Na rozcestí světů

Planeta (hvězda) Země, jakož i celý Vesmír, nejsou žádná tzv. „objektivně existující skutečnost“. Je to jako když rádio místo vln vysílá částice nebo hologramy (multimediální projektor). Existuje určitý základní myšlenkový, respektive fyzikální konsenzus (jako např. gravitace) – napojený na nezměrné množství stanic, reálných i virtuálních, které se liší pouze mocností.

 

Existuje kouzelná Přírodní říše, ze které svět lidí vnímá pouze hrubý povrch. Příroda není jediným projevem čarodějné Mysli, je však tím neodmyslitelným. Původní Příroda je sice divoká, je nicméně pohádková; rozhodně se zvířátka vzájemně nepožírají. Jedná se jednoduše o úžasné živáčky, ke kterým se mi nejlépe hodí slovo náruživost. Jsou to tvorové mimořádně intuitivní a samozřejmě i dost legrační.

 

Lze říct, že tito fantastičtí tvorové vibrují na úrovni Ticha (elementárního zvuku, souzvuku, libozvuku) – je to symfonie „pohádky in natura“. Poeticky řečeno, naslouchají hlasu „srdce Země“, čarodějky Přírody samotné.

 

Určitý rozkol či předěl ve vývoji nastal, když „někdo“ začal rozumět řeči symbolů. Ticho lze v daném kontextu pokládat za výsledek spojení symbolu a jeho negativu. Pohádkový živáček je tak přirozený, neboť nerozlišuje mezi „zlým“ a „dobrým“ (i když to sám chápe po svém, žije ve světě vln a částic, v magické nedualitě).

Když pomineme čísla, symboly (a s tím spojená rezonance) ve světě lidí znamenají především slova. Aby se svět lidí stal Lidskou říší, která ladí s tou přírodní, musí se dostat před slova. Momentálně realita slov ve světě lidí dominuje, což ale z principu nemůže fungovat. Nazval bych to prokletím lidské řeči. Vemte si, jakou moc mají slova nad společenstvím lidí – je to doslova šílené… Nikdo se pořádně ani nestačí nadechnout; co je psáno, to je dáno, a podobné blbosti jsou úplně všude. Vše stojí na zákonech, smlouvách a fanatické víře v moc slov.

 

Na druhou stranu tu máme svět knih. A právě sem je třeba se dostat. Knihy jsou „sice“ psané slovy, plné neuvěřitelných příběhů, vizí, pamětí, zajímavostí – ale nikomu nic nepřikazují a mlčí. Knihy jsou Ticho a Neticho v jednom.

 

Zvířátka si magickou nedvojnost (nedualitu) neuvědomují; mají zpětnou vazbu v Přírodě samotné. Člověk vzniknul proto, aby si podstatu oné záhady uvědomil. Spojení faktoru magické nedvojnosti s faktorem uvědomění znamená vymanění se světa lidí z moci symbolů.

 

Existují síly, které si toto osvobození nepřejí. Virům podobné, anorganické myšlenkové formy, těžící z masy lidstva jeho životní energii.

Když jsem včera na hodinách zahlédnul 21:11, vybavil se mi text Doplněk k úplňku, kde se kromě jiného rozebírá i téma 11. září 2001 (symbolicky 9/11). Většina lidí stále nechápe, že „válka o vědomí“ je skutečná.

Dal jsem si to do souvislostí s textem Superčakry Aeonu Fantazie, kde se zabývám energetickými centry, respektive „magickými koulemi/víry světla“.

 

Na počátku všeho existuje něco, co lze zjednodušeně popsat jako sen sebe nebo dřímající svět magie, oscilující na pomezí „bezedné černočerné temnoty“ a „opalizujících mlh fantazie“; soustředěné vědomí se v tomto „prachaosu“ mění v kouli živého světla (ZÁŘÍ). To vše existuje dávno před „nějakým hloupým světem symbolů“ a má jako síla představivosti věčnou platnost.

 

Lze to popsat i jako Je-Být bytosti nebo Je-Vše. Koule/BALL (be all) lze přeložit jako 2111 (b=2, a=1, ll=11). Matematický (či snad matemagický) „vzorec Absolutna“ 3x7x37=777, který na těchto stránkách často zmiňuji, obsahuje průnik obojího, 3×7=21, 3×37=111, což lze zapsat jako 21:11. Září rovná se september a septem je latinsky SEDM (binárně 111, rovná se TŘI jedničky).

 

Převod slov nastává buďto do čísel Bezesného spánku nebo do kouzel Magie snů…