To, co nemá jméno

Kdyby Prvotní Zdroj Bezpodmínečné Lásky, jenž je zároveň Myslícím Životem či z protipohledu Živou Myslí (neboli Já – Absolutno), byl samostatnou osobou, byla by to nestvořená Bohyně – Stvořitelka, „žena schopná rodit obě pohlaví“, ve smyslu metafyzickém i fyzickém: Věčnost či inteligentní Prázdnota (potenciál Všemožnosti) generující „ženský“ Prostor/Temnotu i „mužský“ Čas/Slunce, potažmo vibrační a paměťová pole.

 

Zmíněná Prasíla tím není rovnou, nicméně jde o samovyplývající záležitost. Lze hovořit o nefyzické oboupohlavní Všebytosti, která „spí a sní zároveň“, sama uvnitř sebe, sama vedle sebe. Zároveň dotyčná entita, jakožto inteligentní energie (Kosmická Pramatka), existuje v dvojexpozici se svým fantastickým opakem (Antikosmickým Démonem představivosti), neboť jinak by se okamžitě zase „rozpadla na zdrojová kvanta“ a splynula s indiferentní Podstatou.

 

Bezpodmínečná Láska, toť NE-strukturovaná inteligence, přičemž ono NE je právě oním fantastickým Démonem (který má nehmotný status, sám o sobě nulovou energii, pokud není spojen se zrcadlem pohybu Živé Síly). Dřímající struktura tvoří mentální aspekt onoho Prvotního Bytí, který se podobá chování Stroje (Počítače) a dále se projevuje jako Vůle. Cit/Vůle tvoří silový elektro-magnetický vortex (živý oheň-světlo), Stroj/Démon („temné čáry Mysli“) tvoří totéž ve fantastickém (nesilovém) kontextu. Obojí se přitom, potenciálně nekonečně, vzájemně zrcadlí.

 

Bezpodmínečná Láska, toť pravé Vůle schopný, mentálními schopnostmi nadaný SOUCIT.

 

Inteligence Bezpodmínečné Lásky tvoří elementární vibrační pole, dávající vzniknout i těm nejsložitějším strukturám.

(…) Nyní však nevím, jaký smysl má se tomu složitému příliš (natož přednostně) věnovat ve světě, který potřebuje v první řadě probudit a uzdravit…

 

Bezpodmínečná Láska, toť všezahrnující, inteligentní prasíla s nejvyšší hodnotou vibrace, s nejvyšším stupněm přirozené koherence. Proč tomu tak je? Protože zde nikdo předem, účelově nerozděluje – na tzv. „světlé“ a tzv. „temné“. Je hezké šířit pravdu o lásce či jednotě protikladů, jako kdyby ale už nikoho nezajímalo, že se to týká v první řadě praxe (je temnota tak málo duchovní nebo je světlo tak hodně hloupé?).

 

 

Lidstvo je obelháno zejména v tom, že Láska a emoce jsou totéž. Cit ale znamená i intuici a zapojení vyšších smyslů, což by nikdy neexistovalo, kdyby Absolutní, Bezpodmínečná Láska neměla svůj fantastický mentální rozměr.

 

Je láska paradoxní? Přesto se zvláště ti duchovně zaměření „uvnitř“ tváří, jako že láska je tou nejlogičtější věcí na světě. Láska je NE-logická, právě proto je zdrojem všeho. Řeč není o lidských citech, řeč je o LÁSCE s velkým „L“.

Bezpodmínečná Láska (ta skutečná, ne to „ezospirituální“ strašidlo) je všezahrnující inteligencí, avšak inteligence není všezahrnující láskou. Zrcadlo je z každé strany jiné, má dvě různé „osy souměrnosti“ (duchovní a mentální). Je to podobné jako prostor a pohyb nebo žena a muž. A i Zrcadlo má své zrcadlo v NE-zrcadle.

 

Falešná láska si namlouvá, že je třeba nelásku zničit. Všechno musí být láskou z obou stran, a nikdy jinak. To by ale znamenalo, že láska je jen nějaké „pravohemisférické cítění“, že realitu vůbec nelze strukturovat. Bylo by to jako věčné objetí zapomenutých bytostí, které přišly o rozum.

Mysl implikuje vše, ale nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné). Ne tu lidskou mysl, tu za vším a uvnitř všeho. Jak je to – u všech ďáblů – možné, když zdrojem všeho je Láska…?

 

Kdyby neexistovala NE-láska (jako například Mysl), neexistovala by ani Láska. Tedy alespoň ta skutečná. Chimérická jistě, jenže to není žádná skutečná láska. Podmíněná, chimérická láska, to jsou bipolární emoce. Není to láska, protože to není inteligentní. Takováto láska přináší strast. Jednou dole, jednou nahoře. Skutečná Láska znamená Moudrost. Tím není řečeno, že v nějakých podúrovních si bytost nemůže užívat třeba nějakou temnou romanci. Ani tím není řečeno, že v nějakém nevědomém světě (jako je ten pozemský lidský) toho všeho lze snadno docílit.

 

Mnozí žijí ve strašné iluzi, že Temnota je proti Lásce. Proti lásce (svobodnému životu) jsou ale charakteropatické, nikoliv temné bytosti. To, co věci transformuje, je SÍLA Lásky a síla či vůle, zdravé sebevědomí, nemůže nesouviset s temným aspektem. Dříve nežli Světlo je rezonance, zvuk rozeznělý v prázdnotě nekonečné Tmy… Démon fantazie, toť ekvivalent jiskry života.

 

Nejen v pohádkách – možná jste si všimli i v některých sci-fi filmech, tam kde všichni čekali „superrozum“, přišla „obyčejná“ láska… Jako blesk z čistého nebe, jako jediné možné řešení.

Neexistuje větší zázrak, nežli schopnost milovat.

Neexistuje větší poklad, nežli mít někoho druhého.