Strom Času

ABY SE VLK NAŽRAL A KOZA ZŮSTALA CELÁ

Existují dva stromy života, energetický a fantastický. Aby život fungoval, musí oba být správně použité. Kvantové fluktuace vakua způsobují emergenci virtuálních částic, jednotek imaginace – svět sil a svět představ jsou součástí téhož potenciálu (Absolutna).

 

Zatímco však síly mají status „jsoucího v Jsoucnu“ a tedy „+“ (jsou fyzikální), mají představy status „NEjsoucího v Jsoucnu“ a tedy „-“ (jsou NEfyzikální), čímž pádem svět představ je konstruktivně záporný (Absolutno není zlé, nýbrž zlobivé) a duchem světa představ je archetypálně antikosmický ďábel, peklo, temnota. Duchem světa sil je archetypálně kosmická matka, nebe, štěstí/láska. Oba světy se vzájemně nekonečně zrcadlí, pronikají (průnik tvoří podstatu ráje, toho skutečného), proto součástí fantazie je i vše kladné (nebeská květina má pekelné kořeny) a něco záporného se může projevit i energeticky – jenže pouze tehdy, když má (s)Tvoření k realitě nesprávný (jednostranný) vztah.

 

Je-li realita pochopena, nikdo a nic nemůže škodit. Nebo jinak řečeno, je-li (s)Tvoření inteligentní; škodí pouze choromyslnost a vše choré má počátek v dualitě světla a temnoty, dobra a zla, což v kvantové (magické) realitě vůbec neexistuje – zde existuje pouze dualita vlny a částice a veškerá oddělenost existuje pouze na úrovni paměťových polí, která mají nehmotný status (oddělení ve smyslu sekce), respektive na úrovni interaktivní HRY, příběhu.

 

Dokud (s)Tvoření nepochopí, že temnota a láska hrají stejně důležitou roli, bude mít stále stín v patách – stín vlastního nevědomí, v přeneseném smyslu.

 

Energetický strom (potažmo květ) života souvisí s energetikou, fyzikou či architekturou reality, fantastický strom života souvisí s jejími vlastnostmi, ze kterých vyplývá smysl života (proč asi existují sny, spánek, obrazotvornost, smysl pro zábavu, humor, erotično, dobrodružství, proč existuje dvojsmyslnost, proč se vytváří paměť – kniha života atp.?).

Klíčový je rovněž zdroj; potenciál všemožnosti – hyperprostor/bezčasí má charakter kosmického lůna, pročež víra v mužského Boha je totální perverzí. Na počátku všeho je sebe si vědomá, matematická inteligence (která se svou reflexí mění ve fyzikální), matematika = matka + E/motion, z matek = chaos, což je ekvivalent archetypu zla (neplést se zvůlí či zlým konáním). Neboli zdrojem všeho je láska a peklo v jednom. Pokud by to byla bytost (a nikdo netvrdí, že je), byla by to energyBohyně a fantasyĎábel v jednom.

 

Víra v Boha je virus a tytéž (parazitické) účinky má opomenutí fantastického stromu života.

 

Jelikož fantastický strom nebyl zohledněn, původní energetický (Kathara, Krist) se v některých realitách rozpadl a vzniknul tak kabalistický, metatronický strom smrti. Z Kabaly je odvozen judaizmus a všechna abrahámovská náboženství (hinduizmus pro změnu zase až chorobně snižuje roli ženy, dárkyně a nositelky života) – spíš než o víru jde o psychózu. Přirozené proudění energií, respektive pohyb realitních polí, je zde vychýlené.

 

ENERGIE. Vlevo květ smrti a kabalistický strom smrti. Vpravo květ života a strom života. Více to je rozvedené v textu Primordiální Chaos: temné světy prvotního Nebytí nebo také The Flower of Life AKA The Daisy of Death a další souvislosti viz Svobodná vůle, „vše je pravda“, kódovací mřížka a „cesty vzestupu a pádu“; podotýkám nicméně, že zde je zohledněn pouze energetický kontext.

 

FANTAZIE. Na úrovni energie by to byl kabalistický strom smrti. Ve světě představ bez energetických úmyslů (!) jde však o fantastický strom života. Je samozřejmě rozdíl mezi dvourozměrným symbolem a třírozměrným silovým efektem.

 

Oba stromy dohromady tvoří – kupříkladu – světový strom Yggdrasil, který fyziku a nefyziku (říši fantazie) spojuje makrokosmicky do jednoho. Ve skutečnosti se jedná o mnohem přirozenější realitu, a pochopitelně zde nic nekončí.

 

Víra v Boha a opomenutí fantastického stromu života vedly k vytvoření částečně nesprávného názvosloví. 12středový strom života je tak fyzikálně správně, název Kathara však prozrazuje chybu ve fantastické oblasti: „kat hárá“ znamená, že místo ďábla fantazie bude úřadovat energetická smrt (zombie parazit).

 

Slovo Krist obsahuje Trik „S“ (merkaba), Tri X (matrix, systém realitních polí), Třísk (velký třesk), Kříst (křesání ohně, jiskry života) – ale Tsirk má význam cirkus nebo cirkulace? Řekl bych, že cirkulace a cirkus se pojí až se slovem Kristus. Také se zdá, že později vytvořené modifikace Kryst nebo Christ, což lze číst jako K-Ráj-St (ke svatému ráji; vektor), jsou zavádějící, neboť ŽIVÝ Krist kód je přece přímo podstatou ráje (struktur věčného života; skalár). Existuje však i „velmi rozšířená verze hypoKrist-kódování (informace pro informace, bez praktické přítomnosti nulového pole), kde se perfektně rozumí teorii, ale život jako kdyby neexistoval“.

 

Živý Krist kód správně zkombinovaný s fantastickým stromem života nebo obecně s konstruktivně démonským charakterem říše fantazie (křišťál = démant) představuje autentický princip a archetyp, s doplněním, že v daném případě by se měl výsledek přejmenovat jednoduše na Kód Ráje nebo Hvězdný Kód.

Především je třeba si uvědomit a také daný fakt prakticky realizovat, že není možné smysl života odvozovat z energetiky/matrice jiskry života. Smysl života vyplývá ze vztahu mezi energií a fantazií, což znamená současné bytí sebou a hru na svůj opak.

 

LEXIKON VZESTUPU

 

Podle mého názoru Yunasai (JůNášRáj) jakožto Zřídlo/Svatyně „Všeho, co jest“ není Bůh, nýbrž fantastický Satan a kosmická Matka v jednom (potenciální nefyzická oboupohlavní všebytost, přízrak mnohobytosti Nikoho), přičemž Zřídlo samotné je matematickou inteligencí (primordiální Myslí). Jsme to My, Já – Absolutno, na oné prvopočáteční úrovni. Jenom jsme se „v běhu času“ poněkud rozkutáleli a o svá práva se teď hlásí kdekdo a kdeco. Proto se neustále pracuje na univerzálním konsenzu (viz dále text Podivuhodná říše kvant).

 

Celé to je ještě mnohem fantastičtější, neuvěřitelnější, rozporuplnější a ďábelštější v tom nejúžasnějším smyslu… Překážkou není žádný ďábel, ale proparazitní hlupáci (smrtonoši) všeho druhu.

 

„Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl, kromě ní samotné. Fungovat naopak znamená být sobě nepodobný a být sobě nepodobný znamená měnit se v Nemysl – která neexistuje!“