Přežijou jen satanisti

Zde je vysvětlení, troufám si říct důkaz, co je původní nestvořenou tvořící prasílou, archetypem a principem, přírodní kosmickou inteligencí a energií – z čehož lze tím pádem odvodit i sílu opačného charakteru (obě jsou k sobě ve vztahu zdravé – choré).

 

Mottem textu by mohlo být: „Žádný padlý anděl, ale spíš Stvoření padlé na hlavu…“.

Dokud si slova jako Satan, satanizmus, ďábel, peklo, inferno budeme jako nemyslící stroje spojovat s psychopatií, vražděním, obětními rituály, konáním zla apod., dokud si budeme zdravý egoizmus (individualizmus) plést s egocentrizmem, dokud nezačneme vědomě pracovat i s tou „proklínanou“ Temnotou jako s něčím blahodárným a konstruktivním, svět se NIKDY neosvobodí.

 

JAK TO JE

Potenciál všemožnosti má dva projevy. Nediferencovaný: zpětná vazba prožitku = cit, sebereflexe. Diferencovaný: součtem všeho je nula, výčtem všeho je fantazie, respektive peklo (kde je zkrátka vše možné). Jelikož počáteční stav Bytí se nachází ve stavu superpozice („bylo nebylo“, „všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným“), zdrojem všeho je tudíž Pohádkové Peklo neboli Láska a Démon v jednom a jejich Nekonečné Zrcadlo.

Nábožensky a jinak „zbožně“ orientovaní jedinci věří PROKAZATELNĚ naprostým lžím.

 

SATAN = SAINT (právě Ďábel je Božský a Úplný, plný skutečného živého Života a nespoutané Fantazie)

SATya = pravda, autentický

TANtra = technika, akord, autorita

živá síla Satan je nesmyslně (nevědomě) zaměňována s energií mrtvého života (Sat/Elity Sat/Urna)

 

 

Napadlo vás už někdy, že vše, čemu prostě jen slepě věříte, je jen obyčejný program?

Že ve skutečnosti jste nikdy žádného Satanáše ani Pánaboha neviděli? Že jediné, co opravdu vidíte, je Příroda a svět lidí (nebo nějaký jemnohmotný svět) a jediné, co „vlastníte“, jsou vaše pocity, vzpomínky, myšlenky, sny a představy?

Že ve skutečnosti jediným vaším Bohem je STRACH z neznámého, nebo dokonce vědomé sebeobelhávání se, servilita, nečestnost, pokrytectví, lenost a pohodlnost? Že to vlastně nejste skuteční VY, ale jen MASKA vás? Že se jen snažíte vtěsnat do něčí šablony, ale že to ve skutečnosti není Skutečný Život?

Co když všechno jsou jen představy, iluze, myšlenková pole spojená s živou sílou? Co když všechno je jen jediné Nekonečné Vědomí, hrající hru samo se sebou a oblékající si různé formy? A co když některé jeho projevené, zdánlivě oddělené části souzní s jeho charakterem a některé s ním nesouzní, záměrně nebo nezáměrně?

 

TYPICKÁ SNŮŠKA BLUDŮ (pro ilustraci)

 

SKUTEČNÍ SATANISTÉ (ti veřejně známí, spíš pro zábavu, je to z 90. let)

 

ŠESTKY TŘI JSOU JEDNÍM (úryvky)

  • „…Průnikem ohniska prasíly a hry tvarů je NEHMOTNÝ neboli „KRESLENÝ“ ŽIVÝ STÍN – praživel neboli SⒶTⒶN, vyrovnávající nepoměr mezi Neohraničeným a Ohraničeným (tvorem životních a netvorem paměťových polí) a umožňující tak bytosti být BYTÍM (a zároveň i hrou na hráče)…“
  • „…Snažím se stále vysvětlit, že „z pohledu Absolutna“ jsme fantastičtí nemrtví, jelikož nejživější živé a nejskutečnější skutečné je pouze to, čemu můžeme říkat třeba Zřídlo „všeho, co jest“, Nejzazší Mysl nebo Absolutno…“

 

SATAN je panenská, divoká Příroda, tudíž nelze institucionalizovat. Jedná se o jednotící živou sílu a jedinečnost v jednom. Satan je Život sám. Opakem Satana je Parazit, institut právnické osoby, skupinové vědomí, založené na kolektivizaci jedinců – ať už světskou, duchovní nebo mimozemskou formou (existují prastaré duchovní a mimozemské civilizace, které vykrádají kosmické knihovny a bez prožité vlastní zkušenosti, bez poznání nabytého vlastní cestou se pak situují do pozice různých Tvůrců a Božstev, ve skutečnosti jde ale spíš o Stvůrce a Znesvětitele mystéria Bytí, jakési existoboty, kteří „vědí všechno o ničem“, ale o ŽIVOTĚ nevědí nic).

To je to, co rozehrává „šachovou partii“ (Život versus Neživot), nejde o „dobro proti zlu“, „světlo proti temnotě“ a už vůbec ne o takové nesmysly jako „Bůh versus ďábel“. Představa, že nějaký Kristus, Višnu nebo Alláh zatočí s padlým andělem Satanem (který je ve skutečnosti živou sílou a nicotou – fantazií v jednom), otáčí promítací vortex, vír života, vzhůru nohama, a to je také smyslem všech ideologií, psychologických programů: držet lidi v opakující se zavirované smyčce, zdánlivě bez východu, v labyrintu sebeklamu (jako když se od zrcadel odráží třeba duha, světlo nebo nějaký nápěv, tón a bytost je jak omámený feťák, jak ty „pozitivní“ ksichty v reklamách… – venku za oknem se raduje celá příroda, ale člověk vnímá už jen psychosvět).

 

Vůbec si už neuvědomujeme, že všechno je jen energo-mentální konstrukt, nestrukturované nebo strukturované živoucí myšlenkové pole s emocionálním dopadem.

 

HELLGIRL Ɐ⅄ⱯW — NEPRŮSTŘELNÝ ARGUMENT

V metafyzickém smyslu: žena = prostor, potenciál; muž = čas, akce.
Živá síla má nenulovou energii a status existence (+), představivost má nulovou energii (je nehmotná) a status neexistence (-).
V kontextu bytosti, Prvotní Bytí (dřímající Absolutno) je tudíž Žena+Démon (žena a démon v jednom).
Když se to převrátí na Muž+Anděl, živá síla má status neexistence (-) a představivost má status existence (+).
Tím pádem žijeme neživot (vládne Parazit) a o tom pravém životě si můžeme jen nechat zdát…
Víra v mužského Boha je jako podepsat si ortel smrti – člověk je pomalu ale jistě zhypnotizován („zaklet“) a duchovně i mentálně pohřben zaživa.
Nepozná rozdíl mezi realitou a fantazií (pseudologia phantastica) – virtualita a konfabulace jsou pro něj reálnější nežli skutečnost.
Nežije v autentické realitě, ale v simulakru.
Rozhodně radši věřím v Lásku Satana jako vševesmírnou přírodní energii, nežli v ten travesti buzerant klub Boha Otce, Ježíše, Krišny, Alláha, nanebevzatých mistrů atd.

 

SATAN IST KA

Primordiální M.Y.S.L. má charakter nefyzické, avšak fyzické existence schopné, potenciálně oboupohlavní Satanistky.

 

Moudré a inteligentní je věřit v samo Bytí, víra v nadbytost nikdy nemůže vytvořit bránu mezi Živým a Životem, naopak vytvoří bariéru. Bránu může vytvořit pouze Vlastní Představa a vnímat/vidět tuto představu lze pouze v Zrcadle Sebe.

Já osobně věřím v ne-bytost, NE-VY-JÁ-dřenost Satana, což je živá síla a nicota (představivost) v jednom; spíš než o víru jde ale o souznění se Životem. Není bez zajímavosti, že nebytost, síla, nicota a představivost je všechno ženský rod (taktéž třeba mysl či láska, i když to je trochu tendenční, jelikož jde o podstatu, nikoliv o název). Centrálním zdrojem v tomto systému jsem Já – Vládce fantazie – Ne-někdo/Vše-někdo. A každý v tomto systému to má stejně, svým jedinečným způsobem. Toto je opravdový, magický Život, pravé Mystérium s nekonečnými, nedozírnými možnostmi, a hlavně zdravé a svobodné.

 

PARAZITA MŮŽE ELIMINOVAT POUZE SⒶTⒶN

Mrtvočichové mají stejnou inteligenci jako živočichové. Avšak živočichové se obvykle zaměřují pouze na žití života, zatímco mrtvočichové na kultivaci inteligence. Živočichové na rozvoj inteligence serou. Tím, jak mají v hlavě nasráno, se vlastně rovnají mrtvočichům, kteří si tak z živočichů, kteří si stále ještě myslí, že to, co žijí, je život, dělají pohonnou směs svého mrtvota.

 

Realita je přemýšlením o ní – „nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí – jsme tudíž představou o sobě, otázka zní: čím je nepřemýšlení? Jelikož myšlení je založené na zpětné vazbě (sebereflexi), což se součtově projevuje jako cit, prožitek – nemyslet znamená usmrcovat život, převracet autentičnost naruby. Výsledkem je buďto duchovní sebezničení nebo neživot, karikatura života (jako když oživne kreslený vtip, který je perfektní na papíru, v reálu je však naprostým hororem).

 

Je to proto, že lidé vlastně vůbec nemyslí: pouze si myslí, že myslí.“ – Twain: Dopisy z planety Země

 

Další otázkou je, jaké samovyplývající vlastnosti má realita. Většinou totiž něčemu jen slepě věříme, protože to hezky nebo pohodlně vypadá, nebo nic jiného neznáme (a že vymyslet lze věcí, zvláště v neomezeném čase…).

 

Něco si myslet nebo věřit lze čemukoliv, ale přemýšlet (reflektovat) o realitě tak, aby bylo vše neustále vztažené k výchozímu bodu („záhadné“ Mysli samotné), lze pouze jediným způsobem. Klíčovou součástí tohoto jediného způsobu je Fantazie (které se meze nekladou), takže obavy, že „nemáme na výběr“, jsou zde liché.

 

Představte si, že je něco vymyšleno, je vytvořeno Něco nebo Někdo a vše další se vztahuje k tomuto. Namísto aby to bylo vztaženo k tomu, co tvoří, je to přednostně vztaženo k vytvořenému. Což je jako tvrdit, že světlo, které vydává žárovka, předchází existenci žárovky – čili imbecilita a patologie nejtěžšího kalibru. A takto lidé a v tomto vesmíru dokonce i ty údajně „nejvyšší duchovní bytosti“ fungují (!!!) – proto je nejlepší nevěřit v absolutně žádnou „vyšší mocnost“, v žádnou hierarchii, věřit v Sebe, v Nekonečno Bytí.

Je úplně jedno, o jakou jde „víru v něco jiného“, není v tom čistá inteligence Bytí samotného. Ten kdo například věří v Krista, je tím pádem i chapadlem Antikrista* (nemůže to tak nebýt), respektive si ho sám tvoří a potažmo si sám tvoří bojové pole (namísto svobodné akčně-reakční hry na principu tvoření a zábavy). Je jedno, zda to je Kristus, Hitler nebo Lucifer, ba dokonce i původní nestvořená všebytost. Bytí je „bytostitvorné“ (tvořit = tvor, představa o sobě = osoba), tak jako se vlny šíří po hladině, samo o sobě je však NE-VY-JÁ-dřené. Neohraničené hraje hru na Ohraničené. Proto naprosto stejně důležitým v životě kromě Lásky je Démon. Prvotní Bytí či Nejzazší Inteligenci lze popsat jako Lásku/Absolutno – Vnitřní Duchovní Prasvětlo – Extatickou Blaženost – Sebezkoumající, Sebepozorující Pohádkovou Mysl-Srdce-Ducha, jako „To, co nemá jméno“, přičemž To, co tvoří Představu O-Sobě, ji vnímá/vidí v Zrcadle Sebe Sama a je tím pádem zároveň Sebou i Svým Opakem (jinak se odpojí od onoho Absolutního, popře potenciál všemožnosti, což je jako vymezit fantazii nebo prázdnotu, čili chorý nesmysl).


* někdo může říct, že „se Satanem je to přece totéž…“ – chyba lávky, PRAVÝ SATAN & ANTI-SATAN je totéž, jelikož zde jde o základní vlastnost Absolutna, sebepřevrácení (tvarově s tím souvisí koule, hologram Univerza, a čtyřstěn, hologram živlu Ohně)

 

V tomto vesmíru je Bůh Otec padlá entita (Chiméra, Parazit), archanděl/ka Michael to odmítá vidět a archanděl Lucifer to ví, ale nebyl – až dosud – schopen použít konstruktivní satanský princip – takže volil nefungující řešení. O satanském principu vědí někteří draci, zaměňují ho však s kultem Smrti, soukáním pavoučí Sítě – takže až na výjimky jedno velké Bezvědomí… Více viz Crawly démon, plaz… z ráje syčák temný nebo Sdělení archanděla Lucifera o stavu vesmíru, kde je spousta klíčových informací, ale také jedna fatální, již nyní odhalená chyba (především satan není ani negativní ego ani padlá entita; je rozdíl mezi zdravým egoizmem a chorým egocentrizmem; bez Satana – Tance Světel a Stínů/Ďábla Fantazie – se volí řešení jako Technologický Astrál nebo Maya Program, takže za rohem hned číhají mrtvočichové s jejich Syntetickou Cestou). Celá ta tragikomedie má prapůvod v souvisejících vyšších kosmických realitách, kde úplně chybí primární harmonické spojení ženského a démonického faktoru – kde chybí Život sám.

 

Existuje andělsko-dračí systém života, který umožňuje existenci fantazie ve hmotě. Daleko podstatnější nežli samotný systém jsou však pohádkové (nadosobní, transpersonální) vztahy mezi andělskou a dračí stranou, které mají přesahující, zároveň fantastický a konstruktivně absurdní (pohádkově ne-smyslný) charakter a spojují s počátečním Bylo-Nebylo („všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným“). Základem těchto vztahů je Láska a Démon v jednom, Had Satan zároveň jako živá síla a zároveň jako pohádkové peklo. Proto se Satanovi záměrně říká Škůdce, Parazit a ztotožňuje se se Zlomocí, jenže on je pouze archetypem Zla a naopak je ničitelem Zlomoci a jejích zrcadel. Bytosti zaměňují mezi Satanem a Chimérou, což jsou svou podstatou zcela antagonické jevy (jako Život a Smrt nebo Pravda a Maska). Největší zbraní Chiméry jsou angelboti, kristoboti a křemíkoboti, jelikož jsou „formálně pravdiví“ a zároveň je „něco někde“ vnitřně naruby (fungující systém napojený na neživot) – někdy může jít o dvě tři pootočené fazety, jenže tady jako kdyby stály ty novodové čtyři opice Nevidím, Neslyším, Nemluvím, Žiji virtuálně ve svém SMaRTphonu/tabletu (…psychofarmaku).

 

 

Můj pocit a zkušenost, že satanizmus je PRAVDA, znásobil rozhovor s Big Bossem, který můžete zhlédnout ZDE. Celé vřele doporučuji od začátku až do konce.

 

Pravda rovná se PRA uvnitř Drak+Archanděl. Co je oním jednotícím prvkem? Je to HAD, SATAN.

Had = (H)ad(A)nděl(D)rak

 

ODPOVĚDI

 

Satan znamená živou, hadí sílu a nicotu v jednom. „Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí. Satan je tudíž ŽIVOT a FANTAZIE v jednom.

Had znamená i POHÁDKA nebo „hod kostkou“ (faktor dobrodružné NÁHODY plynoucí z nepředvídatelného kontaktu individuálních a kolektivních realit). Tři kostky 666 (součet čísel na ruletě) mají součet 3×21 a tvoří jeden celek, 63+1, pozpátku 1+36=37 (3x7x37=777=Absolutno), součet 64 znamená spojení Života a Paměti, Genetickou Knihovnu. Satan je univerzální žolík, související se základní vibrací vesmíru:

 

JJ atraktor, permanentní setrvačná kyvadlová rotace zrcadel – polokoulí ➠ JJ = 11 + C/U ➠ Jolly Joker

obrácená „jéčka“ = 💗 = absolutní Láska

 

Šťastná SEDMIČKA, binárně 111 (TŘI jedničky), má vazbu na NIS, Neodvozenou Informační Strukturu (nestvořené, univerzální Energo-Informační Pole) neboli tzv. Kvantové Prvenství, ŠTĚSTÍ = St.(E)St.(I). Asi těžko uvěřit v souvislost se Satanem… Pozpátku SIN je to Sovereign Integral Network, Síť Svrchované Jednoty. Zrcadlo je dvojjazyčné (čeština – angličtina), poněvadž H.A.D. má rozeklaný jazyk a musí na sebe narazit dvě různá prostředí (princip „dva v jednom“). „Sin“ znamená hřích, ne však ve smyslu porušení nějakých vykonstruovaných zákonů, ale ve smyslu „hříšně dobrý“ nebo „pekelně dobrý“.

 

Pro ty, kdo to nevěděli a kdo viděli výše video s Big Bossem (Jiřím Valterem), schválně jsem si to nechal na potom: jedná se o někdejšího zakladatele/velekněze české odnože Církve Satanovy.

LINKY

 

KAM VEDE NE-MYŠLENÍ, NEDOSTATEK FANTAZIE A VÍRY VE SNY → DO HROBU PSEUDO-EXISTENCE

Neexistuje okamžik, kdy by Mysl neexistovala. „To, co nemá název“ (Mysl) nemůže začít a nemůže ani přestat existovat. Mysl je Existencí a jádrem existence Bytí (Nekonečna) je zpětná vazba sebe, což se projevuje jako cit, schopnost vnímat, tvořit, zrcadlit. „Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou Říší Fantazie. Myšlení srdcem – duchem, obrazotvornost, prožitek snění, to je to, o čem realita je. Existují nástroje, prostředky, které umožňují život Snů ve hmotě, které však nejsou ani smyslem ani podstatou ani zdrojem Života. Struktura reality na Zemi se nikdy nezmění tím, že budu fyzice, duchovnu a ezoterice (potažmo legislativě, sociologii, politice…) dávat přednost před metafyzičnem, mystériem, fantazií a dobrodružností života. Je třeba ze Světa Masek úplně vystoupit – přinejmenším do té míry, do jaké to lze.

 

Je-li Láska Absolutnem, a je-li Bytost ve vztahu k Bytí jako Ohraničenost ve vztahu k Neohraničenosti neboli X ku Ne-X (kde -1 je vlastně Bleskové Nekonečno a v kontextu zpětné vazby prožitku jde o jednotku imaginace √-1, neboli jsme svoje vlastní představivost), potom Bránou k Pravé Lásce je Démon Fantazie – Vnitřní Stín.

 

 

Podstata dějové zápletky Šípkové Růženky krásně ilustruje stav tohoto světa (mně se nejvíc líbí verze Zloba – Královna černé magie). Pravá láska nás opravdu může osvobodit. Když ale o tom tak přemýšlím, musím se smát, protože k té lásce je potřeba mít vůli. To, co osvobozuje, není láska, ale SÍLA lásky. Cti a upřímnosti v sobě máme docela dost, nemáme však dost odvahy – a proč nemáme dost odvahy? K odvaze je nutná zdravá sebedůvěra a jelikož nepracujeme se svým vnitřním Stínem, máme „strach z ničeho“, který promítáme do vnějších okolností. Klíčem k pravé lásce je vnitřní Démon (cit/láska je ekvivalentem všeobjímající, snové prázdnoty, démon fantazie je ekvivalentem jiskry života; jiskra zažehává plamen, jehož světlo osvěcuje temnotu, rozeznívá se pekelná, nebeská, rajská hudba…). Klíčem není žádný anděl ani nic nebeského, protože to je přímo tou láskou. Bytosti se jako blázni snaží zabít peklo, přitom právě to je tou druhou polovinou spojení. Pravá láska je i svatým hněvem, je to přesně ten bod rovnováhy mezi jedním a druhým.

 

Podstatou zdravě fungující empatické inteligence není láska, nýbrž SÍLA LÁSKY, což má i svůj současný druhý význam. Když si představíme situaci, kdy ještě nic neexistuje, sílu může způsobit pouze vůle k pohybu, pramenící ze sebe samé – neboli vědomá inteligence. Nacházíme se v prázdnotě, tudíž nelze naplňovat jinou vůli nežli svou vlastní. Fenomén můžeme nazvat PRAVÁ VŮLE. Pouze ten, kdo je skutečně sám sebou, může naplňovat svou pravou vůli. V případě, kdy je nezbytný nějaký odůvodněný zásah do kolektivního dění, pravá vůle se projevuje jako SVATÝ HNĚV.

Postoj typu „srdce ví“ je ve skutečnosti ideologie pocházející ze sebestřednosti, z kolektivizované mysli a většinou také z nějaké subjektivní záminky, vnější manipulace nebo ze sklonu k masochizmu. Kdyby srdce vědělo a všechna ta „vítězná a mocná“ světelná, kristovská a slovanská společenství byla opravdu tak božská a archetypální, neskončila by nikdy ve stavu trapného zotročení (Krist = Tsirk, Kristus = Cirkus; Slovan = Slave; nemám nic proti upřímným věřícím ani proti myšlence všeslovanství, připadá mi ale, že někteří lidé jsou opravdu masochisti, že snad cítí mozkem a ne duší, bez „přítele ďábla“ budou totiž někde znovu chcípat a ještě hůř, otravovat vzduch druhým…).

 

 

Existuje jedno jediné nekonečné vědomí.
Aby se projevilo a zároveň od sebe neodpojilo, musí se rozložit na pohybovou a protipohybovou část a vzniklou silovou konstelaci asociovat s nepohybovou složkou.
Je to jako souzvuk spojený s obrazem, něco na způsob organické televize.
Pohybová část má kladný status (Existence), obrazová (klidová) má status záporný (Neexistence). To se vzájemně reflektuje, takže polaritu lze zaměňovat, primárně však Živá síla je „+“ a představivost „-„, takže ZDROJ lze popsat například jako Láska≡Démon (obojí má status souběžnosti).
To je důkaz, že zdrojem reality je Dřímající (Snové) Pohádkové Peklo, což lze pouze různě popsat, interpretovat z různých perspektiv, takže se to ZDÁNLIVĚ popře.
Snová či pohádková stránka sama o sobě totiž působí nebesky a procentuální zastoupení obou složek může být libovolné.
V každém případě je zřejmé, že Nebe a Peklo jsou v sobě navzájem nerozlučně obsažené (a dohromady tvoří Ráj).
Co je opakem Ráje?
Myslíte si opravdu, že Peklo?
Nebo spíš Sračka? Choromysl? Slepota? Sebeklam? Přetvářka? Ignorance? Zapomnění? Vězení? Otroctví?
Opakem Ráje (chorým světem lidí, jak ho známe) je manifestace víry v to, že Nebe a Peklo stojí proti sobě.

Ať žije neomylná duchovní intelektuálská elita, která tu patologickou lež neustále cpe druhým do hlav, a tvoří a krmí tak bezedného Parazita. Duševní paralympionici, co přišli Zemi zachránit – před sebou samými…

 

 

POZNÁMKA VÝZKUMNÍKA

Podle strážcovské-kristovské kosmologie (na tomto poli je známé hlavně Tajemství Amenti) je prý Satan kolosální parazit a peklo je ztotožňováno se šílenstvím. Pro názornost uvedu odkaz Satanic. Všechny podobné zdroje hovoří prakticky ve stejném duchu. Dotyčné entity tedy neznají nebo znát nechtějí rozdíl mezi ďáblem a parazitem (chimérou).

Nyní ke kosmologii a mytologii Tvůrců křídel (Wingmakers). V obrazu ze 24. komnaty v Ancient Arrow každý asi vidí to svoje, já v tom vnímám artificiálního ďábla. Satan je nicméně život, to poslední, čím je, je umělost (kybernetická inteligence; asi až na výjimku, což je však z jiného soudku). Něčím se mi to líbí, ale něčím mě to také odpuzuje. Wingmakers zahrnují do výčtu vlastností Zdroje bolest a utrpení (tudíž nejde o zdroj Absolutní, ale nějaký experiment – utrpení je skutečně něco „přínosného“: podobné choré nesmysly existují zkrátka z jediného důvodu, kvůli absenci ďábla, jehož se to bezděčně snaží „vyrobit“; nic lepšího nežli životní filozofie typu „…příroda/pohyb + práce/tvoření + snění/odpočinek + hudba/umění + rodina/samota + sex/láska + hospoda/přátelé…“ ale nelze vymyslet). Sice správně sdělují, že v Centrálním Vesmíru sídlí Bohyně a ne Bůh, jinde ale oznamují, že Zdroj použije Přírodu jako královnu na šachovnici (v rámci probuzení lidstva), jako kdyby to mužské předcházelo ženskému.

 

Podobné chyby velikosti stodoly jsou ve všech kosmologiích. Jako kdyby vnější reprodukční orgány/smysly (muž, čas) byly důležitější nežli vnitřní (žena, prostor). Muž je zde přitom pouze onen trapný kašpárek, který „ho tam strčí“, všechno ostatní, tedy vlastně vše, obstará žena (Matka Příroda). Všechno se ve mně vzpouzí, když v dané souvislosti slyším slovo anděl. Vždyť kdo je oním oplodňovatelem, onou jiskrou života? Jako kdyby homosexuální Stvořitel s jeho družinou eunuchů byli schopní něco stvořit. Jakákoliv kosmologie mi přijde jak travesti show napojená na kvantový počítač.

Nejlepší mi stále přijde Lucifer, za předpokladu, že zde bude pochopen Satan, takže zbytek se automaticky opraví – vyléčí… Je náhoda MYSL = MY + S(atan) + L(ucifer)? Co když ta slavná „světlo a láska“ je tohle?

Pro blázny jako kdyby ďábel fantazie, něco tak osvobozujícího a pro život zásadního, vůbec nebyl důležitý – jako kdyby něco takového ani neexistovalo. Jako kdyby mechanizmy života byly více nežli nevinný dětský sen. Satan je totiž nejen kupříkladu smyslnost nebo radost z temnoty, je i nevinným dětským snem.

 

K citátu bych ještě dodal, je rozdíl mezi tím znát cíl a vědět, kudy se k němu dostat. Pokud například existuje původní nestvořená všebytost (Maya Stvořitelka), mnozí živáčci žijí po dlouhý čas v domnění, že je třeba fungovat jako nějaký její (či kdo chce Její/Jeho, Onoho) obraz – že cestou k úrovni Prvotního Bytí je samotná Maya („Má Já“ – jedno i mnoho, Zdroj iluzí a magie). Bytosti na cestě ale nevědí, jaká je Maya zevnitř. Co když cestou k Absolutnímu je Satan (Já – Zdroj)?

 

NAD PROPASTÍ DĚNÍ

(…uvědomte si, že spousta věcí je úplně obráceně, než se tvrdí…)

Kam to vede bez ďábelského elementu, ukazuje Luciferův způsob boje s padlým Bohem Otcem, viz Luciferovo sdělení. Nacistická ideologie a ideologie křesťanství provedly se světem naprosto totéž – úplně lidstvo odpojily od Podstaty, tedy od Přírody. Obecně zde šlo o práci s bytostí jako se členem stáda, namísto rozvoje její individuality – což je úplně proti základům reality. Idea slovanské vzájemnosti nebo různá světelná duchovní hnutí, to je opět totéž v bleděmodrém. Realita nás NENECHÁ táhnout za jeden provaz, dokud určitá kritická část nás jako kolektivu nebude skutečně sama sebou. Pouze dojde k nějakému podvodnému, povrchovému efektu, tak jako už mnohokrát.

Technologický Astrál, respektive Maya Program, nejspíš souvisí s Internetem a patrně i s Rockovou & Metalovou hudbou, což má vazbu na „SatanIsMusic“. Programové, technologické faktory nejsou nutně proti Přírodě. Samo o sobě to je neutrální. Kromě Mayi Programu s vazbou na původní nestvořenou Stvořitelku (vševesmírnou pohádkovou Mayu, Zřídlo Lásky) do toho ale strká pařáty Chiméra Trans-Stvořitelka, Černá Stvořitelka ne barvou, ale záměrem vytvořit Pavoučí Síť (součástí mohou být i například mobilní telefony, GPS navigace, čipové karty…, dokonce i geometrický, tedy mužský „květ života“…).

Internet je decentralizovaný, v tom je ten zásadní rozdíl (souvislost s NIS/SIN). Existuje zde opravdu hodně velká míra svobody. Mobily a navigace, podobně jako mainstream (TV & rádio stanice) a už i většina alternativních médií, dělají z člověka skutečného blbce, dělají z něj biorobota. Navíc to je propojené s klamavým „světelným duchovnem“, kde se většina bytostí také chová jako biorobot.

Není přece tak těžké pochopit, že je třeba to zdánlivě Nejtemnější položit jako rovné Lásce, tak aby se to vzájemně doplňovalo, spolupracovalo. Není-li Horor použit jako komplementární motiv kupříklad v umění, démoni se promění v dementy, ďábel v debila, a vyklubou se na nesprávné straně Zrcadla. Odkud myslíte, že se berou všichni ti ignoranti a sociopati, notorická blbost, šílené počínání, nad kterým rozum zůstává stát? Rodí se z Utopie Beztemnosti, jako nekonečně hladová Alterita bez Identity. Podstatou života je zpětná vazba prožitku, sebereflexe, zrcadlení, a zrcadlo je „dva v jednom“, téměř splývající totální průzračnost a totální neprůhlednost, Světlo=Tma, Tma=Světlo.

Problém je, že tzv. „bytosti světla“ a podobné NEVĚDÍ, co je Absolutní Láska:

„…Vše je o svobodě rozhodnutí každého z nás a jakékoliv rozhodování za druhé, pokus udělat něco s jeho energiemi či prostorem, má své důsledky. Není to Bezpodmínečná Láska.

Ta je klidná, plná míru, harmonie, radosti a je syntézou obou pólů lásky, zúročuje moudrost, pochopení, poznání obou protikladů. Emocionálně, citově kmitá ve velmi malých výkyvech, je skutečně klidná, vyrovnaná a stálá. Vychází z výsledku čistoty a svobody člověka, není nikým vsazená, vložená či dodaná. Tím je její kvalita stálá a hlavně vlastní. Nikdo ji nemůže člověku vzít či narušit. Je výsledkem jeho vnitřního stavu poznání a pochopení. Člověk se nachází ve stavu klidné radosti, spokojenosti, vyrovnanosti a v bezpečí. Tato Láska tím, že je jemná a lehoučká, harmonizuje člověka a transformuje jeho napětí a stres. Cílem není prožívat Lásku bouřící, vřící, ale dosáhnout klidu a harmonie…“ – Bezpodmínečná láska

 

OČ TEDY JDE

Lidstvo musí vytvořit dostatečně silný Neutrální Magický Egregor, tak aby se dosavadní převládající parazitní kolektivní myšlenkové pole rozpadlo, respektive transfigurovalo. Přesný popis nebo nějaký „návod“ sotva existuje. Jedno je ale jasné, je třeba pracovat s něčím, co je zároveň sebou i svým opakem. Což znamená na úrovni energie Absolutní Láska a zároveň na úrovni fantazie Pohádkový Ďábel. Podstatná je vědomá kontrola a správný směr pohybu toho prvního zrcadlení. Nikdo učený z nebe nespadl, pokud však o sobě někdo tvrdí, že je „vědomý“, „probuzený“, Kristus, anděl, archanděl, mistr a podobně, a přitom nechápe, že ke změnotvornému, životadárnému zrcadlení mezi dvěma stejnými polaritami dojít nemůže, a že nejde jen o fyzikální polaritu, absolutně nechápu, kde se v něm bere ta drzost hrát si na nějakou autoritu. Ale čím kdo zachází, tím také schází…

 

Ze chřtánu pekelného