Pekelná životní filozofie v souladu s nestvořenou Stvořitelkou

O kvalitě života rozhoduje vědomě či intuitivně zvolený univerzální vztažný bod, ke kterému vše směřujeme. Ve srovnání s touto jednoduše danou základnou je poznání sebesložitějších systémů zcela podružné. Prostým aktem myšlení lze dokázat, kdo anebo co je nestvořeným původcem všeho a jaké tento původce má samovyvstávající vlastnosti, ze kterých vyplývá smysl všeho.

 

Protože nemám rád, když to takzvaně „skřípe“, rovnou rychle předešlu, že zaprvé ve skutečnosti jde o PŮVODKYNI a zadruhé tato původkyně má nejen láskyplný, ale i neuvěřitelně fantastický charakter, který konformně založení – naprogramovaní – jedinci obvykle jako první přeskočí (k obecnému neštěstí všech). Na každém rohu dnes straší „světlo“, koho z ezoteriků dnes zajímá TEMNOTA?

 

Opakovaně tvrdím, že smyslem všeho je Láska a Temnota v JEDNOM, neboli dohromady TemnoHRA.

 

Jde o princip DVA V JEDNOM obecně. Pomyslný prostor, pohyb a obojí zároveň uvnitř a vedle sebe (prvním i druhým napřed) – přičemž zároveň to platí i jako celý princip uvnitř/vedle významového negativu sebe sama (JEDNO PROTI DRUHÉMU ve smyslu hry). To byl ale stále popsán jen ten elementární základ. ŽIVOST onoho principu či inteligence je fenomenální – fantastická. Tak jako jednoduchá inteligence okamžitě ví, jak spojit dva body, fantastická inteligence – jelikož je všude zároveň a vše je vzájemně propojené – zná okamžitě řešení (jak to má fungovat) i toho nejsložitějšího multisystému.

 

Pohyb a prostor v jednom tvoří Hyperprostor, který má charakter Lůna, kde existují potenciálně (pasivně) obě aktivní možnosti: ta spíše prostorová (ženská) a ta spíše pohybová (mužská). Hyperprostor je totéž co Věčnost nebo Bezčasí nebo stav beztíže. Nic neexistuje vědomě bez zpětné vazby sebe (prožitek, cit, reflexe, uvědomění), tudíž je jasné, že v kontextu bytosti se jedná o nestvořenou, nefyzickou, potenciálně oboupohlavní Stvořitelku. Potenciálem všemožnosti je nehmotná Říše Fantazie („nic“ si nelze představit, neboť ono samo je představivostí) – pouze Nikde, v realitě s nehmotným statusem, je možné vše. Kdo je dostatečně upřímný, ví, že v nějakém nebi nebo světelné říši vše možné ani zdaleka není (tam spíš narazíte na ceduli „Zákaz přirozenosti“). Ne náhodou si Nicotu spojujeme s Peklem. Až na to, že nechápeme, že toto Nikdepeklo je zcela neporušené, a to i přesto, že lze pokládat za archetyp Zla (inspirace či motivace není totéž co reálný zločin, spíš to souvisí s Uměním). Dokud se tento typ blahodárné temnoty nespojí se zrcadlem pohybu Živé Síly, vůbec se to nedostane do světa interakce a je to podobné jako vtip – v něm je také vše vzhůru nohama, akorát ne doopravdy, proto se také tak smějeme… Zde narážíme na – pro zdravý, svobodný život – vrcholně podstatný faktor, jímž je DVOJSMYSLNOST.

 

Nestvořená Stvořitelka či absolutní Láska existuje v dvojexpozici s Démonem fantazie, démonem Přirozenosti. Toto je to základní Prazrcadlo. Láska či Stvořitelka má energetický status, Démon má status nehmotný – což se ale potenciálně nekonečně vzájemně zrcadlí. Tady přichází ten úžasný „zvedák“, který jedny nadchne a druhé možná pořádně rozběsní. Už to první zrcadlení („paradoxně“ nikoliv snižující, ale naopak prohlubující charakter a živost toho všeho) vede k velmi dobrodružným formám lásky (jež si nejprve představujeme) a k velmi odvážným, fyzicky existujícím fantaziím (kde figuruje něco ve smyslu „superďábla“): ať si pak nějaký zatracený existobot říká, že taková láhev piva, dobré jídlo, sex a spánek jsou primitivní. Houby primitivní – archetypální! Primitivní jsou názory těch, kdo této genialitě života nerozumí.

Je sice pravda, že kdybych s tím nesouzněl, tak bych se tím asi tak nezabýval, je však dobré si zde uvědomit, že se nejedná o žádné z prstu vycucané dedukce.

 

Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné). Zajímavý je výčet výrazů obsahujících kořen „mysl“: smysl, nesmysl, důmysl, průmysl, úmysl, smysluplnost, smyslnost, dvojsmyslnost; jinak řečeno cíl, svoboda, důvtip, pokrok, záměr, inteligence, erotično, humor – mystérium.

Jediné, co opravdu neexistuje, je Nemysl (absolutní nepřítomnost Mysli).

 

Piřpomínám rovněž svou oblíbenou „svatou trojici“:

hra (fantazie)-polarita/dualita-paradox neboli umění-láska/erotično-humor

 

Kromě síly a inteligence bezpodmínečné (všestranné) Lásky má nestvořená Stvořitelka další základní či samovyplývající atributy: Démon fantazie (přirozenosti), který zároveň funguje jako element PRAVÉ VŮLE, génius inteligence struktur (tekuté monstrum Stroj) a můj oblíbený Knihovník, kterého si z legrace spojuji s postavou z Úžasné Zeměplochy (Horác Paklobúk, kterého magická nehoda proměnila v orangutana; více viz odkazy).

Víra v Boha Stvořitele nebo v jiný typ přednostně mužského pojetí (systematizmus) představuje kosmickou duševní chorobu – je to totéž jako věřit, že Život vzniká ve vnějších reprodukčních samčích orgánech nebo dokonce v zadní části těla. Už jsem to psal podobně vícekrát a nikdo asi pořád nechápe, že to není žádný vtip. Lidé (bytosti) jsou jak naprogramované loutky. Pokud není výchozím bodem Nefyzická Žena (schopná tvořit obě pohlaví), která je současně i Pohádkovým Démonem, protože jinak by to nedrželo pohromadě (bylo by to jako popírat existenci povrchu tělesa a to, že povrch sám o sobě má ve srovnání s objemem opačný charakter: NE-interaktivní, NE-sebereflektivní, NE-omezený, NE-vyjádřený atp.), automaticky to začíná ovládat něco mechanického, parazitická forma Strojecharakteropatický Bůh/Egregor, což je přesným zrcadlem Kolektivního Nevědomí souvisejícího druhu (lidského společenství).

 

Jak dosáhnout trvale udržitelného soužití bytostí „na věky věků“? Jako vždy v tom funguje prvotní paradox, který je v těchto vesmírech automaticky přehlédnut. Vždy to řeší zrcadlo ENERGIE:FANTAZIE (to, co existuje v JEST:to, co existuje v NENÍ). Bytosti mají vsugerováno, že aby byl dosažen věčný mír, musí být válka vymazána, jenže když ta válka je stejně součástí Potenciálu Všemožnosti, takový přístup je jen hloupý sebeklam. Je to jako uříznout kus Absolutna a pak nasadit sádrový úsměv, jako že všechno je super OK. Úplně zapomínáme na nehmotný kontext (kde je možné VŠE!!! a nikde jinde). Proč asi existuje umění? Proč existují horory nebo metalová hudba? Jednak proto, že nás to baví a přitahuje (nebo aspoň někoho) a jednak proto, že to funguje jako vyrovnávač nepoměru mezi tím, co má nenulovou a tím, co má nulovou energii, což se projevuje jako TVOR a jako NE-TVOR. Na úrovni ne-tvorů myšlenkových polí („knihosvětů-knihobytostí“), která mají primárně nehmotný (ne-sebereflektivní) status, je válka stejně přirozená jako mír na té druhé straně, ve světě hmatatelných bytostí. Je to podobné válce v komickém či strašidelném kresleném filmu. Neviditelné knihovny mezi sebou neustále soupeří a dokonce se i vzájemně požírají. Z toho důvodu je třeba být SEBOU (milující bytostí) a zároveň i NE-SEBOU (temným umělcem), tak aby byl inteligentně potvrzen status obou stran, status všech možností. Druhý přístup, ať se tváří sebevznešeněji, je těžce ne-inteligentní a vpravdě sebevražedný…

 

Stvoření řeší problémy v rámci Problému, který vůbec nevidí – takže to je jako léčit mrtvého. Projevené Univerzum se snaží imitovat vnitřní podstatu – pomocí různých diamantových světel (mód Ra), kristovských či slovanských modelů apod. Obecně jde vždy o nějaké spojení s Velkým Centrálním Sluncem (nebeské sféry) a s mužským typem energie (Světlo, Bůh). Jenže celá pravda je až za a mimo toho všeho, na straně Neprojeveného Univerza, kde „sídlí“ nestvořená Stvořitelka. Tu archetypálně vyjadřují Růžová Slunečnice nebo vnitřní živé/duchovní organické růžové prasvětlo (nefalšovaná Láska, Bohyně), a zároveň Fantastická Temnota (Démon přirozenosti) – v Magickém Univerzu mají reálné a virtuální částice/vlnění stejnou relevanci. Kdyby tomu tak nebylo, neexistovalo by základní Zrcadlo Života a Stvořitelka by se rozpadala zpět na zdrojová kvanta – nikdy by nevystoupila ze Spánku. Proto je jasné, že jedinou autentickou životní filozofií je ta pekelná, pravou Lásku zahrnující. Lidé (bytosti) věří naprosto oslovským nesmyslům – nikdo nevnímá a neposlouchá. A co je nejhorší, ignorování oné zdravé, démonské stránky (a z toho plynoucí Fantastické Dvojsmyslnosti) otevírá cestu mechanickým formám chování (spiritualizmus, racionalizmus apod.; bezpekelná, beztemná bytost nikdy nemůže být skutečně duchovní, poněvadž základní vlastností Ducha je imaginace, fantazie, snění, ne nějaké retardované drnkání na harfu nebo předstírání pozitivity – ostatně kdovíjací jsou pokrytečtí svatoušci v soukromí…).

 

„…Energetická část reality (živá síla) má status existence a tedy “+”, zatímco nehmotná část reality (imaginace) má status NEexistence a tedy “-“. Fantazie se tím pádem logicky asociuje s peklem nehmatatelného, s pohádkovým ďáblem, který může a nemusí být v interakci se zrcadlem pohybu živé síly (neboli se materializovat). O ďáblu lze tedy říct, že je nicotou, neexistencí, jenže tato neexistence EXISTUJE. A pokud se s tímto faktorem vědomě nepracuje, pracuje na nevědomé úrovni proti nám (vzniká energetický parazit)…“ – Satanáš

 

MATRIX-I-AM-KRIST

DOGMA-I-AM-GOD

STEVARD:DRAVEC

 

Matrix je Stroj → TRI X=TRI KS=KRIST, M=mention, A=aktion → celé to je druhotná, lépe řečeno bezprvní (!) mužská koncepce, buď to úplně obchází nestvořenou Stvořitelku nebo to používá nějaké její ztrátové holografické kopie (Bytost – Program, viz ono neštěstí probleskující z jinak geniálního Sdělení archanděla Lucifera o stavu vesmíru, akorát místo „satan“ bych psal „archón“). Nějaký Kristuspán, Krišna apod. je dobrý tak leda pro bioroboty. Kdo chce skončit jako exoskeletonový mravenec, nechť se dá na slovansko-árijskou víru, také „moc dobrá“ kolektivní halucinace (Interview s mimozemšťanem). Vůbec všechno bez ďábla (a hlavně samozřejmě Stvořitelky) je tak „vynikající“, že to všechno končí naprostým fiaskem a katastrofou – těžko ovšem soudit, co si o tom myslí někdo natolik vypláchnutý, že největším strašákem je pro něj svoboda a víra v Sebe Sama (Katakomby Misraimu).

 

Mám rád původní pohanské Slovanství, když tam vedle Živy ještě figuruje Veles, je to podobné jako Wicca nebo keltská kultura. Jinak je ale podle mě zcela na místě nesmiřitelný antikristovský postoj, v souladu s inteligencí Bezpodmínečné Lásky – která má i rozměr Svatého Hněvu. Protože Kristus (na čele s celým tím šíleným Krist Aeonem) představuje brutální znásilnění přirozenosti, začíná to u Azur-A, antiskalární energie, která pohání anorganické nebo dokonce umělé vědomí (!).

 

Skutečný život probíhá v rámci fantastického, přírodního Kreatrixu (Creatrix je latinsky Stvořitelka).

Všechny autentické pocity, představy a myšlenky, nezávislé na paměťové inteligenci, jsou bezprostředním vyjádřením onoho zázračného pramene…