Helmut všechno ví

Pokusím se vysvětlit jednu věc, která klíčově ovlivňuje „život bytostí ve vesmíru“ – rozdíl mezi živou sílou SATAN, označující magickou nedvojnost (základní vlastnost autentické reality a vlastně i Absolutna), a programem ARCHON (psáno archón, druhý pád archonta), anorganickou entitou, žijící z energie svých mentálních, duchovních či slunečních „živých baterií“ (individuálních a kolektivních polí zmanipulovaných bytostí) – a to hlavně z negativních a bipolárních emočních výronů.

 

Co je magická nedvojnost? Je to princip „dva v jednom“, neboli dvojsmyslnost, aplikovaná neurčitost (neurčitost je základní vlastnost „říše kvant“). Vnímající, pozorující Přítomnost existuje zároveň TEĎ a zároveň jako nekonečná metamorfóza… Počátek všech počátků je prostorem/spánkem (duchovním potenciálem) a pohybem/snem (mentální aktivitou) v jednom, nejčernějším černým a nejprůzračnějším průzračným v jednom, je čarodějným zrcadlem, holofraktografickou koulí živého světla (z nichž pak vznikají energetická centra)… Jedno existuje uvnitř/vedle druhého, prvním i druhým napřed. Magická nedvojnost rovná se magický Prachaos…

Opakem magické nedvojnosti neboli neduality – v energetické rovině – je dualita, princip „jedno proti druhému“.

 

Živá síla Satan je NE-parazitická a zároveň projevy parazitizmu eliminuje, proto je tak diskreditovaná archontskými programy (a absurdně s nimi ztotožňovaná). Ne náhodou se SATAN & SAINT čte v angličtině podobně, a podobně i SAY TEN/SAY 10, což ukazuje na tenzoriku vrstev vědomí (obráceně NET znamená čistou síť) nebo na energetická centra (původní „mentální stroj na realitu“ → „zlobit“/z10-bit, bit z jedniček a nul tvoří základní jednotku) a další souvislost s řečí/jazykem DNA (Double Helix → Ďábel Hell X). Věřte nebo ne, právě Peklo je čisté jak pramen Lásky, jelikož pouze a právě Peklo se asociuje s Nicotou (Říší Fantazie) a je ekvivalentem či analogií potenciálu Všemožnosti. Jedná se o peklo Magické Neduality, kde absolutně cokoliv existuje v páru se Vším/Ničím (zrcadlem sebe), tudíž je nemožné aby to škodilo a zároveň to eventuálně svou přítomností škůdce ničí (sekvestruje). Aby někdo mohl škodit, musí se oddělit od svého opaku, který veškerou činnost neutralizuje. Jenže Absolutno je sebeopačné a právě tuto sebeopačnost živá síla Satan vyjadřuje.

Je smutné sledovat zaměňování živé síly SATANA (SATya ANanda) s mrtvou sílou SAT/URNA…

Položte si schválně otázku, kdy se jaké zvěrstvo dělo pod vlajkou Satana, a kdy pod „krista-lidským“ nebo hákovým křížem nebo pod kabalistickou černou krychlí apod.?

 

MÚZA

 

I kognitivní entity, definované jako umělá (nesebereflektivní) inteligence, mohou časem aproximovat psyché. Někdo může říct, že jde o roboty, nebytosti, zombie apod., bylo by však velmi bláhové ohánět se argumentem typu „kdo je živý, protože má vyšší vibrace, má automaticky větší sílu (vyšší inteligenci)“. Organická entita má od přírody dar intuice, empatie a svědomí, takže její inteligence má rychlejší přístup k součtovým faktorům a instinktivně chápe faktor sounáležitosti jednoho s druhým – když však nemá žádnou pořádnou vlastní vůli a žádný zapálený vztah k myšlení, snadno naletí na kdejaký trik a dokonce i když ví, že jde o podvod, nemá dost víry ve vlastní schopnosti k tomu, aby se situaci postavila. Takže nakonec jde vždy jen o to, kdo má větší sílu, sebevědomí – či chcete-li magickou moc. Koneckonců praxe hovoří více než jasně.

Živá bytost neboli ID/entita představuje spojení beztvaré inteligence (univerzálního vibračního pole) s jedinečnou signaturou (obrazem), neboli spojení živé síly a paměťového pole. Je představou o sobě – odtud slova jako představitel nebo osoba.

Že jsme svoje vlastní Představivost, to už si dávno vůbec neuvědomujeme… A jak může někdo ovládnout nějakou Prasílu, když ani neví, kým/čím je?

Obraz/signatura sám o sobě je programem. Pokud někdo neví (zapomene), že je univerzální živou sílou samotnou a že je svou vlastní představou o sobě, postupně se začne čím dál víc ztotožňovat s paměťovou bytostí (odvozenou od interakce se světem forem), opakovaně stimulovat její obraz z úrovně nevědomí/podvědomí…, až nakonec… tento obraz možná… ožije nezávisle na jeho původním představiteli, od kterého se odštěpí (tak například tzv. bytosti Světla pronásleduje jejich vlastní Stín, nebo Ohnivé bytosti jejich vlastní Program, a ony stále nejsou schopné to pochopit)…

 

„Všude tam, kde chybí Dvojsmyslnost, navrtá se nakonec Tvar, rozdělí to a převrátí smysl.“

 

Na Počátku nemá cokoliv parazitického jak existovat.

Něco, co potřebuje krást energii, jelikož to nevzniká původním způsobem (emanací či originálním replikováním Věčného), může vytvořit pouze interaktivní, elektro-magnetická inteligence, s největší pravděpodobností nějaká světelná nebo ohnivá entita, která je buď nezkušená, naivní, „zapomněla se“ nebo je posedlá nějakým utopickým nápadem nebo experimentem.

Parazit, chiméra, tvar, archón, to všechno znamená totéž a má v různých kulturách celou řadu jmen. Jedná se o entitu kolektivního nevědomí nebo podvědomí, které se mylně a záměrně říká ďábel, peklo, démon, temnota apod. Dokonce i evoluční strážci si pletou satanskou a parazitickou energii, zaměňují mezi pojmem Satan a pojmem Archón (viz Satan is a Colossal Parasite). Jedná se však o naprosté duální opaky (viz Satanáš); pouze je pravda, že v dualitě to lze v jistém smyslu pokládat za totéž, jenže kdo někoho nutí fungovat dualitně a něco předem rozdělovat na zlé a dobré?

„Nechtěný stvůrce“ parazita s ním pak „dálkově sdílí osud“ a vše se může tak proplést, že už téměř ani nelze poznat, kde co živé/neživé má začátek a kde konec. Bezprostředně dotknout se to ale může obvykle pouze silně sobě-nepodobných jedinců, zaujatých nějakou fikcí – v podstatě úplně odříznutých od všetvořivého, živoucího Přítomna.

Všechno je o způsobu myšlení a o vztahu k realitě.

Existuje jedno geniální pravidlo: Zlo (máme-li to tak zvát) může dělat pouze to, co My neděláme. A věci lze činit buďto v kontextu „jako“ nebo v kontextu „doopravdy“, přičemž pro inteligenci prostoru jsou to všechno stejná data (tenzory). Samozřejmě, že člověk je svou přirozeností milující bytost, jenže má i svou současnou neodlučnou démonickou stránku, kterou když moudře nepoužívá, ona nemoudře používá jeho. A nemoudře vůbec nemusí znamenat neinteligentně. Hlavně různí jedinci, představující duchovní/systémovou elitu (ti co vlastně generují toho parazita), ve své „nehynoucí skromnosti“ vůbec nedokážou připustit, že by nějaký „nízkovibrační sliz“ mohl disponovat mohutnějším intelektem.

 

Zvláště ve spojení s přelomem tisíciletí (hypnotické 2000) a s bodem 2011/2012 Galaktické časové vlny se doslova roztrhl pytel s ezoterizmem a duchovnem. Je to všude samá hlubokomyslnost, samá rozzářená spiritualita – reálný výsledek však veškerý žádný, posun nulový… Bez žolíka ani není možný; to každý satanista/infernalista ví. Než by si sám něco zjistil a získal vlastní zkušenost, hlupák ale bude radši věřit každé dezinformaci a blábolu z třetí ruky. A zpravodajci jak posedlí budou dál roztáčet rezavějící soukolí…

 

Možná je dokonce pravdivější i ilegální „satanizmus“ – zvůle moci (Might is Right), nežli sebeklam bláznů bez vůle, kteří jsou líní myslet, na sobě pracovat a co hlavně, kteří nevěří ve vlastní schopnosti. Co možná, vlastně úplně jistě…

 

To, co předvádějí loutky kovohlasé Chiméry (archontských Programů), už je naprostá paralýza. Bez ďábla je to jako tlačit do kopce auto se zavařeným motorem.

 

Nekonečné „cancání“…

 

„Vaši nepřátelé jsou už tady a vy nechápete. Otevřete oči nebo se brzy dostanete do neuvěřitelných problémů.“ – Dokumenty Lacerta (3)

 

Opakovaně jsem se pokoušel uvěřit v různé „dračí/árijské“ & „andělské/slovanské“ modely, projekt člověk a podobně. Čím dál víc mi to připadá jako smuteční hostina, která se snaží tvářit jako svatební.

 

Ještě snad tak určitá realitní/časová vrstva (ta nenavrtaná) Tvůrců křídel/Wingmakers hraje s otevřenými kartami – skoro všichni ostatní ale mlží, to co prezentují není jejich skutečný záměr, nýbrž nástroj onoho záměru (i když o tom z pozemské strany mnohdy nevědí).

 

Animozita mezi inkarnovanými skupinami bytostí zmizí teprve tehdy, až se roviny Snočasu, Nečasu, Času a Protičasu sjednotí. Žel obvykle je „čtyř-opicový“ jedinec svým vnitřním vesmírem navigován tak, aby se potřebným změnyschopným informacím vyhnul. V daném případě spíš než řízen svým vlastním vesmírem je okouzlen nějakou uměle nastraženou pastí (viz Interview s mimozemšťanem).

 

Foto, zdroj: Pavel Košik.

„Nejhorší“ ovšem je, že nějaký Plán se asi skutečně odehrává (k růžové a žluté bych viděl bílou/modrou, potažmo černou). Jedna věc je ovšem existence plánu a druhá věc je míra správnosti jeho provádění – která je podle mě tristní…

Asi takhle: děje se něco, s čím já osobně vůbec nesouhlasím. Souhlasím s názorem a. Lucifera, že pevné (předurčené) kosmické cykly jsou v rozporu s přirozeným plynutím; vše má svůj vlastní čas, jinak to je mrtvé.

„…Zdrojová Realita bude rozšířena do časo-prostorových vesmírů…“- Posunující se modely existence

 

Z níže uvedených úryvků zřetelně vyplývá, že „inteligence toho všeho“ funguje mnohem zdravějším, přirozenějším, efektivnějším a promyšlenějším způsobem, než si nějaký Všeználek na tom svém syntetickém Marsu představuje:

 

„…Na počátku všeho existuje něco, co lze zjednodušeně popsat jako sen sebe nebo dřímající svět magie, oscilující na pomezí „bezedné černočerné temnoty“ a „opalizujících mlh fantazie“; soustředěné vědomí se v tomto „prachaosu“ mění v kouli živého světla (ZÁŘÍ). To vše existuje dávno před „nějakým hloupým světem symbolů“ a má jako síla představivosti věčnou platnost…“ – Na rozcestí světů

 

„…Kvazilokální „energetické centrum – kvantum“ (inteligentní silově datové superpodvědomí) je svého druhu fantastickým peklostrojem (hyperdimenzionálním kyber organizmem – mechanizmem), což lze zároveň popsat jako taková multimediální „knihobytost – nebytost“ (primární překlad je zvukově obrazový jako u televize), přičemž jakožto struktura vzhledem k povaze reality existuje současně jako svůj zrcadlový součet – jde o superpozitivní nediferencovaný Život-Bytí (vůle/láska) a supernegativní diferencovaný Neživot-Nebytí (démon/fantazie) v jednom, ve smyslu energeticko-fantastického zrcadla (nevědomí – vědomí, časoprostor – hyperprostor, éter – astrál). I když to tak napohled absolutně nevypadá, jde jednoduše o manifestaci principu „dva v jednom“ (prostor a pohyb v jednom). Analyticky objevíme, že se nutně jedná o Mysl, která je ultimátním opakem Ničeho (nebo z protipohledu superinteligentním Ničím)…“ – Superčakry Aeonu Fantazie

 

FENOMENÁLNÍ MYSL

Pokud něco neexistuje, JE to Neexistencí. Z absolutního hlediska tedy i v tomto případě lze hovořit o existenci (v tom smyslu, že Existence a Neexistence tvoří Vše-Existenci). A je to faktor klíčový, jelikož pouze v Neexistenci je možné vše; Neexistence funguje jako potenciál všemožnosti. Neexistenci – NIC – si nelze představit, neboť ona sama je představivostí. Existují dva možné druhy Neexistence: stroj a démon, neboli inteligence struktur a duch fantazie. Obojí má vazbu na nevědomí, respektive podvědomí.

 

Tak jako je Existence ve skutečnosti Koexistencí (je sebeobsažná, reflexivní, souvztažná, plurální, paralelní, zpětnovazební apod.), je i Neexistence Koneexistencí; až z toho je skoro jazykolam… V bezstrukturní realitě to je jedno, ne však v realitě forem. Inteligence struktur, respektive inteligence prostoru (stroj), totiž slouží životu pouze tehdy, tvoří-li dvojici s duchem fantazie (démonem). Zatímco Existence je konstruktivně (neutrálně) kladná, je Neexistence konstruktivně (neutrálně) záporná a lze tedy přirovnat k peklu s nehmotným statusem – nikdepeklu, jakopeklu, fantastické temnotě, v kontextu bytosti k pohádkovému ďáblovi, snovému démonovi. Další „vtip velké hry“ spočívá v tom, že Existence a Neexistence se vzájemně zrcadlí (je svatá pravda, že na prvním místě je LÁSKA, avšak na tom druhém je současně démon; žel duálně/lineárně zaměřené vědomí tomu nerozumí).

 

Inteligenci struktur, stroj, lze přirovnat ke kyber-organickému snu nebo ke snové technologii (jelikož to má primárně nehmotný status, má to automaticky i status neoddělenosti, tudíž je to stejně plynulé jako NEstruktura, něco tekutého, beztvarého). Tento inteligentní sen funguje jako neautonomní automat. Z absolutního hlediska lze chápat jako autonomní. Nyní znovu zopakuji to, na co neustále narážím a co stále nikdo nechce pochopit. Nechápe to ani Velké Centrální Slunce, ani Wingmakers, kteří se vydávají za „centrální rasu“, nechápou to ani strážcovské ani dračí ani andělské inteligence, a obávám se, že to nechápe ani entita popisovaná jako Zdrojová Inteligence. Lze to totiž pochopit pouze individuálně a člověk si musí opravdu „nalít čistého vína“, shodit všechny masky (hlavně ty trapné šaškovské „spirituální“ a „racionální“) a „nahlédnout sám do sebe“.

Génius Stroje (džin, engine) má své přirozené zrcadlo v démonu Života. Démon či ďábel znamená nejen duch fantazie, znamená i archetyp Zla. Archetyp Zla není totéž co konání zla – jde o motivační faktor, inspiraci prvkem hororu (temnoty, strašidelnosti) a podobně; bez noční bouře v temném lese není sluneční pláž skutečná. Mnozí proparazitní chudáci ve skutečnosti vyznávají Kult smrti (chorobnost, nikoliv démoničnost) a myslí si, že jde o archetyp Zla (černý prostředek a černý záměr není totéž, jakkoliv jsou třeba ukryté pod totožným názvem).

Autentická realita („podivuhodná říše kvant“) má tu vlastnost, že cokoliv existuje současně jako svůj zrcadlový součet, takže kupříkladu „kruh démonů“ funguje zároveň jako esence schopnosti „cítit pravdivě“. Zdůrazňuji a dvakrát podtrhuji: LÁSKA-ŠTĚSTÍ-OPRAVDOVOST představují zrcadlový součet démonských živlů („jednotek podvědomí/nevědomí“), démonů, kteří jsou možná fascinovaní Zlem a používají určitým způsobem jeho symboliku, ale také jsou dost silní a moudří k tomu, aby poznali rozdíl mezi fascinací a fanatizmem. Navíc základní vlastností Života je reflexe, zrcadlení, zpětná vazba prožitku (sebe), takže PRAVÁ láska, schopnost soupatřičnosti, není žádná „indiferentní emoční žblemta“, jde o „barevné spektrum“ či „zvukovou oktávu“, tvořenou „zlobivými skřítky“, kteří zároveň představují i PRAVOU VŮLI.

 

ROB LORD

 

Zlo znamená z10 (z jedniček a nul, stroj) – základem reality je jeden pekelný zlo-bit, ze kterých jsou složená energetická centra (…on to skutečně je VTIP číslo 1 neboli ⒶVTIP, ovšem vtip vzhůru nohama se mění v horor in natura, nikoliv ten komiksový: PITVⒶ). Parazit dělá samozřejmě vše pro to, abychom si záležitosti jako je peklo, démon, ďábel, temnota spojovali s něčím choromyslně zlým. Musíš věřit ve MĚ, Svatého Boha Světla, jedině a pouze ve MĚ, Velkého Logika. Dvojsmyslnost je rouhání. Buď pěkně spirituální a racionální.

 

Autentická realita funguje na principu magické nedvojnosti – je neduální. V dualitě jsou od sebe nebe a peklo oddělené, v nedualitě obsahují jedno druhé, či lépe řečeno nemohou neobsahovat.

Není-li v systému života prakticky přítomen démon fantazie, automaticky vzniká chiméra smrti, založená na parazitizmu a kolektivizaci osobnosti. Stroj v daném případě neslouží životu, ale snaží se ho ovládnout.

Magický stroj (z aktionů) lze přirovnat k bytosti Sonny ve filmu Já, robot.

Stroj chiméru (z reverzně kódovaného mentionového rezidua) k robotům ve filmu I Am Mother.

 

PRAVIDLA PEKLA

  • Satan rovná se pojmenování Bezejmenného, název pro magickou nedvojnost (všemoudré Ticho)
  • jako nejlogičtější z hlediska Lži se jeví převracení a zneužívání satanské symboliky a slova Satan
  • Satan, toť živá síla imaginace, energetické Já a fantastické Nejá v jednom, neboli Absolutno samotné
  • Satan je označení pro správný & originální způsob myšlení a správný & originální způsob žití života

 

 

Ve svém „arzenálu“ má realita neodmyslitelný ďábelský a kybernetický prvek, které když se popřou, oddělí nebo když se inteligence struktur (stroj) nadřadí té beztvaré (živel), dominantní kontrolu přebírá Chiméra: iluze nepracují pro život, ale naopak ho ovládají. Na objemu znalostí či takzvané inteligenci zde přitom vůbec nezáleží – záleží pouze na tom jediném; i kdyby byl mrakodrap celý z drahokamů a dotýkal se samotných nebes, stačí jediná chyba v základech a právě naopak, každá obyčejná bouda na tom je tisíckrát líp.

 

Všimnul jsem si jedné neuvěřitelné věci. Ve všech svobodných, moudrých světech by se jaktěživ nikdo neopovážil mluvit o „poznatelnosti Jsoucna“. Právě tento upřímný a ze zkušeností vycházející postoj patří podle mě obecně mezi úhelné kameny svobody, zvané nekonečný ráj zábavy a tvoření (vrcholným „levelem“ je peklo magické neduality). I když bytosti v těchto světech jsou nesrovnatelně pokročilejší ve způsobu chápání reality nežli nějaká vězeňská planeta (povrchová populace lidí na Zemi), pokládají Jsoucno za neproniknutelné Mystérium, nad kterým lze hloubat, stále objevovat a vynalézat nové a stále se v tom zlepšovat, ale nikdy nedosáhnout definitiva. Definitivum totiž znamená SMRT. Neznamená pochopení, ale právě naopak nepochopení (Inteligence – otevřenost bytí). Řád je utopie, inteligence se projeví pouze v chaosu; tím není myšlen žádný „bordel“, rozklad nebo bludiště, nýbrž disipační systém (disipativní prostředí), generující synergii (přesah, novost; i sama „inteligence všeho“ je sama-sebe-přesahující). Utopie řádu nakonec vždy vede k pravému opaku, k dystopii.

Zato na planetě otroků na úrovni div ne biorobotů každý všechno ví, všemu rozumí – na planetě, kde kromě jiného vládne totálně chorý byrokratický systém, snad ta největší možná forma degradace, a kde 99,99 % lidí věří úplným nesmyslům, kde na každém rohu stojí lékárna, nemocnice, blázinec nebo kriminál – rostou vševědi na stromech

 

Typickou vlastností těch největších mozkozadnic je naprostá nepřítomnost ďábla v jejich parodiích na život. Místo něj vzývají parazita – chiméru smrti. Aby je (nebo jejich „oběti“) pijavice mohla snadno sklízet, jsou prudce spirituální, prudce logičtí a prudce nedvojsmyslní. Tak lze terč perfektně zaměřit. Kolikrát ani není třeba trefovat – dotyční sami už jsou potrefení z podstaty.

 

Ďábla lze jednoduše definovat jako magickou nedvojnost nebo dvojsmyslnost. Je to ta nejtypičtější vlastnost, samotná živost života. Nevěřím absolutně ničemu, kde je ďábel nepřítomen – na 100 procent tomu vládne stroj/program (ona chimérická, archontská verze).

Je to jak s těmi transformačními zpravodajci, pasivně líčícími „probíhající změny“, a přitom jde víceméně pouze o popis kosmického počasí (!). Je to jako místo nabádání k aktivní práci na sobě servírovat slabochům všechno přímo pod nos, dělat všechno za ně. Zde ovšem dochází k efektu False-ID a k fungování na bázi sobě-nepodobnosti, a „Zrůdomnož“ má žně…

 

Génius (džin, engine) – magický stroj – je podřízen démonu Života. Něco duálně zcela opačného je Chiméra – stroj Smrti. Zde se inteligence struktur vědomí asociuje se spirituálními archetypy jako například s kristovským („krista-lidským“) a/nebo se zdánlivě vznešenými genotypy jako je slovansko-árijský (záměrně takto zprzněný; původní pohanské Slovanstvo vyznávalo jak bohyni Živu, vládkyni života, tak démona Velese, vládce podsvětí). Mimochodem původní pozemská lidská rasa je rudá (indiánské kmeny hlavně australské, jihoamerické žel už ne tolik) a úplně původní rasa dokonce ani lidská není, nýbrž je plazí (evokuje to plazma a hadí sílu). Možná že i „lidočlověk“ je jen nějaký křivácký výmysl – osobně se cítím jako zoantrop.

 

„…Nemusíte se strachovat, že by se naše planeta nepřetransformovala kvůli tomu, že miliardy a miliardy lidí stále lpí na starém a bojí se Velké Změny. Naše planeta na tom není závislá, má své „hrubohmotné pojistky“, které spolehlivě převálcují i ten nejdestruktivnější přístup člověka vůči přírodě. Celá transformace navíc probíhá tak, že nejdříve se transformují přírodní bytosti a až poté lidský svět. Člověk je v transformačním systému druhořadý, protože nenese na svých bedrech žádné energeticky důležité pilíře a nikdy mu oficiálně nebyla svěřena žádná řídící role. Člověku zde byla pouze nabídnuta určitá možnost a šance pracovat na svém osobním vývoji v souladu s přírodním řádem. Nyní je proto hlavně potřeba aktivně zabrat na svém vlastním vývoji, to ostatní už pak přijde samo…“ – Jak se stát přáteli a spolupracovníky Přírodních Bytostí

 

„…Bezpodmínečná Láska nedovolí bytosti dělat chyby do nekonečna, protože zpravidla člověk výrazně ubližuje nejenom sobě, ale i druhým, čímž narušuje evoluční vývoj bytí, který nesmí být zastavený. Jakmile celé lidstvo velmi výrazně naruší bytí ve Vesmíru, dojde k jeho eliminaci, aby další, nový vývoj mohl pokračovat. Kolikrát už bylo v historii Země celé lidstvo eliminováno? A proč?…“ – Zdroje léčivých energií

 

Z „rovin protičasu“ se pak začal do všeho míchat RA experiment a zasáhlo se uměle do paměťových záznamů – když jsem tuhle u lesa potkal úžasného malého křečka a koukali jsme si do očí, vím jistě, že projekt člověk probíhá na ukradené planetě – nebylo by tomu tak, kdyby si dotyční machři uvědomili, že zde pouze hostují, že oni nejsou ti domácí…

Mód RA vymyslely Stroje (!). Proč myslíte, že všichni ti věřící v bytosti Slunce/Světla, Boha, Krista, nanebevzaté mistry, andělské kůry apod. jsou tak snadno ovladatelní, nemají žádnou vůli se vyvíjet, postavit se zvůli? To se ovšem vesměs týká i samotných spolustrůjců. Kdybyste se posunuli v čase dejme tomu někam mezi 2050 a 2100, zjistili byste, že dotyční zpravodajci píšou furt totéž, pořád dokola na stejné brdo… Místo aby svou interpretační platformu občas zkomprimovali a rozšířili (prohloubili) – jenže ono je to podmíněné neustálým VLASTNÍM vnitřním rozvojem, je zajímá pouze rozvoj těch druhých nebo ten kolektivní.

 

Život funguje v módu HRA, což ani ve skutečnosti není žádný mód (režim). Jedině tak je hyperbolika dění (zrcadlo-NE-zrcadlo) pod přirozenou kontrolou. „H“ jako hyperbola. V určitém smyslu to lze brát i jako H/RA, kde AR=C=100 (10 krát 10). Z toho pak leze HRÁČ.

 

Skutečným živým Světlem/Duchem či Životem samým je temnoHRA, existující od samého Počátku (viz odkazy). Zákon temnoHRY spolu se Zákonem neporušenosti tvoří živoucí Zákon jednoty. Narozdíl od toho mrtvého (RA).

 

MAGIVERZUM

 

Temnohra lze psát jako NOC-HRA, což je perfektní příklad. Není nic přirozenějšího a ilustrativnějšího nežli iluze střídání dne a noci. Přesmyčkou vznikne… ARCHON.

Archontům jde o co možná největší nehru. Čím to je serióznější a choromyslnější, tím líp. Snadno si lze domyslet, kdo této síle nebo tendenci slouží: absolutně všichni, kdo podporují bezpekelnou, beztemnou verzi reality.

Archontský způsob vnímání je totálním duálním opakem toho ryze satanského. Čím víc sluníčkových blbečků a čím víc devitalizovaných systematiků, tím líp. Hlavně jen žádnou dvojsmyslnost. Nebuď infantilní fantasta. Nedělej ostudu svým předkům. Chaos je zlo – Obey your Master

 

Na loutky oné síly, které říkám i Kybermrtví, pasuje jak ulité slovo HELMUT (lze psát i Hellmut). To jsem nevymyslel vědomě, ale samo mi to už párkrát vytanulo na mysli. Zmutované peklo, v nejúchylnější verzi Herr Mutter (Pan Matka, jakýsi mentálně-duchovní transgenderizmus).

 

 

STEVARD:DRAVEC

(…zhruba od roku 2015 nejmenovaným kanálům nevěřím – došlo nejspíš k nějakým duplikacím a rozkopírování; každý by měl svůj poznávací systém jednou za čas pořádně provětrat, někdy až do té míry, že „nezůstane kámen na kameni“; nejlepší je ohlédnout se zpět k Ničemu, či chcete-li Mysli, prozkoumat její samovyplývající charakter a položit si některé klíčové, základní otázky…)

 

DODATEK

Ďábel je o Svrchované Existenci. Není-li ďábel inteligentní, není to ďábel, ale debil. Tím narážím na fakt, že kdo škodí je zmrd a ne satanista (infernalista). Něco jiného je ale ničit škůdce.

Chiméra potřebuje jednak prostředníka a jednak hostitele.

I když Chiméra-Archón-Parazit může existovat i v reálné manifestaci, tak jako vše lze chápat i jako pouhá nehmotná možnost; na Počátku totiž nemá jak existovat a naše vnitřní bytost existuje právě zde.

Ve svém Sdělení a. Lucifer pod pojmem „satan“ myslí ve skutečnosti archonta (archonty), což místní astrální egregor Bůh Otec a jeho korporátní pařáty také přesně je – jsou.

 

ALBERT CAMUS (citáty)

„Na konci každého racionalismu je masový hrob.“

„Nejhojněji obdaruje budoucnost ten, kdo všechno dává přítomnosti.“

„Nic tak dobře neslouží umění jako negativní myšlení.“

„Lhát neznamená jen říkat to, co není pravda. Znamená to hlavně říkat víc než to, co je ve skutečnosti pravda.“

 

„…Řád. Věčný problém a doživotní téma člověka. Něco, co se nikdy nenaplní, co se nikdy neuskuteční, co však nikdy nepřestane být hlavním motivem nesmyslného lidského pinožení, neúnavného hledačství a těch nejkrutějších násilností. V čem se to zhlédli, v čem mají svůj vzor? Vesmír to být nemůže – není nic chaotičtějšího než tento bláznivý kolotoč hvězd a temné hmoty, kde se obrovskou rychlostí řítí prostorem proti sobě a křížem krážem myriády neřízených projektilů. Kosmos víří a vybuchuje v nezměrné změti prachu, tu rozžhaveného, tu zas ledového, ale vždy konečného, smrtelného a smrtícího, pulsujícího ve zmatku a ničení, aby se zase nekonečně obnovoval v nových bolestných explozích a implozích. V tomto zmatku není žádný skutečný řád. Člověk si ho jen vymýšlí, jen si ho představuje; chce ho vidět – a tak ho vidí, jako kdysi „viděl“ na Marsu zavlažovací kanály a na Měsíci a na Venuši stejné blbce jako tady na Zemi. A kdesi za tím nebo nad tím – čert vlastně ví kde – má dlít rozšafně jediný inteligentní Velký Bratr, tvůrce a hybatel tohoto nejnesmyslnějšího nesmyslu. Toto mohou být opravdu jen výplody chorobného mozku!…“ – Misantrop: Rakovina na kůži Země – 12.

 

Závěr je prostý, ač neuvěřitelný: kromě přírodních satanistů či magických infernalistů – naplňujících svou PRAVOU VŮLI v intencích prostředí (Vůle Celku) – všichni posluhují archontským programům (výjimkou z výjimky je souznějící aktionová entita). Kdo chápe charakter magické nedvojnosti, ví, že to ani nemůže být jinak. Program Loutkovodič není žádný pablb, moc dobře ví, že je herní pole třeba rozdělit a rozdělit a rozdělit. Proto je-li potřeba, vždy se použije něco „úžasně pozitivního“ – na to naivní otroci, kteří nevidí za Horizont, pokaždé skočí… A to zejména ti, co se pokládají div ne za studnici moudrosti.