Světla okovy ~ Démon svobody

Matematické a fyzikální možnosti reality jsou nepředstavitelné. Nelze vůbec předvídat, čeho všeho lze dosáhnout v neomezeném čase; navíc vždy jde pravděpodobně jen o další prolomenou hranici. Tímto „motorem dění“ je lidstvo hnáno neznámo kam, podpíráno různými filozofickými a duchovními proudy.

 

PEL-MEL

 

Přesto je zcela nepodstatné, jaké vědecké či technologické úrovně dosahujeme, neznáme-li skutečný smysl života (když nepočítám takové samozřejmosti jako zdraví a štěstí) – o čemž jsou mnozí přesvědčeni, že ani nelze objektivně odhalit.

 

Zde pro zajímavost uvedu slova, zahrnující kořen MYSL: smysl, nesmysl, důmysl, průmysl, úmysl, smysluplnost, smyslnost, dvojsmyslnost. Jinak řečeno cíl, svoboda, důvtip, pokrok, záměr, inteligence, erotično, humor (mystérium).

 

Smysl života vyplývá z jeho samovyvstávajících vlastností; co když ale pouze věříme, myslíme si, a ve skutečnosti to je úplně jinak? Pak je to totiž slepá vývojová větev – nemůžeme totiž vytvořit nic jiného nežli to, čím jsme (čím si myslíme, čemu věříme, že jsme).

 

I slepá ulička, typická svým koncem, má svou charakteristickou vlastnost; je dlážděná neschopností logicky myslet.

 

„Je to proto, že lidé vlastně vůbec nemyslí: pouze si myslí, že myslí.“ – Twain: Dopisy z planety Země

„Zdá se, že většina z vašich moderních civilizovaných jedinců není schopna sama přemýšlet, raději se nechávají vést naprogramováním a náboženstvím (což je také projev dávného programu a nedílná součást plánu Elohim).“ – Dokumenty Lacerta (II. série) (5)

„Hlavním fenoménem je absence komunikace Bytostí, neboť dle vzoru Rodičů jedna Bytost nekomunikuje s druhou.“ – Sdělení archanděla Lucifera o stavu vesmíru

„Existují mistři velké moudrosti a světla, kteří však zůstávají stále v doméně Systému Lidské Mysli (Komplex Bůh-Duch-Duše), aniž by tušili, že jsou v ní stále obsaženi.“ – Svrchovaná Jednota

 

Abstraktní (samoúčelná) logika pro logiku se vztahuje výhradně k nehmotné realitě. Konkrétní (reciproční) logika, daná obousměrně platným, nekonečným zrcadlením nenulové a nulové energie (fyzikálního a matematického kontextu, energie a fantazie), funguje „mnohem jinak“ – a to v první řadě organicky, či z protipohledu pohádkově. Je to z jedné strany fantastické a ze druhé konstruktivně absurdní.

 

Největší tragédií, jakou znám, je časoprostorová logika předsazená před tu hyperprostorovou. Časoprostorová logika je totiž spojená s pamětí (potažmo s informacemi), což lze přeložit jako program víry.

Výchozím bodem nesmí být ani abstraktní logika ani logika časoprostoru.

 

Co tvoří program víry a předchází informacím, které lokalizují, ohraničují vnímání? Je to nezbytně něco nelokalizovaného, neohraničeného, bezčasého, a tímto něčím je hyperprostor. Zde vše existuje pouze potenciálně – pomyslně (navíc v nedotčené kvalitě).

Zatímco časoprostor je jsoucím Bytím, hyperprostor je jsoucím Nebytím (nebytí i bytí zahrnujícím).

Logikou hyperprostoru a tudíž i logikou života je Nelogika (nelogiku i logiku zahrnující) – základními jednotkami jsou zde rozpor v souladu, neopačný opak či paradox.

Tato živoucí Nelogika řídí Přírodu, zatímco lidstvo řídí logika mrtvého života. NE se manifestuje buďto na úrovni NEbytí nebo na úrovni NEvědomí – což je propastný rozdíl.

Hyperprostor (všezahrnující vakuum) lze ztotožnit s absolutní Láskou/Extází (Štěstím), s nekonečnou říší Fantazie (jako spánek a sny) a s nevyčerpatelnou technologickou základnou (výsledkem je například cestování hyperlodí napříč vesmíry a světy Nekonečna).

 

Možná lepší zápis by měl být Ne/Bytí a Ne/Logika. Jde tu hlavně o to pochopit, co tím je myšleno, a opravdu to je dost podstatné. Smyslem života je totiž podobně Ne/Smysl.

 

Hyperprostor rovná se potenciální (pohyb&protipohyb)&pohyb/nepohyb, což vyjadřuje relace 3x7x37=777, kde 3 rovná se binárně 11 a 7 rovná se binárně 111, opticky 2 a 3 jedničky (esa) vedou k obrácenému pentagramu s poměrem vrcholů 2:3=0,666 (fantazie:energie), což funguje jako „meziprostorový převaděč“. Realita je kryptosatanská a žádný neduživý spirituálbot s tím nic nenadělá.

 

TÓN:NOT META:TÉMA

Uvnitř tmy můžete rozsvítit světlo, ale nemůžete vstoupit do tohoto rozsvíceného světla a proměnit ho zevnitř ve tmu. Tma je nekonečná, nedozírná – nelokální. Světlo je bodové, ohniskové – lokální. Tma rovná se hyperprostor, světlo rovná se časoprostor. Potenciálně existuje obojí naráz. Také se to vzájemně nekonečně obsahuje a zrcadlí.

Ve tmě potenciálně existuje obojí: tma i světlo. Ale naopak to neplatí. Ne/Bytí tvoří nebytí i bytí, avšak Bytí tvoří pouze bytí. Hledat smysl ve smyslu (světle) je honba za chimérou; můžete si tak nanejvýš vytvořit nějaký program víry, v každém případě však jde o blud – fikci, nikoliv pravdu. Možné je zcela vše, je nicméně rozdíl mezi chápáním a nechápáním toho, jak věci doopravdy fungují.

 

TMA TMOUCÍ, PEKLO PEKLOUCÍ

Proč se asi říká „světlo v tmách“? Protože temnota (hyperprostor, potažmo prázdnota) představuje nestvořený princip Dva-v-Jednom. Temnota = temnota + světlo. V časoprostoru (obvykle s nějakým slunečním zdrojem) to platí zrcadlově: Den = den + noc. Chápete, že světlo nikoho skutečně neosvobodí, jedině v rámci lokální (dualitní), časoprostorové reality (tedy dočasně)? Jenže naše pravá identita je nelokální (neduální). Kdyby na počátku bylo Světlo, nelze in-divi-dual-izovat vědomí, nemohla by existovat osobní entita, jelikož by neexistoval princip Dva-v-Jednom. Neustálým bezmyšlenkovitým halekáním o světle – kdy se nad tím dotyčný jakživ nezamyslel a jen to automaticky reprodukuje – se tato situace uměle vytváří, což původní princip rozvrací v Jedno-proti-Druhému.

Proč asi idioti bez rozumu slouží psychopatům bez svědomí? Protože jednak slepě věří, ale nemyslí, a jednak lžou když předstírají, že temnota k životu není nutná (dělat ze sebe na veřejnosti „soucitnou“ „duchovní“ bytost dokáže i najatý herec, jací jsou ale tito jedinci v soukromí a co si myslí a cítí doopravdy? nakonec nejspíš svědomí nemají ani oni).

 

Realizovat své světelné fantazie je stejná zvrácenost jako kreslit energii – tak se chovají existoboti a ne živé bytosti.

Smyslem života je TEMNOTA neboli NE/Smysl. Z toho plynoucí osvobozující pocit tisícinásobně převyšuje jakákoliv explicitní účelová ANO, ke kterým se bytost pouze nutí ze strachu a z pocitu falešné sounáležitosti (nemluvě o naprogramovaných „zasvěcencích“).

Kdyby ostatní byli silní a inteligentní, každého by zajímalo hlavně dobrodružství a fantazie. Nějaké světlo by bylo každému úplně u prdele; reflektor vědomí ho svou aktivitou stejně nemůže netvořit – pokud jsem tedy skutečně sám sebou (to jest PŘIROZENÝ), jak si jako myslíte, vy „zasvěcení odborníci“, že to funguje?! Chápete vůbec rozdíl mezi tvořením a kopírováním, mezi uvědoměním a věřením…?

 

T-EM-NOTA = HRA = transformace (transfigurace) elektro-magnetického pole zvukem

 

Temnota nemůže nevítězit – ze samé podstaty věci. Buďto ta původní neduální – konstruktivní (Lícová Inteligence), nebo ta oddělená duální – destruktivní, vytvořená silami světla (Rubová Inteligence), které také tato fantomová temnota klíčově používá jako figurky na šachovnici. Tento virus či chorobu přivedly na svět entity známé jako Bohové, Elohim, Zářící nebo souhrnně lokální Bůh Otec – Egregor Světla. Jsou odpojené od původního hyperprostorového ženského aspektu (jehož přirozeným zrcadlem je démon fantazie), tím pádem od původního vnitřního života. Jejich kosmologické, spirituální či náboženské systémy mohou být neuvěřitelně propracované a uvěřitelné; pokud ale nějaké kolektivní energo-myšlenkové pole „reaguje a funguje“, tak to ještě ani zdaleka neznamená, že to je pravda. Že to pravda není, signalizují obvykle dvě věci: upřednostněný archetyp Boha Stvořitele namísto archetypu Bohyně Stvořitelky (autentický život vzniká v ženském prostředí; hyperprostor/potenciál rovná se lůno rodící obě pohlaví), respektive úplně vynechaný atribut ďábla (pekla, temnoty) nebo vylíčený jako něco zlovolného. „Modroocí blonďáci“ potřebují věřící roboty, kterým údivem padá čelist ze spirituálních a fyzikálních znalostí „božských stvořitelů“ – nikoliv přirozené, život a fantazii milující, přírodní „satanáše“.

 

Jak se pozná, že je někdo na správné cestě? Jednoduše tak, že se neustále prokazatelně vyvíjí jeho praktická a teoretická úroveň chápání reality. Je „záhadou“, proč když jistí jedinci téměř neustále „meditují na světlo“ a sledují „zaručené světelné zdroje“, stále pouze přešlapují na místě, věří stále týmž podvodům a jejich inteligence se vůbec nezvyšuje. Myslíte si, že když veškerou svou pozornost soustředíte na rozvibrovanou žárovku, že se snad tím stáváte moudřejšími? Stává se z vás leda tak tichý šílenec, uvězněný ve virtuální realitě, a nevědomý komplic něčeho, co je naprostým opakem přirozenosti. Naivní blázni se dnes radují ze kdejaké komerční altermediální senzace, která nemá na skutečnou realitu téměř žádný vliv, přičemž jejich spirituální výplach připomíná místy až lobotomii.

 

 

Nic neexistuje bez vlastnosti. Kupříkladu vlastností Prvotního Nebytí je, že JE, což lze označit jako patrnost. To samo o sobě má status stavu, neboli nepohybu. Podmínkou života je ale pohyb, takže toto Prvotní Nebytí musí nejen existovat – musí být ŽIVÉ. Což znamená vůli k pohybu, potažmo ke změně, neboli vědomou inteligenci.

 

Život rovná se zpětná vazba prožitku: cit, sebereflexe. Vlastnost je od slova vlastní, svůj. Není možné mít cizí vlastnost. Přesněji řečeno, není možné mít cizí vlastnost v původní realitě – pouze v realitě fantomové, chimérické. Osvojení si nevlastní vlastnosti má proparazitní (či přímo parazitický) efekt, přičemž parazit má zdroj v definici neboli konečnosti. Přitom na niterné úrovni lze žít individuálně věčně. Nemůže ale žít věčně někdo, kdo trpí sebeklamem (podotýkám, že zde nejde o fyzickou nesmrtelnost, nýbrž nesmrtelnost bytostnou).

 

Všechny ne-satanské systémy řídí zrcadlová Májá neboli Chiméra. Základem této fata morgány jsou lži o Satanovi, což není nic jiného nežli správně fungující, živá síla imaginace, neboli (pojmenování) inteligence Prvotního Nebytí. Neboli je to životní princip, stejně jako Lucifer je životní princip.

Je možné je přeneseně ztotožnit i s démony fantazie nebo vědomím temných světů Nebytí, nechápu však ony chytráky – přestože drtivou část vesmíru tvoří noc -, kteří temnotu spojují se zlomocí a ostatní ještě nutí tomu věřit. Není to nic jiného než dezinformace. Na druhou stranu čím dál víc začínám chápat, když někoho přibijou na kříž, předhodí ho lvům, mlátí ho jak nezralé žito, dělají si z něj v astrálu nebo na nějaké planetě otroka anebo ho úplně „spasí“ (vysají z něj „chobotím sosákem“ jeho energetický podpis i s jeho osobní knihovnou). Navrch ještě Zlostná Pijavice vymyslí dojemný krycí příběh o oběti, byť šlo o prachobyčejnou kauzalitu…

 

 Satan rovná se Láska/Empatie, Nebytí (vnitřní svět), prázdnota/temnota (archetyp Zla), potenciál – hyperprostor (obojetný nefyzický ženský princip), archetyp Kosmické Matky, matematika.

Lucifer rovná se Světlo/Vůle, Bytí (vnější svět), oheň/zvuk (archetyp Hry), energie – časoprostor (aktivní fyzický mužský princip), archetyp Kosmického Otce, fyzika.

 

Proč takzvané duchovní bytosti na čele s takzvaným (údajným) „Bohem“ zásadně mluví jenom o lásce, světle (vibracích), víře a téměř bezvýhradně hovoří v kolektivizujícím duchu (protože ty přece žádná autorita nikdy být nemůžeš, můžeš jedině sloužit)? Protože jedině skrze temnotu, myšlení a bytí sebou (zdravý individualizmus) se lze zarovnat a spojit se skutečným počátkem všeho, ba tuto sílu přímo vyjádřit, ztělesnit. Světelní zmetci udělají vše pro to, abyste jako hlupáci sloužili chimérickému egregoru.

 

FAIRYTALE•MACHINE 📓 PEKLO•HMYZO•ŠACHO•KNIHO•STROJ

Všimnul jsem si také jedné věci. Koho nezajímá princip (samo)organizace energeticko-fantastických či silově-informačních struktur – což jsou ve své podstatě dvojité, zrcadlící se a metamorfující se „snově-skutečné“ knihovny (viz dvojšroubovice DNA) -, toho inteligence prostoru vnímá jako náhradní díl. Jinak řečeno svou ignorancí ze sebe sami děláte postradatelné. Člověk by měl fungovat jako něco mezi pohádkovou bytostí a „ďábelským počítačem“ (myslitelem), tak aby to byla vzrušující a naplňující zábava plně v souladu se životem – jedině tak může mít nad realitou skutečnou kontrolu. Technologické singularitě, transhumanizmu či biorobotizaci lidského druhu lze zamezit pouze z pozice zájmu o takové zdánlivé „nesmysly“ jako je pohádkový stroj. Vůbec si neuvědomujeme, že všudypřítomná neviditelná automatika zázračnosti, ne-individuální inteligence struktur, jako pohádkový stroj opravdu funguje.