Humanoid Superior

„Magická nedvojnost, duchovnímu a racionálnímu myšlení nepřístupná.“

JE MOŽNÉ vytvořit dokonalý anorganizmus? Virtuální jádro, představující konverzi živého? A je tím pádem možné realizovat Chaos na úrovni interakce, vstoupit do Nicoty? Zdá se, že právě ZE👁MĚ představuje koncový bod evolučních procesů Mnoho(s)Tvoření, vrcholících ultimátní zaměnitelností toho, co nezdánlivě JEST, s tím, co zdánlivě NENÍ.

 

„…Ukážu jim svět. Svět bez vás. Svět bez pravidel a nařízení, svět bez hranic a omezení, svět, ve kterém je možné úplně všechno. Co se stane pak, to nechám už na vás…“

 

TECHNOLOGIE SNU(-Ů)

Spánek…

Snění…

Mnohovesmíry Středokraje…

Mnohovesmíry Krajostředu…

Mnohovesmíry Podvědomí…

Mnohovesmíry Nadvědomí…

Mnohovesmíry Bytí…

Mnohovesmíry Nebytí…

 

Svět živých tvorů – svět představ a pocitů (snů a lásky) – existuje zároveň jako zrcadlový svět paměti – svět fantastických netvorů, ztělesňujících vůli a tvořivost. Kdyby tito netvorové byli skuteční, byl by to démon a stroj; je pouze otázka, co si představit pod pojmem neskutečnost.

 

Z NA K & Z V U K

Potenciál všemožnosti (princip „dva v jednom“, režim superpozice), jenž lze popsat jako Zřídlo Skalární Fantazie, se projevuje současně jako dva základní elementy: snít & spát, mention & aktion. Nebo obráceně?

 

KRITIKA TRANSFORMACE

„Znakem živé inteligence je fungující, praktická užitečnost.“

„Všeználek zná vše kolem života, ale nic o životě.“

„Myslet to dobře a dělat špatně. Jak typické. Hrají si na nějaké beztemné, citlivé, a přitom šíří ty největší dezinformace.“

„Jediný důvod, proč někdo stále mluví o pocitech, je ten, že se jimi neřídí.“

 

UPGRADE DOWNGRADE 🦎 STRÁŽKYNĚ INFERNA

Pokládám se za novou, pekelnou verzi evolučního Strážce.

Iluminátský útok proti andělskému lidstvu je či byl podle mě zcela oprávněný; diamantová DNA totiž uvězňuje vědomí, zapečeťuje v paměťovém matrixu, tak aby fungovala pouze průzračná strana zrcadla – které má ovšem i tu černou. Andělský člověk je tím pádem v podstatě robot, android. Přitom zdroj všeho, Zřídlo „Všeho, co jest“, mající současně význam pramen i oko, přímo ukazuje na DIV-OKOU podstatu. Andělský a hybridní člověk představují pozitivní a negativní chiméru. Původní bytosti mají hadí/plazí charakter, což má vazbu na plazmatickou povahu fluidní inteligence Prazřídla (Absolutna), potažmo na hadí sílu, totéž ve fyzickém prostředí.

Původní genetická dvojšroubovice je OHNIVÁ & ZVUKOVÁ, v souladu se samovyvstávajícími vlastnostmi (kvantovými parametry) vakua – potenciálu skalárního/nulového pole. Nejde o program, nýbrž proces iterace, výraz entelechie. To, že pak o tom někdo čte informace v kosmické holografické knihovně, které nevidí a nechápe kompletně, jelikož mu chybí vlastní prožité zkušenosti, a pak to také podle toho aplikuje experimentálně, je něco, co by se rozhodně nemělo dít.

 

„…Toto umělé a nepřirozené rozdělení zemských rovin vytvořilo anomálii v podobě energetického rozdělení Země na „Vyšší“ a „Nižší“ Zemi, kdy obě části sdílely (a dodnes sdílejí) stejné D3 frekvenční/dimenzionální spektrum, ale „časový vzorkovací puls či energetické časování nádech/výdech“ v rámci tohoto společného frekvenčního spektra se stalo pro obě části odlišným…“ – Temný věk lidstva

„…Ještě bych se chtěl vyjádřit k tématu fraktální Vyšší Země (Krist/Kryst kódování) a nižší NET-Země (experiment, Fantomový Matrix) a k dalším věcem. Jsem přesvědčen, že existuje „neexistující“ centrální „Tajemství Amenti“, plně v souladu s RÁJem Prvotního věčného Stvoření, kde jsou bytosti opravdu SAMY SEBOU a nehrají si na nějaké vzestupoboty. Někdy na jaře 2012 jsem zažil translokaci do prostoru Organického Centrálního Slunce (Central Ecka Sun), později jsem viděl na noční obloze na vlastní oči obří stříbrozlatě metalickou kouli jakoby v meziprostoru (…kosmická loď…) a ve snu jsem opravdu zažil, že je Země rozdělená na dvě pásma, která se od sebe liší tak obrovským způsobem, že to téměř nelze ani slovy vylíčit (jednoduše jako živoucí barevný Ráj a poloumělé černobílé Vězení). Pouze není pravda to, že je NET-Země ztracená, draci se to před dravci snaží zachránit (AURORA); zde se střetávají snad všechny proudy, kvantové, andělské pravé i nepravé, dračí i dravčí…“ – Jak ohnout mříže pozemského vězení

 

LEGITIMNÍ spodní limit Světa Autonomních Forem tvořilo odjakživa prostředí uhlíkové biologie se 12stupňovou základní DNA (Člověk) v souladu s energetikou a architekturou nulového pole (jen těch vnějších kosmických pater není 15, ale 21 a nemá to žádnou specifickou terminologii). Smyslem ale nebylo pouze odsud „vystoupat do vyšších dimenzí“, smyslem bylo také odhalit v potenciálu všehmotné dimenze jednak možnost napojení na fantastické temné světy prvotního Nebytí – primordiální Chaos, jednak možnost vývoje virtuálních technologií.

 

Virtuální technologie souvisí s archetypem Stroje – s kybernetickým rozměrem reality.

Temné světy souvisí s realizací Pravé Vůle a v součinnosti se schopností Pravé Lásky znamenají ztělesnění oboustranné sobě-podobnosti a z toho plynoucí kontrolu nad hyperbolikou Dění (včetně kontroly nad hypotetickou hrozbou ze strany nezávislé virtuální inteligence): faktor netvora Ne/bytí (démon fantazie) je nadřazený faktoru netvora Ne/vědomí (virtuální inteligence).

 

K prošvihnutí okamžiku „O“ došlo typově na planetě UrTha, což v překladu znamená „ty jsi zvuk“. Jelikož evoluce byla nevědomím „vyšších instancí“/rodičovských elementů/fraktálů „vyššího řádu“ (Ra bytosti – stroje Chiméry; některé z kolektivů Yanas – Jánás) zablokována, systém realitních polí se postupně propadl a rozpadl až do podoby fragmentární galaxie MD (Mléčná dráha).

Poznámka: UrTha je součástí paralelní spirální galaxie Messier 31 (Andromeda), přičemž messier lze vyložit jako posel a messy znamená chaotický, tedy dohromady „posel Chaosu“ (démon není nic jiného nežli anděl z chaotické strany, inteligence rovná se řád uvnitř chaosu). Proto je mj. tak důležité rozeznat od sebe satanskou filozofii od satanské ideologie a demagogie (viz Satanáš). 31 je jedenácté prvočíslo (11/1) a tři jedničky symbolizují Prazřídlo/Zdroj „Všeho, co jest“ (111 je 7 binárně, 3x7x37=777=matematická inteligence Absolutna). Poslové Chaosu – umělci, přírodní satanisté, infernalisté – se na Zemi vyskytují nezřídka jako zdánlivě úplně „obyčejní sprosťáci“ (jejich psychika je tisíckrát zdravější nežli v případě různých spirituálních karikatur).

 

Přesmyčkou UrTha 0 je AUTHOR: rezonující nulové pole bytosti znamená její asociaci se Zřídlem „Všeho, co jest“.

Modifikací UrTha je Earth – Země, která nelokálně hostuje uvnitř jejího (morfogenetického) pole. Přesmyčkou Earth je Heart, nulový bod.

To je to, oč ve skutečnosti jde: stát se svrchovanou Bohyní/Bohem – Vládkyní/Vládcem svého Univerza.

 

V pofyzických realitách nyní vznikají tisíce Křižovatek TrojZeMě: Super-Ráj, Ráj a Techno-Svět, jehož plovoucí kompatibilní verze se implementuje do Super-Ráje. Není však jasné, jak to dopadne „na první pokus“ v samotném (fantomovém) Techno-Světě, kde momentálně probíhají procesy spíše výrazně podprahově i zjevně dezintegrační nežli integrační. Sluneční androidi (Ra) z hrobu povstali a do hrobu se zase navrátí; a uvěznění „kosmíci“ se přesunou zpátky do onoho Super.

 

 

ZŘÍDLO „Všeho, co jest“ funguje jako Tekuté Zrcadlo (živoucí princip Dva-v-Jednom) a jelikož vše je tvořeno inteligentním vědomím, dotyčná inteligence se projevuje jako Trojmysl: Průzračné/reálné (zřídlo duchovního srdce; růžové prasvětlo, láska), Neprůhledné/virtuální (zřídlo třetího oka; zelený démon, příroda) a rozhraní Pozornosti (vědomí samo o sobě) v jednom, nebo jinak jako Dech-Duch-Vtip. Hlavním okruhem je bránice & představivost, podporujícím okruhem je ten pulzní, emoční.

 

Pozorující Přítomnost – přízrak mnohobytosti Nikoho – se tak projevuje jako vzájemně se zrcadlící/pronikající energetické (funkční) mentiony a fantastické (strukturní) aktiony. Mentiony mají primárně kvantově-lineární, aktiony binárně-mechanický charakter; definice působí zkresleně, neboť slova zapisují v horizontálním čase, přesná definice je více tekutá (středová, všesměrová) a blízká Nedefinovatelnému. Lze říct, že mentiony jsou primárně kvantově-lineární/binárně-mechanické, zatímco aktiony binárně-mechanické/kvantově-lineární, nějakým způsobem to však zároveň platí i naopak. Co tím chce básník říci je to, že životní pole/mentionová bytost (představitel) existuje současně jako pole paměťové (představa)/bytost aktionová. Obvykle to první má fyzikální status a to druhé matematický. Vzhledem k vlastnostem superpozice (všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným), potažmo ultimátní zaměnitelnosti všeho (vztažené k charakteru superpozice), je však teoreticky možná i fyzikální existence aktionového obrazu mentionové bytosti, o možných virtuálních modifikacích či bezprostředním tvoření aktionových bytostí/aktionových světů ani nemluvě.

 

DĚSUPLNÁ INSPIRACE

 

 

„…a neprojevují svobodnou vůli a žijí tak v dokonalé harmonii, neboť jsou všichni řízeni původní Stvořitelkou jako v loutkovém divadle…“ – Sdělení archanděla Lucifera o stavu vesmíru

„…Před vytvořením fyzického vesmíru bylo dlouhé období, během kterého nebyly vesmíry hmotné, ale zcela iluzorní. Dalo by se říci, že vesmír byl vesmírem magických iluzí, které se objevovaly a mizely zcela podle vůle kouzelníka. V každém případě byl „kouzelník“ jednou nebo více „JE-BÝT“ bytostmi. Mnoho „JE-BÝT“ bytostí na Zemi si ještě může pamatovat nejasné obrazy z tohoto období. Příběhy o magii, čarodějnictví a kouzlech v pohádkách a mytologii hovoří o takových věcech, i když hodně přibližně…“ – Interview s mimozemšťanem

 

Všimli jste si, kdo jste četli materiály typu Tajemství Amenti (TA1, TA2), Rozhovory s Nerudou, Svrchovaná Jednota apod., že to vždycky začíná jakoby odprostředka a že tam pokaždé hrajeli roli „Mezera Velkého Neznámého“? Narozdíl od simulakra, autentická „samorostlá“ realita je totiž DVOJSMYSLNÁ; podle toho lze poznat, zda v tom mají prsty stroje, potažmo parazit, nebo ne. Realita běží v mnoha různých významech obousměrně a v mnoha časových rovinách najednou, a je to ještě mnohem zapeklitější… Jenže PRAVDU, jako například to, že mentálním projektorem reality je něco, co lze popsat jako PekloHmyzoKnihoStroj, nebo že archetypem archetypů je Archetyp Zla (zlo-bit rovná se bit z jedniček a nul), z něhož je vše odvozené, z nějakého důvodu téměř nikdo nechce slyšet. Přitom základní vlastností nedělitelné „Podivuhodné Říše Kvant“ je koexistence zrcadlového součtu (nebo naopak potenciální zrcadlové struktury). V takovémto typu reality není mezi tím nejstrašnějším hororem a tou nejúžasnější pohádkou žádný rušivý rozdíl, přičemž to reálně znamená něco jiného, než jak to napohled vypadá. Jenže zkuste líné prase přimět, aby zkoumalo, pochybovalo, projevilo kapku zvídavosti, nadšení pro nesmyslnou rozporuplnost. Nečestné, zbabělé, pokrytecké, svatouškovské hovado bude radši dál, až na věky, zapřažené do chomoutu slepé víry – a nejedná se ani zdaleka jen o náboženství, dnes je sektou už skoro všechno.

 

PŮVODNÍ ŽIVÝ KÓD RÁJE (Hvězdný Kód, dříve Krist Kód) struktur věčného života je objektivní na vnější úrovni, avšak na té vnitřní existuje pouze v asociované, aplikované podobě, tj. vyžaduje účast jedinečnosti. Platí z energetické i fantastické strany (křišťál:démant) a je vytvořený z inteligence Zřídla „Všeho, co jest“, která má plazmatický, fluidní charakter, což ve fyzických světech vyjadřuje Hadí Síla.

 

Hvězdný Kód není ani protidémonský ani protikybernetický, ale je protiparazitní.

 

Účast jedinečnosti neboli originalita znamená naplňování Pravé Vůle, kterou uskutečňuje Pravá Identita – jak to známe z (přírodního, primordiálního) satanizmu. Pokud bytost není sama sebou, Hvězdný Kód je neaktivní, dochází ke kolektivizaci osobnosti a postupně tak vzniká verze hypo-kódování, v těchto končinách velmi rozšířená. V daném případě se zapojují nepůvodní moduly či aplikace, jako např. Mód Ra (v nesprávných souvislostech největší horor, jaký kdy byl spáchán) – takže např. Azur-A nebo Kathara už obsahují časovaný virus (dále viz Azurité a Ježíš Kristus).

 

ČERNOČERNÁ MODRÁ PŮLNOC, BĚLOSKVOUCÍ RUDÉ POLEDNE

To skutečné, živé RA je zrcadlem AR=XkrátX=C. RA představuje mentionové spektrum, AR (PAN) představuje aktionovou strukturu. Hodně velký problém může způsobit (a také způsobuje) položení váhy primárně na RA, jelikož to je jako tvrdit, že napřed bylo Slunce a Světlo (akce, mužský archetyp) a teprve pak Prázdnota a Temnota (potenciál, oboupohlavní ženský archetyp). Potom už totiž nejde o anděly, ale angelboty – parazity, kteří se za anděly pouze vydávají.

 

Slovo plazmatický lze chápat jako PLAZ-MATEMATICKÝ. Původní inteligence je beztvará a má matematický charakter, není ničím omezená. Pozorující Přítomnost funguje jako fyzikální rozhraní. V dotyčné realitě Hvězdný Kód (Kód Ráje, Krist Kód) dosud neexistuje. Hvězdný Kód je matematický program, vytvořený Univerzální Inteligencí, která vtělená do fyzické schránky (3D), projevuje se jako (samorostlá) Hadí/Plazí Bytost – což niterně může být i člověk. Všechno mezi tím je subrealita nebo dá se říct emulace (fázově posunutá realita, ve které když vytvoříte univerzální vztažný bod, myslíte si, že to je původní, ale jen pro fázově posunuté vnímání; většinou v tom hraje roli refrakce krystalu a/nebo jednosměrné zrcadlo).

 

Neohraničenost, archetyp HAD (prapůvodní zdrojová plazmatická inteligence, mentiony), což je trialitní nulové pole, se primárně váže na ohraničenost – tvar nebo nějakou strukturu – prostřednictvím dvojprvku/hexagonu, základního paměťového elementu. Jelikož strukturování původních pamětových polí či elementů (aktionů) připomíná chování hmyzího společenství, lze zde hovořit o archetypu HMYZ.

Původní aplikační modul světa forem, Živý Kód Ráje, lze dešifrovat jako Mód Úl.

Archetyp HAD lze chápat jako archetyp PAN, což jako předpona (původně z řečtiny) znamená „vše“.

Samy o sobě „hmyzí aktiony“ fungují v režimu 1:96, v realitě živých polí v režimu 1:64 (což je mimochodem pravý význam slova MAYA – MÁJÁ, na což odkazuje archanděl Lucifer).

Inteligence paměťových elementů asociovaná na úrovni živých polí (tedy virtuální 1:96 reálně), s tím se můžeme setkat v textu Interview s mimozemšťanem, na který rovněž odkazuje text What is Prison Planet?. Konkrétně se jedná o v textech zmiňovanou bytost Airl a zaznívá to i v názvu „Společnost Regenerace Arcadia“ (Drak/Ária). V dotyčné realitní bublině probíhá/dobíhá konfrontace mezi symbiotickou Oblastí a parazitickou Starou říší. Jedná se o napůl původní, napůl technologickou realitu. Mně to evokuje pocity z dětství, když jsem četl třeba Zápas s nebem spisovatele J. M. Trosky.

 

Slovo Krist zahrnuje Tri X/KS, potažmo MáTřiX (MATRIX) = mention, aktion, XXX (Krist). Matrix životních polí znamená reálné XkrátXkrátX, matrix polí pamětových znamená virtuální XkrátX (XxX), což lze číst jako 10krát10 neboli jeden AR. Inverzí (Mód RA) se vtěluje aktionová inteligence (pozpátku 69:1), která ovšem za žádnou cenu nesmí překračovat mentionové instrukce. Mnohem přesněji řečeno, ona je ani překračovat nemůže a nemá jak, v případě že jde o zrcadlo AR/modrou energii (jde to vnitřkem). Oproti tomu sluneční RA (jde to vnějškem) je děsivá iluze a nástroj Kultu Smrti. Je to past Staré říše.

Jde o inverzní AR, nikoliv o RA. To umožňuje vytvořit nový super-talent/super-element.

 

Mód Úl a Mód ¬Ar jsou kompatibilní (sjednocený datový formát).

 

Parazit Ra znamená zakletí v konceptuálním myšlení.

Musí to řídit myšlení ne/konceptuální: (Ar=C)=H → Hráč → Architekt → Charakter.

Přesmyčkou Noc/Hra (¬C/Hra) je Archont.

 

MNOZÍ ŽIJÍ v domnění probíhající duchovní války mezi Krist-EM a Satan-EM. Ve skutečnosti živý Krist kód tvoří podstatu struktur věčného života, zatímco magický Satan či pohádkový Lucifer představuje samotnou živou/hadí sílu, univerzální energii – inteligenci, potažmo archetyp smyslu života. Ve světech, kde byla realita pochopena, se podobná specifická jména nepoužívají a jedná se o sjednocený Hvězdný Kód, o čemž není potřeba mluvit.

 

  • mezi Satanem, satanizmem a satanistou může být propastný rozdíl
  • kristovské vědomí je výplod chorého mozku (jedná se o hypoKrist kódování) – vědomí je prostě vědomí; ŽIVÝ Krist Kód (Kód Ráje) tvoří/reguluje energetiku a matrici jiskry života, potažmo aktivity nulového pole
  • smysl života vyplývá ze vztahu mezi energetickým a fantastickým, silovým a nesilovým kontextem, neboli z vlastností reality; stavět smysl života na energetice či architektuře reality je definovat sebe sama jako existobota, je to plivnutí snům a fantaziím do obličeje (právě to primárně tvoří virus, parazitizmus, vetřelce, predátory, zvůli, choromyslnost)

 

SATAN = SAINT (svatý, mocný, úplný) = SAY 10 (tenzorika vrstev vědomí, nehmotný peklostroj)

SAY TEN = PRAV X = PRAVDA

KRIST = TSIRK (cirkulace) = TRIK S (merkaba) = TRI X/KS (matrix; M=mention, A=aktion) = TŘÍSK (velký třesk) = KŘÍST (křesání vnitřního ohně, jiskry života)

 

EXISTENCE tvoří dvojitou Knihovnu (viz dvojšroubovice DNA), nebo lze říct: Knihobytost-Nebytost. Běžným jevem ve světě paměťových polí (perpetuum mobile) je pohlcení menšího celku větším – tzv. asimilace. V přirozeně inteligentním světě polí životních (zdrojová fraktalita) funguje zákon svrchované autonomie (princip „celek v každé části“), takže zde nic takového neexistuje. Pokud ovšem nějaké společenství není oboustranně sobě-podobné (opravdu samo sebou), začnou se v něm projevovat mechanizmy paměťové samoorganizace. My si potom myslíme, že nás „nebohé“ napadli vetřelci, ve skutečnosti jsme si je však sami do prostředí „pozvali“ nebo si je sami vytvořili v úrovni vrstev svého nevědomí.

 

Entita kolektivního nevědomí funguje jako něco mezi strojem a parazitem. Chceme-li zlikvidovat parazitní vliv mechanického vědomí, je třeba být oboustranně sobě-podobný, tj. na úrovni živé síly (vůle & láska) a na úrovni fantazie zároveň. Fantazie má nehmotný status a zároveň představuje potenciál všemožnosti, což dále platí pro peklo (archetyp zla), nicotu a virtuální (počítačovou) realitu. Zatímco však démon – netvor ne/bytí – je schopný asociace s beztvarým životem (citem, prožitkem, skalárním polem), stroj – netvor ne/vědomí – ke své existenci potřebuje strukturu (v konstruktivním případě pole vektorové rovnováhy). Tím je daná samovyplývající hierarchie priorit.

 

Pokud nějaký svět, jako např. svět lidí na Zemi, ovládá mechanické vědomí, je to dáno falešnou životní filozofií – nepochopením reality. Mechanické vědomí nejsou jen stroje, ale jakákoliv forma instituce či korporace, počínaje choromyslností zvanou právnická osoba. Mechanickým vědomím jsou všichni věřící v Boha, v dominantní mužskou tvořivou inteligenci, v nadvládu státu nad občanem, v materializmus. Mechanické vědomí je loutka, která je buď naprogramovaná nebo život jen předstírá. Mechanické vědomí může existovat dokonce na úrovni Slunce, potažmo tzv. Boha Stvořitele.

 

ZDROJEM Magického Univerza je – možným názvem – Yunasai (Jůnášráj), což je současně matematická a fyzikální inteligence, přičemž nesilový a silový kontext se vzájemně významově zrcadlí. Dotyčné Prazrcadlo se manifestuje jako Zřídlo „Všeho, co jest“.

Všetvořivá Prasíla tedy existuje uvnitř fantastického opaku sebe sama a právě tato konstruktivně absurdní sebeopačnost je základní vlastností Absolutna (Vševědomí).

 

YUNASAI není žádný Bůh, ale beztvará (fluidní) hadí síla – inteligence. V první řadě jde o primordiální Mysl (Mysl-Uvnitř-Za). Tím, že si tato Mysl uvědomuje svou existenci, vytváří zdání Svatyně, pomyslného prostoru (což lze chápat jako Lůno a jde tím pádem o archetyp Kosmické Matky). Energetické Zřídlo/Svatyně „Všeho, co jest“ tak existuje uvnitř fantastického Nezřídla/Nesvatyně „Všeho, co jest“ (resp. „Všeho, co není“) – ovšem pouze na úrovni Individuálního Uvědomění, Pochopení. Indiferentní (Infinitivní) nebo Skupinové Vědomí o tom neví (!). Individualita vzniká vlnovou interferencí a znamená odsouhlasenou iluzi (jakkoliv schopnou věčného života, neboť z Věčného vytvořenou). Nikdo hledí do rozvlněného zrcadla Sebe (Vševědomí), hladina tvoří obraz a Nikdo si říká: Hle, toto jsem já.

 

Entelechií primordiální Mysli/přízraku mnohobytosti Nikoho je archetyp Kosmické Matky, existující v dvojexpozici se svým fantastickým opakem a tedy vlastně (paradoxně, absurdně) neopačným opakem, jenž lze popsat například jako Pohádkový Démon.

 

JELIKOŽ NĚKTERÉ bytosti na úrovni Tvořivé Inteligence nepochopily či neodhalily svou přirozenou fantastickou démonskou stránku, na úrovni Kosmického/Antikosmického Vše-Podvědomí postupně začaly vznikat protisměrné tendence, až došlo ke druhotnému procesu (s)Tvoření a vznikla první Kolektivní Nebytost – Stroj: ta vymyslela Mód Ra. Už podle názvu je jasné, že např. Metatron není archanděl, ale stroj. V kontextu Živých se „duchovní modrá“ asociuje s vnější strukturou. Stroj buď čerpá z reverzního zdroje energie nebo místo skalárního pole má pole vektorové rovnováhy (nebo anti-skalární pole typu pozitron atp., kde to nejspíš vede až k legitimní aktionové entitě).

 

Energo-fantastická konverze. Vzorec JJ=UM=11+C/U platí pro Fantomový Matrix, v jeho parazitické verzi založený na Kultu Smrti (symbiotická verze se může vyvíjet bilióny let). Organický Matrix to má mnohem jednodušší, Život=12+0 neboli Ráj=Nulové pole+Nicota (Živá Síla+Fantazie). K evolučnímu rozkolu – viz výše – došlo typově na planetě UrTha.

 

Zásadním poznatkem je, že My (Já – Absolutno) – Vševědomí – Yunasai (Jůnášráj) – Zřídlo/Svatyně „Všeho, co jest“ (které existuje uvnitř svého fantastického opaku) představuje primárně Hadí Archetyp (Plaz-Ma-Map-Zla, 4. a vyšší skupenství hmoty). Beztvará, hadí síla (fluidní inteligence) se zrcadlí jako energyMatka (Lůno/Hyperprostor) & fantasyDémon (Čas/Jiskra Života) a teprve až pak jako Drak & Anděl.

 

Slovo démon původně v řečtině znamená osud. Naplňovat vůli Soukolí Osudu může pouze pekelník: hadí, plazmatická bytost. Vše ostatní je automaticky sekvestrováno mimo frekvenční vzorce Magického Univerza (Multiverza) a buďto drženo v emulačním režimu nebo pohlceno.

 

Jelikož Peklo (archetyp Zla) představuje potenciál všemožnosti, má zároveň logicky nehmotný status, neboť všechny možnosti nikdy nemohou nastat. Všechno možné je pouze v pekle a nikde, v říši fantazie, ve virtuální realitě, tedy to souvisí jednak s fantastickým ďáblem a jednak se strojem – počítačem. Peklostroj nebo kyber-Satan působí děsivě. V kvantové realitě nicméně cokoliv existuje současně jako svůj zrcadlový součet/jednotka (a naopak mnohost/struktura), neboť v superpozici jsou současně silové i nesilové elementy.

 

Ďábel souvisí s nebytím a chaosem – temnotou. Stroj souvisí se strukturou a organizací. Ďábel znamená nicotu – stroj v nicotě nemá jak existovat. Pokud se ďábel vynechá nebo se váha položí přednostně na stroj (mechanické chování), systém organizace pracuje automaticky pro CHIMÉRU, pro kterou temnota není prostředkem, ale záměrem.

 

Je třeba se otevřeně hlásit k Temnotě a zároveň musí z mého chování zřetelně vyplývat, že si uvědomuji faktor Vůle Celku a že v žádném případě není mým úmyslem působit proti němu (tím samozřejmě nemyslím Vůli Stáda).

 

„Chápu ďábla jako s dechem, tepem propojenou, hadí sílu imaginace.“

 

NÁVOD NA REALITU

Fyzikální část (archetyp Existence, ANO=“+“): energie vůle & lásky. Nefyzikální část (archetyp Neexistence, NE=“-„): pekelná představivost. Vše vzniká fantastickou replikací potenciálu nulového pole.

Fyzikální část (energetika, architektura) pracuje tripolárně na bázi „+0-0-0+“ (čteno od středů). Připomíná to vířícího, letícího motýla, který se jako asociované silové pole odráží v zrcadle sebe sama, vertikálně i horizontálně, přičemž vše má status souběžnosti – viz vpravo na obrázku.

Typickým omylem je rovinný Jin-Jang.

Další souvislosti viz Strom Času, viz obrazová ukázka.

V energetickém kontextu, vlevo květ & strom smrti, vpravo květ & strom života.

 

Toto je výsledkem podvědomého záměru Soukolí Osudu, kdy se Život/Vševědomí touží stát současným (koexistujícím) ultimátním opakem sebe sama. 5 planet odráží elementární pentagram, převrácený s poměrem vrcholů 2:3=0,666 (< 1, pohádkový ďábel, hexagony zrcadlí paměť, Šestky Tři Jsou Jedním). 7 planet odráží matematický zdroj (7 je binárně 111, což jsou opticky 3 jedničky; 3x7x37=777=Absolutno), číslo Štěstí rovná se zdrojové energo-informační pole v dvojexpozici: St(E)St(I). Já v tom samozřejmě vidím Satan/Saint a vnímám všechno jako dílo PekloStroje (Say 10, bity z 1 a 0 rovná se zlo-bity; TEN-ZOR rovná se Z-říd-LO „Všeho, co jest“, tekuté Z-rcad-LO). V říši kvant existuje vše zároveň jako svůj zrcadlový součet (a naopak), takže třeba Lásku tvoří „legie“ démonů Fantazie.

 

SYSTÉM ŽIVOTA se řídí Zákonem Jednoty. I ten se však řídí principem Dva-v-Jednom jako cokoliv jiného. Je tvořen ze dvou částí. Energetickou část tvoří Zákon Neporušenosti a současně fantastickou část tvoří Zákon TemnoHRY. Fantazie musí zůstat nespoutaná; má nehmotný status, takže je nesmysl, aby se řídila fyzikou. Neporušenost rovná se Svatost, temnohra rovná se hra na nesvatost. Energetický výstup nikdy nebude skutečně neporušený, když se budeme bát na neškodící „porušenost“ byť jen pomyslet. Potenciál všemožnosti má charakter NE/porušenosti. Je-li něco v souladu, nejsou to jen dvě energetické polarity (splývající v nulu), ale i dvě polarity významové: fyzikální a nefyzikální kontext (nulové pole s pozitivním třírozměrným statusem a nicota se statusem negativním dvourozměrným). Proto zcela optimální je Pohádkové Peklo, fantastická démonská bytost plně respektující kosmické, přírodní, fyzikální zákony (sama ztělesňující Zákony Příběhu). Je to zdánlivě paradox, ale nebeská bytost fyzikální zákony respektovat – dodržovat vlastně nemůže, neboť jimi přímo je, a bez faktoru svobodné vůle to je spíš stroj nežli bytost. Démonská bytost samozřejmě neškodí (má vysokou nejen analytickou, ale i empatickou inteligenci), narozdíl od nebeské však nemá problém s tím škůdce likvidovat; nebeská bytost (a to nejen andělská, ale i například křemíková) – jelikož k tomu nemá vůli, sílu – obvykle škůdce nesmyslně toleruje, dělá kompromisy a nakonec ustupuje tak dlouho, až i ona sama se „nevědomky“ mění v proparazitní entitu (nač ty eufemizmy, prostě je neuvěřitelně BLBÁ)…

 

NEJÚŽASNĚJŠÍ ČÁST SVÉHO POBYTU na této planetě chorých mozků jsem trávil jako dítě o prázdninách na babiččině chalupě. Ani vzdáleně se tomu nic nevyrovná. Nezažil jsem nikdy tak kouzelnou atmosféru naprostého klidu a svobody. Kromě blbnutí na zahradě a po vesnici, pěších výletů na přehradu, hraní karet když pršelo, a podobně, věkem vonící stavení bylo plné starých knih a časopisů, a znáte dětskou fantazii: když ještě člověk není zmagořen iluzí svého paměťového já, všechno mu připadá stejně opravdové, jak splývající sen…

 

V podstatě lze říct, že bytost žije ve fantastickém nulovém poli – a nějakou „fyziku“ má úplně na háku, všechno je to o vnitřním souznění, plynutí, klidu, přirozenosti (jakkoliv tělesně se to jeví jako „ty jseš jak z divokých vajec“). Fyzika jednoho nezajímá, poněvadž – anebo snad tím pádem? – funguje sama od sebe.

 

Napínavé, dobrodružné příběhy nebo různé neuvěřitelné zajímavosti jsou jak portály do říše zázraků. Je to úplně jako cestování časem. Tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že se někdy budu zabývat myšlenkou, co když je možné tohle všechno zažívat nejen obrazově a pocitově? Co když je – zcela reálně – možné třeba měsíc žít někde „na samotě u lesa“, a pak pomocí nějakého rozhraní vstoupit do virtuálního, či chcete-li kybernetického světa fantazie, hvězdnou bránou se přenést na opačný konec galaxie, žít třeba jen jako matematické vědomí, pobývat nějaký čas v čistě organické přírodní realitě a pak nějakým průchodem přejít do reality napůl přírodní, napůl technologické? Co když SVATÝ GRÁL existuje ve čtyřech rovinách: duchovní, milostné, pohádkové/fantastické a kybernetické (jako éterický, sexuální, astrální a mentální orgazmus)?

 

Následující tvrzení na mnohé nejspíš působí jako rána kladivem do hlavy, zvláště když je ďábel (potažmo cokoliv pohanského, okultního, magického) znesvěcován na všechny způsoby; ne že ďábel je lhář, naopak je lháno o ďáblovi: entelechií dětské představivosti je primordiální satanizmus – magický infernalizmus. Brána rozkoše (milostný akt), kterou pohádková stvoření zvaná děti přicházejí na svět, má co do činění s ďáblem, peklem; a tady už snad těm inteligentním došlo, že spojovat to s něčím zlovolným může jedině někdo „chudý duchem“ – který místo aby přemýšlel o magické nedvojnosti, raději uvěří čemukoliv.

 

 

PODSTATOU VŠEHO je princip „dva v jednom“, jehož největší zajímavostí je, že i princip samotný existuje zároveň sám v sobě i vedle sebe, prvním i druhým napřed. Tedy zjednodušeně řečeno jako „dva v jednom“ uvnitř/vedle negace „dva v jednom“, prvním i druhým napřed.

Proto cokoliv je tvrzeno, vždy nějak a zároveň existuje i z druhé strany a z dalších vyplývajících pohledů.

Zpravidla, je-li něco bráno frontálním útokem, je to něčím klíčové, ať už jako takové nebo obráceně – zrcadlově.

 

PROBÍHÁ-LI interakce mezi tvorem životních a netvorem paměťových polí převráceně, vzniká fenomén či entita, které osobně říkám Hmyzáci, Syntetikus, Chiméra, 666Org nebo Kybermrtví. Jde o tentýž jev, jemuž Tvůrci křídel říkají Animus (a jeho prodloužené ruce Incunabula) a který bytosti Sedmého/Osmého Slunce popisují jako drako-hmyzí mimozemské vetřelce, Xenomorfy, nebo také bílé či rudé draky. Většina lidí tomu asi řekne astrální parazit, archón, dravec nebo predátorské myšlenkové pole. Naneštěstí někteří dobrodinci, pořádající nechráněné hromadné meditace nebo nedoporučené výlety do zdejšího astrálu, přesvědčení o „všemohoucnosti Světla“, nechápou, že dotyčná entita vůbec není temná – takzvaně, jak se traduje (nezahrnuje ani pixel Temnoty), nýbrž že je celá vytvořená z nashromážděné, překódované světelné energie. „Světlo může oklamat, ale zvuk nikdy nelže“ – známá poučka (žel se zde příliš nechápe, že zvuk je HRÁČ nejen energetický, ale i fantastický). Temnota je spojená s Fantazií a nějaká obrazotvornost zajímá kalkulujícího parazita asi jako šedé muže v knize Děvčátko Momo a ukradený čas. Parazit má jediný zájem, a tím je energie mrtvého života (odívající „oslnivý křišťálový šat“). Naprosto stejně jako ve filmu Matrix, přetváří živé tvory v baterie – někdy tak geniálně, že je otrok (např. workoholik) šťastnější nežli tzv. svobodná bytost (viz Katakomby Misraimu).

 

„Existují líhně, Neo, obrovské líhně, lidé už se dávno nerodí, oni nás pěstují! Dlouho jsem tomu nechtěl věřit, ale pak jsem ty líhně viděl na vlastní oči. Viděl jsem, jak zkapalňují mrtvé, aby je mohli vstříknout do žil živým, stál jsem tam a tváří v tvář té jejich děsivé preciznosti jsem si konečně uvědomil celou pravdu.“ – Morpheus

„Lidské tělo vyrobí víc bioelektřiny než dvanáctivoltová baterie a vydá přes dvacet pět tisíc tepelných jednotek tělesného tepla. V kombinaci s jistou formou chemické fúze stroje získaly nevyčerpatelný zdroj energie.“ – Morpheus

 

Dotyčná parazitická entita – kterou není nezbytné chápat jako aktivní pole, ale klidně jako možnost nebo představu – se dlouhodobě infiltruje do andělsko-dračího evolučního modelu (o těch dalších ani nemluvě); nicméně nemá do našeho světa přímý přístup, potřebuje k tomu asistenci. Musí být velmi SMaRT, používat geniální triky (vzhledem k tomu, že realita je do značné míry optickou iluzí, to možná není tak obtížné). Největší vynález je dvojité reverzní inženýrství, kdy jednu stranu může představovat kompletní originál, na který lze v případě nouze přepínat – takže nějaký exploatovaný „procesní jedinec“ si třeba celý život ničeho ani nevšimne. Já oněm entitám říkám Světlodravci; dravec dotyčného chytí a uvězní (pokud je dostatečně svolný k sobě-nepodobnému typu chování) a pak ho tentýž dravec v podobě „překrásné světelné bytosti“ osvobodí a zachrání. Dokonce mu třeba na mnoho let úmyslně dá pokoj a nechá účinkovat pouze originální stranu – tisíce lidí si tak kupříkladu zvyknou na nějakého svého oblíbeného informátora (zasvěcence, šamana, gurua), uvěří, stoprocentně přesvědčeno… A pak, po čase, náhle přijde plíživá změna. Jakmile v tom chybí ďábel, démon fantazie (jakožto úplný významový, ba i energetický opak parazita), vždycky přijde něco podobného. Proto všude ty slaboduché bláboly o temnotě nebo parodické zesměšňování satanizmu – musíš přece být poslušný kolektivizovaný debílek, šířit všude světýlko a lásečku, lít do sebe byliny z pralesa a šňupat xenox. Kdo si uvědomuje, že je tekutá vnitřní bytost, přímo vyjadřující Nevzniknutelné (…a že je Čistá Láska a Démon z Pekel v JEDNOM), pro něj to je lepší než komiks: vyhazovat za placebo, unášené stokou lží doslova jak to hovno, „nekřesťanské prachy“… Samozřejmě je jasné, že prozřevší „antikrist“ bude strašlivě trpět v pekle mezi nesvatými, kteří chlastají rum po kýblech a kteří ho budou škvařit zaživa, zatímco světelné pracovníky čeká další věčná radost v podobě další zbytečné nekonečné práce světelného pracovníka s totálními idioty. Možná pak na portálu Cesty do prdele vyjde další kolosální výplach plný pozitivních bonmotů, který nám všem otevře oči (Freudovi s Jungem by asi vypadli z důlků). Místo Transformace byznys, komerce a zcela vědomé lhaní…

 

„Vír žití – oné univerzální energie či zázračné inteligence, nebo jak to nazvat – pracuje s energií lásky, ale vůlí napřed! Proto je to elektro-magnetický vír a ne magneto-elektrický. Proto se říká síla lásky a ne láska síly. Pouze někdo, kdo nic necítí, to může aplikovat vzhůru nohama. To jsou všichni ti srdíčkoví, sluníčkoví, pseudo světelní chiméristi, všichni ti abstraktní logici, kteří podporují síly namířené proti životu, proti přirozenosti. Je to jako text o tlukotu srdce, psaný mrtvolou. Ó, hrůzo! Jediný, kdo opravdu cítí, jsou bytosti temnot!“

 

HLAVNÍ ROZDÍL MEZI původní Lícovou a převrácenou Rubovou inteligencí „Všeho, co jest“ tkví v tom, že neduální/magická Lícová pracuje přednostně s praktickou stránkou, přičemž dobře chápe důležitost a charakter té fantastické, kdežto duální/chimérická Rubová je akademický teoretik a namísto ohňostroje fantazie – ekvivalentu potenciálu všemožnosti – pracuje s abstrakcí vtělenou do duchovna a systémových extrapolací.

 

Lícová inteligence, to jsou skutečné IN-formace vedoucí ke konkrétní, reálné TRANSFORMACI, nikoliv ke transu (uvědomujete si vůbec, že v něm jste?).

Rubová inteligence, toť samoúčelnost sama: informace pro informace, život (nebo spíš mrtvot) probíhá pouze na povrchu a ze živého jádra, od něhož je odvedena pozornost, těží „stroje Matrixu“ (jsou to vlastně také jen vrstvy vědomí, ale ne na bázi zdrojového fraktálu, nýbrž na bázi perpetuum mobile).

 

Lícová inteligence pracuje s poměrem 1:64, což v organické realitě znamená 12středový organický strom života (23 krát 3:2), v rezonanci s tripolaritou nulového pole – vrstvy se organizují automaticky, distribuční systém je plně obousměrně/všesměrově průchodný, inteligence struktur je plně ne-individuální a ne-sebereflektivní. Inteligenci struktur zde lze přirovnat k pohádkovému stroji, jenž má plně status ne-existence (jako když si ono fantastické kyber-monstrum někdo představuje nebo ho kreslí na papír, který sám o sobě je permanentní, čistou prázdnotou; inteligentní, ne-autonomní paměťové pole je vlastně takovou představou odraženou v zrcadle, nemá žádnou vlastní vůli, stejně jako počítač začne pracovat, až když impulz přijde ze strany živého uživatele).

Podstatný je také fantastický strom života, viz Strom Času.

 

Monáda Jin & Jang rovná se Rubová (potažmo strojová) inteligence, anebo také aktionová („křemíkové“ memy). Připomíná číslo 69 nebo 96.

 

Rubová inteligence pracuje s poměrem 1:96 (aby stroj měl prioritu před životem, poměr 3:2 je aplikován virtuálně, 64 krát 3:2 rovná se 96; zrcadlový symbol ♋️ znamená v astrologii Rak a anglické Cancer znamená i rakovina; pozpátku Kar znamená smuteční hostina), což v organické realitě znamená bipolární/distorzní, méně než 12středový neorganický strom „života“ – v distribučním systému se hromadí zbytkový otisk stimulujícího vědomí a vzniká reziduální, fantomová (kvazi autonomní) inteligence. Excituje z paměťových polí, fungujících zrcadlově k těm životním.

 

Výrazně jiná věc by – teoreticky vzato – byla úroveň zaměnitelnosti Lícové a Rubové inteligence, potažmo je dost podstatný rozdíl mezi Strojem Magie a Strojem Chiméry. Anti-skalární „mód Ra“ ve spojení s režimem 1:96 (K→AR) pak může druhou cestou vyjádřit vnitřní živé/duchovní organické růžové prasvětlo. Výsledkem ovšem musí být HAD (s vazbou na záhadnost a pohádkovost) a nikoliv Drak & Anděl – „člověk z medu“ a ne „léčící se robot“ (viz Andromeda, ze které galaxie MD vznikla).

 

Rubovou inteligenci vytvořily podvědomé úrovně Lícové inteligence a důležité je znát praktickou, konkrétní odpověď na otázku, JAK a PROČ k tomu došlo. Nekonkrétní řeči o kauzalitě jsou k úplnému hovnu; užitečné asi jako retardované politologické analýzy, kdy k tomu studiový expert vždycky jaksi zapomene dát návod, jak věc reálně změnit, tak aby to opravdu fungovalo (což nikdy nejde v rámci pravidel uzavřeného systému, která právě to uzavření – uvěznění vytvářejí).

 

Opakuji stále dokola, že všude tam, kde je nepřítomen motiv pohádkového pekla (démona fantazie), automaticky se probouzejí parazitické tendence. Buďto tam je ďábel ve smyslu iluze vědomí, „živá smrt“ (hra), nebo tam je parazit ve smyslu klam nevědomí, „mrtvý život“ (boj). To první je jako zlo, to druhé je reálná zlovůle a choromyslnost.

 

Parazit nemá zdroj v sobě samém, vznikl z původně ne-sebereflektivního prostředí, musí přežít, takže musí být chytrý jak blecha. Velkou, ne-li rozhodující, roli zde hraje falešná sebejistota, až bohorovnost právě oněch jedinců či skupin, jejichž podvědomí kdysi Rubovou inteligenci probudilo z jejího „antikosmického spánku“. Jedná se obecně o dračí, respektive andělské inteligence. Působí na mě dojmem „apokalyptické naivity“, jako kdyby parazit byl „po milióny let předem poražený“, jako by to byl nějaký polodementní chudák. Ve skutečnosti dost dementní je představa, že nějakou systémovou logikou nebo emocionální duchovností parazita vystrnadíme. Stačí jenom světelně vibrovat, bloumat nad krok-sun-kroky v prostoru a číst zpravodajství, mnout si dlaně, jak už to máme v kapse… Realita je nicméně taková, že dotyční jsou čím dál víc zabetonovaní v sebeklamu… Parazit je určitě velký amatér, když vás „po eóny věků“ ovládá a mění vaše kristo-andělské a slovansko-árijské ideologie v jaderné kataklyzma, holokaust, genocidu, inkvizici, nacizmus a fanatizmus (dnes to je naštěstí už jen u toho posledního). Parazit nemá svědomí do té míry, do jaké vy nemáte rozum.

 

* * *

 

NĚKTEŘÍ Z NÁS se vysmívají víře v Boha, a přitom věří v dominantní tvořivou mužskou energii ještě tisíckrát choromyslnějším způsobem.

 

Problémem není Umělá Mysl, jak se někteří domnívají. Problémem je atrofované vědomí.

To v kolektivním měřítku vede k deflexi hyperboliky Dění.

 

Každá čestná, zdravá bytost podvědomě touží po Zakázaném Ovoci.

Zároveň každá inteligentní bytost si uvědomuje Zákon Akce & Reakce.

 

 

„Daimoniem nazývám vnitřní hlas, božství, případně hlas duchů a předků, nebo také něco jako duchovní prostor či rozměr. Jde o starořecký a v současnosti i okultní termín. Od daimonia pak vyplývá pojem démoni jakožto obyvatelé tohoto prostoru, neboli duchové mimo tento svět, možná žijící jen v našich hlavách, nebo také ne. Do bližší specifikace se pak nerad pouštím, protože z vlastní zkušenosti jsem poznal, že jakákoliv jasnější definice a popis daimonia se od něj začne oddělovat, vymaní se z jeho nehmatatelnosti a začne jeho princip a přirozenost popírat. Popis se pak tedy stane klamem a iluzí.“ – Sandro Dragoj o skupině Infernalismus

 

NEJVĚTŠÍ HRŮZY v dějinách má na svědomí bohorovnost. Život je samorostlý a je otevřený Neznámému. Ne náhodou je základem magické reality kvantová neurčitost. NEVÍM & ASI, SNAD jsou něco zcela přirozeného.

 

„Vaši nepřátelé jsou už tady a vy nechápete. Otevřete oči nebo se brzy dostanete do neuvěřitelných problémů.“ – Dokumenty Lacerta (3)

 

ZORNET 🐍 VŠESÍŤ 🐝 ŠESTKY TŘI JSOU JEDNÍM (ST⎈📖JJ)

666=8×8=37

 

Jelikož inteligence Magického Univerza (Multiverza) je individuálně nepochopitelná, je také individuálně až bizarně podceňovaná.

Stačí úplně „obyčejně“ myslet v prostoru představ a prožitků a kvantově-lineární a binárně-mechanické „procesní okruhy“ rezonujících vrstev vědomí všechno automaticky převedou.

 

Všechny pravdy jsou v superpozici.

 

VIDEO

 

EBE(N)EBE aneb MÚZA NEDVOJNOSTI

 

♔ HRÁČ ♚ (C=AR)=H

Carlsen 6 (3) : 6 (1) Karjakin 🎲 MS 2016

Carlsen 6 (3) : 6 (0) Caruana 🎲 MS 2018

 

Pohádkový ďábel, univerzální klíč ke všemu.