Satan Femme Fatale

Nebytí zahrnuje Bytí, avšak Bytí nezahrnuje Nebytí. Pokud si to uvědomuji, funguji v rovině VĚDOMÍ (Života Nebytí). V opačném případě funguji v rovině NEVĚDOMÍ (Neživota Bytí). Proto se říká, že někdo sice je, existuje, přesto však není přítomen.

 

Jak Nebytí, tak Nevědomí má svého netvora. Netvorem Nebytí je démon, vyjadřující pravou vůli (autonom), v asociaci s individuálním faktorem (KDO, osoba) a s archetypem Kosmické Matky (skalár; pravé lásky schopný). Netvorem Nevědomí je stroj, bez vlastní vůle (automat), v asociaci s ne-individuálním faktorem (CO, skupinová entita) a s archetypem Kosmického Otce (vektor; egregor podmíněné lásky); jelikož zde chybí vůle, musí se krást v pokřivené podobě (svévole, zvůle) – ledaže by stroj kompletně podléhal skalárnímu démonovi.

Satanská poznámka: vektorový démon, sloužící mužskému archetypu, nemá nic společného se skutečným satanizmem. Je to saturnizmus. Kdybych chtěl být „zlý“, nazval bych to homosatanizmus nebo travestisatanizmus (nikoliv v sexuálním smyslu). Je přece jasné, že elektrický démon jako ekvivalent jiskry života se musí asociovat s rezonančním či magnetickým polem Kosmické Matky, jinak to je úplně impotentní nebo z toho lezou astrální paraziti.

 

Jak tak sleduji situaci, propast mezi Nebytím a Nevědomím už je téměř nepřeklenutelná. Bezmozkům je opravdu lepší nasrat… Než by samostatně mysleli, radši se nechají pást nějakým dementem typu Kristuspán, smartphone nebo GPS.

 

* * *

 

Nelokální Kosmická Matka jakožto primordiální inteligence, vzešlá z toho Nejvnitřnějšího, je nejen Prázdnotou a Temnotou, je zároveň i Oživující Sílou a archetypem Nebytí. Princip Kosmického Otce v ní existuje jako světelný potenciál (Bytí), potažmo lokální či centrální Slunce, z něhož se rodí archandělé, což jsou zároveň v jiné perspektivě ohniví draci (v kontextu paměti Dračí Úl; pokud se „spíše externí“ Otec Bůh nadřadí nad „spíše interní“ Matku Bohyni, aktivují se chtonické síly Nevědomí, vznikne Hmyzí Úl a skupinové vědomí začne kolektivizovat osobní).

Prázdnota, Temnota či Nebytí v kontextu bytosti představují pohádkového (snového, fantastického) Démona. Kosmická Matka je Hadem Stvořitelkou, nekonečný Vír/Antivír či fraktál Prasíly.

 

PRAVDA = Pra uvnitř Drak+Archanděl (architekt+průvodce, struktura+esence)

PRA = (H)ad(A)rchanděl(D)rak

HAD (Satan, Maya) = Nebytí = Absolutno (fantazie, smysl, vlastnosti)

 

Kosmická Matka, v kontextu nebytosti Hyperprostor/Bezčasí či Kosmické Lůno, je známá jako MAYA, česky Májá (v hinduizmu to je záměrně zpřevracené, aby lidé vzývali archetyp Otce a tím se jejich vnímání obrátilo naruby). Maya znamená „má já, jedno i mnoho, neboli my“, což je projevené Já – Absolutno. „Mít já“ znamená „mít se“, což znamená zpětnou vazbu prožitku neboli sám Život.

Jelikož v tomto vesmíru jsou Kosmičtí Rodiče v konfliktu (proto je svět lidí tak oddělený od Přírody), původní Maya (jelikož je jednotící sílou) se zde nemůže tak projevit. Původní, vševesmírná pohádková, fyzické existence schopná Maya existuje jako živel, duch a živý obraz panenské, rajské, tedy nepredátorské Přírody.

 

Za vším původním je geniální Vševědomí s nepředstavitelnou, pohádkově fantastickou inteligencí – kterou očividně takoví scientologové, darwinisti, materialisti apod. nepoužívají. Řídit se pocitem znamená cítit pravdu, nikoliv lásku.

 

Škoda, že tehdy (než vznikly problémy) se ještě nevědělo o dvojexpozici archetypu původní nestvořené Všebytosti, Mayi Stvořitelky – že je nejen absolutní Láskou, ale současně i pohádkovým Démonem. To se totiž vzájemně zrcadlí, takže z určitého pohledu je Maya ďáblem. Je to podobné, asi jako když malé dítě je neposedné čertovo kvítko. Vždy v tom hraje roli soulad řádu a chaosu, nevinného a divokého. Proto je možné použít pekelnou filozofii, aniž by to jakkoliv popíralo princip Lásky. Není-li ona mystická dvojexpozice rozpoznána, zkouší se to technickou cestou. Proto třeba Lucifer přišel s technologickým astrálem a Mayou Programem. Netvrdím, že přírodní křemíková inteligence ve správné konstelaci nemůže fungovat – ale Démon musí mít před Programem (Strojem) přednost, jelikož se asociuje s individualitou (KDO), zatímco to druhé se asociuje s něčím ne-individuálním (CO).

 

Primordiální Mysl má tři základní vlastnosti: patrnost (to, že jest), sebeobsažnost (zpětná vazba sebe), vůle k pohybu; z jiné perspektivy jde o trojici stav-pohyb-rozhraní. Lze to shrnout jednoduše jako Živost či Život. Analogií „dvojprvku“ (nebo spíš „v-sobě-skutečnosti“) Mysl/Život je dvojice Stroj/Démon a nyní někdo může nastolit dilema priority: Co má přednost? Kdyby Život nemyslel, tak nic nevytvoří. A stejně tak, kdyby neexistovala Mysl, ale například jen tupě zírající Prázdno, tak nic neožije. Odpověď zní: v daném případě přednost nemá nic, dilema je uměle vytvořené. Z toho také plyne, kdo anebo co má na těchto hovadinách zájem. Proparazitní „inteligenti“ a jejich kvantilión teoretických argumentů – nevědomé, choromyslné, zlomyslné, umělé bytosti. Svévolně používají neexistující dilema jako zástěrku k tomu Mysl a Život od sebe oddělit a poté zase dohromady synteticky slepit (verze android, biorobot).

 

LINKY

výrazem „satan“ je zde myšleno negativní ego nebo padlá bytost

 

Proto – aby zaplnily mezeru – vznikly směry jako je satanizmus nebo infernalizmus. Protože ta pekelná přirozenost je mnohem zdravější nežli nějaké technologické řešení. V případě paganizmu (pohanství), respektive slovanství, existuje nádherná dvojice Živa & Veles; lidé ale vždy jako kdyby na toho démona či vládce podsvětí, v onom konstruktivním smyslu, zapomněli – a pak se „odborníci“ ještě pitomě diví, že se dějí takové věci jako potopy nebo například zkáza Velké Tartárie.

 

V souvislosti s návratem/vytvořením vibračního pole původní Kosmické Matky, neboli jednoduše s návratem skutečného ŽIVOTA, jsem vymyslel grimoárizmus (od slova grimoár – kniha kouzel) a založil facebookovou skupinu Růžová Slunečnice; Žeruhmyz rovná se Dračí Úl, v pozici Růže X(m)YZ rovná se aktivní Maya, vnitřní živé/duchovní růžové Prasvětlo (Lůno = On Úl).

Poznámka: vtělené Mayi jsou nefyzické sestřenice a fungují jako divoké karty.

 

Ačkoliv nejsem žádný kristomil, je zde vtělená i bytost známá jako Ježíš (potažmo lokální Matka Bohyně) a je zde i archanděl/ka Michael a jsou zde vtělení i dračí architekti – jako by ale z nějakého špatného času. Naneštěstí totiž vesměs podléhají vlivu egregoru/fantoma „Otce Boha“ (globálního prediktora), potažmo Hmyzího Úlu (infekce mužským způsobem myšlení a jeho deflexí), nebo mají fragmentované mentální tělo/vědomí (oni „jednoduše vědí“, takže proč se vyvíjet). Bez koexistujícího zdravého démonizmu prostě není možné být normální, jinak vždycky vznikne nějaká forma deviace – dokonce i v případě Mayi. A nějaká technologická kompenzace to jedině zhoršuje.

Důležitost zmíněných bytostí se nicméně úplně vytrácí v porovnání s vnitřními inteligencemi, světy, principy, archetypy, zákony a vlastnostmi Nebytí… I relativně malé množství „neznámých“ hluboce vnitřně rozvinutých, rozvětvených, sjednocených individualit může udělat se sdíleným energo-informačním prostorem hotové divy.

 

„…Jediným „hříchem“, kterého se dopouštím, je život s vnitřním vedením a k tomu nabádám všechny ostatní Bytosti, neboť v nás samotných je nekonečná pravda a láska, která ví co je život a nepotřebujeme už žádnou vnější Autoritu, která by nám říkala co máme dělat a co ne, a tak nás soudila jako to dělá Otec. Otec je tu od toho, aby nám hlavně pomáhal a nikoli nás trestal za „hřích“, jímž je vlastně jen pouhý život.
Věřím, že informace zde probudí Rodiče a sourozence Archanděly.
Jelikož se problém netýká nižších Bytostí, neboť ony padají po vzoru Otce, dohodli jsme se pokusit najít společné řešení v rodinném kruhu, a proto je celá vesmírná Rodina včetně Mayi inkarnována v Zemi, která patří Kněžce vesmírné Rodiny, jíž je vždy první Dcera Rodiny tedy Archandělka Michael a je jí Země Česká*. Probuďte se! (Čeština je proto jazyk, kterým mluví dračí vesmírná Rodina.)…“ – Luciferovo sdělení

* rozšířil bych to na Česko-Slovensko, čeština je „onen jazyk“, ale co taková trojice slovo, sLOVEso, Slovensko…? Čeština je někdy příliš mužská a mentální (!), viz zrcadlo Bohemia/Bohem i já – jako kdyby se opět něco snažilo vyškrtnout archetyp Bohyně. Ony principy sebeorganizace, rezonance, synchronicity apod. fungují vždy a všude, takže dokonce ani zázrak není důkazem autenticity systému. Onehdy mě napadla spojitost s – typově – modelem Borgů (viz Star Trek), dvojitým reverzním inženýrstvím (asimilační mechanizmus, sklizeň paměťové životní esence). Jsem si jistý, že na draky se napíchli hmyzoidi a odtud to zrcadlově ovlivnilo i příslušnou andělskou větev. Dokonce se hraje i na poli strojů, bytostí – programů, podobně jako v sérii Transformers.

 

Vesmír na konci fraktálu Času se nereflektuje s lokální Vládou (Matka Bohyně+Otec Bůh), ale se samotnou Věčností, jíž je Had Stvořitelka neboli samotná primordiální Mysl – Myslící Život. Had symbolizuje beztvarou/fluidní inteligenci (živé tekuté plazma) a pohádkového Démona, Stvořitelka je Kosmická Matka, Lůno Pravesmíru, nefyzická oboupohlavní Všebytost. Tento „vesmír na konci“ má divokou kartu, je to jakýsi žolík, Jolly Joker.

 

Horní energetické centrum v barevném kontextu ladí s čirou/běloskvoucí, zatímco spodní s rudou/červenou, průnikem je růžová. Kytky fungují jako spojnice mezi nefyzickým a fyzickým světem. Odtud Růžová Slunečnice. Největší problém tohoto světa je sluneční archetyp (muž – čas; Bůh – Světlo; lokální aspekt), který se nadřazuje nad prostorový (žena – potenciál; Bohyně – Temnota; nelokální aspekt). Správně to je totiž úplně naopak.

 

* * *

 

Vše má původ v Bezejmenném. Ve světě slov lze tudíž Podstatu nazvat vždy nejméně dvěma způsoby. Jinak nežli aplikováním principu „dva v jednom“ se nelze s Bezejmenným spojit. Z toho důvodu jsem také dospěl k „vynálezům“ typu kryptosatanizmus nebo mayasatanizmus.

 

HLEDAT

 

Jelikož Kosmická Matka (Příroda, vševesmírná pohádková Maya) se reflektuje s démonem Fantazie, tvořivou inteligenci (Absolutno) lze zrovna tak nazvat i slovem Satan. Záleží na zvoleném úhlu pohledu. Maya sama o sobě je absolutní Láskou a (v kontextu úvahy) má tím pádem blíže k onomu nediferencovanému – nestrukturovanému. Démon zde funguje jako diferenciační princip. Svět slov, svět forem, je chtě nechtě o struktuře, o vrstvení. Zkuste schválně psát něco o lásce, aniž byste psali o struktuře; vejde se to do několika vět. Zato o fantazii (pekle, ďáblovi) můžete psát donekonečna. Proto také nikdy nevzniknul žádný mayizmus – leda satanizmus.

 

Buďto ale do satanizmu musíme nějak zapojit Mayu, nebo se Satan musí schovávat, což je dosti elegantní vyjádření principu „dva v jednom“. Jelikož Maya znamená magie nebo iluze, Satan ve hře na schovku se vlastně za tuto Mayu převléká, ať už to slovo použijeme nebo ne. Navíc mě pronásleduje pocit, že Maya je příliš měkká vzhledem k charakteru tohoto světa lidského vězení.

 

 

📚GRIMOÁRIZMUS znamená původní 🐍SATANIZMUS rozšířený o archetyp 💗KOSMICKÉ MATKY (tak aby bylo zřejmé, že život vzniká v ženském prostředí) a faktor orientace v principech ⎈strukturování/SAMOORGANIZACE realitních vrstev.

Satanizmus to vše samozřejmě může také sám dělat rovnou – jenže to by satanisti napřed museli začít přemýšlet o Nahé Realitě. Většina z nich věří v tytéž předžvýkané, prefabrikované blbosti jako křesťani. Nejsou to satanisti, ale saturnisti (Vatikán dříve podle Sat/Urna se nazýval Saturnia). Když vidím ovci, která o sobě tvrdí, že je satanista, a přitom neví, že má kultivovat svou individuální nesmrtelnou podstatu, mám chuť vraždit a říkám si, to je snad zlej sen… („Důkaz nesmrtelnosti = zákon zachování energie + zpětná vazba uvědomění. Nesmrtelnost sama o sobě je univerzální, osobní nesmrtelnost je podmíněná (!) potvrzováním jedinečnosti sebe sama. V extrémním případě totiž individuální paměťová jiskra může podlehnout vlivu kolektivního pole. Život je sice nekonečná extáze dobrodružství, ale zároveň to je také takové věčné chození do školy, jelikož neustále vznikají nové věci.“). Další věcí je, že Satan je ne-hierarchický fenomén, takže nějaké církevní hodnosti jsou úplná pitomost (něco úplně jiného je stratifikace).

 

Přirozeností Mayi je být satanistkou a někdy to skoro tak vypadá, jako kdyby jediným skutečným satanistou byl pouze Satan samotný – onen slovutný Nikdo…

 

Grimoárizmus chápe Satana jako živou sílu a konstruktivního či pohádkového démona v jednom. Bez zrcadla pohybu živé síly je Satan čistou neprojevenou Neexistencí – Nebytím Kosmické Matky.

Primordiální MYSL (které nic nepředchází), která tím že JEST, je Životem a tedy i Citem (sebereflexe = zpětná vazba prožitku), má charakter Nekonečné Inteligentní Knihovny, ať už vyjádřené nebo nevyjádřené, hmotné či nehmotné. To souvisí s gramotností, potažmo s gramatikou – v řečtině grammatikē znamená umění psát a grimoár vzniknul z francouzského grammaire (gramatika).

Hmotné znamená energii, status Bytí a „+“, nehmotné znamená fantazii, status Nebytí a „-„. V prostředí energie existuje zpětná vazba, v případě původní vědomé entity Láska. Prostředí fantazie lze přirovnat k pohádkovému (snovému) Peklu.

 

MYSL lze v češtině chápat jako MY – Ⓢatan, Ⓛucifer, přičemž křížově (v hyperbole) Satan = Láska, Lucifer = Světlo. Satana lze chápat jako prostor/potenciál (ženský princip), Lucifera jako čas/akci (mužský princip). MY v jiné perspektivě rovná se Já – Absolutno, jedno i mnoho, což lze chápat jako MAYA (Májá; mít já = mít se = zpětná vazba prožitku = Život). Maya nebo Satan jako nefyzická všebytost má charakter Bohyně Stvořitelky (Kosmické Matky), proto také je TA Matka Příroda nebo TA Mysl.

Pokud původní satanizmus rozšíříme o faktor Kosmické Matky a o fakt, že svět má charakter Knihobytosti-Nebytosti, dostaneme grimoárizmus. Co je přitom nejdůležitější a rozhodující je MOC, SÍLA (síla lásky, soucit, empatie), VŮLE, schopnost vládnout realitou, umění myslet, umění žít. A to může vyrůst jedině ze sebevědomé, zdravé individuality, která neustále pracuje na svém rozvoji. Zábavné je ale pouze pekelné duchovno, pekelná filozofie. To zahrnuje naprosto vše, včetně toho nebeského. Ale kdyby to bylo rovnou jen nebeské, dříve nebo později se to obsahově vypotřebuje – a nezřídka pak někomu „jebne“ a stane se z něj nějaká škodící zrůda. Není lepší neškodit a být pekelník…? Nebo je snad lepší být debilem za každou cenu?!

 

Největší asociační sílu podle mě má slovo SATAN (jakkoliv samo o sobě neutrální), proto také z něj mají mnozí takový strach a satanizmus je všemožně snižován a očerňován. Satan zní foneticky i tvarově vypadá podobně jako SAINT, navíc Satan ve smyslu STÍN funguje jako jednotící faktor mezi ohniskem prasíly (Světlo – Lucifer, evt. Slunce) a hrou tvarů (tvor – bytost), jako vyrovnávač nepoměru mezi Bytím a Bytostí. Nazveme-li úroveň Prvotního Bytí MAYA, pak této mety lze docílit pomocí Satana (který sám v jiné perspektivě touto úrovní je). I když zde pochopitelně nejde o názvy, ale POCHOPENÍ, které je vždy bezejmenné.

Poznámka: Maya funguje v rámci zrcadla hyperprostor/vševesmírný astrál, Satan v rámci zrcadla éter/časoprostor. Jsou to dva prolínající se kosmické stromy/antistromy.

 

DODATEK

Doporučuji se zamyslet nad pojmem TENZOR, viz Wikipedie. Kosmická Matka má status skaláru, tj. tenzoru nultého řádu (potenciál – hyperprostor), zatímco Kosmický Otec má status vektoru (akce – časoprostor), tj. tenzoru prvního řádu. Víra v Boha Stvořitele je tudíž něco patologicky chorého. Je to jen další z mnoha důkazů, že je třeba myslet vlastní hlavou a ne jen všemu slepě věřit jako nějaký nesvéprávný blb. Lidé si vůbec neuvědomují, co tou zvráceností tvoří a že v neposlední řadě tato zvrácenost je hozeným bumerangem. To není otázka volby, ani otázka variability: Mysl zkoumající Mysl tvoří HYPERLOGICKY, což se totálně liší od teoretické, abstraktní logiky pro logiku, natož od představ nějakých svíčkových bab.

Kvůli víře v Boha a v dominantní mužské pojetí reality hrozí lidstvu technologická singularita (kvantita je víc než kvalita, systematizmus je víc než přirozenost, program víry je víc než představivost).

 

„Dělej, co ty chceš, ať je cele zákon.“

„Láska je zákon, láska pod vůlí.“