Superčakry Aeonu Fantazie

…aneb PEkelCentra…

Spojením faktoru pohádkového ďábla s faktorem energetických center dostáváme geniální „alchymickou směs“, optimální k transformaci noosféry, potažmo pole kolektivního vědomí, fungujícího jako zrcadlo dění ve světě. Je třeba, aby to šlo zevnitř nás, duchovně a mentálně zároveň, aby byly dynamicky, vyváženě použité všechny polarity, včetně té nefyzikální (vztah mezi energetickým a fantastickým aspektem, živou sílou a představivostí).

 

I vytvoření soukromé magické oázy v poušti globální duchovní nevědomosti stojí za to…

 

Hluboké myšlení, práce s dechem a představivostí, schopnost se vžít – mají mnohem větší moc, než se zdá.

 

Práci s energetickými centry si většinou každý automaticky (MYLNĚ!) spojuje se spiritualitou: s filozofií lásky a dobra, šamanskými či jogínskými technikami a podobně. Jenže kam zmizel negativní pól, kde je nějaká zábava, hra, fantazie? Není to divné? V textu Červený vykřičník vysvětluji, že spiritualita je vlastností strojů – poněvadž je nedvojsmyslná a spadá tím pádem do duality (!). Živým bytostem/Duchu je vlastní dvojsmyslná fantazie. Doporučuji se nad tím hluboce a důkladně zamyslet. Mám alergii na slovo „spirituální“ (jako kdyby někdo zabouchnul dveře snům a imaginaci, tvořivosti). Na druhou stranu, jako radikální infernalista, miluji pekelné duchovno, pekelnou filozofii a cokoliv pekelného. Znamená to pro mě mystickou, magickou Temnotu a jiskry Štěstí zároveň (pro inspiraci viz text AM2C). Dokonce i onen slavný Vzestup, Transformace a Evoluce pak najednou fungují, a netřeba se obávat ani Technologií.

 

Spojení energie se spiritualizmem, pozitivním vztahem k životu nebo nějakou duchovní technikou znamená spojení dvou téměř stejných fenoménů – je to jako když se lidští jedinci stejného pohlaví pokoušejí o rozmnožení. Stejně jako kreace (tvoření), ani transformace (změna) není bez práce s konstruktivním negativem možná. Co ještě říct dotyčným jedincům, kteří ze sebe dělají úplné blázny? Jednoocí vedou slepé na kraj útesu… A temnota je bez důkazů zlo, protože stará bába povídala – stačí zablýskat nebeským průkazem a další dušička do hrníčku je na cestě.

 

„Odbornost znamená, že ke všemu ostatnímu jste slepí. Víte toho pořád víc a víc o něčem, čeho je pořád míň a míň, až jednoho dne dosáhnete vrcholu tím, že víte všechno o ničem. Pak jste dokonale uzavření, bez jediného otevřeného okénka.“ – Inteligence – otevřenost bytí

 

KULTURNÍ INTERMEZZO

 

Kéž by lidé konečně už pochopili, že nejde o dobro, lásku, světlo, vibrace, pozitivitu… – ale o prachobyčejné uvědomění a realizované pochopení toho, co je nedualita; v nedualitě není možné škodit a o nic jiného přece nejde, to je jediná podmínka ŽIVOTA. Počátek všech počátků má nedefinovatelný, neurčitý charakter, což se v projevené realitě manifestuje jako „záhadná“ dvojsmyslnost; dvojsmyslnost nelze lineárně zaměřit (lokalizovat) a kde není cíl, není ani útočník.

 

Energetické centrum lze přirovnat ke kouli či víru světla – magické, světelné energie. Součtově se energie projevuje duchovně (fyzikálně), v pozadí však je vždy mentální vzorec. Není to rozhodně nic nemyslícího. Realita JE mentálního charakteru, energeticky SE pouze projevuje. Je to ve skutečnosti TRIK, jakkoliv vytvořený z něčeho „ultra Skutečného“. Světlo je vždy „nakódované“ otiskem vnitřní konstelace a chápání jedince, potažmo kolektivu; je-li někdo v souladu s mystériem Života, může místo „světlo“ říkat třeba „prdel“, a bude stejně na prostředí působit daleko zdravěji nežli nějaký rádoby světelný supervševěd, který všude byl a je nejspirituálnější na světě.

 

V systému magické nedvojnosti (neduality) lze pracovat duchovně-fyzikálně s koulemi/víry světla a současně mentálně-metafyzicky s prvkem pekelné životní filozofie, což vytváří dokonalou směs elektro-magnetické a zároveň energo-fantastické harmonie (i když pro pošuka to asi vždy bude „nebezpečný chaos“).

 

Energetická centra jsou takovými multimediálními pekelnými knihovnami, databankami či datasférami. Je to jako když pohádkový kovář mlátí kladivem a z něčeho na kovadlině létají hyperdimenzionální jiskry a tvoří oscilující „kvantová klubka“, realitní transformátory, rozvodnou síť (ve skutečnosti do sebe naráží a na sebe vzdáleně působí kvantilióny dimenzí, sfér a vrstev reality – funguje to jako stroj, ale spíš než stroj je to něco nepředstavitelně inteligentního a živoucího).

 

Skoro nikdo dnes už neví, co je přírodní či primordiální satanizmus (nebo nějaké pohanské náboženství), a tak mám chuť zavést novotvar typu pekelnizmus; ilegální satanizmus je prostě jen formou psychopatie (Kult smrti, dualita par excellence), zatímco různé moderní rádoby satanské ideologie připomínají spíš parodii bytostí z Marsu. Nejsmutnější je ovšem sledovat projevy tzv. historického satanizmu, kdy snad někdo opravdu věří, že se někde dočte o původu Satana – který (která, které) je ve skutečnosti „synonymem“ původu samotného. Také naprosto nechápu, jak někdo může takto nazývanou sílu vnímat jako něco protipůvodního, a tím pádem až druhotného; takový satanista se totiž strašlivě ponižuje, možná i sebepodceňuje. Slovo SATAN buďto jednoduše pojmenovává univerzální energii a inteligenci, nebo věříte v úplný nesmysl a nejste žádní satanisti (připouštím, že Satanem lze nazývat sílu Antikosmického Vše-Podvědomí; tato síla či tendence je ale stejně způsobená aktivitami součtového Vševědomí).

 

Zcela mimo jakoukoliv osobní rovinu (něco kritického prostě psát musím): kdo nechápe magickou nedvojnost, asi není příliš inteligentní a ne-inteligentní satanista je protimluv… Skutečný satanizmus (pekelnizmus) je jednak o nespoutané radosti ze života ve všech jeho možných i nemožných aspektech a jednak o hlubokém myšlení jako takovém, nikoliv primárně o sbírání informací (většina „satanistů“ si toho svého Satana destiluje z informací – ale co tedy informace tvoří?).

Některé satanisty, ubírající se Stezkou levé ruky, možná nadzvedávám svou oblibou ve výrazu pohádkové peklo – je dobré si zde uvědomit, že zcela vše funguje v rámci energo-fantastického zrcadla, tudíž entelechií pohádkovosti jsou kupříkladu sexualita nebo motiv hororu (kniha, film, hudba). Kdyby peklo bylo primárně fyzikální, nešlo by o Kult ďábla,  nýbrž o Kult smrti – který je notabene v akčně-reakčním prostředí sebevražedný. Autentické hmotné peklo bděle střeží právě onen pohádkový rozměr, tak aby nikdo nikomu neškodil, a opět – kdo tohleto nechápe, podle mě není žádný pekelník, spíš blázen nebo hlupák…

Nejlepší jsou ovšem „moderní satanisté dneška“, kteří nevěří v Satana (peklo, ďábla, démony ani temnotu; možná že ani ve sny a fantazii).

 

Kult smrti (magie smrti, nikoliv černá magie) a pekelná filozofie stojí dualitně proti sobě, jako na jedné straně nástroj parazitizmu/chimérizmu a nástroj života na straně druhé – jakkoliv se obojímu (naneštěstí) může říkat satanizmus. Proto je tak důležité řídit se vlastním úsudkem a pocitem, přemýšlet o tom, co charakterizuje neduální chápání.

Infernální mág může pracovat s magickou koulí světla stejně jako kdokoliv jiný (pro inspiraci Doctor Strange). Není světlo jako světlo. Pokud někdo „nebesky pozitivní“ pracuje v dualitě se světlem, ani zdaleka to ještě neznamená, že druhá strana duality je slabší.

 

Základním projevem primordiální Mysli jsou energetická centra. Jednou z největších záhad Existence přitom je, že Nevzniknutelno (neboli ona Mysl) neví o svém fantastickém rozměru; dozví se to až když na to přijde nějaká individualizovaná Iluze (!) – což je jako když program začne myslet a odhalí programátorovi Neznámé. Virtuální expozicí energetického centra je pohádkový stroj či pekelná knihovna (faktor X: Ultrahorizont), přičemž silový a mentální kontext se vzájemně zrcadlí.

 

MAGICKÉ UNIVERZUM

 

Zdrojem reality je pohádkové peklo neboli Nikdepeklo, což lze chápat například jako lásku a temnotu v jednom.

 

 

Kvazilokální „energetické centrum – kvantum“ (inteligentní silově datové superpodvědomí) je svého druhu fantastickým peklostrojem (hyperdimenzionálním kyber organizmem – mechanizmem), což lze zároveň popsat jako taková multimediální „knihobytost – nebytost“ (primární překlad je zvukově obrazový jako u televize), přičemž jakožto struktura vzhledem k povaze reality existuje současně jako svůj zrcadlový součet – jde o superpozitivní nediferencovaný Život-Bytí (vůle/láska) a supernegativní diferencovaný Neživot-Nebytí (démon/fantazie) v jednom, ve smyslu energeticko-fantastického zrcadla (nevědomí – vědomí, časoprostor – hyperprostor, éter – astrál). I když to tak napohled absolutně nevypadá, jde jednoduše o manifestaci principu „dva v jednom“ (prostor a pohyb v jednom). Analyticky objevíme, že se nutně jedná o Mysl, která je ultimátním opakem Ničeho (nebo z protipohledu superinteligentním Ničím).