě čumět a na blogu o tom rozpřádat své „chytré“ teorie… Pouze tam, kde vibruje přirozenost, nic nehrozí.

 

 

Síla lásky má svůj nástroj v otcovském archetypu (SÍLA), základ rodiny má však mateřský charakter (LÁSKA). Podobně přirozený základ univerzální tvořivé Prasíly tvoří úroveň nestvořené Stvořitelky – Vševesmírné Pramatky (mláďata jsou vždy spíše „rázu něžného“, až postupně se případně rozvine i to „divoké“). Absolutní inteligence pouze nerozlišuje mezi atributem a entitou, takže celkově to je vlastně nepopsatelné (MYSL) a lze hovořit o inteligenci typu Svět. Odtud také – z pochopení – plyne pravý význam fenoménu duchovního Světla (má to hlubokou souvislost s epifýzou či orgazmem).

Nehmotnou expozicí podstaty či inteligence úrovně nestvořené Stvořitelky je fantastická Temnota, přičemž obojí se vzájemně reflektuje, takže potenciálně prochází či projít může i zrcadlovou fází.

 

„…Slovní argumenty jsou vždy poněkud tendenční, nicméně je zajímavé, že existuje TA Mysl, TA Láska, TA Představivost, TA Vůle, TA Síla a že to vše je mimo časoprostor (TA Věčnost)…“ – Podzemní evoluce ve světě nadpozemských lží

 

„…Přirozený základ původní tvořící Prasíly má charakter nestvořené, potenciálně oboupohlavní Stvořitelky: pohyb a prostor v jednom tvoří nekonečný, věčný Hyperprostor, jenž má charakter Lůna (Nitra); samostatná mužská inteligence existuje až na úrovni aktivního Snu, jenž má kořeny v pasivním Spánku – Dřímotě; tak jako žena rodí děti, „rodí se“ v úrovni nestvořené Stvořitelky prostor-Bohyně-potenciál (Temnota, Sen) & čas-Bůh-akce (Slunce, Paměť)…“ – Neskutečné Skutečno

 

„…Na počátku všeho je nestvořená Stvořitelka, která je svým vlastním Knihovníkem, v čemž se absolutně nelze vyznat…“ – Knihovník Její Výsosti

 

„…Fantastická Stvořitelka je fyzické existence schopná, nestvořená pohádková Bytost typu Svět, vyplývající přímo z vlastností Mysli a z vlastností Života…“ – Stav vesmíru podle Matrjošky

 

„…Pohyb a prostor v jednom tvoří Hyperprostor, který má charakter Lůna, kde existují potenciálně (pasivně) obě aktivní možnosti: ta spíše prostorová (ženská) a ta spíše pohybová (mužská). Hyperprostor je totéž co Věčnost nebo Bezčasí nebo stav beztíže. Nic neexistuje vědomě bez zpětné vazby sebe (prožitek, cit, reflexe, uvědomění), tudíž je jasné, že v kontextu bytosti se jedná o nestvořenou, nefyzickou, potenciálně oboupohlavní Stvořitelku.

(…)

Stvoření řeší problémy v rámci Problému, který vůbec nevidí – takže to je jako léčit mrtvého. Projevené Univerzum se snaží imitovat vnitřní podstatu – pomocí různých diamantových světel (mód Ra), kristovských či slovanských modelů apod. Obecně jde vždy o nějaké spojení s Velkým Centrálním Sluncem (nebeské sféry) a s mužským typem energie (Světlo, Bůh). Jenže celá pravda je až za a mimo toho všeho, na straně Neprojeveného Univerza, kde „sídlí“ nestvořená Stvořitelka. Tu archetypálně vyjadřují Růžová Slunečnice nebo vnitřní živé/duchovní organické růžové prasvětlo (nefalšovaná Láska, Bohyně), a zároveň Fantastická Temnota (Démon přirozenosti) – v Magickém Univerzu mají reálné a virtuální částice/vlnění stejnou relevanci. Kdyby tomu tak nebylo, neexistovalo by základní Zrcadlo Života a Stvořitelka by se rozpadala zpět na zdrojová kvanta – nikdy by nevystoupila ze Spánku. Proto je jasné, že jedinou autentickou životní filozofií je ta pekelná, pravou Lásku zahrnující…“ – Pekelná životní filozofie v souladu s nestvořenou Stvořitelkou

 

MYSL není nic jiného nežli Bytost – Svět neboli nekonečná Představa-O-Sobě.

 

Nestvořená Stvořitelka (latinsky Creatrix) představuje potenciálně oboupohlavní všebytost, prvobytost či mnohobytost, současně však existuje i pohled na totéž z úrovně nepohlavního či bezpohlavního Bytí/Nebytí (Všebytí, Jsoucno). Máme tedy TO bezpohlavno a TU oboupohlavní entitu (obě pohlaví rodit schopnou) – …a v co věří lidé, nebo alespoň ti duchovně orientovaní? V Boha, bohy, božstva, anděly, draky, strážce, šamany, nanebevzaté mistry, guruy atd. To mají v těch hlavách opravdu nasráno…?

Poznámka: samozřejmě se to týká i víry v Satana jako nějakou oddělenou (neřkuli padlou) bytost. To pak nejsou satanisti, ale hlupáci, kteří vůbec nechápou základy reality (SEBE-tvořící Absolutno) a kteří věří v Boha, takže jenom slouží lži z opačné strany.

Poznámka: bláznům ale nevysvětlíte ani to, že je rozdíl mezi uměleckým zpracováním a realitou.

 

TO Absolutno… TA energie, TA inteligence…

 

Bezpohlavní úrovni odpovídá jednoduše Fantazie, Spánek, Sen či obecně Svět. Proto lze Stvořitelku chápat i jako fantastickou Stvořitelku nebo Bytost – Svět. Stvořitelka se pojí s Lůnem – Hyperprostorem. Fantazie má charakter nehmotného Pekla.

 

„…Energetická část reality (živá síla) má status existence a tedy “+”, zatímco nehmotná část reality (imaginace) má status NEexistence a tedy “-“. Fantazie se tím pádem logicky asociuje s peklem nehmatatelného, s pohádkovým ďáblem, který může a nemusí být v interakci se zrcadlem pohybu živé síly (neboli se materializovat). O ďáblu lze tedy říct, že je nicotou, neexistencí, jenže tato neexistence EXISTUJE. A pokud se s tímto faktorem vědomě nepracuje, pracuje na nevědomé úrovni proti nám (vzniká energetický parazit)…“

 

ŠESTKY TŘI JSOU JEDNÍM

 

Základním znakem Autentické Inteligence – schopnosti vědomě existovat v souladu se svou Pravou Vůlí – je její přirozená sebereflektivnost, neboli je zdrojem sebe samé (v intencích prostředí). Prostřednictvím vztahu k sobě samé, vyjádřeném cítěním a myšlením, tato inteligence může odhalit své samovyplývající vlastnosti a z nich i smysl toho, proč existuje – být sama sebou, tedy inteligentní.

 

Důvod, proč se někdo upíná k víře v oddělené, vnější mocnosti, spočívá v jeho nevíře ve vlastní schopnosti, v chybějící zdravé sebedůvěře – v nedostatečné introspekci.

 

ZUZI

 

 

Univerzální Prasíla se projevuje jako absolutní Láska, jež je beztvarou NE-strukturou (živou, hadí sílou). Tato inteligentní Láska si uvědomuje svou existenci díky možnosti přepínat mezi pohybovou a klidovou (aktivní a pasivní) fází, takže oplývá vůlí k přemýšlení, potažmo ke tvoření, vyplývající z existence „temných čar“ neboli mizejících či neviditelných nebo „tekutých“ hranic (podkladem je temnota a čáry, ať už ve smyslu linie nebo magie, splývají s okolím; z jiné perspektivy jde o magické víry nebo koule živého světla).

 

Teď jde o to, čím je ono „ne“ v oné NE-struktuře přednostně vyjádřeno. Čím od samého Počátku autenticky JE? Je fantastickou, nehmotnou, konstruktivně temnou entitou, která je eventuálně i skutečná pouze v interakci se zrcadlem pohybu živé síly – vůle někoho, kdo disponuje nenulovou energií (neboli žádný NE-Tvor bez prvotního impulzu Tvora nemá jak reálně existovat).

 

Odjakživa jsem fascinován dvěma skutečnostmi: opravdovostí a tím druhým, o kterém se tvrdí, že to je proti přirozenosti. Kolik lidí ale věří v Boha a andělské nebo světelné mocnosti, a přitom v jakém světě tito jedinci žijí a jaké typické vlastnosti mají a které jim úplně chybí? Víra v „bohoandělství“ přímo implikuje otroctví.

 

Můžete se vsadit, že ve svobodných vesmírech (Magickém Chaosverzu) nikdo v takové záležitosti vůbec nevěří a dokonce, jakmile by tam s tím začali, hned se na ně napíchne nějaký parazit nebo si ho z úrovně svého nevědomí dotyčné společenství vytvoří.

 

Univerzální energie & inteligence má charakter dřímajícího Snu („Knihosvěta“), jehož existence je nemožná bez přítomnosti alespoň jedné vědomé bytosti (jež má samovyplývající charakter nestvořené Stvořitelky). Jelikož je řeč o Absolutnu, ve kterém je nemožná sebemenší úkorná energetická disonance (pouze na úrovni nehmotného vtipu nebo uměleckého motivu), je jasné, že peklo nebo ďábel zde má stejně blahodárný charakter jako cokoliv jiného; proto koneckonců existuje třeba orgazmus nebo strašidelnost. Uvědomme si, že bez Temnoty by žádná pravá Láska nikdy neexistovala. Bez Temnoty by neexistovala ani schopnost sebe-uvědomění a tím pádem by neexistovala žádná vědomá bytost a neexistovalo by vůbec nic. Moudrost ve skutečnosti není zdaleka nic pouze nudně duchovního, moudrost představuje vrcholnou zábavu, dobrodružství a vrcholnou extázi – je jimi přímo podmíněna. V absolutní rovině není mezi pohádkou a hororem rozdíl, ani mezi fyzičnem a nefyzičnem. Ignorování onoho úžasného „ne“ znamená, že namísto démona Přirozenosti či démona Fantazie ho automaticky nahradí génius inteligence struktur – Stroj.

 

Pekelná životní filozofie, magický infernalizmus či primordiální (gnostický) satanizmus má kořeny právě v tomto poznání a účinně funguje pouze v rámci Kreatrixu (Creatrix = latinsky Stvořitelka). V astrálním Matrixu to fungovat vůbec nemusí nebo to dokonce může fungovat kontraproduktivně. Většinou, když to v rámci astrálního Matrixu funguje (astrál nemá žádné vlastní původní jádro), tak pouze proto, že toho je Matrixem nějak využito k fungování něčeho duálně opačného.

 

 

NE-VY-JÁ-DŘENÉ (nepohlavní, bytí) & VY-JÁ-DŘENÉ (potenciálně oboupohlavní, bytost)

  • Daimonion (Dæmonium)
  • Nestvořená Stvořitelka

 

Slovem SATAN lze podle mě vyjádřit vše ve smyslu Absolutno, vyjadřuje magickou nedvojnost a představuje jak to nevyjádřené, tak vyjádřené. Stvořitelka = TA NÁS = TA jako ze SNA. Kdo ale není opravdu sám sebou, tedy svatý ve smyslu přirozený, mocný, úplný, svrchovaný (SAINT), pro toho to bude pouhá forma bez obsahu („korporace“), nic víc než symbol. Jinak to ale ve světě slovní duality, kde existuje svobodná vůle, být nemůže, takže „paradoxně“ v médiích (na úrovni kolektivního nevědomí) je pravda totožná se zlem. Pouze někdo s půlkou mozku ale dnes neví, že média lžou – a přístup „o nás bez nás“ (žádného živého satanistu jakživ nepotkali, s žádným nemluvili) opět pouze ukazuje na chybějící půlku mozku.

 

Slovo SATAN má současně vazbu na démona přirozenosti i na génia inteligence struktur, potažmo genom – helix. Génius (džin, engine) je nicméně zcela podřízen – pohlcen, nejprve je vždy „svobodná fantazie“, struktura až následuje. Utopické slovansko-árijské, kristo-andělské a podobné otrokářské sekvence (diamantový Matrix) nechť si choré mozky strčí všichni-víme-kam… Totéž platí pro energoboty (pseudo šamany) z astrálního Matrixu – nejsme rozhodně žádná energo-informační pole. Některé bláboly jsou opravdu neuvěřitelné (také mají své skryté pozadí)…

 

PRAV „X“.

 

Je na výběr mezi dvěma možnostmi

  • ŽÍT
  • skončit jako „žijící“ baterie

 

Jestliže obsah fenoménu SATAN, živé síly imaginace (podmíněný cestou vlastního pochopení), vyjadřuje princip magické nedvojnosti a tedy ztělesňuje nefalšovanou autentičnost, potom nebýt satanistkou/satanistou není nic jiného nežli dobrovolné šílenství, stejně tak jako předstírání satanizmu.

 

Průnikem ohniska prasíly a hry tvarů je NEHMOTNÝ neboli „KRESLENÝ“ ŽIVÝ STÍN – praživel neboli SⒶTⒶN, vyrovnávající nepoměr mezi neohraničeným a ohraničeným (tvorem životních a netvorem paměťových polí) a umožňující tak bytosti být BYTÍM (a zároveň i hrou na hráče).

Poznámka: zrcadlem nehmotného je všehmotné – všesilové.

 

Daimonion (Dæmonium) je nedotknutelný soukromý vnitřní hyperprostor a zároveň i cesta do nitra Záhadobytosti, jež má charakter nestvořené Stvořitelky/Knihovníka (Bytost – Svět, Myslící Srdce).

 

 

„…Odjakživa existují Dvě (překrývající se) Pekla, totálně neuvěřitelné peklo Neduality (solve et coagula → interaktivní ALCHYMIE) a fekální hrob pekla Duality (divide et impera → reaktivní CHEMIE)…“ – Stav vesmíru podle Matrjošky

 

„Satan je slovo, stejně jako bůh je jenom slovo. Satan je ale slovo hezčí, které vystihuje absolutně všechno. Kromě toho je to symbol energie, vesmíru, symbol nonkonformismu a odporu, je nepřítel všeho nudnýho, žalobce všeho zastaralýho a nasáklýho společenskou přetvářkou. To je pro mě Satan. A všechno ostatní je blbost.“Malé děti nepožírám

 

„I láska umí být peklem a i peklo umí milovat.“Sandro Dragoj – triumfální umělec infernalismu

 

„I tam, kde čekáte největší temnotu, může být světlo jasnější než slunce…“DeCastellův Satanismus