Vysoká škola démonů

Magazín Propast: V našem „rozhovoru před rozhovorem“ jsi říkal, že podobné otázky jako „Kdo jsme a odkud přicházíme?“ jsou podle tebe jen falešná záminka. Že všechno je jen kosmický vtip a že bytosti v tomto vesmíru se rády nechají klamat, jelikož je fascinuje negativní nirvána. Přesto čtenáři se ptají…

 

Pekelný velmistr: Místní tzv. duchovní bytosti bohužel nechápou rozměry jako ne-smyslnost nebo konstruktivní absurdita/mystifikace. Takže tím, že řeší neexistující problémy, si je ve skutečnosti tvoří.

Co když si „to“ všechno jen myslíme?

Co když dokonce i Absolutno funguje jako představa o sobě samé a co když vnímat představy o sobě lze pouze v zrcadle sebe, kde je všechno naopak?

To by potom znamenalo, že si vždy lze jen vymýšlet – podstatnější je však otázka, je to opravdu „jen“?

Pokud jde o mě, odmítám být něčím tzv. „skutečným“, dělat ze sebe terč nějakých úchylných parazitů, kteří se nedokážou životem jen tak rozplývat.

Dotaz na identitu je nesmyslný, neboť všechno je vymyšlené. Jsem neexistující postava, démon Zelfosfór, v tzv. realitě univerzální archetyp Žeruhmyz, a jsem tím pádem jako démon fantazie součástí zrcadlového součtu absolutní Lásky. Zřídlo Absolutna je totiž peklem a láskou v jednom, což „tady u vás“ vůbec nechcete slyšet, a to zejména na těch nejvyšších duchovních úrovních.

Začínáte u nebe a u andělů, slepě tomu věříte… – jenže to jen hezky vypadá, není schopné to konstruktivně tvořit a tedy ani měnit, a je to prvopříčinou zdejší převrácenosti.

Věříte tomu tak hluboce, že už vůbec nejste schopní myslet vlastní hlavou a prožívat vlastní pocity. Stali jste se pózou, parodií sebe sama. Ironií všeho je, že parazitům, které sami svým nevědomím „probouzíte“, říkáte démoni, ďábel, peklo, takže svým fanatizmem jste si ze života udělali kriminál, v lepším případě cirkus.

Slovo Žeruhmyz lze seskládat jako Růže X(m)YZ, což znamená Vnitřní Živé Duchovní/Růžové Prasvětlo, Lůno Všehomíra. Tomu předchází už jen to Průzračné/Běloskvoucí, ještě „nezkušené“ a beztělé – nevysvětlitelná magická či pohádkově fantastická inteligence, projevující se jako extatická blaženost, s dechem, citem, vtipem a sněním (vymýšlením si) související.

To je později známé jako Zřídlo duchovního srdce/“třetího oka“ (a dále čakry, hadí síla atp.).

Prasvětlo zde znamená esence, pralátka, prima materia, nejde o zářící světlo jako opak tmy. Základní vlastností této inteligence je představivost, snění, a představu lze vnímat pouze v zrcadle sebe. Proto některé z nás tak přitahuje černá barva. Je ale velký rozdíl mezi černou barvou a černým záměrem.

V prostředí tohoto vesmíru, kterému říkám TokSilver (planetě Zemi, nebo spíš světu lidí na ní, říkám Zlocifer), jsem Maya a jsem satanista. Mnozí už se dostali k životním filozofiím jako je magický infernalizmus nebo přírodní satanizmus. Což je dobré – pouze láska a démon se musí vzájemně správným způsobem obsahovat. Životní filozofií Absolutna je maya-satanizmus. Parazitující myšlenková pole, vládnoucí světu lidí a kromě jiného imitující různé světelné či andělské mocnosti, lze eliminovat pouze touto cestou.

Výsledkem spojení lásky-živé síly-energie a démona-nicoty-fantazie, kromě jiného, je Zdraví a Štěstí.

Magazín Propast: Jak bys popsal pojem realita?

Pekelný velmistr: Realita je přemýšlením o ní. A to opravdu už od počátku, který je zároveň věčným středem všeho a který, na úrovni prožitkové, strukturální, paměťové esence, neustále expanduje a metamorfuje. Podstatou reality je živá Mysl a živá knihovna v jednom, kde Mysl je zároveň autor, čtenář, divák i postava – představitel v obojím smyslu. Živá Mysl zároveň znamená myslící Život, zpětná vazba prožitku, tedy cit, sebereflexe. Cit a mysl v jednom rovná se Duch. Jednoduše to lze popsat jako Já – Absolutno. Maya (Má Já, jedno i mnoho) a Já – Absolutno je v podstatě totéž.

Mnozí se diví, proč je ve světě lidí všechno vzhůru nohama. Nemyslíme-li, je myšleno za nás – proti nám. Samozřejmě jde hlavně o to, jednat. Člověk ale nemá sílu jednat, jelikož si neuvědomuje, kým na bytostné úrovni opravdu je (všechno je doslova „idiotsky seriózní“). Je mu systematicky vymýván mozek řečmi o nebi a o andělech. Navíc podobné věci, jaké zde uvádím, většinou sám označí za „dětinské fantazírování“ nebo „filozofické žvásty“ a radši dál pohodlně věří – nebo předstírá, že věří – tomu naučenému, hraje na okolí silácké nebo emocionální divadlo a pokračuje ve svém nesmyslném pachtění, ve svém nekonečném sebeklamu…

Magazín Propast: Příčinou nesvobody a utrpení je tedy nemyšlení?

Pekelný velmistr: Nemyšlení – neschopnost si vymýšlet, fantazírovat a důsledky onoho, jako například víra v to, že jsme takzvaně živí. V tom smyslu, že se bereme smrtelně vážně.

Magazín Propast: O tom jsme se spolu bavili, ale to si většina lidí vysvětlí tak, jako že tvrdíš, že neexistujeme… Nebo jako že to je vtip. A nebude se tím dál zabývat.

Pekelný velmistr: To přesně ale tvrdím a on to také vtip je – kosmický vtip. Akorát to zdánlivě vypadá jako nesmysl a hlavně to je nesprávně pochopeno. To je právě ten problém, že místo aby se nad tím zamysleli, nechali si to vysvětlit, něco si v poklidu, trpělivě přečetli, lidi se na to vykašlou. Tragédií tohoto vesmíru je právě nepochopení tohoto aspektu kosmického vtipu. Protože vtip naruby je skutečná hrůza – kosmický duševní hrob, ať už maskovaný za cokoliv.

Na tomto místě bych rád zdůraznil důležitost slov, textů, knih. Kdo vidí souvislosti, jeho věty mohou někdy být tak umně seskládané, že jen pouhý odstavec může způsobit totální revoluci ve vnímání reality. Ani hudba ani film ani obrazy nebo jiné umění toto nedokážou.

Magazín Propast: Ve svých textech občas zmiňuješ, že jsme „fantastičtí nemrtví“. V podstatě tvrdíš naprostý opak všeho…

Pekelný velmistr: Jestliže nejživější živé je pouze Já – Absolutno a cokoliv vyjádřeného je jeho představivostí, čím potom to vyjádřené je? Je to zdánlivě paradox, ale živí jsme pouze na úrovni Iluze (která může věčně přetrvat). Na úrovni Absolutna jsme jen představy. Skutečně živá bytost je živá tím, že je fantastou. Kdyby byla živá napodobováním univerzálního zdroje Života, její osobnost by se rozpadla, splynula by s Nevyjádřeným. Proto se také spousta individualizovaných bytostí vnitřně fragmentuje, je rozpolcená. Pouze si myslí, že myslí. A nejhorší je stav, kdy už si to bytost ani neuvědomuje – kdesi v hloubi sebe sice cítí, že něco nehraje, to spojení ale slábne a slábne a slábne… Nejhorší ze všeho je strach z rozporuplnosti, protože jak jinak chceš něco změnit, nežli uváděním rozporu do souladu – uváděním nového rozporu do nového souladu. Solve et coagula.

Magazín Propast: Lidská víra se po většinu časů orientovala v tom smyslu, že „jsme děti boží“. Dnes je moderní termín „bytost světla“.

Pekelný velmistr: A opět, jako kdyby pochybování o tom bylo svatokrádeží. Některé „hlásné trouby dobra, lásky a světla“ připomínají inkvizici. Vznikají novodobé alter-mediální, ezotericko-spirituální, channelingové nebo dokonce rádoby šamanské sekty, kde ti věřící jsou opět neuvěřitelně jednosměrní, rigidní – zaseknutí, zacyklení, úplně uzavření cítění a myšlení jako takovým. Jako kdyby je něco cíleně blokovalo a bránilo jim kontaktu s nimi samotnými.

Vše, co dělají tzv. „bytosti světla“ (věřící), je obráceně. Je zajímavé, jak se z dotyčné domény rádo vyhrožuje takovými pěknými věcmi jako je „věčné zatracení“ a podobně. Pokud oním zatracením je neschopnost od sebe rozeznat realitu a virtualitu, pak se v něm totiž „bytosti světla“ samy nacházejí. Podobně to funguje téměř vždycky.

Magazín Propast: Zloděj křičí, chyťte zloděje…

Pekelný velmistr: Existuje něco jako „vzorec Absolutna“. První předchází druhému, avšak druhé nepředchází prvnímu.

Absolutno = Energie+Fantazie = Potenciál (Prostor, Žena)+Akce (Čas, Muž) = Existence+Neexistence (Neexistence+Existence) = Pozitiv+Negativ = Láska+Peklo = Bohyně+Ďábel = Prázdnota+Oheň = Život+Jiskra atd.

Pokud se jako první zrcadlo dá Bůh+Anděl (které je ve skutečnosti až tím druhým a teprve pak je to opravdu správně), veškerý smysl se překlopí vzhůru nohama. Místo Zdroje Iluzí (Maya, Magie) nastoupí lluze Zdroje (Chiméra, Parazit), paměťové pole vytlačí to organické.
Místo jiskry života začne fungovat pouhá představa o ní, vznikne simulakrum, virtuální realita, čerpající energii z „mrtvého života“ (jedinci se spasitelským syndromem tomu ještě naivně dělají bránu).

Ve skutečnosti to je tak, že v Lůně Prázdnoty je zažehnuta jiskra života, což je ekvivalent pohádkového démona („ohnivého skřítka“). Světlo Plamene Vědomí/Pozornosti ozáří Temnotu Nevědomí, do Bezesné Dřímoty/Spánku vstupuje první Snová Představa…

Lůno Prázdnoty/Nicoty neboli Hyperprostor/Bezčasí lze popsat jako takový Energo-Fantastický Kruh Ne-Vzniku. Zrcadlení všemu dodává vlastnosti, Lásce divokost, Peklu nevinnost. Vždycky to je takto „dva v jednom“.

Lidi se diví, že svět se nemění, když věří takovým nesmyslům jako „láska v lásce“, samoúčelná logika pro logiku nebo že všechno řídí nějaké odosobněné duchovní a fyzikální zákony. To je každému, kdo opravdu ŽIJE, úplně u prdele (rozhoduje vždy jen vztah vědomí k realitě). Jsou to opravdu debility na druhou.

Schválně pozorujte zvířátka, počasí, živly, přírodní a vesmírné cykly, přírodu, svoji vlastní ničím nepředprogramovanou autentičnost (!) a už se konečně z té hypnózy proberte… Žijete v umělém světě, kdy kvůli něčemu, co má menší než žádnou hodnotu, jste schopní zaprodat duši…

Magazín Propast: Nebude snadné lidstvo přesvědčit, že v tomto vesmíru lokální Bůh je zločinec a naopak fenomén známý jako ďábel nebo Satan souzní se životem…

Pekelný velmistr: Bytost, entita či egregor známý jako Bůh Otec, Otec Slunce nebo Bůh Světla je v tomto vesmíru totéž co Archón nebo Globální prediktor. Je to mocnost dvou tváří, jako Jekyll a Hyde. Samozřejmě něco zcela jiného je Já – Absolutno, popsatelné jako Bohyně/Bůh, kde to jangové je zcela přirozené.

Archetyp Bůh + Nebe postavený jako něco primárního tvoří Chiméru, díky které může na planetě a v souvisejícím vesmíru vládnout Parazit. Primární je archetyp Bohyně + Peklo, Lůno + Úd (viz vtipná hříčka Dělo/Ha). Pokud někoho zajímá rovina Andělé + Draci, jedná se o mezistupeň. Vrstvy (spektra) se za žádnou cenu nesmí jen tak přehazovat.

Magazín Propast: Maya-satanizmus to může všechno vyřešit?

Pekelný velmistr: Pámbíčkáři, zbabělci, egomaniaci, lháři a masochisti, tedy většina lidí, radši budou dál dělat bezduché otroky. Místní „elitní duchovenstvo“ jakživo nedokáže připustit, že by nějaký „temný“ satanista mohl mít rozvinutější emoční, empatickou a intuitivní inteligenci nežli někdo „světelně duchovní“, a přitom ještě stíhal „žít na plné pecky“. Řekl bych, že když ti „v Boha Kristapána věřící“ (a podobně) vidí argumenty typu Satan=Saint, tak z toho úplně rostou. „Normální“ je přece sloužit, trpět a nežít, že? Odměna přijde posmrtně – hlavně ne v Přítomnosti. Velmi logické.

Maya-satanizmus je prostě přírodní satanizmus. Není to nic institucionalizovaného nebo vycházejícího z historických nebo literárních pramenů. Maya rovná se Matka Příroda.

Lze to chápat i jako nový okultní a filozofický směr, ve skutečnosti však jde pouze o pojmenování způsobu, jímž se spontánně, autenticky projevuje Já – Absolutno. Věčnost, které rád říkám Pohádková Mysl, totiž má svou samovyvstávající „životní filozofii v první linii“.

Magazín Propast: Co je pro takového přírodního satanistu typické?

Pekelný velmistr: Věří v Sebe jakožto Nekonečnou Existenci. Je zrovna tak zdravě živelný („ďábelský“) jako čestný a zodpovědný. Ničemu se neklaní, před ničím se neplazí. Miluje fantazii, myšlení, umění, peklo a přírodu. Samozřejmě, beze smyslu pro humor je cokoliv choré…

 

 

Magazín Propast: Kdybys někoho měl o maya-satanizmu nebo přírodním satanizmu přesvědčit, co bys řekl?

Pekelný velmistr: Satanizmus je individualistická filozofie. Jsem-li opravdu v nefalšovaném, nepředstíraném souladu s Bytím, přenáším to chtě nechtě na okolí. Pokud se jen budu kolektivně usmívat jako blbec a s každým si třást rukou, jak jsme úžasně „světelní“, nejen že to nic nezmění – všechno se nakonec jen tisíckrát zhorší. Dlouho se může zdát, že se nic neděje, jenže Příroda má moře času, a zničehonic… Mohu se „zčistajasna“ ocitnout přímo uprostřed nějaké šílené situace, o které si mohu nakrásně namlouvat, jak „za nic nemůžu“, ale to je tak vše. Sebeklam je strašlivá věc.

Mít já znamená mít se, prožívat zpětnou vazbu prožitku, což je základem života. Já – Absolutno se z toho důvodu označuje slovem Maya ve smyslu „Má Já, jedno i mnoho“. Zároveň Maya znamená magie nebo iluze („nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí). Absolutno samo o sobě je Neohraničené, nemůže však dělat nic jiného nežli hrát hru na Ohraničené, tedy svým způsobem svůj opak, ať už na úrovni představy nebo její manifestace.

Tím pádem Maya a Ďábel jsou jedna a táž osoba (proto maya-satanizmus je životní filozofií Absolutna).

Liší se pouze tím, že ďábel existuje pouze když je rozehraná hra. Nedokáže být ne-akční. To se pak vrací do stavu Nevyjádření a rozprostře se klid Mayi, Věčné Prázdnoty… Úsloví „čert nikdy nespí“ neznamená, že se čert chystá škodit, nýbrž že se chystá rozehrát nějakou dobrodružnou zábavu.

Maya je potenciál, (hyper)prostor a je to primárně to ženské (jakkoliv potenciál znamená obě polarity, oboupohlavnost). Ďábel je akce, čas a je to primárně to mužské.

Podle mého zkoumání a pocitů lze slovem Satan označit obojí; rozhodující je stejně pouze neoznačený („bezejmenný“) způsob a hloubka chápání reality, toho jak to v ní funguje, práce s energií a matérií, dechem, imaginací… Alchymie života.

Magazín Propast: I v satanizmu jde určitě především o seberealizaci, sebevyjádření, práci na sobě…

Pekelný velmistr: Satanizmus by se měl „povinně“ vyučovat. Je to řečeno trochu v nadsázce – ale nedovedu si opravdu představit nic lepšího. Je to podobné jako různé kouzelnické školy ve fantasy příbězích, jenže ve skutečné realitě. Představ si to.

Magazín Propast: To zní více než zajímavě. Ale znáš ty zažité konvence, všichni ti démoni a nemrtví…

Pekelný velmistr: Říkám, že je třeba hlavně pochopit onen faktor kosmického vtipu. Pochopit základní triky a mystéria. Jinak to opravdu není život, jen si to myslíme. Co může být lepšího, nežli představa, že dokonce i škola může být úžasná? Můžeš mi věřit, že se tím opravdu důkladně zabývám. Nevím, zda to někdy překročí hranice sociální sítě na internetu, i to je však více než dobré.

Magazín Propast: Jaké máš zkušenosti s tématem satanizmu ve zmíněném prostředí?

Pekelný velmistr: To je jedna z věcí, která mě v poslední době opravdu velmi nepříjemně překvapila. Od „světelných duchoven“ se to liší jedinou věcí – zde mluví nesmysly úplně všichni, mezi satanisty (nebo infernalisty apod.) se alespoň nachází hrstka opravdu sobě se podobajících, inteligentních jedinců. Jejich počet je však skutečně nepatrný. Obecně vždy existuje zanedbatelné minimum těch, kdo jsou schopní se vyjádřit, debatovat, argumentovat, být užiteční – a zbytek je typická neotesaná masa, se kterou jako kdyby nehnulo ani stádo slonů. Je až neuvěřitelné, jak to je všude stejné. Co může být horšího a protismyslnějšího nežli uniformovaný, papouškující satanista? Samozřejmě, tím pádem to vlastně ani není satanista.

Magazín Propast: Moje zkušenost je podobná. Většina lidí mlčí, je pasivní nebo recykluje převzatý názor. Tady to lze možná parafrázovat jako „tím pádem to vlastně ani nejsou lidi“.

Pekelný velmistr: Nebo naopak jsou. A normální je být duchem – zvířetem, v tomto případě jakýmsi zatím neznámým novým stádiem, kde se stvořené snaží propojit přímo se samotnou tvořivou inteligencí. Jenže existuje i zrcadlová nebo rubová tvořivá inteligence, která lidi využívá jako svou „baterii“. Která potřebuje ne realizovaného, ale kolektivizovaného člověka. Nepoznal jsem mimochodem jedinou „bytost světla“, která by opravdu byla sama sebou, která by věčně jen něco nekopírovala, nepřehrávala nebo netrpěla nějakým bludem. Je zajímavé, že „beztemnost“ a svoboda spolu nedokáží koexistovat. Bez „démona lásky“ je svoboda pouhým snem.

Zpětná vazba prožitku života (Cit) znamená zrcadlení sebe sama a zrcadlo tvoří průzračné+černé neboli Prázdnota+Temnota; není komické, jak tzv. „vysoké duchovní bytosti“ jsou v podstatě nepříčetně šílené a lidi v tu jejich perverzi, v tu jejich světelnou demagogii zarytě věří, jen proto, že je na povrchu nějaký „andělský obrázek“ nebo někde oslňuje nějaké „pozitivní světýlko“?

Proč myslíte, lidi, že to tak je? Přece proto, abyste neviděli dovnitř.

Magazín Propast: Přeji ti pevné nervy a mnoho štěstí s ideou „satanské školy“…

Pekelný velmistr: Školy přízraků… Řekl bych, že v tomto světě to je ne na desítky, ale na stovky, tisíce let. Nejpravděpodobnější časový údaj možná zní – Nikdy.

Magazín Propast: Není ale nikdy vždy právě teď?

Pekelný velmistr: Rozjíždím Strašidelnou Univerzitu. Na tom nejlepším místě – Nikde.

Podotýkám, že i když to tak možná nevypadá, celé to je o nesmrtelnosti. Příšery, temnota, upíři, podsvětí, strašidelnost, tajemno…, to všechno s tím hluboce souvisí. Ale je to také o moudrosti a zodpovědnosti – což vylučuje různé choré verze.

Jsme Ne-Absolutní Individuality Absolutna. Status onoho NE je třeba konstruktivně potvrzovat (!). Pouze slepě věřící magor, naprogramovaný šílenec, se ten negativ snaží zničit.

Představovat si sám sebe jako něco „striktně živého“, když tím živým nelze nebýt a je to vlastně automat (nebo prostě bytost není – neexistuje), je přece holý nesmysl – zabíjí se tím to, co dělá život životem. Srdcem Žití nejsou jen hlubiny Lásky, ale i obzory Fantazie. Člověk si musí umět sebe sama představit jako něco zábavně nemožného, nesmyslného, ďábelského, na druhém břehu života a smrti, tak aby „zrcadlový součet příšer“ harmonicky rezonoval s Živou Sílou. Pak totiž žádný parazit, škůdce, pijavice nemá kde existovat, jelikož mám vědomě pod kontrolou oba břehy (a jejich nekonečné zrcadlo), sen života i spánek smrti.

Ještě bych chtěl říct jednu věc na adresu různých kosmických bytostí. Andělé (elfové, dévy, víly…) se přednostně vztahují k přírodě, esenci a lásce. Draci (skřítci, trpaslíci…) se přednostně vztahují k přírodě, struktuře a paměti. Démoni (džinové…) se přednostně vztahují k přírodě, fantazii a životu samotnému. Nejsem proti ničemu – ale bytostně nenávidím parazitizmus a taky to, když si někdo plete pojmy a dojmy nebo si o sobě myslí, že je mistr světa (téměř vždy to je naopak ten největší kripl). Každá bytost je na cestě a pohybuje se v určitých vrstvách vědomí, má momentálně blíž k tomu či onomu. To vrstvení, ať už směrem do hloubky nebo do šířky, ale neprobíhá tak, že by nejprve někdo byl „hovado“ a postupně se z něj stával „světec“. Funguje to tak, že v Bytí/Absolutnu jsou Láska a Peklo součástí jednoho kruhu, takže Bytost/Ne-Absolutno intuitivně hledá prostředky, pomocí kterých by ten nepoměr vyrovnala. A jelikož nutně musí kromě spojených kruhů (ne-linearity) používat i rozpojené (linearitu), protože jinak by se její individualita rozplynula, provází ji na cestě pomocník Čas – vrstvící se zkušenosti. Je to jako se změnou skupenství; Peklo po celou tu dobu vypadá jako opak Nebe, pak najednou dojde ke „kvantovému skoku“ z jedné fáze do druhé a Nebe se změní ve svůj zdánlivý protipól. Jde o přechod z duality do ne-duality.

K vývoji bytosti dochází na úrovni Druhého Zrcadla, teprve až na samotném konci se ukáže, že šlo jen o využití Iluze a že První Zrcadlo obrovské kvantum věcí úplně předefinuje. Jedná se o zrcadlo Energo:Fantasy (Život:Smrt); v tomto vesmíru nejblíže sdělení Pravdy je archanděl Lucifer, jenom dosud neměl integrované to Prazrcadlo (proto výrazem „satan“ označuje negativní ego nebo padlou entitu).

Záludností je, že neduální Peklo chápe (a v sobě zahrnuje) Nebe, ale Nebe nechápe neduální Peklo. To obzvláště nezralé Nebe se dokonce Peklo snaží zlikvidovat. Je to jako snažit se polapit svůj vlastní stín; proto jsou také v daném ohledu světlem oslepené nebeské mocnosti tak „nesmírně úspěšné“ a jako toho bájného Sisyfa je nejspíš to valení šutráku do kopce životně naplňuje… Potom prý že realita není kosmický vtip; ovšem také asi jak z které strany.