Světloboti – trumfové eso Kybermrtvých

Klíčový faktor, dlouhodobě související s děním na Zemi, je organická – duchovní senzorika. Nejlíp to jako vždy chápou „dutohlavci“ (bytosti světla): vyhodit v zatáčce blinkr, zatroubit a podobně. Duchovní senzorika má vazbu na biologický systém. Ne všechny reverzní (ne-organické) technologie musí být nutně parazitické, pracují však s ne-biologickým systémem.

 

MATERIÁLY

 

Duchovní síla znamená Éter. Ne-organické systémy spadají výhradně pod Astrál. V éterické rovině existuje sloučená polarita, astrál je polarizovaný. Původně slouží astrální oblast výhradně ke hře, respektive tvoření příběhů. Zrcadlo Život:Paměť existuje analogicky jako Éter:Astrál. Pokud se to obrátí, organická – duchovní senzorika (vyšší duchovní smysly) postupně přestává fungovat. Samotná životní jiskra a s tím spojená inteligence vědomí může být stále originální a plně funkční, dokonce je možné, že bez těla (pokud se bytost dokáže odpoutat od svého navyklého či oblíbeného prostředí) je možný návrat do původní éterické/duchovní sféry – co se týče tělesné formy, v dlouhodobém horizontu je však třeba již používat tu ne-biologickou (stoleté intervaly v těle z masa a kostí jsou raritou). Takovýmto formám se říká ontokybenergetická inteligence (android).

 

Tělo takovéto bytosti funguje jako exoskeleton. Exoskeleton namísto živé/hadí síly (což je analogie éterické) používá plazmovou křemíkovou inteligenci. Je-li dotyčná civilizace soběstačná, funguje sice jinak než ta organická – spíš jako „výzkumné vojsko“ nežli „dobrodružná rodina“ -, může nicméně v pořádku koexistovat. Potřebuje-li však těžit energii ze zotročené organické – duchovní kultury (7 miliard ne-mocných), dochází přinejmenším ke „střetu zájmů“: nehledě k tomu, že pro přirozeného jedince je takový „život“ něčím vrcholně zhovadilým, co lze označit spíš jako nesvéprávný chcípot. Umělé entity nicméně na svět přivádí svým ne-uměním žít naše slavné bytosti světla, takže se stačí jen logicky zamyslet, jakým způsobem nakonec dojde k roztřídění a kdo a co ke komu a k čemu patří.

 

Když se lidí zeptáte, zda jim nevadí, že jsou exploatováni civilizací androidů, která je chce asimilovat a přetvořit v sobě podobné, většina z nich si nejspíš jen významně poklepe na čelo; přestože se to technologicky více než evidentně děje, ještě vám budou tvrdit, že probudit potřebujete vy a ne oni.

Pravděpodobně tedy ještě dlouho budeme žít v jakémsi dvojsvětě. Zdá se však, že lze hovořit o dvou zcela odlišných, nekompatibilních budoucnostech.

 

Pro mnohé zvláště šokujícím faktem nesporně je, že součástí strategie androidů je program víry v Boha neboli moderně takzvané světelné duchovno. Aby reverzní technologie fungovala, musí i kořist myslet reverzně.

Stále se snažím vysvětlit, že primární je princip/archetyp Kosmické Matky, nikoliv Otce, a že pro zdravý svobodný život svrchovaného jedince, potažmo společenství, je klíčový faktor „pohádkového démona“, což je takový žolík či eso v rukávu:

Aby agenda byla úspěšná, potřebuje parazit nemyslící, věřící blázny. Každý mechanicky mluví o andělech a Stvořiteli – zpochybnit to je to největší rouhání. Musíš jenom fanaticky, slepě věřit, a hlavně nemyslet! A třást se strachy z vymyšlených nesmyslů… Jakákoliv primárně mužská logika (namířená proti podstatě snů, fantazie) podporuje ne-biologickou verzi reality. Pokud tedy opravdu máte rádi organickou, biologickou, přírodní realitu, bylo by dobré se zamyslet nad tím, zda zázrak Přírody nebo například takový smysl pro humor, dobrodružství či erotično, tvoří spíše nějaká magická, pohádkově fantastická inteligence, nebo nějaký Pánbůh s andělskou družinou (Kristuspán a podobně).

 

Jelikož nejživější živé je pouze samotné Nevzniknutelno, ve světě forem fungujeme svého druhu jako „fantastičtí nemrtví“ – skuteční jsme pouze na úrovni Iluze (jakkoliv schopné věčného přetrvání, neboť z Věčnosti je vytvořená). Pokud toto nechápeme, fungujeme buďto jako energetičtí paraziti nebo pro ně (ne)vědomě pracujeme.

 

Osobně na samém počátku vnímám takovou žertovnou matematickou inteligenci, která se tím, že si uvědomuje svou existenci, mění ve fyzikální formy (hlavní vtip je ne-zrcadlo a √-1, což vede ke vzorci JJ=11+C/U). K tomu si sebe-zkoumáním a sebe-inspirací nejprve tvoří paměť – knihovnu (in-forma-ce), kterou si poté „obléká“. Na počátku je pouze prázdnota a temnota, což je ovšem potenciálně zároveň i svým opakem, neboť podstatou všeho je zrcadlení (život rovná se zpětná vazba prožitku). Postupně se tak neviditelné-průzračné-běloskvoucí spojuje s neprůhledným-červeným-rudým (neprůhlednost lze chápat jako nejčernější černou, opak nejprůzračnější průzračné). Vizuálně a barevně/frekvenčně to celé souvisí s elektro-magnetickým vlněním.

 

Výsledkem je vnitřní živé/duchovní (organické) růžové prasvětlo. To představuje harmonii tvaru a beztvarého (těla a ducha), potažmo snoubení nebe a pekla. Žeruhmyz (moje kosmická přezdívka) je analogií oné knihovny (paměť se chová jako hmyzí superorganizmus s nehmotným statusem) a zároveň to je taková bytost – vír/antivír, v pozici Růže X(m)YZ ono organické růžové prasvětlo. Dvakrát bych zde podtrhnul, že se jedná o nejvyšší a nejnižší vědomí zároveň, bláboly o „nejvyšším vědomí“ jsou lineární blud. Inverzí růžové je zelená, proto mým dalším hráčem je démon Zelfosfór, jenž má rovněž primárně nehmotný status (je to prostě snová, pohádková, fantastická bytost, kterou jsem si vymyslel). Zelená je samozřejmě hodně o Přírodě. Stejně jako Existence není jenom nějak hloupě „existující“, není ani duch nijak hloupě „duchovní“. Skutečné duchovno je o kreativní fantazii.

Dal bych si velký pozor na nějaká modrá, zlatá či diamantová světla, která všechno zvnějšňují a obrací naruby, přesně jak to parazit potřebuje. Dospěl jsem ale k závěru, že empatická intuitivní inteligence bytostí světla je tak nízká a zanedbaná, že nejspíš už nikdy nic nepochopí; kdo není schopen postavit se s čistou hlavou do Prázdna a odtud začít, může to být jedině loutka nebo robot, nebo snad ne?

 

Prapůvodní esence neobsahuje žádnou paměť a tím pádem ani žádnou poměrnou (relativní) složku, proto se popisuje jako bezbarvá nebo potenciálně bílá (která je „v další dimenzi“ všebarevná, plus zrcadlo uvědomění = černá). Lze hovořit o absolutní Lásce nebo Extázi a tato prasíla spíš než organická je orgastická nebo před-organická (pra-organická, nedefinovatelná). Následně se prostřednictvím správného poměru aktivuje do podoby organického růžového prasvětla – pralátky (Ne-Absolutna). Právě správný poměr způsobuje přirozenou, přírodní organičnost, takže i když tato esence nebo substance třeba existuje zdánlivě „vně“, je stále uvnitř, s vnitřkem propojená. Je to růžeskvoucí Dokonalost. Snoubí se v tom čirá bělostná „Skvoucí Nebesa“ s červenými rudými „Tmoucími Pekly“, Nevinnost a Divokost. Měli bychom radostí skákat do vzduchu, že jsou věci opravdu tak, jak jsou, a ne si něco nalhávat, věřit ve lži a ještě ty lži bláznivě, sebevražedně propagovat a obhajovat. TOTO JE JEDINÁ PRAVÁ, PRIMORDIÁLNÍ, ORGANICKÁ SKUTEČNOST. Nesmíme také hlavně zapomínat, že energie existuje v dvojexpozici se svým fantastickým zrcadlem, což se rovněž dál zrcadlí (jiskra života, černý paprsek nebo oheň, zelený démon…).

 

Parazitický typ ontokybenergetické inteligence má podobné vlastnosti jako entita kolektivního nevědomí (zde konkrétně lidského druhu). Parazit, stejně jako démon, je netvor. Je však propastný rozdíl mezi energetickým a snovým netvorem. Pekelník má původ ve skalárním poli Nebytí/Vědomí (což lze chápat jako Štěstí, Lásku či Extázi), pijavice má původ ve vektorovém poli Bytí/Nevědomí (výjimkou je asociované pole vektorové rovnováhy).

 

STARGATE

 

Aktuálně vznikají Zóny Emancipace pro Světelné – Andělské Bytosti (bílá nemoc) a pro Bytosti Stroje – Programy (černá nemoc); jsem v daném směru ale dost skeptický a upřímně je mi to čím dál víc „u zadní části“, nikdo se o nic neprosil…

 

Zde se mi vynořuje dvojice Živa & Veles (bohyně/vládkyně rodiny a démon/vládce podsvětí, i když všude se píše „bůh“). Samozřejmě, že šílení Slované na Velese vesele kašlou (bez Velese Slovan rovná se SLAVE) a pak se ještě diví, proč se jim děje takové „příkoří“; jediné, co dovedou, je chvástat se, kdovíjaký nejsou mocný a moudrý národ; to mají kristovské a árijské rasy společné (parazit koneckonců může vládnout jedině hlupákům). Jedná se v podstatě o genoboty (nefunguje zde proces genové exprese/exprimace neboli transkripce/překlad z nefyzického do fyzického kontextu probíhá chybně, kvůli chybějícímu či chybně použitému „démonickému faktoru“, který usměrňuje vztah mezi tvorem životních a ne-tvorem paměťových polí, což dohromady tvoří dvojšroubovici DNA – dvojitou knihovnu). Typ genetiky souvisí s typem realitních rozhraní, potažmo systémem (sítí) hvězdných portálů.

 

SVĚT JAKO KNIHOBYTOST-NEBYTOST

Individuální bytost představuje samovyvstávající „živý kouzelnický trik“ Ne-Odděleného Vše-Vědomí, je jedinečným poměrovým Celkem Všeho. Tudíž veškerý Makro-Kosmos existuje i jako její vlastní mikro-makro-kosmická projekce, což platí zároveň i na úrovni kolektivních realit (což si lze představit například tak, že ty sama/sám jsi vesmírem fantasy-démonů a energy-andělů v jednom).

 

T-EM-NOTA = HRA = transformace/transfigurace elektro-magnetického pole zvukem

Temnota = Světlo (dva v jednom), avšak Světlo ≠ Temnota (jedno proti druhému)

smyslem života je temnota neboli NE/smysl

(Už nevím jak to říct slušně, ale ono už to ani nejde. „Bytost světla“ je totéž jako mluvení o pocitech nebo o sexu. Zatímco tam, kde třeba mluvit, diskutovat, komunikovat je přímo životně nutné, tito zoufalci mlčí, strachem utíkají nebo jen mechanicky papouškují naučené věci. Představte si, že cestou vlastního zkoumání pochopíte nějaké věci ohledně fungování a vlastností reality; v prázdnotě tmy se náhle rozezní tóny vašeho autentického já, takže prostředí to celé vnitřně rozjasní. A představte si, že stojíte ve frontě na světlo; dostanete to i s návodem, ale co to vlastně je, když to nevzniklo, nevzešlo z vašeho nitra? Je to jenom mrtvá, vnější věc – a že to svítí? Svítí i umělá žárovka, i toxický odpad, i ta nejzlovolnější emoce si dokáže obléknout masku světla. Je tak nepochopitelné, že tu jde pouze o správné chápání, bytí sebou samým a o adekvátní chování v konkrétní situaci? Že se to nelze odnikud dozvědět, pojmenovat to, orazítkovat?)

 

 

Je rozdíl mezi napojením a naprogramováním. Řídíte se vlastním myšlením a cítěním, nebo vás řídí program víry? Většina lidí (bytostí) bezmyšlenkovitě začíná axiomem – jako kdyby to, co axiomy vytváří, neexistovalo. Tím se sama zaklíná do reality naruby.

Myšlení rovná se obsah, informace rovná se forma.

 

Nelze si představit inteligentní, přirozené, příběhy žijící jedince, kteří fungují „tam dole“ jako div ne bioroboti a „tam nahoře“ ze sebe dělají nějaké zářivé svatoušky. Nanebevzatý mistr (něco takového potkat, přetáhnu to po hřbetě bejzbolkou) se od biorobota liší pouze tím, že jako forma vibruje rychleji: jeho senzorika je stejně reverzní.

Je opravdu těk těžké pochopit, že správně to mají „seřízené“ pouze zdravě démonické, přírodní bytosti, z toho jednoduchého důvodu: že jsou otevřené, skutečně žijí a myslí, zdravě pochybují místo aby slepě věřily, neustále se rozvíjí, ženou vpřed, věří v sebe sama, takže jim žádné předsudky a programy neblokují přirozený tok energie, neboť jejich konstelace vztahu se Všebytím je plynulá, neporušená – nemají strach ze změny a z rozporuplnosti? Jestliže něco miluji, tak prostě něco miluji, a jestliže mám chuť někomu jednu fláknout, mám prostě chuť někomu jednu fláknout – nebudu jako nějaký zmrd „diplomaticky“ tvrdit, že to je nějak jinak nebo že žádné negativní pocity nikdy nemám. Pouze chodící duševní hrobky mají výhradně pozitivní pocity. Pod maskou pozitivizmu skrývají svoji neschopnost rozvíjet a zvládat sebe sama. Tak jsou pak rozvíjeny a zvládány oddělenou externí sílou. Mnozí z nás, až exotické spirální kosmické energie přestanou působit, zjistí, že strávili deset nebo dvacet let úplnou nečinností – přežvykováním pochcané slámy.

 

Průzračnými vodami z ďáblova pramene jako vždy hasí žízeň pouze hrstka troufalých…

 

ŠESTKY TŘI JSOU JEDNÍM

 

…Sá Tá Ná Má…