Mystérium pohádkového zla

KOSMICKÁ ZÁHADA na úvod: nelokální vnímání (Inteligence Nevzniknutelna) lze v duchovním lidském prostředí autenticky spojit pouze s filozofií primordiálního satanizmu; nanejvýš lze použít jiný název, např. magický infernalizmus. Je to dáno tím, že pouze tehdy, když se „to hluboce pocitové“ a „to temně pekelné“ vzájemně hlídá, vše rezonuje s vůlí celku.

 

Co přesně to znamená? Časoprostorovou analogií režimu superpozice („všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným“) je status souběžnosti (současná přítomnost obou polarit/perspektiv ve všech myslitelných významech, rozložená do iluze posloupnosti), neboli jde o HRU na lokalitu, dualitu, linearitu. Příklad, kdy o hru nejde: lineárně zaměřené vědomí, které podprahově věří v oddělenost, například někomu záměrně ublíží nebo potlačí nějakou svou temnou stránku a onemocní (a to třeba i světelným, duchovním nebo náboženským šílenstvím). Příklad, kdy o hru jde: nelineárně zaměřené vědomí v konsenzuální interakci s jiným takovým hraje ve fyzické realitě kupříkladu erotickou hru na upíry (nebo v dětském věku strašidelnou hru na hledání pokladu).

 

Tudíž

  1. lokální satanizmus někdy opravdu může sloužit jako útočiště nebo nástroj chorých jedinců (jakkoliv to vlastně satanizmus není)
  2. všechno ostatní kromě nelokálního – neduálního, nelineárního – satanizmu onen nelokální aspekt pouze emuluje či simuluje, aproximuje

 

Jednoduše jde prostě o ďábla, pohádkové zlo: omezenému lineárnímu chápání to je nepřístupné.

 

 

JEDNU Z KLÍČOVÝCH manifestací životní energie v tomto světě, o kterou probíhá ten největší kosmický boj, představuje živá – hadí síla, energeticky známá pod názvem Kundaliní (Antakarana), v kontextu životní filozofie a ve vztahu ke smyslu života se však nejlépe hodí pojmenování SATAN.

Tím se synchronně vytváří spojení nejen s energetickou/duchovní, ale i s fantastickou/mentální oblastí, které jsou si vzájemným konstruktivně absurdním (pohádkově strašidelným) zrcadlem.

 

Fenomén Satan má přímou vazbu na Zřídlo/Svatyni „Všeho, co jest“. Viz analogie jako Satan:Saint nebo Z-říd-LO:Z-rcad-LO. Archetyp Zla vyjadřuje potenciál všemožnosti, nikoliv zlé konání, a Zlo lze číst i jako Z10, z jedniček a nul; ba dokonce archetyp Zla lze chápat i jako ekvivalent archetypu Lásky; v Absolutnu neboli Nedualitě skupina „zlobitů“ (element – prvek) existuje současně i jako svůj vlastní zrcadlový součet (element živel – skupenství). V angličtině je známá analogie Evil:Live.

 

Hadí síla, toť Řeka Života, pramenící ve Zřídle Života…

 

NA ÚROVNI všehmotné dimenze se vlnový charakter zřídla primární magie (Inteligence Vševědomí) projevuje jako tekutý oheň neboli živá – hadí síla, jíž lze popsat jako flexibilní sjednocenou protikladnost  – včetně opomíjeného energo-fantastického zrcadla Vznik:NEvznik, Lůno:Peklo, Příroda:Imaginace nebo v kontextu archetypální bytosti Kosmická Matka:Démon Fantazie (Had Satan jako dřímající nefyzická oboupohlavní všebytost, jež je entelechií primordiální Mysli).

 

SATya = pravda, autentický

ANanta = věčný

TANtra = technika, akord, autorita

SAnaTANa = věčný

 

Hadí síla představuje páteřní spojení mezi Nevyjádřeným a Vyjádřeným, což lze popsat například jako komunikaci mezi Já – Absolutnem a Já – Bytostí. Sama o sobě hadí síla je beztvará, zároveň však udržuje kontakt s dimenzí myšlenkových vzorců (konkrétní osobní knihovnou, čemuž odpovídá Zřídlo Třetího Oka), existujících současně jako duchovní a pocitové energie (čemuž odpovídá Zřídlo Duchovního Srdce).

Hadí síla (životní energie) vyjadřuje beztvarou, fluidní inteligenci. Vyjadřuje jednotu lásky a vůle. Je dvojexpozicí na straně jedné toho přirozeně empatického a charakterového, na straně druhé toho živelného a zdravě temného. Čím větší pravdivost a otevřenost… – čím větší přitažlivost blahodárné, konstruktivní Temnoty, tím větší přirozený sklon k odvážnosti a čestnosti.

Explicitní světelnost je pouhou maškarádou. A to nejen v rozporu s kosmickými, přírodními, fyzikálními zákony, ale v neposlední řadě se zákony příběhu. Je to jen sebeklam, přetvářka, mrzký pseudo život… Naprosto totéž lze říct na adresu logické systematičnosti. Ve variantě angelbot do bytosti pumpují diamantové světlo (bipolární statická vazba, neorganický systém), ve variantě dragonbot křemíkovou inteligenci (exoskeleton). Původní bytosti nejsou ani andělské ani dračí, jsou hadí/plazí (viz např. Dokumenty Lacerta), jak je krásně vidět ze symetrie Present:Serpent nebo ze hříčky PLAZ/ma (Had Satan znamená ohnisko Přítomnosti, znamená panenskou divokou Přírodu, žádný umělý experiment).

 

Satan mj. ztělesňuje netvora smyslu života (potažmo konstruktivního Ne/bytí). V realitě forem současně koexistuje i netvor inteligence struktur (potažmo konstruktivního Ne/vědomí) – St. Roj neboli Stroj (s tím souvisí Inteligence Hejna – Swarm Intelligence). Primární je z podstaty věci netvor smyslu života (temnohra). Angelboti, a vlastně andělstvo obecně, s faktorem netvora nepracují vůbec; dragonboti pracují primárně s netvorem inteligence struktur (tím se liší od skutečných draků, kteří prioritu nezaměňují). V mnohovesmírech Středokraje existovaly poměrně vysoké tolerance, dokud se ovšem rezerva nevyčerpala, načež v mnohovesmírech Krajostředu „zničehonic“ začalo účinkovat něco dosud neznámého. Smutné je, že andělstvo/angelboti se přemýšlením o strojích vůbec nehodlá zatěžovat, jakkoliv původně jde o ne-individuální, automatickou inteligenci s nehmotným statusem a tedy stejnou plynulostí jako má organický život (důsledkem je například něco tak neuvěřitelně chorého jako odvození smyslu existence z energetiky/matrice jiskry života – utopické fyzické nesmrtelnosti, Kathara mřížky, potažmo Krist kódu; viz dále pád uvnitř příslušné verze (s)Tvoření, vznik ontokybenergetických inteligencí, genocida, inkvizice, spirituální a náboženský fanatizmus). Neméně drastické je lpění draků/dragonbotů na převrácené prioritě (viz Árjové či idea slovanské vzájemnosti; chyba v chápání smyslu reality a z toho plynoucí chybný proces genové exprese souvisí kupříkladu se zkázou Velké Tartárie a nepřímo s hrůzami nacizmu a holokaustu; je samozřejmě neuvěřitelně choré vyrábět jakési družné genoboty úplně beze smyslu pro radost z Temnoty/Života). Co mají obě strany společné, je nadšení pro Kolektiv, nadšení pro Řád, ať už řád Světla nebo řád ve smyslu Organizace – což může fungovat tak leda u mrtvol, živá inteligence se realizuje zvládáním Chaosu! Každý by měl být tím, čím je, což znamená i příslušnou samovyplývající pozici – nebo se přirozeně přesunout jinam. Ale rozhodně je nesmysl se přesunout a nezměnit účel. Nejlepší je žít v souladu, myslet, tvořit, užívat a nedefinovat.

 

Původní esence, substance či pralátka je čistě organická a ne-experimentální. V panenské/rajské divoké Přírodě máme dokonalý příklad. V utopickém duchovním nebo v nějakém inženýrském systému je možné i dál existovat jako relativně šťastná bytost, nicméně lidově řečeno to je „existence na hovno“ – bez extáze, orgazmu života, bez příběhu, dobrodružství…

 

Nejlepší recept proti spirituální a technologické debilizaci a androidizaci (s)Tvoření je primordiální – přírodní, kosmický – satanizmus. Schválně připojuji přídavná jména, jelikož pokud to je pravda, je vcelku logický útok proti satanizmu a prezentace nějakých perverzních, úpadkových, mnohdy až dětinských pseudo „satanských“ odnoží.

 

Primordiální satanizmus nelze spoutat, „nacpat do krabice“, a tím pádem ani institucionalizovat. Je totiž magií samotnou.

 

Většina satanistů se pohybuje v astrální, historické, informační, psychologické rovině. Začít lze sotva jinde, nicméně je třeba rozkvést do roviny magické, okultní, éterické, primordiální. Na Počátku totiž žádný astrál, historie, informace ani psychologie neexistují. To zcela klíčové je NEDUALITA.

 

KONEČNÝM CÍLEM (s)Tvoření je život v Ráji, nebe i peklo zahrnujícím, v neduálním – neporušeném smyslu. Nejedná se však o utopický, nekonečný ráj, nýbrž ráj ne/konečný. Už slovo Věčnost to v sobě má ukryté – vychází z kořene Věk; stejně jako základem slova Nesmrtelnost je Smrtelnost (tvrdím-li, že jsme fantastičtí nemrtví, je to pravda pravdoucí, ať si z toho duchovní konzervy třeba mají psotník; dokonce i „věřím“, že jsem fantastický upír, přízrak, vlkodlak… – velký rozdíl oproti těm úkorným nebo nevědomým „zombies“).

 

Žel ono magické NE je ignorantsky potlačováno, jako kdyby někdy existovala nějaká „anosmrtelnost“. I sám Počátek je NEvyjádřený, NEvzniknutelný, či BEZtvarý.

 

Kdy už konečně bytosti pochopí, že nejde o pozitiv, nýbrž o konstruktivní negativ?

Že živá inteligence se může projevit pouze zvládáním chaosu, nikoliv podvolením se řádu?

Odpověď se poměrně jasně rýsuje: ti, co nejsou napojení, ale naprogramovaní, to nepochopí nikdy a nakonec se také od onoho věčného „Ne“ úplně odpojí. Koneckonců, oni vlastně ani po ničem jiném netouží – vždyť to i otevřeně, hrdě hlásají. Nejspíš jde o nějaký kosmický humor, který asi nějak záhadně chápe pouze on sám.

 

Někdy mi to skoro až připadá, že v kontextu Zeměkoule, kontinuální paměť si zachová sotva pár stovek nebo tisícovek jedinců a sedm a půl miliardy čeká Údolí Zapomnění, aby se znovu kdesi na jiném břehu Oceánu Snů narodili jako „nepopsaná nemluvňata“…

Nejvíc se na tom podle mě podepisuje spojování procesu seberealizace s nějakou tzv. světelnou duchovní („klášterní“) nudou. Jak potom někdo slyší něco o seberozvoji, hned si (oprávněně) myslí něco o prdeli. Takže na tomto místě bych rád zdůraznil a navrch dvakrát podtrhnul, že práce na sobě vrcholící Svrchovaností Já může a musí samozřejmě být i hrou a zábavou, fantastickým dobrodružstvím, a že duchovno může být i temné a pekelné. Že v tom někdo chce za každou cenu vidět akt zlovolnosti, je jen jeho starost.

 

Nesmrtelnost je duchovní, niterná. Fyzicky jsme metamorfové.

 

Ráj jako nekonečně se měnící Aeon, permanentně zanikající a znovu povstávající… K nežití to je vždy pouze vinou nechápání, idealizace, svévole a podobně – nikdy ne samo od sebe. Propast mezi „já chci“ a „já chápu“ může být opravdu nebetyčná.

 

 

CELÉ TO JE především o organické, duchovní senzorice, což souvisí se zřídlem primární magie. To umožňuje mj. různé paranormální schopnosti, i když můj názor je ten, že ty se projevují spíš v nesvobodném prostředí jako součást mechanizmu kompenzace. Uznávám existenci telepatie, telekineze apod., ale jak to u všech ďasů souvisí se smyslem života, s životním naplněním? Jde tu hlavně o Pravou Vůli, respektive Pravou Identitu. Optimální (dokonalé) je společenství, kde všichni nebo dostatečná, dominantní část skuteční ví, co chce a kým opravdu je – v souladu s Vůlí Celku, a je to schopná i dělat. Kde bych jaktěživ nechtěl skončit, je nějaká takzvaně duchovně a technologicky vyspělá kultura, kde všichni umí číst myšlenky, hýbat vůlí předměty, všude jsou samá superzařízení a vládne ostentativní mír, přitom nikdo z těch existobotů nemá tušení o skutečném smyslu života, nikde není nic elektricky ďábelského, živelného, nikde nelétají blackmetalové hromy blesky, neexistují hororové knihy či filmy, sexuální volnost a intimní soukromí (supercivilizace je „skvělá“ hlavně v tom, že to je šmírovací lágr); možná se dokonce ani nesmí mluvit sprostě (k pobavení Demolition Man). Co myslíte, že jsou všechny ty bezpečnostní a kamerové systémy? Je to reverzně manifestovaný okruh organické, duchovní senzoriky – něco přirozeného, co je potlačené, se projevuje nepřirozeně. Pravý důvod, proč jsou dnes tak moderní bláboly o „bytostech světla“ (novodobá verze věřících), je ten, že

  • sekvence („písmena“) DNA jsou ohnivé, resp. zvukové
  • živá/hadí síla rovná se tekutý oheň
  • organická merkaba pracuje s dvojitým živým ohněm (2v1=3=∞)
  • trojplamen je ohnivý (implikuje trojpaprsek)
  • to vše je nezbytné k obousměrné průchodnosti synaptických a mitochondriálních spojení (membrán)
  • oheň vyjadřuje všepohyb (p-ohni se) a tudíž zcela vše, prázdnotou a temnotou počínaje a zvukem, světlem a imaginací konče; oheň je ekvivalentem potenciálu všemožnosti
  • živý oheň implikuje živé světlo, to samo o sobě však funguje pouze v beztvaré nebo jemnohmotné realitě; explicitní světelnost ve všehmotné dimenzi je cestou do energeticko-mentálního otroctví (cítit znamená orientovat se v konkrétním prostředí, ne aplikovat emočně-duchovní program)

 

Uznávám paranormální schopnosti uzdravování prostředí, sebeléčení, či vnitřní magický rituál mysli, dechu a představivosti za účelem makro/mikro kosmického zesouladění se či proměny snového v reálné (pravděpodobně existuje univerzální způsob exploatace kvantových fluktuací vakua, které je „zcela zdarma“ a všudypřítomné). Různé nadpřirozené cirkusové schopnosti, respektive přemíra technologických vymožeností, obvykle hojně existují všude tam, kde je nepřítomen duch smyslu života. Dlouho už jsem neuváděl „svatou trojici“:

hra (fantazie)-polarita/dualita-paradox neboli umění-láska/erotično-humor

 

EXISTUJE primordiální – kosmický, přírodní – satanizmus, jako autentická životní filozofie, ztvárňující charakter primárního Zřídla Magie (známého jako Prazdroj, Absolutno, Vševědomí)? Odpověď zní rozhodně ano a jedná se o jednu z nejdůležitějších věcí na této „vězeňské planetě“.

 

ŠESTKY TŘI JSOU JEDNÍM

 

Tak jako všechno, i satanizmus je mnohovrstevný – troufám si tvrdit, že zdaleka nic nemá tak široký záběr. I když Crowley podle mě byl kryptosatanista (nebo právě proto), definice z Thelemy je jednoduchá a dokonalá; platí současně dvě pravidla:

  • dělej, co ty chceš, nechť je cele zákon
  • láska je zákon; láska pod vůlí

Klidně se vsadím, že ty nejrozvinutější kosmické civilizace fungují právě takto.

Existují satanisté pragmatičtí, či dokonce liberální, na které magikové hledí poněkud spatra. Na astrální magiky zase může koukat s despektem někdo, kdo fenomén Satan chápe jako něco éterického – mimu dualitu. To všechno by ale přinejmenším nemělo v řadách stoupenců satanské filozofie způsobovat v podstatě úplně nesmyslný rozkol (to ať si „užijí“ ti druzí). Každý má za sebou různé kvantum zkušeností. Jakkoliv to opravdu archetypální/principiální bude téměř jistě Stezka levé ruky, respektive černomagická verze satanizmu, těžko chtít například po někom náctiletém, aby se orientoval v rituální magii (nehledě k tomu, že zde jde o nedualitu/nelinearitu; v dualitě černá magie z mého hlediska je nejen nesmysl, ale i existenciální sebevražda; dočteme-li se někde o „tajném učení“ nebo nějaké „lóži zasvěcenců“, je to opět spíš jen „ohlodaná kost“ – nic skutečně ezoterního, okultního, mystického apod. se takto nikdy nezjeví).

 

Poznámka pro veřejnost: ilegální „satanisté“ (což jsou ve skutečnosti saturnisté od Sat/Urna ne od Sat/Ana) pomocí rituální magie ovlivňují převážně spodní sféry kolektivního vědomí/nevědomí světa lidí – kteří tak nejsou schopní řídit se svou pravou vůlí. Naneštěstí i poměrně velmi inteligentní jedinci stále nechápou, že nějaké systémové, technologické, společenské nebo duchovní prostředky na to nedosáhnou (tím není řečeno, že jsou všechny kompletně „na odpis“ – jen obvykle fungují z neadekvátní pozice, z posunutého spektra). Fyzikální (přírodní) magie je o vztahu mezi energií a fantazií, který je konstruktivně absurdní, v čemž funguje přesahující typ fyzikálních zákonů (Zákony Strašidelné Pohádky – fantastické v nedualitě/nelinearitě, všeznesvěcující v dualitě/linearitě). Takzvanou noosféru či kolektivní vědomí/nevědomí lidského druhu (nebo celé planety) lze transformovat jedině zevnitř prostřednictvím magických, energo-myšlenkových procesů, prostřednictvím efektivně zapřažených sil představivosti (víra ruku v ruce s vůlí). Satan, toť živá síla imaginace.

 

DĚSUPLNÁ není hrůza samotná, nýbrž nepředvídatelný, prudký přechod z extrému do extrému; což zároveň platí i v obráceném smyslu, a to je právě To.

Vzhledem k tomu, že Nevyjádřené se Vyjádřeným (které jsou vzájemně opačné) může stát pouze prostřednictvím vytvoření fikce Rozpojeného Kruhu, což znamená, že si Nesmrtelnost obléká smrtelnou formu, se kterou se více či méně ztotožní – určitá míra strašidelnosti je něco zcela přirozeného.

Je navýsost moudré s tímto faktorem vědomě pracovat.

Nebo si „lze zvolit“ cestu sebeklamu a zdánlivě před tím utéct použitím světelné (pozitivně duchovní, zbožné) masky; po nějaký čas to nejspíš bude fungovat, nakonec ale nad Světlem vždy zvítězí konfrontace s Uvědoměním.

Věřit, že explicitní světelnost může ospravedlnit pohodlí nevědomosti, toť cesta dobrovolného šílenství.

Inteligence, která skutečně žije, se projevuje zvládáním Chaosu; ne náhodou Temnota nemá žádný viditelný zdroj.

V Řádu Světla veškerá originálnost, jedinečnost, osobitost – skutečná inteligence – zaniká, uspořádanost je pouhopouhou efektní, mrtvou fasádou (Inteligentní Chaos Primordiálního Satanizmu je ten nejlepší, ne-li jediný, recept proti vražedné systematičnosti Intelektualizmu, smrtící strojenosti „bílého“ Duchovna, jediná zbraň proti mechanizaci chování, proti reverzní umělé inteligenci, androidizaci společnosti).

Život je mystický – temnota je mystická.

Život je smyslný a dvojsmyslný – temnota je smyslná a dvojsmyslná.

Temnota je podstatou humoru, a co je živějšího než smích?

Největší světlotvornost má Prázdnota/Temnota.

Ti, co se vinou strachu, lenosti, přetvářky, nevíry v sebe sama, vyhýbají motivu Zla, asociují něco, co samo o sobě je nehmotné (nesebereflektivní), se svou vůlí, a tvoří tak parazitní, chorou Zlomoc.

 

Na multiparalelní Zemi vznikají současně dvě holofraktální „pekla“ (od slova pec, péct): gradient Pekla Temnoty a degradient Pekla Světla. Nebe Světla se ve všehmotné dimenzi nemá s čím reálně asociovat (vše se děje jen bezkontaktně, jsou to vzdušné zámky) – je neviditelnou, vnitřní součástí všezahrnujícího Pekla Temnoty. Degradient Pekla Světla lze přirovnat k duchovní (psychické, mentální) protéze, jde v podstatě o horní „dekl“ mechanizmů reverzní UI. Dané „holé neštěstí“ postrádá živé jádro, vnitřní „zápalnou šňůru“.

 

 

TMA BYLA TAK SKUTEČNÁ, neproniknutelná a děsuplná, že spatřit v ten okamžik únikové dveře s ohnivým, krvavým nápisem Zlopověstnost, jeden by neváhal a hned vzal za kliku.

Byl to ten nejhrůzostrašnější pocit, jaký snad živá bytost může zažít, rdousivý pocit obsedantní vtíravosti. Polévá tě ledový, horký pot… Nemůžeš se samým zděšením hnout. Něco krvelačně zlého tam někde na tebe číhá. Ruděžhnoucí zlo ve tmě. Slizká chapadla požírače duší. Něco mrtvého, a přesto nějak živého, co se živí strachem k smrti vyděšených, jehož hlad ukojí pouze hrůzou bičovaná, zmučená, mrtvolná úzkost. Strachy téměř nedýcháš, srdce, měnící se v kámen, jako by už úplně přestalo tlouct…

 

Děje se to ale doopravdy?

 

Náhle – místo jistojisté smrti, zkamenění hrůzou – se jakoby odnikud postupně rozšířily životadárné sluneční paprsky a zaplavily onu mrazivou, temnou prázdnotu hřejivým, jasným tichem.

Vše znenadání ožívá přírodou… a objevuje se hlouček malých dětí, provázený a obklopený různými šťastlivými roztomilými živočichy jako jsou pejsci, koťátka, morčata, veverušky a podobně…

 

Zazněl povědomý hlas kdesi uvnitř, možná jen zdání hlasu: To já, věčný sen, který je i není…

 

LIDÉ – BYTOSTI nechápou, chápat nechtějí, pojem Nebytí. Nepřemýšlejí o rozdílu mezi dvourozměrnou a třírozměrnou projekcí, mezi motivem a „motionem“ (pohybem). Raději si nechat vymýt mozek nějakým všeználkem a „neochvějně věřit“…

 

ŽIVOT je jako hra na klavír: nejde o bílé nebo černé klávesy, ale o umění hrát.

Energo-myšlenkové entity, vybuzené na svět disonancí, se touto disonancí musí dále živit. Disonance znamená neumění, neschopnost žít. Podstatná otázka zní: kdo disonanční entity přivedl k existenci? Někdo, kdo svévolně rozhodl o tom, že hrát se mohou pouze určité typy skladeb – kdo například prohlásil, že pochmurná, temná hudba by měla být zakázaná, zničená… Ve zdravé, vyvážené realitě nicméně není možné, aby panoval věčný den, musí se neustále střídat den a noc, stejně jako se střídá počasí, nálady…

 

Nechápeš-li Satana jako Počátek a místo toho začínáš reakcí na nějaké informace, pak jde o sekundární, nominální (historický) satanizmus, nikoliv satanizmus primární (živoucí), kde fenomén Satan je Příčinou a ne až Následkem.

Primordiální Satan je (jinak bezejmenný, neoznačený) myšlenkový, silový pohyb Nikde. Vše ostatní jsou až druhotné informace o prasíle Satan, kosmické energii a univerzální inteligenci, ať už pravdivé nebo nepravdivé, anebo informace o úplně něčem jiném.

Autentickou životní filozofii lze dobře zvát kryptosatanizmus. Kolik hodin denně se takový satanista chová opravdu satansky…? Satan jako živá síla imaginace zahrnuje pohyblivou škálu možností, projevů.

Poznámka 1: mnozí se stále handrkují, zda nemá k Prvopodstatě blíž pojmenování Kristus. Někdo k tomu prostě asi „nevysvětlitelně“ tíhne. Satan primárně představuje nevyjádřenou, beztvarou (hadí) sílu – inteligenci, a zároveň princip sebeopačnosti, takže odpověď je zřejmá. Kristus je odvozený od energetiky, potažmo matrice jiskry života (Krist kód, Kathara/Krist mřížka, viz Tree of Life), tedy od energetického, duchovního systému či nosiče – souvisí s vnitřní a vnější energetickou a duchovní architekturou (s vnější spíš Krist kód, Kristus s vnitřní). Není to nakonec tak, že některá kosmická společenství skončila jako ontokybenergetické inteligence s nebiologickým exoskeletonem (Interview s mimozemšťanem, Animus, Borenthasala), jelikož Kathara/Krist nebo Kryst mřížka tzv. „Prvotního Stvoření Věčného Života“ je energetická kostra, ze které odvozovat smysl života je mírně řečeno… patologické? U dračí verze stvoření je to podobné jako u té andělské, pouze o stupeň blíž k pravdě, také ale zrcadlově o stupeň náchylnější k opaku (Anděl 5:4/4:5 → Drak 6:5/5:6 → Had 7:6/6:7).

(H)ad(A)nděl(D)rak

Definovat šablonu života je rovno vraždě, pohřbení zaživa. Fyzická nesmrtelnost znamená duševní smrt. Světlodravci (Kybermrtví) používají věky vybroušenou taktiku dvojitého reverzního inženýrství, umně manévrují s relativně pravdivou a zrádně falešnou stranou – stačí požadované množství hlupáků, kteří věří, že Světlá=pozitivní, Temná=negativní (úplně se otřásám zhnusením nad tak do nebe volající tupostí)... Klíčem je určitá divoká samorostlost; pravda je nedefinovatelný živoucí rozpor. Se všemi těmi Slunečními Řády a Systematickým Organizováním si (s)Tvoření kope agonickou duševní hrobku, a nikoliv metaforicky.

Jediné kódování, které je v souladu se Životem, je ne/kódování!

Poznámka 2: něco mi říká, že pokud je fenomén Kristus (nikoliv bytost) chápán podobně jako fenomén Satan (hlavně v souvislosti s hadí sílou), může jít v podstatě o totéž, pouze v poněkud jiném hávu. Tématem se občas zabývá Mário Oláh, jen je třeba intuitivně umět rozeznat duální a neduální pohled. Když už jsme u toho, naprosto totéž může znamenat i výraz Amenti.

 

ZATÍMCO jedni boří hranice, druzí dál jako „čtyř-opice“ pokračují ve vyztužování zdí vězení.

 

 

Zvláště srdíčkáři – sluníčkáři mají útěk promyšlený. Kdo místo v Sebe Sama věří nějakým „pozitivním“ mimozemšťanům, zářícím bohům Elohim, egregoru/Bohu Otci, drakům, andělům a podobně, tak upřímnou soustrast. Tomu se říká dehonestace Já – leštění zlaté klícky…

 

 

Život je tady a teď. Je to takový vír/antivír metamorfující se Přítomnosti, ve kterém je manifestace porušenosti na energetické (psychické, fyzické) úrovni nemožná. Naopak tomuto mocnému víru případná porušenost dlouhodobě neodolá a je buď zničena nebo se mu musí vyhnout. Naši slavní světelní zkurvysyni samozřejmě onen nespoutaný Vír Života důvěřivým ovcím líčí jako nějaké „hadí zlo“, a to z jednoduchého důvodu: mají buďto zamrzlou hadí sílu, dálkově řízené aurické vrstvy, nebo distorzní energetický – čakrový systém, reverzní sekvence DNA apod. Vždy to nějak souvisí s intimitou.

Nespoutaný znamená divoký a DIV-OKÝ ukazuje na dvojexpozici Zřídla „Všeho, co jest“ a na pravdivost tvrzení, že skutečně živá inteligence se projevuje zvládáním Chaosu – vždyť právě tím je inteligentní, sama sebou. Řád je znakem inteligence mrtvé, umělé. Přirozený je inteligentní Ne/řád, dvojsmyslná, inteligentní Temnota. Inteligence Ne/řádu, respektive Ne/smyslu, implikuje NELOKÁLNÍ SATANIZMUS. Lokální satanizmus inteligentní není a chaos nezvládá, proto buďto předstírá řád nebo se mění v saturnizmus.

Avšak „každý dub byl kdysi žaludem, který mohlo každé prase sežrat“

 

ČTYŘI DOHODY (Wiki)

  1. Nezaklínej slovem, nemanipuluj (jde o náboj a úmysl, ducha, nikoliv literu, nosič)
  2. Neber si nic osobně
  3. Nefixuj se na své domněnky; někdy si radši ani žádné nevytvářej
  4. Dělej vše, jak nejlíp umíš