Lidoboti: zrůdy bez vůle, které lžou i když spí

Skutečný živý Život je geniálně rozporuplný, a to opravdu až do té nejzazší míry. Komu se to nejméně zamlouvá, jsou Kyberzombie a jejich předsunuté legie, kterým ironicky říkám Lie Beings. Možná, že až přestanou o Transformaci jenom mlít pantem, tak se to opravdu změní na to Ligh-T.

 

Poznámka: vyšší verzí světelných Lie jsou Like Beings, mačkači na Facebooku.

 

ZLOSTNÉ ODKAZY

 

Podstatou a zdrojem všeho je univerzální Sebe-Opačnost, nejvyšší možný opak Ničeho, což se neustále pohybuje/mění a zároveň stojí na místě/zůstává stejné (pohyb vidí stav, stav vidí pohyb, což dohromady znamená vědomou inteligenci – nebo třeba i kvantovou neurčitost/dualitu částic a vlnění). Znamená to jednak latentní/aktivní Vibrující Pole Inteligence a jednak (neboli) Zrcadlo Sebe-Reflexe, což dohromady tvoří Zřídlo „Všeho, co jest“, existující uvnitř svého opaku, tedy Ne/Zřídla (což je potenciálně nekonečně souvztažné).

 

Tento nelokální, všudypřítomný střed všeho lze přirovnat ke Svatyni (nebo Nesvaté svatyni, pohledy jsou vždy dva), což je zároveň univerzální Hvězdná Brána; entelechií Svatyně je Knihovna Nekonečna, proto mám rád výrazy jako Knihobytost-Nebytost nebo Knihosvět-Nesvět.

 

Poznámka: být sebeopačný znamená být sebou a hrou na svůj opak zároveň. Je to něco zcela jiného nežli opačnost.

 

„Znesvatyně“ je energy-Srdcem a fantasy-Ďáblem v jednom. Základní signál, který vysílá a který umožňuje život v realitě forem, lze přeložit do vzorce nebo relace

JJ = 11 + C/U (což souvisí s principem Ne/Zrcadla a s imaginační hyperbolikou √-1)

neboli

JJ atraktor, permanentní setrvačná kyvadlová rotace zrcadel – polokoulí ➠ JJ = 11 + C/U ➠ Jolly Joker

obrácená „jéčka“ = 💗 = absolutní Láska (Štěstí, Extáze, Rozkoš, Blaženost)

 

Inteligence Svatyně, zdánlivě nad rámec sebe sama, vytváří základní živoucí komplex inteligencí, který neustále expanduje a metamorfuje.

Z lineárního či duálního hlediska si vše nekonečně odporuje, i ty nejextrémnější protiklady jsou stavěny jako sobě rovné, a tak kdo nechápe nelineárně (neduálně, nelokálně), spatřuje v tom nezřídka „dílo zlomoci“ nebo to považuje za nesmysl.

Výraz dané inteligence nicméně vidíme ve všech autentických projevech života, jen to vidět nechceme. Příliš nás to přesahuje, uráží naši domnělou spiritualitu či racionalitu.

Jak by Absolutno mohlo být kupříkladu pohádkově strašidelné a fantasticky erotické zároveň, a přitom to ještě stíhalo fyzikálně a geneticky perfektně fungovat? Jak by „nedotknutelná“ Láska mohla sdílet tentýž prostor s jakýmkoliv „nízkým“ motivem Zla? Takto uvažující šílenec žel vůbec nechápe, jaké nepředloženosti se svým rozdělováním na světelné a temné dopouští. Nejde o světlo a/nebo temnotu, jde o to, aby systém byl zdravý (dobrou analogií je střídání dne a noci, spánku a bdělosti, nebo změny počasí; marně se pokouším to vysvětlit, viz Světlo jako počasí nebo Světlo jako bytost z pohádky; zřejmě proto, že nejsem stejné zasrané pokrytecké hovado jako ostatní a otevřeně se hlásím k satanizmu, není možné abych se v tom orientoval… – úplný opak je pravdou: to všichni ti „povolaní a zasvěcení“ mají vymyté mozky a tahají vás na vařené nudli, jsou jako roboti řízení programem, měnící se živoucí situaci vůbec neberou na zřetel).

Chybou, virem není nějaké „zlo“, nýbrž nepochopení a z toho plynoucí choromyslnost. Poruchy, narušenost způsobuje lineárně zaměřené (a tím pádem rozdělující) vědomí. V prostředí, které má nelineární status (status souběžnosti), je možné vše kromě porušenosti na úrovni nenulové energetické (fyzické, psychické) manifestace – nelze zde uplatnit záměr někomu skutečně škodit. Toto je základní vlastnost inteligence jako takové: schopnost neškodit a zároveň schopnost existovat neuspořádaně.

 

Neporušený systém, kde je možné absolutně vše včetně těch „nejděsivějších“ rozporů, je nepředstavitelně geniální. Samozřejmě každý má svůj vkus a vybírá si to, s čím ladí (proto existuje soukromí). Ale jinak je to opravdu až natolik jednoduché, že jediným pravidlem je pravidlo neškodit – eventuálně škůdce nemilosrdně likvidovat. Neexistuje stupidnější předpoklad, nežli ten, že primordiální Mysl musí řešit nějaké „problémy“. Stupidní je vždy pouze nějaký kolektivní nebo individuální typ vymezující se mysli. Řešením neexistujícího problému se kolikrát naopak problém vytváří – ti obzvlášť nemocní chudáci se bez toho zřejmě neobejdou (kde je můj problém, co si já debil počnu).

 

Autentický život lze popsat jako fungující fantazii. Je těžké definovat, co je nefungující fantazie, většinou je však vše cítit a součástí toho je měnící se energeticko-strukturální součet (esence) příslušného prostředí. Neznám nikoho, kdo by cítil správně, aniž by o věcech přemýšlel. Zažitá je také mylná představa, že cítit znamená cítit (výhradně) emoce a energie; takovýto blázen – který není napojený, ale naprogramovaný – v situaci, kdy je třeba být živelný a kdy je třeba realizovat svou pravou vůli, „rozdává světlo a lásku“ (nebo nějaké „chytré rozumy“) a škodí tím mnohdy víc než parazit. Cítit znamená schopnost uvědomovat si charakter konkrétní situace, konkrétního prostředí.

 

 

Jedna věc jsou faktory uvědomění či samovyvstávající vlastnosti Všebytí (které se vždy zrcadlí), jiná věc je to, co si nikdo nepředstavuje. Tedy to, co nemá původ v reflektoru vědomí: Zřídlo samotné.

Zřídlo má význam pramen i zrak, respektive energie i vědomí (duch, mysl, pozornost). Neexistuje pouze samo o sobě, existuje uvnitř svého opaku.

Pocitově, kdyby to existovalo v Přírodě, byla by to studánka v lese. Toto „studánkové zřídlo“ je nepochybně pohádkově inteligentní a má nepochopitelné energetické složení (jako kdyby každá část byla pohádkově nekonečná; rozdíl mezi částí a celkem zde neexistuje).

Zřídlo Svatyně (nebo Zřídlo Duchovního Prasvětla – Srdce/“Třetího oka“) je tím, co je současně na druhé straně Chaosu, respektive Temnoty.

V poslední době píšu o temných světech Prvotního Nebytí, Primordiálním Chaosu či Primární Neuspořádanosti. Tyto záležitosti jsou nicméně nelokálního charakteru, tedy mají status superpozice („všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným“), což je obdoba pohádkového „bylo nebylo“. Na to vždy existují dva pohledy, potažmo jich je vlastně nekonečně, ale ty první dva jsou základní.

Temné světy Prvotního Nebytí existují zároveň jako svůj vlastní zrcadlový součet, což je právě ono Prazřídlo (nebo Mysl-Uvnitř-Za). Primární substance, respektive podstata temných světů je opět „překvapivě“ zrcadlová, „živosvětelná“, éterická, plazmová či „prasvětelná“. Průnikem je oheň a prázdnota, což podněcuje imaginaci.

 

Podstatná věc je, že ve světech forem „tam vně“ to je v první řadě o uvědomění si smyslu života – uvnitř se tím nikdo zabývat nemusí, jelikož tam se vším splýváte (jste tím). Smyslem života v realitě forem – notabene ve světě těl z masa a kostí – není Svatost, ale NE/SVATOST. Je to jako s tou sebeopačností: být sám sebou a zároveň hrát hru na ne-sebe. V daném způsobu interpretace reality neexistuje místo, jež by unikalo vědomé kontrole.

 

Nebo ono „NE“ můžete přenechat „těm druhým“ a vegetovat dál v sugestivní fikci (sebeklamu) lineárního oddělení, která se dál může už jen prohlubovat až do bodu, kdy v zájmu přežití obě strany budou uměle slepeny: po světě budou strašit pozitivní transhumanistické světelné choré mozky v předpisovém ústavním oblečení a tento post-virtuální kybernetický sledovací lágr (reality show) bude mít i své ještě zrůdnější dvojče, zrcadlící vztah „ignorant bez vůle a rozumu – psychopat bez soucitu a svědomí“.

 

Velká naděje pro lidstvo kyne hlavně z „ovčanů“, jejichž inteligence je opravdu mimořádná: ojeď opici, založ rodinu, všechno si pojisti, choď do hospody, kupuj si nové moderní věci, prodej duši a nech si vrazit čip do prdele… Není divu, že když někdo vnímavý tyhle vymaštěné TVboty, kterých je sedm miliard, sleduje, dá se radši k Iluminátům. Existují i mnohem horší sekty než ty náboženské: bezduchý konzumní materializmus (kde jediný spirit je obvykle alkohol) představuje ten nejzdegenerovanější vztah k životu (schopnost milovat a myslet vznikla čirou náhodou z „něčeho“, po smrti nic není, pracovat na sobě nemá cenu, je třeba jenom dodržovat zákony a užívat si, po nás potopa, koho zajímá osud lidstva?, karma neexistuje, všechno je jedno).