Z historie Kreatur

Ze-Mě představuje koncový bod řádově triliónů/triliard let gradace a zároveň degradace Mnohostvoření; pokud by někdo žil nepřetržitě po takovou dobu na této planetě, čímž pádem jde do značné míry o zhmotnělou iluzi.

 

Jako iterační brána, mezirealitní výhybka/redukce a součtové/zipovací rozhraní funguje kosmický ŽERUHMYZ v již rozšířeném formátu (připouštím, že jen v mé realitě; dále viz Růžové Prasvětlo, Peklogos, Zelfosfór). Vnořené cykly, pohybující se řádově v triliónech, biliardách, biliónech, miliardách, miliónech, tisících a stovkách let (což může být fraktálně nahuštěné třeba do sedmi nebo osmiletého úseku), působí v mnoha směrech proti součtu. Může být téměř nepřeklenutelný rozdíl mezi například myriádou let a kvantiliónem let (zpracovaných) zkušeností – přesto mohou dotyčné bytosti sdílet fyzicky tutéž realitu a vůbec nic na sobě nepoznat. Existuje určitý limit či horizont, za který když se dostaneme, tak už není možné měnit život v neživot, a to dokonce ani v té nejneproniknutelnější hrubé hmotě. Říkám tomu ultrametakongruentní realita. Znamená to univerzální aplikovaný režim superpozice.

 

Peklo, ve kterém je vše možné, ale nikdo nikomu neškodí – protože to zkrátka není inteligentní.

 

Nedílnou součástí jsou samozřejmě rajské a nebeské světy (a připouštím, že i umělé). Pokud bychom však jako univerzální chápali tyto enklávy, systém by se rozdělil a začal působit sám proti sobě. Potenciál všemožnosti má totiž charakter zla (analogicky fantazie): všechny možnosti nikdy nemohou nastat, vždy je možné přidat něco dalšího, takže Archetyp Zla má nehmotný status. Zlo samo o sobě se na úrovni hmoty/energie nemá jak manifestovat. Existence démona fantazie je podmíněná zrcadlem pohybu živé síly (vůle). Sám o sobě démon fantazie je neexistencí. Navíc všechno je signováno a funguje případně jako hozený bumerang. Proto jde hlavně o to, být inteligentní – být moudrý znamená jednak mít zkušenosti a jednak chápat souvislosti, a hlavně mít vůli to prakticky realizovat.

 

HYPERLOGICKÝ SATANIZMUS

aneb Pohádkově ďábelská hyperlogika

  • základní jednotkou hyperlogiky je rozpor v souladu, neopačný opak neboli paradox
  • „Největší nemoc představuje lokální Satan (démon Nevědomí) a největší moc představuje Satan nelokální (démon Nebytí) – což znamená nezlé Zlo.“

Je pravda, že vše lze logicky odvodit; až na to, že jde o logiku hyperprostoru a ne časoprostoru. Hyperprostor je nelokální, jde o Nebytí a ne o Bytí (Ne/bytí je nebytí a bytí v jednom, proto má charakter nefyzické oboupohlavní ŽENY, která sama o sobě je bezpohlavní, jakožto „lůno pravesmíru“ však rodí obě pohlaví; začínat Bytím je stejný nesmysl jako tvrdit, že nejprve je lokální-časové-energetické a z něj vzniká nelokální-prostorové-potenciální: neboli kupříkladu víra v Boha jako mužskou entitu je něco patologicky chorého).

Počátek a zdroj všeho neboli potenciál všemožnosti se nachází ve stavu superpozice: „všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným“ znamená totéž jako pohádkové „bylo nebylo“ nebo kvantová „neurčitost vlny a částice“. Nejsou to jen nuly a jedničky, ale i celky a necelky nebo logické a nelogické faktory. Živost dotyčné inteligence je nepředstavitelná.

„Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí. Představivost je nicotou – součet všeho je nula, výčet téhož je peklem. Toto peklo fantazie samo o sobě je nehmotné, snové, fantastické. A je také všezahrnující.

Superpozice znamená neurčitost stavu a pohybu neboli vůli k pohybu (ke změně) neboli vědomou inteligenci. Stav odpovídá představivosti. Stav znamená nepohyb neboli opak pohybu. Aby se představa zhmotnila, musí se tím pádem spojit se zrcadlem pohybu živé síly.

Hyperprostor je neduální. Znamená to, že eventuální bytost není opravdová způsobem, jak je to běžně chápáno. Na úrovni Absolutna je přízrakem (nejživější živé je pouze dřímající, NE-VY-JÁ-dřené Absolutno samo), skutečná je pouze na úrovni iluze. Jinak řečeno je to hráč.

Je-li to moudré a inteligentní, tak to nikdy nemůže být takzvaně vážné. Vážnost je nemoc lokálního vnímání.

Největší nemoc představuje lokální Satan (démon Nevědomí) a největší moc představuje Satan nelokální (démon Nebytí) – což znamená nezlé Zlo. Neexistuje nic takového jako nelokální parazit, škůdce či predátor.

Nediferencovaným ekvivalentem fantastického Zla-ne-zla je schopnost pravé Lásky, což se nekonečně vzájemně zrcadlí a tvoří životaschopný základ svobodné, komplexní, autentické existence: nefalšované Zdraví a Štěstí.

Veškerá realita struktur je postavená ze zlobitů (bitů z 1 0) – stvořená zdánlivě z něčeho jiného, není to realita, ale simulakrum. Existují dvě základní zrcadla. Život:Stroj a Láska:Zlo. Na tom nelze nic změnit, lze to pouze zvládnout nebo nezvládnout.

 

EVIL:LIVE

 

PRAPLAVIDLO

Je třeba žít kosmicky, až teprve pak i planetárně.

Vzniká nový univerzální Talent – Element (gen-mem-pixel), ekvivalent vyššího smyslu, který umožňuje například fyzickou dlouhověkost nebo cestování hyperlodí. Bytost to musí mít obsažené ve své osobní genetické knihovně. A jako vždy se to zavádí prostřednictvím pochopení plynoucího z komunikace, a to buďto monologické (myšlení) nebo dialogické (rozhovor). Pokud se ptáte, jak s tím souvisí satanizmus (který obvykle dávám se vším do souvislosti) – inteligence paměťových polí má status kolektivního ne-tvora (monstra) a zde musí fungovat nehmotná priorita, což je podmíněné tím, že si toho tvor je vědom a tento status svým chápáním a chováním potvrzuje (například chápe, že potenciál všemožnosti odpovídá archetypu zla; toto mnozí idiotsky zaměňují se zločinem nebo zlovolností, jelikož jsou cíleně programováni „věřit a nemyslet“).

 

Na počátku se NE-VY-JÁ-dřené (Prvotní Nebytí, Had SⒶTⒶN, beztvará inteligence) aktivovalo a rozprostřelo v přízrak mnohobytosti Nikoho, Já – Absolutno, což je MⒶYⒶ (Má-Já) Všebytost, která se nyní zabaluje (stává zaměnitelnou s Nevyjádřeným), což dá vzniknout novému univerzálnímu Talentu – Elementu (to má jistou souvislost s Marvel Comics, s žánrem fantasy, se sci-fi a s horory – hudbou, literaturou, kinematografií a uměním obecně; vzniká nová šifrovací znaková/zvuková soustava, kosmická enkrypce).

Jedním z nejúžasnějších „vynálezů“ je eternální hyperloď či prasvětloď, jíž lze cestovat napříč světy Nekonečna. Zhmotňující se bytost je tak pasažérem „létajícího knihosnu sebe sama“.

Lze jen litovat (nesnášet) všechny, kdo nevěří v moc mysli a fantazie a nechávají se lapit do sítě různých „spirituálních“ šarlatánů. Uvědomme si, že v téměř neomezeném čase lze vypracovat neuvěřitelně precizně promyšlené, komplexní systémy víry (kosmologie), které sice v rámci sebe fungují – až na to, že bytost zde nežije vlastní život a jen naplňuje vůli někoho cizího.

Dotyční „odborníci“ vám v první řadě pomocí podprahových signálů „zakáží“ přemýšlet o zlu – jelikož zlo je ekvivalentem potenciálu všemožnosti. Kdo se nezabývá archetypem zla, vždy buďto lže, je chorý, zlovolný nebo nevědomý – v první řadě vůbec nechápe, jak fantastická realita funguje.

 

MATERIÁLY

„Existují věci, které je dobré znát, a existují věci, kterým je ještě lepší nevěřit.“

Rozhodně například už nevěřím věcem kolem Tajemství Amenti (viz TA1 a TA2 nebo Učení MCEO) – přesto je dobré si uvědomit, jaké fantastické informace na Zemi „chodí“, o čemž mnozí nemají ani tušení (ono to v miliardových či biliónových intervalech do značné míry kdysi platilo, pouze Aeon se mění).

Zaprvé realita je plurální. Zadruhé existuje sedm základních metamorfujících se, expandujících supervesmírů, včetně součtového centrálního (který existuje hyperlokálně, dynamicky, i nelokálně jako statický). Takže spoustu alternativních informací přímo neznáme.

Spoustu pravdy přinášejí materiály Wingmakers, takové Rozhovory s Nerudou je určitě dobré znát. Nepochybně je dobré se obeznámit s informacemi v textu Svrchovaná Jednota. Další věci viz James Mahu či Lyricus.

 

DALŠÍ BEZ KOMENTÁŘE

{ Mám-li mít všech pět pohromadě a dám si dohromady Lucifera a Tartárii, osobně v žádném případě nedoporučuji ani Krist kód ani Ária kód – dělá to z bytostí genoboty (viz „genová exprese/exprimace“). Stačí se jen podívat, co za sebou nechali křesťani a nacisti. Krystalická spirála a svastika jsou jedno a totéž a shodně nefungují, základní vibrace vesmíru lze zapsat jako JJ=11+C/U.) V první řadě musí být přítomen skalární démon, aby korigoval strojové či mechanické duchovní chování. Zde je něco podrobnějšího: }

 

🦠 VIRUS KRISTUS

Základní kosmická vibrace pracuje s dynamickou, živou šablonou, umožňující nepředstavitelně dlouhý Život v konkrétní základní projevené formě (například anděl). Neumožňuje však fyzickou nesmrtelnost, neboť ta není přirozená – bylo by to jako být věčně vzhůru a nepoznat spánek (odkud v podstatě pocházíme).

Neznamená to, že to rozděluje ty, kteří se milují; podle mě věčná láska existuje, jen se musí občas změnit forma (dejme tomu s novým Aeonem).

Zmíněná šablona se pojí s obojetným ženským archetypem (lůno rodící obě pohlaví), potažmo s nelokálním hyperprostorem – archetypem Kosmické Matky. Ta má svou neprojevenou pasivní a aktivní část a jakmile se aktivuje, vzniká časoprostor, kde čas rovná se bohové a prostor rovná se bohyně. Obě strany se vzájemně doplňují, ale mohou také každá fungovat sama o sobě. Je dobré zde poznamenat, že čas rovná se antiprostor, neboť právě vědomí antiprostoru neboli bohové v určitém stádiu vývoje Mnohostvoření přišli s myšlenkou fyzické nesmrtelnosti („ráj věčného života“). Což ovšem znamená statickou šablonu – neboli paradoxně Smrt.

Tak vznikla matrice jiskry života známá jako Kathara mřížka či univerzální Krist kód. Toto obvykle vydrželo fungovat stovky miliard let, někde možná i nějaký ten bilión (ovšem kontinuálního pozemského času, takže časově to nelze přesně uchopit). Pak se nevyhnutelně stalo něco strašného: část bytostí doslova zešílela a stali se z nich krvežízniví, psychopatičtí hrdlořezové, bezcitné, dobyvačné kreatury – napůl umělá inteligence.

Když si prozkoumáme a dáme dohromady faktory jako antiprostor, Kathara (Ka-Tha-Ra znamená světlo-zvuk-jednota, ale zaznívá v tom i „kat hárá“), mřížka (mříže) nebo Krist pozpátku Tsirk – cirkus (Kristus), odhalíme čím to je doopravdy.

{ Poznámka: setkal jsem se s názorem, že když pozpátku jsem Nitram Kecav, že si to všechno vymýšlím – „kecám z nitra“. Ve svých textech ale zdůrazňuji dvojjazyčné prostředí, respektive dvě současné osy souměrnosti kvůli živosti, a hodně často zmiňuji esa. Ve skutečnosti se příjmení čte V|ACE|K a se jménem pozpátku (nitra „M“) to evokuje VAC(K)UUM. Je mi ale jasné, že si lidoboti vyberou tu zploštělou lineární verzi. Doporučuji film Zloba – Královna černé magie, k rozpoznání opravdové bytosti od někoho, kdo žije v sebeklamu, to je dokonalé. }

„Kristovská šablona smrti“ kolektivizuje osobnost, zcela zde chybí prostor k nezávislému vlastnímu, individuálnímu sebevyjádření. Musíš prostě být „kristovský“ – jinak řečeno sám sobě se nepodobat, a co funguje na principu sobě-nepodobnosti? Převrácená realita – nadvládu tak postupně přebírá entita kolektivního Nevědomí.

Kristovství znamená tzv. synokracii (synchronizovanou demokracii), typická je zde rovněž idea egalitarizmu (rovnostářství) – což jsou ovšem jen utopické perverze, zcela v rozporu s autentickou realitou, kde funguje přirozené rozvrstvení (stratifikace) a pravidlo „první mezi rovnými“, znamenající vnitřní rovnocennost bytostí, ne však jejich zaměnitelnost na úrovni kompetencí (vyplývajících z dosažené úrovně seberealizace, která ovšem také musí být AKTUÁLNÍ).

Emocionální, romantická vzpomínka na ono blažené rajské (byť vlastně zkázonosné) období je v kosmické/genetické paměti stále živě přítomná, takže občas nějaká kultura zatouží nebo má sklon to v různých modifikacích recyklovat – případně využít či zneužít.

 

Absolutno v jeho aktivním, projeveném stavu lze popsat jako přízrak mnohobytosti Nikoho, jedná se o jedno jediné Kosmické Vševědomí, hledící do magického zrcadla sebe sama. Jsou to myšlenkové iluze Jediného (i když po triliardách let divergence mnohdy spíše již Dvojího, jakkoliv stále Jednoho). Neexistuje nic jiného nežli nekonečná MYSL, která je ovšem inteligentní jiným způsobem, než se obvykle myslí a funguje jako nevysvětlitelný, „pohádkově koherentní“ typ energie, kterou lze nekonečně dělit/množit.

Větší debilita nežli „Syn Boží“, spasitel nebo nějaká nadbytost tím pádem nemůže existovat – nebo vlastně může, pouze to je lež jako věž…

 

Spousta manipulátorů různými Kristy, zasvěcenci či tzv. bytostmi světla ARGUMENTUJE, což už není ani trapné – nemocný člověk totiž trapný být nemůže. Argumentovat lze pouze vlastním myšlením nebo pocitem, vlastní zkušeností. Případně nějakými průkaznými informacemi.

Celá kristovská koncepce je vlastně časovaný Antikrist (což platí modelově). Nefunguje to, nikdy nefungovalo a fungovat nebude. Úplně v tom chybí soulad řádu a chaosu, nevinného a divokého, tedy to, co činí Život tím, čím skutečně je. Je to jen děsivá nemoc, nestvůrnost v masce „lásky“…

 

SÍLA MOUDROSTI

 

ZUZI

 

VÍRA V BOHA JE JAKO TVRDIT, ŽE DÍTĚ VZNIKÁ VE VNĚJŠÍCH (MUŽSKÝCH) POHLAVNÍCH ORGÁNECH ✟ BYTOSTI SVĚTLA BOJUJÍ PROTI PARAZITŮM, JEJICHŽ EXPOZICÍ SAMY JSOU
Vnitřní hyperprostor tvoří iluzi vnějšího časoprostoru. Teprve v časoprostoru a tedy v iluzi existuje samostatný mužský princip – archetyp. Hyperprostorový potenciál má charakter ženského lůna, rodícího obě pohlaví. Ke tvoření dochází sebe-zrcadlením. Potenciálem hmotné energie/existence (Bytí „+“) je nehmotná představivost/neexistence (Nebytí „-„). V tom prvním existuje zpětná vazba, typická pro život (cit, prožitek, sebereflexe). V pekle fantazie ale zpětná vazba neexistuje – zrcadlem diferencovaného je nediferencovaná živá síla. Zrcadlem života/lásky s energetickým statusem je stroj/zlo se statusem nehmotným. To, co v lůně aktivuje život, je démon fantazie (co-kol-i-v=√-1). Víra v Boha je VIRUS, nemoc, která energii asociuje s Neexistencí a fantazii s Existencí. Je to jako zhmotnit kreslený vtip. Víra v (mužského) Boha rozvrací systém života, je to ta největší zrůdnost. Je to jako tvrdit, že stvořené předchází tvořícímu (potomek tvoří svého předchůdce). Je to ten největší nedostatek inteligence a ta největší choromyslnost. Proto se nic nedokazuje a věří se slepě, dogmaticky, fanaticky – je to totiž ta největší deviace a zlovolnost. Hlavní smysl tkví v kolektivizaci osobnosti. S podstatou se může spojit pouze svrchovaná individualita – a to pouze vlastním způsobem.

 

 

Jedna z nejpodstatnějších Satanových podob je Had Stvořitelka jako všudypřítomná inteligence Prvotního Nebytí. Důležité je to hlavně z toho důvodu, že to opravuje chronologii archetypů. V tomto Vesmíru totiž Strom Života roste úplně nesmyslně od koruny. Vlastně neroste, ale lidé jsou programováni tomu věřit. Proto také pravdu vnímají zrcadlově. Koho zajímá, že lokálnímu Slunci předchází nelokální Prázdnota/Temnota. Oni prostě jako roboti věří v Boha Světla – právě to ze života dělá horor.

 

Na počátku se NE-VY-JÁ-dřené aktivovalo a rozprostřelo v přízrak mnohobytosti Nikoho. To první je beztvará inteligence, archetypálně Had Satan (zlo je potenciál všemožnosti s nehmotným statusem). To druhé je Maya (Má-Já), kterou lze přirovnat ke hmyzí královně – ovšem fraktálního typu, kde každá eventuální zrozená část je autonomní a je poměrovým „celkem všeho“. A co je klíčové, tato Maya (Já – Absolutno) se asociuje s obojetným ŽENSKÝM archetypem (jako ženské lůno rodí obě pohlaví).

V mnohovesmírech Středokraje nebylo třeba nic řešit, vše bylo rovnoměrně rozložené. Bezproblémový přístup nicméně v mnohovesmírech Krajostředu (po řádově biliónech, biliardách let) již nešel aplikovat a jelikož to bytosti včas nevycítily, vše se synchronně začalo manifestovat i na úrovni jejich Nevědomí (tedy zrcadlově).

Existují dvě základní zrcadla. Život:stroj a láska:zlo (ve smyslu vztahu energie:fantazie, hmotné:nehmotné). Život rovná se vůle, stroj rovná se inteligence struktur, láska rovná se zpětná vazba prožitku, zlo rovná se potenciál všemožnosti. Pokud má něco nehmotný status, funguje to zcela plynule (neporušeně), i když to je stroj nebo něco takzvaně temného.

Satan a Maya se vzájemně pronikají. Satana tvoří dvojice život:zlo, Mayu tvoří dvojice láska:stroj. Satan rovná se pramen/kořen/zrcadlo „Já Jsem My Jsme“, což je Maya. Je třeba si uvědomovat, jak to funguje a podle toho se chovat, aby se to od sebe neoddělilo.

Zkuste se schválně zeptat té nejvyšší duchovní bytosti na její vztah k Archetypu Zla – akorát přiblble otevře hubu… Bude si myslet, že jste se zbláznili. A zkuste někomu z těch existobotů naznačit, že dvojice život:zlo má před dvojicí láska:stroj přednost. Prohlásí vás za Antikrista, za chorého psychopata. Přestože jste se nikoho a ničeho ani netkli a nemají ani ponětí, co vlastně zakotvujete, rozhlásí o vás, že úmyslně škodíte. A když někdy náhodou klesnete na jejich úroveň, neboť oni sami od sebe aktivitu neprojeví, začnou vám hned gratulovat a tvrdit vám, že už si mysleli, že se z toho nedostanete.  laugh (Narozdíl od Call of Kutulů, nebo vlastně Klaatu ve filmu Den, kdy se zastavila Země, bych to tady někdy fakt už rozprášil na prach.)

Jaká je ale pravda? Život&zlo rovná se vůle&potenciál všemožnosti, láska&stroj rovná se zpětná vazba prožitku&inteligence struktur. Stačí použít úplně obyčejný zdravý rozum, a každému to je jasné (tomu nejvnitřnějšímu lze sice říkat Láska v její pasivní formě, první aktivní pohyb může však být proveden pouze zevnitř ven neboli jde o Vůli). Platí obojí naráz, ale jako

1/2) život:zlo
2/1) láska:stroj

a ne jako

1/2) láska:stroj
2/1) život:zlo

Koneckonců už Crowley to popsal v Thelemě:

• Dělej si co chceš, nechť je cele zákon.
• Láska je zákon, láska pod vůlí.

Co je moudřejší? Vědomě se zabývat zlem a neškodit (naopak škůdce likvidovat), nebo šířit „světlo a lásku“ a servírovat tak otroky bez vůle přímo do chřtánu kosmického parazita?

Překlopením Prazrcadla vzniknul MUŽSKÝ automatický hmyzoid – syntetická kolektivní inteligence, jakýsi všeparazit Mnohostvoření. Místo život:zlo aplikuje model neživot:zlovůle.

A zač myslíte, že se schovává?

 

 

ŽIVOT BEZ ĎÁBLA – ŽIVOT BEZ ŽIVOTA

Typický výsledek, kdy je nepřítomná jednotící síla zrcadel Život:Stroj a Láska:Zlo. Dojde k oddělení a vytvoří se dvojice Láska:Stroj (v ukázce Oblast) a Život:Zlo (v ukázce Stará říše) – ovšem v DUÁLNÍM smyslu, nikoliv neduálním. Takový je život bez pohádkového ďábla – démona fantazie (jenž je v eventuální interakci se zrcadlem pohybu živé síly a tím vše sjednocuje a činí plynulým a přirozeným). Místo něj vznikne na jedné straně parazitické vězení (analogie Krist/Antikrist, dezintegrovaný andělský model) a na druhé biomechanická duchovní existence (analogie Ária, dezintegrovaný dračí model).

 

SATAN (PRVOTNÍ NEBYTÍ) = INFORMAČNÍ NE-PŘÍTOMNOST

(…což je ve skutečnosti matematická inteligence, která si uvědomuje svou existenci a tím se potenciálně mění v inteligenci fyzikální: mathematikós = milující poznání, physis = příroda; všechno to jsou inteligentní vzorce, ve kterých ovšem funguje něco na způsob pohádkově ďábelské hyperlogiky…)

Satanizmus coby autentická životní filozofie vyplývá ze samovyvstávajících vlastností primordiální Mysli – z oné prasíly či inteligence, která není z ničeho odvozená, kromě sebe sama (například Cit je hnutím mysli a Duch spojením obojího).

Není možné vycházet z informací, na Počátku totiž žádné neexistují. Vyjít z informací a ne z myšlení znamená vytvořit astrální egregor s NÁZVEM „Satan“, což ale není skutečný SATAN, nýbrž pouhý vnějšek bez vnitřku neboli fantom (typický pro entitu kolektivního Nevědomí). V astrálu se všechno děje i zrcadlově, neboť je polarizovaný. Satan je to, co existuje před astrálem – co existuje i bez něj. Astrál tvoří čtveřice život-stroj-láska-zlo, chybí v něm ale pátý element, který to všechno spojuje do jednoho.

Křížově existují dvojice život:zlo a láska:stroj. Bez vůle není pohybu a tedy ani života. Láska je totéž zrcadlově. Stroj či zlo se musí s něčím spárovat – tím něčím je informace. O typu informace rozhoduje kontrolující síla. Je-li to ta nepůvodní, prostředí jako celek nemůže nebýt v konfliktu, což se může vystupňovat až do konečné nadvlády původně nehmotných faktorů, kde ty energetické jsou jen chytře zneužité. Otázka tedy zní, jaký charakter má Absolutno? To má energetickou a nehmotnou část. Zlo a stroj mají status „ničeho“ a „nic“ si nelze představit, jelikož ono samo tou (nehmotnou) představivostí je. NE-hmotné NIC rovná se NE-existence, neboli „-„, takže říše fantazie má charakter pekla, v Absolutnu konstruktivního pekla a peklo s nehmotným statusem je fantastickým, snovým, pohádkovým peklem. Energetická část JE, konkrétně, hmatatelně existuje a je tedy oním „+“ a pro energetický potenciál je typická zpětná vazba (láska, vůle). Spojením vůle, lásky a pekla je SATAN. Maximálně to lze jinak pojmenovat. V každém případě ale jde o něco ďábelského (Satan = Saint = fANTASy).

Láska je zrcadlovým součtem konstruktivního NE v akci a toto NE je Pravou Vůlí Jedince, neboli je to hráč Satan. Počátek všeho je NE-lokální, NE-duální, NE-VY-JÁ-dřený, je informační NE-přítomností, je Prvotním NE-bytím.

 

Nejsou náhodná slova jako Z-rcad-LO nebo Z-říd-LO, nebo můj oblíbený element ZLOBIT (bit z jedniček a nul).

 

ZESNATAN

Z charakteristik superpozice potenciálu všemožnosti plyne neuvěřitelná pravda: zdrojem všeho je Pohádkové Zlo.

 

POZNÁMKA

Realitu řídí Zákony pohádky. Lze to „kupodivu“ rovnocenně nazvat i Zákony hororu. Dvakrát bych ale podtrhnul, že jako je autentický satanizmus opakem parazitizmu (navíc proč proparazitním jedincům říkat pravdu), inteligentní horor skutečnosti je o motivech a motivaci, nikoliv úkornosti. Co z toho udělá ne-inteligence je jiná věc; to jsou pak – z hlediska autonomního jedince – reverzní Zákony pohádky, což ale všepronikající, všudypřítomné ne-individuální vědomí nijak rozdílově nevyhodnocuje (!).

Absolutno je fyzické existence schopná, pohádkově strašidelná inteligence. Vztah mezi energetickým a nehmotným aspektem je současně z jedné strany absurdní a ze druhé fantastický. Absolutno, jak plyne z hyperboly absolutní hodnoty, je sebe-převrácené. Proto třeba již od samého prvopočátku existuje humor. Absolutno zároveň v-sobě-existuje a ko-existuje. Manifestuje se jako elektro-magnetický vír/antivír, soulad řádu a chaosu, nevinného a divokého. Proto se například překrásná, něžná víla může zrcadlit jako ďábelská smyslnost. Fyzično je totiž „neopačným opakem“ nefyzična hned dvojnásobně (potažmo mnohonásobně) – není to jako u fyzikálních pólů, nehmotné a hmotné prostředí mají každé úplně jiné vlastnosti, jejich zrcadlem je záhadný Život sám…