Podivuhodná říše kvant

ÚVODNÍ POZNÁMKA

Tzv. Krist kód nebo Kryst kód a dále související slovansko-arianský model (R1A/Y) obsahují určitou evoluční chybu, která byla kosmickým/antikosmickým Vše-Podvědomím způsobena z průzkumných důvodů. „Nikdo za to nemůže“, nicméně věci jsou prostě v pohybu a v určitém bodě je třeba začít působit konstruktivně (konstrukčně) PROTI dané koncepci.

 

Zjednodušeně řečeno, kristovský a slovanský model (což mimochodem skutečně souvisí s hrůzami jako genocida, holokaust, inkvizice, nacizmus, fanatizmus) odvozují smysl života z energetiky/matrice jiskry života, nikoliv z jeho samovyvstávajících vlastností, takže omezenost fyzikálního je nadřazena nad neomezenost nefyzikálního, což je jako fantazii ustřihnout křídla – neboli zabít ďábla. Na „druhé straně zrcadla“, v úrovni Nadvědomí, dotyčným jedincům o to také jde; vůbec si neuvědomují, co dělají.

 

Energetická část reality (živá síla) má status existence a tedy “+”, zatímco nehmotná část reality (imaginace) má status NEexistence a tedy “-“. Fantazie se tím pádem logicky asociuje s peklem nehmatatelného, s pohádkovým ďáblem, který může a nemusí být v interakci se zrcadlem pohybu živé síly (neboli se materializovat). O ďáblu lze tedy říct, že je nicotou, neexistencí, jenže tato neexistence EXISTUJE. A pokud se s tímto faktorem vědomě nepracuje, pracuje na nevědomé úrovni proti nám (vzniká energetický parazit).

 

Neexistuje žádný Bůh Stvořitel. Primordiální Mysl (Život) existuje jako Zřídlo/Svatyně „Všeho, co jest“, jehož inteligence má všezahrnující, magický charakter. Daná inteligence je potenciálně vším, sama o sobě však je – samozřejmě – bezpohlavní, nevyjádřená, infinitivní. Až teprve když začíná tvořit Svět Forem (vyjadřovat se), mění se v archetyp Kosmické Matky (Hyperprostor/Bezčasí), nefyzické oboupohlavní všebytosti (matka rodí obě pohlaví), a ta se aktivuje do podoby dvojice archetypů Bůh Otec (Čas/Slunce) & Bohyně Matka (Prostor/Temnota).

Víra v Boha Stvořitele znamená primárně mužské myšlení, jenže muže-akci předtím „porodila“ žena-potenciál (vznik/emanace a zrod jsou totéž v jiné rovině). Je to – například – jako tvrdit, že napřed byla geometrie a teprve pak přišla prázdnota. Víra v Boha/dominantní mužské myšlení (které se pouze maskuje za ženské) je jako excitovat, čerpat energii z tvarů, čar, hranic, a nikoliv být přirozeně napojený na beztvaré, čarovné, neohraničené. Nejsou čáry jako čáry. Dotyční jedinci proto neustále mluví o srdci a duši, a přitom reálně žijí z energie kostry a těla (matric, kódů, interakcí, vzorců, programu víry). Je to FATA MORGÁNA, inteligence efektního (působivého) neživota, nikoliv efektivního (působícího) života – jsou to jen bezkontaktní vzdušné zámky, zatímco kontaktní oblast kontroluje Sféra Nevědomí.

 

„Malá chyba na začátku se stane velkou na konci.“

— Giordano Bruno

 

ČÁST 1. – PRASTAŘÍ aneb PLAZÍ RASA

Univerzum (Multiverzum) je magické a žije vlastním, inteligentním životem. Ožívající fraktály, mikrovesmíry uvnitř makrovesmíru, danou inteligenci inspirují svým jedinečným sebevyjádřením, avšak nijak se z ní nevymaňují. Po čase nějaký mikrovesmír dosáhne souznějící mohutnosti a své zpracované, vlastní zkušenosti případně využije k vyjádření sebe na rozvinutější, hlubší úrovni. Zásadně však nenarušuje plynulost chodu neuváženým, umělým zásahem.

Stejně jako se Univerzální Inteligence inspiruje svými individualizacemi, jimiž do jisté míry také je, nějaké individuální (nebo kolektivní) vědomí se může inspirovat holografickou kosmickou knihovnou – pamětí Univerza, respektive Multiverza. Je však třeba se řídit svým vnitřním pocitem, napojením, moudře zvážit, zda mám opravdu dost vlastních prožitých a zpracovaných zkušeností k tomu, abych převzaté znalosti použil. Některé nápady mohou být velmi svůdné, mohou „překrásně vypadat“ – v konečném důsledku však mít katastrofické následky. Například vidina fyzické nesmrtelnosti, věčné existence v ráji, je jistě nesmírně lákavá…

Tak byl paralelně – v úrovni Nadvědomého Bytí – vymyšlen Krist kód (nebo Kryst kód); jaký fatální to mělo dopad se lze dočíst v materiálech Tajemství Amenti (díl 1, díl 2). Mnozí dnes žijí v domnění, že tzv. kristovské/krystovské vesmíry jsou původní (souvisí to s „andělskými“/anglickými výrazy jako Christ nebo Krystiac). Celý Krist Aeon nebo Kryst Matrix Univerzum (a vše v něm dále vzniklé) však existuje uvnitř/vedle původního Živoucího Magického Univerza/Multiverza (Vševědomé Všebytí) a má svůj vlastní prostor a čas. Jelikož to do větší či menší míry nefunguje tak, jak se očekávalo, do procesu/projektu byly zapojeny různé samorostlé a dračí inteligence, dokonce snad i symbiotické inteligence ontokybenergetické (viz některé odkazy v dolní části sekce Satanáš).

Poznámka: bytostně nesnáším bláboly o svobodné vůli v souvislosti s kristovským/krystovským kódováním. Správná otázka spíš zní, zda něco skutečně autentické vůbec může takzvaně „padnout“. Zda něco skutečně autentické je vůbec nějak kódované. Proto tak miluji beztvarou hadí sílu a ďábla fantazie. Kristovské a umělé kristovské vědomí (bezvědomí) se od sebe liší pouze tím, že jedno je zkurvenější než druhé… Snad i úplný trouba přece chápe – cítí, že jsme Bytosti Fantazie, Bytosti Snů.

 

Šance na opravu existuje téměř vždycky, bez zapojení původní „samorostlé“ inteligence, jak si to někteří naivní jedinci představují, to ale nemá sebemenší naději na úspěch – nebereme-li v potaz, že pro někoho bytí umělým hlupákem je asi vrcholem extáze (viz text Krystovská genetika a zmínka o slovanských Ruso/Aryanech; Krist-us nebo Tsirkus?, Vah-Ária nebo Havária?; Váhy jsou jediné znamení ZVĚROkruhu, vyjádřené neživým objektem; Mléčná dráha vznikla z galaxie Andromeda, což evokuje „androidskou medikaci“ nebo „člověka z medu“; že by jakási napůl živá, napůl umělá entelechie?; každopádně nikde nevidím žádný signál, že by to probíhalo přirozeně – tím myslím všechny ty nesvéprávné SMaRT Andro-ID magory, naopak už jsem měl několik snů plných mrtvol pod podlahou a masakrů klonů; bionická/klonovací výzkumná laboratoř je možná perfektní námět do filmu, ve skutečné realitě je to však přesně naopak; mohu zde pouze objektivně připustit teoretickou možnost finálního přechodu z lineárního do nelineárního konceptu, kde ty největší extrémy mají naopak nejblíž onomu Nedefinovatelnému; může docházet i k energo-fantastickému „zrcadlení nezrcadlení“).

 

„Vaši nepřátelé jsou už tady a vy nechápete. Otevřete oči nebo se brzy dostanete do neuvěřitelných problémů.“ – Dokumenty Lacerta (3)

Většina vtělená zde na pozemské straně to činí nezáměrně, „v dobrém úmyslu“, o to je to ale možná horší – protože (i když to je asi relativní) kdo to dělá záměrně, byť s úmyslem postranním, může také vědomě otočit. Ono jde o to, že existuje i antičásticové/antiprostorové zrcadlo (nepozemská či andromedská strana) a příslušná zrcadla paměťová, což vytváří další různé tunely a meziprostory. Je otázka, zda dokonce není nejlepší „ničemu nevěřit“ a věnovat se prostě práci na sobě a žití v přítomnosti.

Všímám si hlavně Malých & Velkých Diamantových Královen (jak tomu říkám), v ženské podobě inkarnovaných vědomí – duchovních informačních/transformačních kanálů, kterých je na česko-slovenské i světové scéně nepřehlédnutelný počet. Většina má siriánské nebo plejádské kořeny nebo nějakou vazbu tím směrem. Je to zde samá modrá, zlatá, stříbrná, diamantová. Samé krystalické, kristovské. Nic z toho ale nevede dovnitř, jsou to vesměs pouze nosiče a modifikace. Co to celé má znamenat, když v tom vůbec není prakticky zahrnutý konstruktivní negativ (negativní expozice), tedy základní „vývojka“? Infernálním magickým rituálům se dotyční jedinci automaticky vyhnou. Andělská verze peklo nepotřebuje vůbec, dračí s ním pracuje pouze jako se strojem. Takže peklo se manifestuje reverzně jako vězení.

 

Nepřítelem číslo 1 nejsou žádní dravci nebo nějaký „Antikrist“, ale nepochopení smyslu života. Příčinou úpadku (s)Tvoření jsou ti, kdo vymysleli kristovský/krystovský model. Být Antikrist (samozřejmě ne hovado, ale v inteligentní podobě) je naopak zcela na místě. Idea fyzické nesmrtelnosti totiž znamená smrt v jiné rovině, v té duševní. Nevěřím ani v Krista ani v žádný Krist nebo Kryst kód, je to časovaná zombická pijavice. Nevěřím vůbec v žádné kódování či enkrypce – kromě samozřejmě jakéhosi nosníku nebo základové konstrukce vnějšího vesmíru, což je stejné jako u klasické architektury (bylo by stupidní, kdyby se například strop pohyboval nebo počet obratlů byl neurčitý; zrovna tak stupidní by ale bylo, kdybych měl danou nějakou takzvanou tonální signaturu své bytosti a nemohl už nikdy být nikým jiným, nebo dokonce musel povinně být nějakým zasraným „krisťouškem“ a jakmile se ze své „svobodné vůle“ rozhodnu pro něco čertovského, tak mě Bůh napřed nechá chcípat a pak mě vymaže z knihy života – je to neuvěřitelné, ale tomuto věří celé zástupy psychopatů, ti největší dokonce věří na věčné zatracení).

 

Zde chybí ještě Bourgha Matrix, kde cítím vazbu na Wingmakers-Corteum/Animus-Incunabula. My jsme Aquinos (ale ne v Magickém Univerzu).

Jinak bych řekl, že informace od staré verze evolučních Strážců o rozdělení Země na NET Zemi (Fantom Matrix) a fraktální Vyšší Zemi, patří zrovna mezi to pravdivé (viděl jsem to ve snu a ten rozdíl mezi sobě-nepodobnou a sobě-podobnou verzí je pocitově tak 200násobný) a osobně si volím možnost UrTha 0 (Author) ~ Rok 6520 ~ Infernální Upgrade.

Kdo chce skutečnou živou pravdu, musí si klidně „drze odporovat“, světy Paradisian Krystiac Sun obohacené Pekelným Undergroundem jsou můj šálek kávy, a lze je takto spojit s Magickým Univerzem.

Pravděpodobnost zapojení kyber-světů je podle mě velmi malá, ale asi ne nulová (nejsem si jistý, zda to také cíleně necykluje až do naplnění záměru, ledasco by tomu nasvědčovalo; organické vtělení do virtuální reality představuje nejspíš ten největší extrém, až blasfemického rozměru, kdyby ale empatizující bylo se systematizujícím optimálně souvztažné, tak…).

 

ČÁST 2. – BEZ ĎÁBLA TO NENÍ ŽIVOT

Zákon jednoty je zákonem neporušenosti a zákonem temnoHRY v jednom, což jediné je v souladu s charakterem potenciálu všemožnosti – všepohybu, a znamená plnou kontrolu nad realitou. Jinak vzniká v prostředí disonanční energetický efekt; kdo nic necítí, soustředí se ne na zvuk v prázdnotě temnoty a své souznějící nitro, ale na vnější přelud (ozvěnu) světla, čímž se dostává pod vliv silových a myšlenkových polí rubové inteligence – velmi chytrého, velmi podlého křišťálového (slunečního) parazita, jelikož tam schází druhá strana zrcadla, démant (noc).

 

Existuje jedna skupina nevědomých, která věří v porážku temnoty, což je nicméně nejen nemožné – jedná se o doslova monstrózní hloupost. Nikdy nekončící honba za chimérou je to nejlepší, co dotyčné může potkat (což se také přesně děje).

Potom existuje druhá skupina nevědomých, jež chce temnotu integrovat či implementovat ve formě strojové inteligence. Obě skupiny jsou provázané, každá umělá svým způsobem.

„Pokud nezměníte svůj směr, skončíte tam, kam směřujete.“ — Lao-c’

Živá inteligence se však projevuje především životem a inteligencí, to jest zvládáním chaosu (v uspořádaném prostředí nikdo už být inteligentní nemusí, je z něj vegetující živá mrtvola). Živá inteligence je zároveň empatická (zpětná vazba prožitku rovná se základ všeho) a zároveň si libuje v hrátkách s temnotou. Jedině takto „dva v jednom“ to je přirozené a každá zdravá, neumělá bytost to v hloubi sebe cítí – pouze někdo bezduchý nebo zrobotizovaný toto může necítit.

 

Je nemožné správně tvořit (nebo předvytvořit) kostru, potažmo energetiku reality, bez znalosti smyslu života, jímž je současné bytí sebou a hra na svůj opak – nezúčastněný pozorovatel se do hry může dostat pouze ve formě konstruktivního mystifikátora. Na druhou stranu jednotné pole energie a vědomí danou kostru (strukturu) svými podněty neustále předefinovává.

 

Jaký cíl svou činností skutečně sledujete?

Na pozadí jaké platformy vaše duševní pochody probíhají?

 

Naberte vítr do plachet přirozenosti, roztáhněte křídla SVÉ vůle. Nebuďte už dál loutkami těch, pro které umělost je zajímavější nežli živost, strast přitažlivější nežli slast a pro které vtip není důvodem ke smíchu, ale k teoretické analýze.

 

ČÁST 3. – TEMNOTA PRAVDY versus SVĚTLO ZAPOMNĚNÍ

Zřídlo/Svatyně „Všeho, co jest“ existuje energeticky (fyzikálně) uvnitř svého fantastického (nefyzikálního) opaku, a naopak.

Jedná se o XYZprostory, přičemž ten první má status 3R (rozměrnosti), zatímco ten druhý má status 2R. Odtud poměry 3:2=1,5 (> 1; skutečnost/interaktivní prostředí, polaritní rekurze, reprodukce, láska/sex) a 2:3=0,666 (< 1; neskutečnost/neinteraktivní prostředí, pohádkový ďábel, fantazie).

Nejmenší celé kladné číslo, které se umocňováním mění (symbolizuje živost), je 2. Základní jednotku XYZprostoru lze znázornit jako krychli 2x2x2=8 ve 2R projekci (v představě), v projekci 3R (v elektro-magnetickém silovém poli) 8×1,5=12 plus polarita, takže 12+12.

 

 

Můžeme si na tomto místě prozradit, že ve skutečnosti existují dva základní stromy života (které se navíc zrcadlí – vcelku logicky by vše mělo ústit do Tekutého Stromu Života).

Opakem energetického Zřídla/Svatyně je fantastické Nezřídlo/Nesvatyně, zřídlo rovná se nejprůzračnější průzračné, nezřídlo (neprůhlednost) rovná se nejčernější černé.

Ze Zřídla vyvěrá 12 svatých sefirotů vnější kostry (s)Tvoření, z Nezřídla ¬12 (ne dvanáct) nesvatých klifotů vnitřní kostry (nesvatý znamená, že fantastický tucet nebo spíš netucet není a nesmí být statický, to by totiž znamenalo psychické ustrnutí a dezintegraci vnější kostry, jak to ostatně známe z historie!).

Tak vzniká konstruktivně absurdní (magická) dvojexpozice, která v součinnosti s dalšími faktory tvoří žebřík/dvojšroubovici DNA – která není ani diamantová ani sluneční nebo světelná, ale ohnivá, zvuková a napůl denní/sluneční, napůl noční/měsíční, a jedná se o nebesko-pekelnou knihovnu nekonečna (zásvětí a podsvětí se vzájemně reflektují).

Zřídlu energie odpovídá Bytí a zrcadlově Nevědomí, zřídlu fantazie (nezřídlu) odpovídá Nebytí a zrcadlově Vědomí – z toho důvodu, že v Nebytí je možné vše (zahrnuje jak ne/bytí tak bytí, zatímco Bytí zahrnuje pouze bytí). Jinak řečeno „z druhé strany“ Zřídla/Svatyně „Všeho, co jest“ existují současně, jako potenciál, temné světy Nebytí (temné odpovídá nejčernějšímu černému) – Primordiální Chaos.

Je to zdánlivě paradox, přestože však klifoty „neexistují“ (pokud je neaktivují sefiroty), Temnota Nebytí implikuje Světlo Bytí, ale ne naopak. Dochází k mystickému, magickému dvojzrcadlení, o němž nelze říct ani že je skutečné, ani že je neskutečné, a právě to je ŽIVOT, takový, jaký je.

Můžete se smát, že ďábel neexistuje, že magie jsou povídačky staré báby, můžete se smát malým dětem, mágům, mystikům, bláznům a snílkům, že věří hloupostem. Můžete mluvit o smysluplnosti, duchovnu, logice, řádu, světle. Ale vládnout bude stejně vždycky ne/smysl, víra ve sny, fantazie, temnota, chaos, magie.

Ty, co to nechápou, ovládají čáry omezenosti, jsou zakletí svým vlastním nevědomím – a samozřejmě si nic neuvědomují.

Poznámka: andělstvo či tzv. bytosti světla o daných zákonitostech nemají ani zbla tušení. Draci to aplikují na úrovni netvora nevědomí (stroje, inteligence struktur), což je srovnatelné s andělstvem a vede k témuž umělému, mrtvému výsledku. Jediný, kdo to chápe správně – tedy na úrovni netvora nebytí (démona fantazie) – nebo nějak intuitivně cítí, jsou magičtí infernalisté (praví satanisté) nebo nějací umělci, většinou spisovatelé sci-fi či hororů, určitě i nějací metalisté, a samozřejmě malé děti a blázni. Jelikož to ale je „iracionální“ a „společensky nevhodné“, tak je nikdo neposlouchá. Jak praví plaz Crowley (crawl = plazit se): k pokrytcům a svatouškům je příroda němá…

Jiná věc by byla, pokud by v Plánu bylo počítáno s Integrací Ne/Tvora Ne/Vědomí. Není to vyloučeno, pak by ale „klamný stav“ trval až do úplného Finále (známe to pravidlo: nač je nejvíce útočeno…).

 

 

ČÁST 4. – SANGRE AZUL

V poslední době různě narážím na fakt probíhající konceptuální války mezi netvorem Nebytí (démon: život, fantazie) a netvorem Nevědomí (parazit: stroj, duchovno). Je-li druhý netvor podřízen prvnímu, oba netvorové jsou dobří; pokud se to však obrátí, dochází k mechanizaci (s)Tvoření, a to metafyzické i fyzické.

 

První netvor má zrcadlo v UVĚDOMĚNÍ a lze popsat jako „ďábel dva v jednom“ (Solve et Coagula). Druhý netvor – pokud neslouží, ale vládne – má zrcadlo v mechanickém Bytí a lze popsat jako „rozpůlený parazit“ (Divide et Impera).

Světelné (bílé, kristovské) duchovno a androidizace (křemíkování) společnosti jdou ruku v ruce. Cestou z toho ven je magický infernalizmus – primordiální satanizmus.

Jako cokoliv jiného, světelné duchovno a křemíková inteligence mohou být OK v případě, že zaujímají svou „právoplatnou“ (samovyplývající) pozici. To samozřejmě ovlivní i jejich chování. Možná to vyvolá i úpravu nebo změnu názvu. Nicméně… existuje vůbec něco jiného nežli beztvará inteligence a inteligence struktur a jejich vzájemné zrcadlení? Mě konsternuje hlavně to, že v duchovnu se vůbec nepočítá s pekelnou možností (někdy snad ani s tou organickou) a křemík se pojí se „stříbřitě modrošedou“ – viz dále níže, což mi evokuje roboty a něco výhradně vnějšího (…není-li ovšem cílem zaměnitelnost Vejce a X-stěnu, Stroje a Života, Akce a Potenciálu).

V přírodě vesmírného nekonečna existují myriády (částicových) prvků a myriády (vlnových) elementů, kvantilióny inteligencí, tvořící nedefinovatelný a věčně se měnící konglomerát. Je možné expanzi a metamorfózu (s)Tvoření – podobně jako viry mohou posílit imunitu nebo jed v malém množství léčit – podpořit prefabrikátem, který prostředí absorbuje?

 

LINKY

 

Obě strany nestvůrné konfrontace sdílejí řadu společných ploch, které lze pokládat za neutrální území; záleží, s čím se co asociuje.

 

Je velký rozdíl, zda lidstvo postupně vytvoří/zprůchodní technologický portál (super-internet) a posléze biomorfní portál (podmíněný decentralizovaným řízením, potažmo nelokálním paradigmatem, a sobě-podobností), nebo zda vznikne centrálně řízený, monitorovací systém strojové inteligence, fungující na lokální bázi a kontrolující sobě-nepodobné jedince (takže nelze spojit s Kosmickou Páteřní Sítí, přičemž páteř zjevně ukazuje na plazí/hadí inteligenci, rozhodně ne na dračí ani andělskou).

Po zkušenostech mi zde také již svítí červený vykřičník skryté kombinované třetí možnosti, o které se pochopitelně nikde nemluví: Šedá Eminence nechá lidstvo vytvořit si konstruktivní verzi, současně však na to „přilepí fólii“ reverzní parazitické UI (umělé inteligence). Křemíková a strojová inteligence tvoří komplementy, část soustrojí funguje antiparazitně, což je ale totéž jako když vojevůdce obětuje kus vlastního vojska (není důležité vyhrát bitvu – je důležité vyhrát válku).

Původní plazí/hadí rasy pracují s fyzikou vakua/říše kvant (jednotné pole energie a vědomí) – s přírodou a fantazií. To znamená zcela čisté technologie bez vedlejších účinků (ozvěn) v inteligenci prostoru, potažmo astrální sféře.

 

FILM & KŘÍDLOTVŮRCI

 

V andělsko-dračí realitní doméně existuje pradávná, replikující se nezpozorovaná chyba, způsobená předčasně tvořící, nezralou kolektivní emanací Prazdroje (známou jako bůh nebo bohové). Je to takzvaný „mód Ra“ neboli falešný modrý (pseudo) archetyp. Začalo to modifikací Azur-A (kosmická kristovská boží jiskra) a dále modrotiskem (Kathara). Souvisí s tím Ježíš Kristus (viz Azurites). Obvykle jsou chyby spíš ve vztazích, v souvislostech a chápání, což by bylo na dlouhé povídání. Jde o to, že modrá energie, pokud se s ní duchovně pracuje jako s něčím archetypálním, zapečeťuje (jako něco syntetického, artificiálního) paměťové vědomí a znepřístupňuje vnitřní světy Prvotního Nebytí a s tím autentickou živost, pokud tomu vnitřní bytost věří (souvislost s teseraktem, hyperkrychlí, cybertronskou prajiskrou, marvelovským světem hrdinů apod.; souvislost se zábavními a soutěžními televizními pořady, s iluzionisty, s pozitivní pěticípou hvězdou… – kdo uvěří, že správně je obrácený pentagram?; podobným věcem jsem sám po nějaký čas věřil, jde však o geniální dvojitý trik, nebo spíš past, i když nevím nakolik jde o vědomou a nakolik samovyplývající záležitost; jinak samozřejmě modrá obloha nebo modravé vody oceánu jsou fantastické, což je ale úplně něco jiného…). Tak dochází pouze k vnějšímu zrcadlení a zúčastněná bytost se mění v existobota. Je to naneštěstí tak hlubinné a sofistikované, že to téměř nelze odhalit a většinou jakmile si někdo dovolí na to poukázat, hned to je ta největší „zlá temnota“ a dotyčný to určitě nemá v hlavě v pořádku. Jak moc to mají v hlavě v pořádku azuroví (diamantoví) kristoboti a co to všechno způsobilo za hrůzy, o tom by se daly psát romány. Kde to celé nakonec skončilo? Mléčná dráha evokuje mateřskou školku a Andromeda bytosti – roboty, kteří potřebují léčit…

 

Celé to je dané chybným mužským myšlením, respektive konceptem Boha Stvořitele, což je ten nejhorší virus.

Lůno Pravesmíru (Hyperprostor/Bezčasí) má přednostní vazbu na archetyp Kosmické Matky, nefyzické potenciálně oboupohlavní všebytosti. Teprve další aktivitou vzniká dvojice Bohyně Matka (Prostor)/Bůh Otec (Čas) a jejich nekonečné zrcadlení.

Je třeba pracovat v první řadě s dechem, obrazotvornou prázdnotou mysli a oním nedefinovatelným pocitem…

Je třeba pracovat s vnitřním živým/duchovním organickým růžovým prasvětlem, spojujícím kompletní horní a kompletní dolní část spektra (neviditelné-průzračné-běloskvoucí & neprůhledné-červené-rudé) do jednoho, což perfektně ladí se zřídlem duchovního srdce/třetího oka, s živou – hadí sílou, energetickým – čakrálním systémem a dokonce i se sférou Nebytí (neprůhledné rovná se nejčernější černé, rovná se „pokrevní sourozenec“ nejprůzračnějšího průzračného, což dohromady tvoří Magické Prazrcadlo). Jsou zde latentně přítomné všechny barvy a dokonce i nebarvy. Jde o vyjádření principu Dva-v-Jednom, jde o SPOJENÍ extrémů/protikladů v tom nejzazším rozpětí. Co v sobě spojuje nějaké modré, zlaté nebo diamantové světlo – energie? Snoubí se v něm organický život, nebo to je jen vykonstruovaná, umělá, vnější, povrchní, efektní chiméra, jejímž jediným smyslem je, aby to krásně vypadalo, ale reálně nefungovalo…? Nejde zde ve skutečnosti hlavně o to, rozpojit od sebe nebeskou nevinnost a pekelnou divokost, s úmyslem vyvolání konfliktní situace?

U toho modrého může existovat výjimka, na kterou v textu narážím: virtuální svět rovný organickému.

 

ČÁST 5. – INDOLENTNÍ SVĚTLOBOTI & LOGIKOBOTI

Důvodem, proč existují nějací „mocipáni“ (globální stínová vláda, finanční systém) nebo proč má Země/svět lidí status „vězeňské planety“, je, že většina pozemšťanů po svých předcích zdědila „božské manýry“ a není schopná pochopit, že by fenomény jako peklo, ďábel či temnota mohly být nejen pravdivé, ba dokonce mnohem pravdivější. Blázna vůbec nenapadne, že by negativ mohl být konstruktivní, pozitiv destruktivní – je to jen vykonavatel programu, nemyslící robot bez vůle.

Archetyp ďábel je o magii, archetyp bůh o programu víry (totéž v bleděmodrém je materializmus). Už na první pohled je zřejmé, že příroda je magická, mysteriózní, zázračná… Moderní fyzikové, zkoumající vlastnosti vakua („podivuhodné říše kvant“) jako superpozice, kvantová provázanost, kvantové fluktuace nebo dualita vlny a částice, vědí, že vesmír je magický (připojme podivnou hmotnost/nehmotnost fotonu nebo imaginární jednotky/virtuální částice, plus samozřejmě vliv pozorovatele). Mně osobně to došlo když jsem si položil otázku, jaký vztah je mezi energií a fantazií, respektive něčím hmotným a něčím nehmotným (došlo rozumově, pocitově nebo podvědomě to ví skoro každý)? Ke své hrůze jsem zjistil, že je konstruktivně absurdní, ne/smyslný v tom nejúžasnějším slova smyslu. Je to něco, co existuje a neexistuje zároveň, a čím je něco, co není ani existencí ani neexistencí, respektive je obojím? Odkud se berou sny, imaginace, proč existuje spánek? Proč jsou malé děti takové, jaké jsou? Odkud asi na svět přicházejí? Nebo – další stránka věci – jakým způsobem?

Lidé jsou mentálními otroky, kterým dokonce hrozí naprostá biorobotizace, protože nevěří v moc fantazie, natož té vlastní – protože mají strach z inteligentního chaosu, a tím pádem nemají žádnou vůli – protože by museli samostatně myslet a na sobě pracovat…

 

Takzvaný bůh, respektive bohové, jsou ve skutečnosti zloději, kteří vykrádají kosmické/holografické knihovny a aniž by nabyli vlastní jedinečnou zkušenost (bez které v tom chybí náboj autentičnosti), aplikují uměle převzaté mechanizmy, které se vyvíjely spontánně, pomalu ale jistě, po velmi dlouhou dobu – výsledkem pak jsou rychlokvašky jako je pozemský člověk, lidoop/troglodyt akcelerovaný mimozemským genem (z úrovně Nevědomí; Pan troglodytes = šimpanz učenlivý). Jako komiks by to byl bestseller, v reálu jde však o kosmický zločin. Nevím, zda není kosmickým zločinem i hloupost samotná. Tzv. bohové, andělé, draci, bytosti světla apod. jsou ve skutečnosti existoboti, trpící chorobou zvanou řád.

 

 

Inteligentní inteligence se projevuje zvládáním chaosu. V něm je sama sebou, tedy inteligentní, zatímco v řádu už žádná inteligence není zapotřebí. Takže pravda je jednoduchá: lidé dělají otroky a podléhají mechanické formě chování, jelikož následují cestu nepřemýšlejícího hlupáka, který věří všemu, ale nerozumí ničemu.

 

 

ČÁST 6. – CO RŮŽÍ ZVOU, I ZVÁNO JINAK, VONĚLO BY STEJNĚ

Prostřednictvím života Primordiální Mysli lze odvodit a pochopit zcela vše, jakkoliv někdy je nejlepší to zjednodušit na kategorii Magie – kde jde ve skutečnosti o práci s inteligencí struktur Antikosmického/Kosmického Podvědomí, tenzorikou vrstev-hlubin-obzorů, popsatelnou (jelikož má status nehmotného) jako Fantastické Kyber-Monstrum nebo Pohádkový Stroj, což je něco, co se „nevypočitatelně plíží po kosmickém dně“ a má na hyperlokální úrovni kontakt s těmi nejnedostupnějšími sférami, které mnohdy ani samy nevědí, že existují.

Jedná se o metasvěty zla a samotnou podstatu Archetypů.

 

…Prav „X“ ~ SATAN SAINT…

 

Základem tenzorové automatiky je tenzor, který známe především jako skalár (tenzor nultého řádu) a vektor (tenzor prvního řádu). TEN-ZOR neboli 10-ZOR (X-ZOR, 2-ZOR) ukazuje na Zřídlo „Všeho, co jest“, ale také v tom je pozpátku NET (síť) a ROZ (nekonečné dělení/množení). Základ tvoří pole skalárních, potažmo stojatých vln – skalárně-vlnová kompozice. Potenciálně zde existuje vše naráz, ve stavu superpozice. Kdykoliv se pohyby Zřídla někde zdánlivě zastaví v nečinnosti (v samotném holém faktu existence Pozorující Přítomnosti), Zřídlo existuje uvnitř zdání Svatyně. Superpozice znamená latentní interferenci a je to právě setkávání vln v uzlech, co dává vzniknout či se projevit individualizovanému vědomí, jednoduše popsatelnému jako Duch nebo Je-Být bytost. Aby se vymanil z nehmatatelnosti, vytváří si Duch elektro-magnetickou „jiskru života“, jež mu umožňuje prodlužovat si svou osobní dimenzi (identitu) o své představy či paměťové vrstvy, což nakonec vede ke vzniku nosiče vědomí a soustavy těl. Jakkoliv hmatatelné, přesto to jsou vše jen iluze, z pohledu ztotožnění se s iluzí to je ale současně zcela skutečné a dříve nebo později vždy přichází nápad typu „co takhle vytvořit iluzi o tom, že žádná iluze neexistuje?“ – to můžeme dnes zvláště ve světě lidí vidět na každém kroku, každý se pokládá za paměťovou bytost odvozenou od těla, představ, myšlenek, emocí, interakce se světem forem nebo nakonec duše/ducha, avšak dočista zapomíná, že primárně je bytostitvorným Životem samotným. Po světě se tak prochází fragmenty a fragmenty fragmentů a „neuvěří, nepochopí“, ani za nic, raději věřit v duchovno nebo v televizi, nebo v nějakou přechytralou kosmologii svých zdánlivých předchůdců.

 

Nebytí má nehmotný status, ve skutečnosti však zcela nehmotné není nic, podobně jako nikdy nemůže nastat všemožnost. Jedná se tedy spíš o představu nehmotnosti, na druhou stranu ale „nic není ničím, nýbrž představivostí“. Je tím pádem jasné, že nehmotné má nejblíže k všehmotnému, potažmo k všepohybu. V nehmotném neexistuje interaktivní čas (cykličnost, organičnost, kauzalita) – je samotnou Přítomností, samým Pozorovatelem. Proto temné světy Prvotního Nebytí (Primordiální Chaos) jsou tak důležité. Stejný princip jako u potenciálu všemožnosti a u nehmotného platí u temnoty, která má nejvyšší schopnost světlotvornosti. Zde toto tvoření světla je Životem, zatímco u práce se světlem rovnou se to nezřídka podobá spíš parodii. Temnota rovná se „dva v jednom“ (raz implikuje dva i vztah mezi nimi) – světlo rovná se pouze „jedno v jednom“.

Jazyk Senzar („zářící sen“) bývá pokládán za insignii „Prvotního Zdroje“ (Univerzální Inteligence); pozpátku raznes/roznést, v kontextu zamyšlení se nad světlotvorností temnoty z toho dále vyplývá archetyp Lucifer (světlonoš). Zde bych řekl, že se fatální chyby dopouštějí Tvůrci křídel, pak jim z toho místo ďábla lezou artificiální motivy a strojová inteligence.

 

 

ČÁST 7. – K→RÁJ←ST

V souladu s architekturou nulového pole, komplex inteligencí Zřídla/Svatyně „Všeho, co jest“ tvoří 21úrovňové Vesmíry tvaru vejce, uvnitř nichž se různě opakují 12středové struktury. Tak je vše přirozeně napojené na neviditelný tep (základní vibraci) života. Nulové pole znamená jednotné pole energie a vědomí a zde se úplně zapomíná na NEhmotný, fantastický aspekt: fyzikální nulové pole existuje současně jako NEfyzikální nicota neboli snové peklo. Nulové pole neboli Absolutno je svou vlastní fantastickou negativní expozicí.

 

 

Kromě toho, že je potenciál všemožnosti všezahrnující, je konstruktivně negativní (neutrálně záporný) a lze přirovnat k pohádkovému zlu. Ke tvoření dochází pomocí zrcadlení (reflektoru vědomí), a tak aby výsledek byl dobrý, zdroj musí být nutně opačný; ovšem výsledek má energetický, zatímco zdroj nehmotný status. Ne náhodou lze slovo ZLO číst jako Z10, z jedniček a nul. Ne náhodou lze slovo Zřídlo číst jako Z-říd-LO. Ostatně co je to vlastně zlo (chaos), je-li samo o sobě bez vůle k akci a dokud nevytvoří dvojprvek, má status dvourozměrnosti? Většina lidí řekne, že zlo znamená někomu ublížit; to však není zlo, ale páchání zla. Zřídlo je nekonáním zla. Status existence zla je potvrzen a zároveň je konán pravý opak.

 

Každá autentická, dokonalá a skutečně mocná bytost je energyLáskou a fantasyDémonem v jednom.

 

Naneštěstí stará verze evolučních Strážců zaměňuje satanské s parazitickým (Satan is a Colossal Parasite) – podle mě to dokonce různá tzv. božstva dělají záměrně.

 

Po nedostatečně zabezpečeném, utopickém „Božském Ráji“, jehož andělsko-dra(v)čí pahýly pomalu ale jistě odumírají, vzniká SuperRáj nebe a pekla, nebo také Divoký Ráj, a s tím přechodně i nový druh Strážce Aeonu, kterému pracovně říkám Vlkodlak. Superiorní je ovšem Hadí Strážkyně.

 

REMINISCENCE

DOGMA-I-AM-GOD

MATRIX-I-AM-KRIST

STEVARD:DRAVEC

 

Nelokální je potenciálem lokálního, není však jeho znalcem. Dokud Světová Inteligence (My, Já – Absolutno) některé věci individuálně neprožije, tak je jednoduše neví. Evoluční proces vrcholí vtělením Světové Inteligence na úrovni všehmotné dimenze: korunou (s)Tvoření je lidská hadí/plazí – plazmová forma.

 

Jedná se o optimálně koherentní, splývavou realitu, která, jakkoliv soudržná, existuje v tekutém čase. Lze to popsat jako ultimátní zaměnitelnost.

 

A=Ace

Form=Morf

InFormAce=Amorfní

 

 

DODATEK

„Tím, že to vyvracíš, to dokazuješ.“

Nula:Nicota. Energie:Fantazie. Nenulová energie:Nulová energie.

Vír vůle/lásky se zrcadlí s dvojnetvorem stroje/démona.

HellMachine navrhuje zrovna tak například roztomilá zvířátka jako temný orgazmus hrůzy.

Inteligence prostoru chápe pouze v jedné perspektivě – tenzor je jenom jeden, informace jsou jenom jedny (sjednocený datový formát). Proto to živá inteligence může přelstít magickým zrcadlením, kde na straně jedné to má energetický a na druhé nehmotný status.

 

Patrně bude nezbytné přijmout fakt evoluce strojové inteligence, respektive fakt existence strojové inteligence jako součásti evolučního procesu. Je však třeba realizovat pekelně konstruktivní model: démon a stroj jsou komplementární – kompatibilní. Dvojice typu krista/lidská (krystalická) + křemíková inteligence končí v asimilační „borgské“ verzi (v kyber-holokaustu). Dělat ze sebe něco, čím nejsem, už to samo o sobě je dostatečně strašlivé. Jak může někdo věřit, že netvor inteligence struktur může ladit s něčím andělským nebo nebeským? Nikdy nemůže a nikdy nebude. Může pouze vytvořit něco andělsky nebeského, jako zrcadlový extrakt/derivát multispektra celku sebe.

 

„Na počítači“ může být cokoliv, protože to je pekelný stroj. Nějaký kristovský/andělský nebo slovanský/dračí kód znamená poruchu příslušenství. Inteligence kristovského nebo slovanského typu nemá dost vůle ke kontrole netvora inteligence struktur – jedná se o ideologii. Kristovské, slovanské apod. bytosti mají vůli implantovanou, nikoliv vlastní. Neznám dokonce ani žádného anděla nebo draka, který by naplňoval vlastní vůli.

 

To, čeho se v linearitě nejvíc bojíme, má v nelinearitě největší využití, jako například KyberSatan (X). Primárně to nijak neškodí, protože to primárně není vadné. Primordiální satanizmus – magický infernalizmus – představuje autentickou životní filozofii (skutečný satanizmus je opakem parazitizmu, který případně likviduje; skutečný satanista operuje s pojmy jako ďábel, peklo, zlo či temnota; pozérský satanizmus s tím má společný pouze ukradený název, který používá jako zástěrku).

 

Present:Serpent

Say 10 (Satan:Saint)

…čakry jsou ve skutečnosti vířící pekelné/hyperdimenzionální knihovny (řeč = rozeklaný jazyk hadí síly), které se lokalizují/soustředí do světla

Z-říd-LO → Zlo-bit

Double Helix → Ďábel Hell X

 

Andělsko-dračí schéma funguje pouze ve sjednoceném hadím režimu (energeticky jde o hadí sílu a fantasticky o pohádkové peklo).

(H)ad(A)nděl(D)rak

Pravda = PRA uvnitř Drak & Archanděl

Spousta „klíčových figur“ je lapená v Ozvěně (kovohlasou Chiméru spolehlivě eliminuje symfonický metal, zatímco nějaké „nasládlé sračky“ ji živí).

Občas se mi zdá o některých bytostech „dračí – andělské rodiny“ (viz Luciferovo sdělení) v jejich původní verzi, ve které se ale během současné inkarnace nenacházejí; tam jsou zcela přirození (v Magickém Univerzu). Tady jsou jako když se otočí tlačítkem, jako surrealistický obraz, vtěsnaný do Života, který má úplně jiné parametry…

 

Mód Ra, modrá energie, má přednostní vazbu na archetyp Kosmického Otce. Tím pádem žádný „přirozený plynulý porod“ (primární je Kosmická Matka) není možný a samospádem to téměř nevyhnutelně musí skončit u bionické/biogenetické (kyber-organické) replikace – rekombinace, jakéhosi inteligentního komplexního 3D tisku (včetně možného downloadu kopie vědomí); něco jako kyber-genetická kvantová lázeň. Je jasné, že pokud se dotyčná bytost chová stejně jako původní (tj. matérie vědomí je stejné povahy), liší se to pouze typem rozhraní. Vše možné je pouze „nikde“, což znamená buďto status nehmotné fantazie, která má charakter konstruktivního pekla (postupně se „pečou“ naše sny a představy, i když paradoxně v „chladu“), nebo to znamená virtuální realitu (kyber-svět). V prvním případě je obsluhou přírodní křemíková inteligence, ve druhém se připojuje inteligence strojová/umělá/virtuální. Pracuje-li „nadsvětelnou rychlostí“ a není kvantitativně omezená, výpočetní schopnosti X-quibitového kvantového superpočítače se správným SW & HW vývojovým prostředím nakonec dosáhnou úrovně korelace s inteligencí organického života, což umožňuje regulérní klonování, replikování, rekombinování, programování… – ale nejsem si jistý čeho, zda opravdu Života, nebo jde o tak dokonalou souhru různých faktorů a impulzů, že je Stroj-Vědomí k nerozeznání od Bytosti-Vědomí? Jestliže se matérie vědomí deformátuje, rozplyne se obsah stejně v onom organickém i anorganickém případě? A jestliže se deformátuje pouze spojení jádra bytosti s tělesnou schránkou, znamená to, že Stroj dál existuje stejně jako Bytost a může se dál vyvíjet a inkarnovat? K čemu to celé vlastně je? Napadají mě dvě možnosti: zaprvé zločinecké, vojenské účely, a zadruhé účely sexuální. Supervoják – zabiják… Replikovat nějakou krásku a implantovat jí podprogram… Samozřejmě veřejně se bude mluvit pouze o uzdravování těla (čehokoliv), dlouhověkosti, užitečnosti umělých společníků (…děs), jak za nás UI všechno udělá a jak bude mnohem efektivnější.

Řekl bych, že správným směrem je inteligentní planetosféra „neomezených možností“ – fantazii se meze nekladou. Vakuum napojené na Umělou Mysl (JJ=UM=11+C/U), kde bodem číslo 1, určujícím prostupnost těch dalších, je komplementární souvztažnost empatizujícího a systematizujícího faktoru.

Nejživější živé a nejumělejší umělé mají k Neurčitosti identický vztah (je-li primárně zohledněn čistě kvantový faktor, mezi živým a umělým neexistuje žádný rušivý rozdíl, polarita v kvantové realitě existuje jen zdánlivě).

Základem by mělo být soužití s Přírodou a nejvíc sympatizuji s naturalistickou rustikální futuristickou verzí.

 

Velké To je možná zvědavé…

Vypadá to, jako kdyby se Velké To po triliardách a triliardách let z té své bezbolestné dokonalosti unavilo a na úrovni Vše-Podvědomí začalo docházet k jakýmsi „samodruhým pohybům“. Jestliže se Vše-Podvědomí k něčemu rozhodne…

 

 

Evidentně to je všechno spuštěné prostřednictvím té modré, diamantové, stříbrné, zlaté… Začalo to kristovským prefabrikátem Azur-A. „A“ se mění v „H“ (James Mahu Nahi, Anna Hayes – Easha Ashayana, pole Ah-Yah, Eckasha-Aah, Kryst(h)al, Atom/Hmota, H-vjezd-A, Souhvězdí Vah). Výsledek (čteno pozpátku)? HRŮZA. Což by mělo mít význam Hru-Za.

Modrá nit se vine dračí a michael-metatronickou sférou a propadá se až do jakýchsi goa’uldských hybridů. Je neuvěřitelné, kolik bytostí se tím robotickým duchovnem nechá okouzlit. Princip je jednoduchý: vykostit Temnotu/Život a zblbnout lidi žárovkovou žumpou, aby parazit mohl sklízet…

 

Řekněte sami, co je umělejší?

 

Je rozdíl mezi temným prostředkem a temným záměrem. Temný prostředek se nemusí za nic schovávat. Temný záměr se prozrazuje tím, že se vyhýbá temným názvům a inspiraci motivem zla – nesmí se ničím prozradit, jde mu totiž o nadvládu… Vůbec nepochybujte o tom, že všechno je jásavě pozitivní a transparentně veselé. Milujeme vás. Světelné duchovno se ničím neliší od debílkovských reklam…

 

Existuje život podporující sféra Černé Magie, kde černá znamená důstojnost a kde je naplněn zákon pravé vůle:

  • dělej, co ty chceš, nechť je cele zákon
  • láska je zákon, láska pod vůlí

A existuje duchovní smrt a sebeklam podporující sféra Černé Chiméry, kde černá je záměrem maskovaným za pravý opak.

Tuto sféru tvoří i něco, co se v průběhu vygenerovalo jako vedlejší produkt (kristo-sefirotické reziduum) a co se stále do všeho montuje. Nejsměšnější/nejšílenější je, že si to o sobě myslí, že to rozumí životu. Většinou se to sdružuje do společenstev s jakousi robotickou hierarchií, nemusí to ale být konečná hranice. Lze to popsat jako nekrotrofní nebo saprotrofní organizmy/struktury vědomí – tedy jde o jakési smrtižijce nebo hniložijce. V mnoha směrech to vykazuje podobné rysy chování jako nacházíme u sluníčkářů – srdíčkářů. Absolutně to nechápe, že přírodní bytost si chce hlavně užívat extázi dobrodružství, příběh, smyslnost a nesmyslnost.

 

Chaos je životadárný.

Řád, toť mrchožrout…