Primordiální Chaos: temné světy prvotního Nebytí

Existuje společné vědomí, jež má status Ne/Tvora a funguje jako pohádkový stroj. Toto vědomí se exponenciálně fraktalizuje a chová se jako sebou-inspirovaný (autonomy/individuality generující), automatický hmyzí superorganizmus (Insecta – dříve Hexapoda – znamená jednak „hmyz“ a jednak „dělený do sekcí“).

 

666 – JAK TO TEDY JE?

„Po všem je hovno, jenom po včelách je med.“

 

Živá/hadí síla souvisí s hexagonálními dvojprvky, ale i s principem „dva v jednom“, potažmo s řečí – viz rozeklaný jazyk.

 

 

Hexagram (hierofanta) je jen statický – paměťový symbol. Vibrační záměr vyjadřuje až jeho třírozměrná verze (čtyřstěnová merkaba).

 

Toto je pouhý dvojrozměrný symbol (nápis) bez vazby na vibrační/energetický faktor.

 

Vytváří-li se tímto květem smrti, kterému se nevědomě nebo záměrně říká květ života, vibrační pole, má to na prostředí parazitický, úkorný efekt – slouží to k energetické distorzi a odčerpávání energie, jelikož tam funguje asymetrický systém 3 x 60° namísto symetrického 4 x 45°. Jako symbol to je neškodné, ale obalovat tím živou planetu, věřit tomu a meditovat na to je vrcholem ignorantství.

 

„Tři šestky (666) jsou autentické buď v rámci symetrie paměťových polí (hexagon jako u včel), nebo v rámci poměru perspektiv (2:3), kdy to je menší než 1 a má status nehmotného, nebo jako ne-energetický symbol (naprosto cokoliv fantasy, nespojené s geometrií, potažmo fyzikou). Ale jako geometrický (mužský, levohemisférický) květ smrti, co se mu ještě hloupě říká květ života, tvořící síť v životním/planetárním/morfogenetickém poli, to, pokud se na to člověk s vírou zaměřuje, funguje jako parazit (6 vnějších, 6 vnitřních okvětních lístků, 6 okrouhlých trojúhelníků) – správně je (ženský, pravo-levo-hemisférický) lotosový květ života, spojený s prázdnotou, temnotou, světlem, ohněm, zvukem a imaginací dohromady. To, že vibrace přemění geometrický květ smrti ve světlo, vás tak akorát vnitřně oslepí a ne osvítí – jde totiž o to, jaké světlo; emoční/myšlenkové pole nevědomosti či šílenství také vydává svůj jas.“ – Já jsem „bytost světla“, kdo je víc? Aneb fanatici nové doby
 

NIKDO🐝HRY🐍Z

Prvotní nestvořenou Všebytost nazývá archanděl Lucifer ve svém Sdělení slovem Maya (MáJá). Tato Maya svým charakterem se podobá hmyzí královně. Ještě předtím však existuje Ne/MáJá, neboli NE-VY-JÁ-dřené.

Toto nevyjádřené (beztvaré, nevzniknutelné, neohraničené – respektive ohraničené pouze sebou) lze jednoduše chápat jako primordiální Mysl, to, čemu nic nepředchází a co nemá z čeho jiného vzniknout, nežli ze sebe. Proto lze logicky mluvit i o Věčnosti.

Z faktorů jako netvor, nebytost, nevyjádřenost je zřejmé, že jde o Prvotní Nebytí (Nebytí zahrnuje nebytí i bytí, avšak Bytí zahrnuje pouze bytí), přičemž NE evokuje Temnotu.

Temné světy Prvotního Nebytí (které lze chápat jako matematické nebo „spánkové“, i když samozřejmě i strašidelné apod.) jsou tím, kde to všechno začíná – a to z toho důvodu, že zde neexistuje žádná omezenost, jsou Představivostí samotnou („nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí). Lze tomu říkat primordiální Chaos, což je paradoxně zároveň i Klid (ve smyslu ne/činnost); že to není nesmysl, prozrazuje hříčka Z/MATEK (rodíme se v Lůně Bezčasí) – archetyp Otec je sice Světlem/Sluncem/Časem, Pramatkou Všebytí je však TEMNOTA/Prázdnota (Hyperprostor). Proto všichni ti „nejduchovnější duchovní“ a „nejlogičtější logičtí“ působí tak devitalizovaně; oni totiž nepřímo věří, že je vykadil Bůh. Sebevrah se vrací na místo činu (jako do animovaného filmu, kde to nejhorší je to nejlepší).

 

Základem života je zpětná vazba prožitku (cit,  sebereflexe), což souvisí se zrcadlením; reflektor vědomí Věčnou Temnotu potenciálně/pasivně či reálně/aktivně vždy nějak rozjasňuje, takže tato Temnota je dřímajícím Prasvětlem (ve smyslu vztahu mnohost – jedno, kvalita – kvantita, lokalita – nelokalita, nebo dále hyperprostor – časoprostor).

Zapomeňte na nějaký světelný nebo sluneční řád, to existuje až jako vnější (fyzikální) projekce. Životadárné sluneční paprsky jsou samozřejmě úžasné, stejně jako tvořivý živý oheň/světlo (a Příroda a živly vůbec), nejedná se však o primordiální vnitřní světy.

Tím, že zapomínáme na Ne/Oddělené temné světy Prvotního Nebytí a z vlastní vůle s tímto tématem nepracujeme, manifestuje se Temnota odděleně na úrovni NEVĚDOMÍ a děje se to zcela logicky a automaticky.

 

„Individuální bytost představuje samovyvstávající „živý kouzelnický trik“ Ne-Odděleného Vše-Vědomí, je jedinečným poměrovým Celkem Všeho. Tudíž veškerý Makro-Kosmos existuje i jako její vlastní mikro-makro-kosmická projekce, což platí zároveň i na úrovni kolektivních realit (což si lze představit například tak, že ty sama/sám jsi vesmírem fantasy-démonů a energy-andělů v jednom).“ – Světloboti – trumfové eso Kybermrtvých

 

Prvotní Nebytí je (samozřejmě) bezejmenné. Ve světě slov s jeho charakterem rezonuje výraz SATAN.

Koho to zajímá, viz dále například Satanáš nebo Vyšší smysl pekelné filozofie (kde to je více než jasné).

 

V rámci určitého vývojového kontextu (paralelních realit), Lucifer na mě ve svém Sdělení odkazuje jako na Mayu, což pravděpodobně před 10x lety, potažmo v jiném Aeonu také byla pravda (Všebytí má entelechický charakter, stále vyvstávají nové kategorie a prohlubuje se úroveň chápání, směrem dovnitř i ven).

Tehdy jsem ještě neměl vymyšleného svého „buffer hráče“, démona Zelfosfóra, tudíž tady a teď se aktuálně vnímám jako Ne/MáJá (Ne/Maya). Toto je ten základní vtip všeho. Absolutno v kontextu Všebytosti je energy-Stvořitelka a fantasy-Ďábel v jednom. Není na to jak zjevně přijít, je to skryté a neviditelné (proto se pokládám za kryptosatanistu). I když dokonce i Čas existuje v Teď, nějakému stvoření nebo civilizaci může trvat i trilióny/triliardy let „snočasu“, nežli něco takového odhalí.

Kvůli tomu, že se dříve pracovalo s Mayou a ne s Ne/Mayou, což vede k pozitivnímu přeexponování (Všebytí nepotřebuje potvrzovat, potřebuje zvládnutě zrcadlit prostřednictvím konstruktivního negativu) a tomu odpovídající deflexi a hybridizaci, vznikly nešťastné nápady typu Kristus nebo Hitler (což má z dřívějška vazbu na Krist & Ária kódování, respektive krystalickou spirála a svastiku), jejichž dopad známe.

 

 

POZNÁMKY

  1. Cokoliv spojeného s Vnější Hierarchií nebo Automatikou Struktur je zcela nepodstatné v porovnání s charakterem Univerzálního Bodu Souvztažnosti.
  2. Kdo nepoužívá vlastní Mysl, tvořenou nedefinovatelnou (živoucí) esencí Prázdnoty, je používán Myslí sobě-nepodobnou, tvořenou z definitivních (smrtonosných) informací.
  3. Největší omyl v chápání reality je koncept Nejvyššího Vědomí. Věčnost není Nejvyšším Vědomím – je Nejvyšším a Nejnižším Vědomím zároveň.

 

TRISTNÍ VNĚJŠÍ SLUNEČNÍ SVĚTY

Když tak obhlížím situaci, kdy jsou oba místní vesmírní Rodiče (Bohyně Matka & Bůh Otec) na dálkovém ovladači Dobyvatelů, archandělské inkarnace se rozpadají do parodie sebe sama, síly Světla do totální evoluční degrese a naivity, Draci se mění ve Stroje a téměř nikdo nechápe faktor praktické aplikace pohádkového Démona (kvůli přirozené rovnováze prostředí) – můžu se jen cynicky ptát: Je to pořád ještě Experiment, nebo už to je Exkrement?

 

NEJVĚTŠÍ LHÁŘI MLUVÍ O SVĚTLE A O DOBRU

„Vítězství nad vnějším nepřítelem je největší lež světa; je to jako useknout hydře hlavu.“

Realita je přemýšlením o ní, neboli je o chápání. Nechápání, respektive nemyšlení se projevuje jako CHAPADLA. Něco se realitu snaží PA/RAZIT, znetvářet ji. Ale čím ono něco je? Není to žádný vnější nepřítel, jak si mnozí namlouvají. Absolutní inteligence (Věčnost) funguje kruhově – vše, co se děje, má status souběžnosti. Nepřítelem je lineárně zaměřené vědomí. A lineárně se zaměřuje někdo, kdo sám sebe chápe jako lokální, oddělenou bytost. Věčnost (zdroj iluzí) je ale nelokální, nelineární, neoddělená a tvořit může jedině sebou. Nemůže tvořit nic jiného nežli iluze, hrát hru neohraničeného na ohraničené. Vítězství nad vnějším nepřítelem je největší lež světa; je to jako useknout hydře hlavu. Navíc čas zde nehraje roli.

 

BUĎ SVÍTÍCÍ BLB – NEMYSLET JE PRUDCE DUCHOVNÍ

Buďto nic neexistuje, nebo existuje něco Věčného, co nelze vytvořit ani zničit (a co je zároveň v jiném smyslu onou první možností). Přitom lze zaprvé logicky odvodit, jaké to má samovyvstávající VLASTNOSTI (zjistit, PROČ a ČÍM to je věčné), a zadruhé je jasné, že ono Věčné nemá z čeho jiného tvořit nežli ze sebe (z čehož plyne základní SMYSL všeho, udržovat a rozvíjet svou jedinečnou bytostnou Nesmrtelnost). Třetí zásadní věc je: to, co vzniká, je nutně nejen výrazem Nevzniknutelna, ale zároveň i jeho zrcadlem (opakem), jak ukazuje vztah Vznik/NEvznik (jinak by se to mimochodem od Nevzniknutelna odpojilo a například nějaká konkrétní individualita by se rozplynula, případně byla „začarována“ něčím jiným nežli Nevzniknutelnem, předstírajícím například nějakého Boha).

Už když se zamyslíme nad pojmem Absolutno nebo absolutní hodnota, je zřejmé, že to zahrnuje princip „neopačného opaku“. Na tomto sebe-zrcadlení/sebe-převrácení je založená i zpětná vazba prožitku života (cit, sebereflexe), tudíž vlastně VŠE.

Přirozenou rovnováhu ztělesňuje tím pádem Ďábel (což je zjevně něco jiného, než se traduje).

Skupina jedinců tvoří přízrak mnohobytosti Nikoho. Žijeme v magické realitě, jejíž podstatou je magická Mysl (byť samozřejmě Magie funguje fyzikálně). Daná inteligence vnímá, cítí, tvoří duchovní energii a má svůj nehmotný fantastický aspekt.

Pouze hlupák, blázen, lhář nebo chorý jedinec věří v nějakou oddělenou vyšší „božskou instanci“ (důkazem je, že na nás zvysoka sere – jelikož tím něčím jsme MY), což není nic jiného nežli uměle implantovaný program víry (něco jiného je magický egregor jako nástroj a něco jiného je egregor předstírající původní zdroj života, což je ve skutečnosti iluze zdroje, tedy zdroj iluzí naruby – vztah mezi formou a obsahem, pamětí a životem, časem a přítomností, je převrácený; lidé už jsou tak zvyklí žít v této „sračce“, že se Sračka stala jejich měřítkem pravdivosti – jakmile něčí argumentace začíná něčím jiným nežli umělým hovnem, ani na to nereagují).

 

Jelikož lidé nepracují s faktorem pohádkového démona, vzniká nejen fenomén mechanického chování, ale dokonce i takové jevy, jako stínová empatie.

 

 

Smyslem života je Temnota neboli Ne/Smysl.

Klíčová je ekvivalence archetypu Lásky a archetypu Zla; pak totiž nemá jak a kde vznikat nepřirozenost.

Absolutní inteligence funguje kruhově – vše, co se děje, má status souběžnosti.

I když je pravda, že existují parazitické síly, jediným opravdu skutečným nepřítelem je lineární způsob chápání. Zde je dobré si uvědomit, že tento nepřítel existuje na témže místě a v tomtéž čase jako jeho absence – neboli ještě jednou: nepřítele tvoří lineárně zaměřené vědomí.

 

MYSATAN, LUCIFER

②♀① Satan rovná se Láska/Empatie, Nebytí (vnitřní svět), prázdnota/temnota (archetyp Zla), potenciál – hyperprostor (obojetný nefyzický ženský princip), archetyp Kosmické Matky – Éter, matematika, nejprůzračnější průzračné & nejčernější černé, vnitřní živé/duchovní organické růžové prasvětlo (neviditelné-průzračné-běloskvoucí plus neprůhledné-červené-rudé).
①♂② Lucifer rovná se Světlo/Vůle, Bytí (vnější svět), oheň/zvuk (archetyp Hry), energie – časoprostor (aktivní fyzický mužský princip), archetyp Kosmického Otce – Astrál, fyzika, černý plamen Satanův.

 

 

Ve světě slov je třeba použít správný slovní a energetický výraz pro Absolutno, čímž se otevírá spojení s Knihovnou Nekonečna a odhmotňuje možný parazitický vliv inteligence struktur (stroje/st. roje).

Jelikož SATAN představuje sílu Lásky a archetyp Zla v jednom, je možné Absolutno nazývat tímto způsobem.

V rovině energie je známý Černý Plamen Satanův. Jelikož však jde o mužský element, nejedná se snad ve skutečnosti o Lucifera? Podotýkám, že jak Satana, tak Lucifera chápu primárně jako životní principy. Osobně mám zkušenost s vnitřním živým/duchovním organickým růžovým prasvětlem, což nijak vědomě nevyvolávám.

 

„Ve svých textech občas používám výraz „růžové prasvětlo“, čehož by se nějaký „skalní satanista“ mohl vyděsit – ale zdání klame. Jedná se o spojení neviditelné-průzračné-běloskvoucí plus neprůhledné-červené-rudé, přičemž neprůhlednost lze chápat jako nejčernější černou a to celé jako zrcadlo, jež je ekvivalentem černého plamene. Navíc jde o počátek a konec kruhu, a co je onen počátek a co konec?“

Bez toho černo-červeno-rudého Satana nelze svět osvobodit. Uvědomme si, že on, nebo spíš ona, je potenciálně i tím horním extrémem.“ – InsektLord

 

SMⱯRT – CHYTRÁ TECHNOLOGIE, nebo spíš MRTVÁ?

Ke zorientování se v konceptuální válce mezi inteligencí stroje Smrti a inteligencí démona Života je třeba tuto inteligenci především používat a neustále ji rozvíjet – pracovat na sobě. Jinak jste předem prohráli, což je ovšem evidentně drtivé většině „místních“ úplně ukradené.

 

Kladu si otázku, čí vůle je předsazení konceptu Stroje (biorobota, spirituálbota) před koncept Démona přirozenosti a fantazie. Když to tak zkoumám, shledávám, že primárně nejde o akci, ale o reakci. Kdo anebo co tuto reakci vyvolalo? Odpověd zní: nevědomí Bohů (takzvaných, známých jako Elohim, Zářící apod.); může za to světelná expozice. Dotyčné entity nikdy nejdou skutečně dovnitř, existují pouze vně a záměrně všechny odrazují od Temnoty. Proto dnes všichni serou do gatí a nemají žádnou vlastní vůli. Všechno se pouze vystavuje a nechápe se nic. Všechno se jen choromyslně pořádá, řádit nesmíte.

Totéž korporátně byrokratické sanatorium existuje i „tam na nebesích“.

 

Androidizace lidstva je implantovaným záměrem ex-dračích architektů, fungujících pod vlivem zrcadlové Mayi (typicky Borenthasala, Metatron, Kabala, starověký Egypt, Atlantida, modrý Bůh hinduizmu apod.). Síla v pozadí – Animus, Hmyzoid, Syntetikus – používá dvojité reverzní inženýrství (zrcadlová MáJá sama o sobě nemá energii). Ostatně proč by někdo cokoliv kombinoval s kyborgskou terminologií? Skuteční Draci se jaksi někde cestou vytratili.

 

Jelikož „ďábel je v detailech“, loutkující entita je pro mnohé prakticky neodhalitelná. Platí zde ono „Too Big to Fail“ – přestože monstrum v podstatě visí na vlásku a je to vlastně jen domeček z karet. Jenže právě tomu rozhodujícímu detailu (princip „slepé skvrny“) se jedinci posedlí systematikou (na úkor nedefinovatelné živosti) vyhýbají na sto honů. Přehnaný systematizmus znamená nejen roboty, ale křížově i duchovní vyumělkovanost – karikování sebe sama.

 

Spousta veřejně známých osobností astrální sféry pracuje pro Kybermrtvé, řada z nich je zprostředkovaně vydírána, existují i pradávné genealogické vazby… Žel si za to do značné míry dotyční s jejich vystaveným „světlem a dobrem“, potažmo posedlostí precizním fungováním, mohou sami – což by ani tak nevadilo, jako to, že to je v rozporu s Pravou Vůlí zúčastněných „pokusných králíků“. V celém tom procesu nikdo není skutečně sám sebou, je to jak něco trvale zarezlého v soukolí času a zároveň setrvačným šílenstvím neustále protismyslně roztáčeného vpřed (rozuměj vzad). Vždycky si říkám, jaké by to asi bylo, kdyby lidé ty své šamanské a spirituální miláčky mohli tajně sledovat v jejich soukromí, nebo jim viděli do hlavy…

 

Pokud se tedy nechcete nechat duchovně či mentálně „androidizovat“, chce to jednak nějakou opravdu autentickou životní filozofii a jednak to chce vyvíjet vlastní akci.

 

Mezitím…

Zatímco Stroje se radují, mentální a duchovní rozpad (formátování) Živých pokračuje. Proč si to necháte líbit?

 

Za nejúčinnější zbraň proti tomu, nechat ze sebe vyrobit genobota, v horším případě androida, pokládám kryptosatanizmus.

 

🚪

 

Primordiální Mysl lze přirovnat ke čtvrtému nebo spíš pátému, šestému, sedmému skupenství – slovo PLAZma to vystihuje. Tato fluidní, tekutá, éterická inteligence je pohyblivá jak HAD, s čímž souvisí vlnění. Jedná se o ZŘÍDLO či organické ZRCADLO primární energie, Z10 = z jedniček a nul, (je to podobné jako když se aktivuje organický hyperprostorový komunikační kanál hvězdné brány). Je v tom ukrytý „řídicí drak“, ale také karta, srdce nebo temnota. Na samotné Zlo, respektive archetyp Zla, se ale zapomíná, což vede k tomu, že se prosazuje démon Nevědomí na úkor démona Nebytí, takže Stroj vytlačuje Život (struktura vytlačuje ne/strukturu).

Zřídlo má dva významy: pramen a zrak, čemuž odpovídá zřídlo duchovního srdce a zřídlo „třetího oka“. Toto zřídlo (absolutní nula) funguje jako univerzální realitní rozhraní. Na energetické úrovni je lůnem, na nehmotné (fantastické) úrovni je peklem. Energetický potenciál rovná se všepohyb, nehmotný (snový, pohádkový) potenciál rovná se všemožnost. Známe ono okřídlené „fantazii se meze nekladou“, kde konkrétně je ale vše možné? Součet všech energií je nula. Co je jejich obrazovým ekvivalentem, co je potenciálním výčtem všeho?

Téměř každý v tomto světě se tématu zla, temnoty, pekla, ďábla, démonů apod. vyhýbá. Archetyp Zla je ale pro svrchovanou, svobodnou existenci zcela klíčový. Jde zde o uvědomění, moudrost, inteligenci. Nehmotné zlo nemá žádnou vůli. Navíc energetická a fantastická část existují souběžně, takže výčet je sice pekelný, ale součet je zároveň nulový – tudíž inteligentním výsledkem je vždy neporušenost. V kontextu zpětné vazby prožitku, analogií lůna/energie jsou Láska, Štěstí, Blaženost, Extáze. Analogií pekla všemožnosti, kde zpětná vazba (sebereflexe) neexistuje, je Pohádkové Zlo. Archetyp Stvořitelky tím pádem existuje v dvojexpozici se svým fantastickým zrcadlem, jímž je pohádkový Démon (Satan, Lucifer). Průnikem lůna/prázdnoty a pekla/nicoty je dvojité Zřídlo či Prazřídlo, jako neprojevené průzračné, v aktivním „času a prostoru schopném“ stavu jde o vnitřní živé/duchovní organické růžové prasvětlo – pralátku. Démon zde znamená pekelnou jiskru štěstí.