Na šachovnici Dění: oč doopravdy jde

(1)

Hraje se okultní „šachová partie“ mezi Mayou a Chimérou, což lze chápat jako maskovanou myšlenkovou nebo magickou válku. Předmětem konfrontace je to, co ústí ze spojení Času a Věčnosti: Genetická Knihovna. Je to jako žít sci-fi na vlastní kůži, a jelikož to hodně je o „kouři a zrcadlech“ (šálení mysli), většina lidí momentálně nemá o ničem tušení.

 

Maya představuje archetyp původní tvořivé inteligence (Stvořitelky) a je Životem – Láskou napřed; základem života je zpětná vazba prožitku, což se projevuje jako cit a sebereflexe.

Chiméra je napřed tím druhým, Pamětí, tedy vlastně Smrtí.

Maya znamená magii života, hru iluzí, které slouží bytostem. Chiméra znamená klam, sebeklam a ovládání.

Maya je ZDROJ iluzí, Chiméra je ILUZÍ zdroje.

Kromě lásky klíčovou roli hraje faktor ďábla. Je nebezpečnou představou, že je třeba to od sebe oddělit a ďábla zničit. Na charakteru potenciálu všemožnosti nelze absolutně nic změnit. Lze vytvořit pouze zdravé, moudré spojení nebo choré, hloupé rozdělení (respektive choré, hloupé spojení).

Maya znamená Prázdnotu, což je zároveň Lůno Pravesmíru a zároveň Tvořivé Peklo neboli Nicota. Jedná se o dva aspekty v jednom, duchovní-energetický a mentální-vizuální. Je to jako s vertikalitou a horizontalitou jednoho a téhož prostoru, což lze přirovnat k srdci a mysli a výsledkem je Duch, konstruktivní pravo-levo-hemisférická (světlo-temná) inteligence.

„Pán pekel“ je znám jako Satan. Rozhodně se nejedná o žádné kotle bublající síry ani o žádnou zlomoc. Jde jednoduše o peklo Fantazie, peklo Zábavy, peklo Tvoření. Teprve vytvořením „fata morgány“, chimérickým přístupem k realitě, se z toho stává kult Smrti. Nezřídka na různých dezinterpretacích, dezinformacích a demotivacích mají značný podíl různé „duchovní síly světla“, jejichž stoupenci podléhají programu víry a nejsou ochotní věc hlouběji zkoumat – protože „srdce jednoduše ví“. Dochází tak k absurdní situaci, kdy na jedné straně „šachovnice dění“ stojí Absolutno a na druhé „Světlo proti Temnotě“. Ze Satana se záměrně dělá strašák, škůdce a zrůda, aby Chiméra mohla těžit energii převrácenosti (mrtvého života). Nejde o Satana, ale Sat/Elity Sat/Urna. Koho by pak napadlo, že by mohl existovat i nějaký původní, pravý satanizmus a ne jen nějaké vylhané, mediální lži, které jsou vodou na mlýn všem nezodpovědným, líným a lhostejným, kteří tak aspoň pro svou neschopnost a zbabělost mají alibi.

 

Ve své podstatě Maya a Satan, potažmo Láska a Démon, jsou jedna a táž skutečnost. V jinak úžasném a jedinečném Luciferově sdělení to je postaveno proti sobě, což je třeba bezpodmínečně změnit. Nebojuje Maya se Satanem, ale Maya s Chimérou. Satan plní roli univerzálního žolíka, esa v rukávu.

 

(2)

Abychom se vyhnuli utrpení, podle duchovních učenců bychom neměli toužit a očekávat, měli bychom vyprázdnit svou mysl, žít v přítomnosti a nalézt klid…

Pravda je ale taková, že klidně toužit a očekávat můžeme, ale nemáme být rozčarovaní, zklamaní, když se věci vydají vlastní cestou. Skutečná příčina strastiplného života je zdánlivě téměř nezjistitelná – je totiž téměř absolutním opakem našich zažitých předpokladů.

 

Živý o sobě přemýšlí jako o živém. smile Něco zcela všedního, samozřejmého a „nezměnitelného“? Měly by přece existovat dvě různé osy souměrnosti, jedna duchovní a druhá mentální, protože jinak dříve nebo později, zákonitě dojde ke stagnaci (degradaci). Jako kdyby někdo neměl téměř žádnou představivost. Vzpomeňte si na dětství – děti si neustále hrají, představují si, situují se do rolí, komunikují s „neexistujícími“ bytostmi. Dělají to spontánně, tak jako jsou spontánně samy sebou. Nejsme totiž nic pevného, jsme svoje vlastní představivost. Jsou představy živými bytostmi? A jsme my vůbec tím „nejreálnějším reálným“, nebo si to jen myslíme? Co když přinejmenším existuje několik rovin vnímání najednou?

 

 

Klíčem ke všemu jsou fascinující otázky, vyvolávající fascinující pocity a přinášející fascinující odpovědi. Lidé žijí neživot, jakousi karikaturu života, jsou mentálními otroky, vězni systému, stávají se někým jiným, než ve skutečnosti jsou – a nevědí, co s tím. Jako kdyby veškeré dobrodružství a mystické vzrušení existovalo jen v knihách a ve filmech. Jako kdyby nebylo možné být víc než jen divák a čtenář.

 

Opravdu? A co když jenom máte strach nahlédnout do Propasti sebe sama? Co když Nekonečno je ve skutečnosti úplně něčím jiným, než vám všichni ti rádoby duchovní a pseudo světelní „mistři“ namlouvají?

 

Popíšeme-li Absolutní jako „nejživější živé“, čím je potom Ne-Absolutní, jež je výsledkem spojení Živé Síly a Představy O-Sobě, vibrujícího pole Života a dvourozměrného symbolu, signatury, jež je prostředkem – médiem – bránou, pomocí které Neohraničené hraju hru na Ohraničené, tedy svým způsobem svůj opak? Tato HRA souvisí energeticky s rezonancí (zvukem, slovem) a obrazově, potažmo fyzicky se hraním role.

 

Při pohledu do očí jsou zřejmé dvě věci. Vizuálně, že jsme přízrakem mnohobytosti Nikoho, a pocitově, že jsme podstatou Života samotného, jíž je zpětná vazba prožitku – schopnost cítit a schopnost uvědomovat si Existenci/Sebe.

Jsme Hráči Absolutna nebo také lze říct, Trik – Magické Kouzlo Absolutna. K otázce kým/čím je ono Ne-Absolutní lze přidat otázku, kým/čím je ona nevyjádřená, nestvořená Prvotní Prabytost/Všebytost, jaké má vlastnosti? Tato primární entita je Láskou a Démonem (svým mentálním opakem) v jednom; stačí se zamyslet nad pojmem „absolutní hodnota“ a zjistíme, že nic jiného nežli jednotící síla Lásky a Démon fantazie v jednom to nemůže být.

Jedná se o Lůno Pravesmíru a Tvořivé Peklo v jednom, Hyperprostor/Bezčasí, Lásku/Absolutno.

Prvotní nestvořená Entita, Fenomén či Skutečnost (Živá Mysl/Myslící Život, Duch, Vědomí, pozorující Přítomnost…) sama o sobě je bezpohlavní, zároveň však je potenciálně oboupohlavní nefyzickou Ženou, jež je zároveň i fantastickým či pohádkovým Ďáblem, protože jinak by se odpojila sama od sebe a nebyla by Absolutní. Nemohla by zrcadlit sebe sama, být si vědoma Sebe – Existence (zrcadlo = nejprůzračnější průzračná + nejčernější černá, což je zároveň největší velké/reálné + nejmenší malé/snové). V kontextu bytosti je tedy NE-VY-JÁ-dřené Absolutno nefyzicky oboupohlavní Stvořitelkou a Démonem fantazie v jednom (což se nekonečně vzájemně zrcadlí a tvoří Brány/Vztahy/Průchody/Spojení, Chrámy a Knihovny) a jelikož Ne-Absolutní, tedy jakákoliv samostatná, ohraničená, individuální bytost, je specifickým opakem Absolutního, zcela klíčovou roli v Nekonečnu Bytí musí hrát fenomény a motivy na bázi konstruktivní negativity (Zlo, Netvor, Ďábel, Satan…) a musí se jim také zcela vědomě věnovat praktická pozornost.

 

Z faktu, že jsme Životem samotným, plyne, že to my sami jsme onou jedinou skutečnou hodnotou, což má co do činění se vzájemností, soucítěním, empatickou inteligencí, spoluprácí atd. To je to, čím JSME, ale čím anebo kým je jedinec, čím je ne-absolutní vyjádření? Hráč a Trik/Mystifikace Absolutna je FANTASTICKÝM NEMRTVÝM, tedy například hrou na upíry nebo různé netvory, příšery apod.

Jelikož toto není pochopeno, děje se to na energetické úrovni – namísto akčně-reakční hry z toho je choromyslný boj o bytí a nebytí (viz různé bezduché, odosobněné pijavice jako úřady nebo finanční instituce nebo různí škůdci a manipulátoři, vše založené na neexistující, fiktivní hodnotě, a to vše pouze proto, že si NEUVĚDOMUJEME, že MY SAMI jsme nejen hodnotou, nýbrž zároveň i přeludem).

Nejživější živé, kromě uchování své podstaty (jíž je Láska, Opravdovost, Vtipnost, Tvořivost atd.), nemůže dělat nic jiného nežli hrát hru na svůj opak, je nerozlučně obojím zároveň. Popřít to znamená tvrdit, že jsem pouze oním prvotním nerozlišeným, nevyjádřeným, neohraničeným – čímž ale samozřejmě nikdo není. Máme na výběr mezi tím, že budeme lhát a žít v sebeklamu, nebo pochopíme, že superpozitiv faktu „existování Existence“ může vyjádřit sebe sama pouze prostřednictvím současného opaku sebe sama, supernegativu. I když to zní napohled „podezřele“, Absolutno je Láska a Zlo v jednom (viz Vidle Zla nebo Zlobit). Zlo či motiv zla ale není totéž co zlý skutek nebo někomu škodit. Dokonce ani není nutné si zlo představovat nebo se na něj napojovat – jde o jediné, POCHOPIT princip.

 

 

Lidé příliš vážně a mechanicky chápou sebe sama jako něco seriózně skutečného, co by mělo „vyřešit a zvládnout problémy života“. Pokud ale primárně žádné problémy neexistují a vlastně ani nemohou (jedině že tomu věříme), potom si je ve skutečnosti lidstvo – bytosti nevědomě samy tvoří. Může jít zrovna tak o zhmotňování jako přitahování již něčeho někde existujícího (zákon soběpodobnosti a rezonance). Zní to až absurdně komicky, trpíme (respektive žijeme neživot) však zejména proto, že jsme přesvědčeni, že jsme „neomylně živí“ – tím samozřejmě netvrdím, že nejsme naživu, ale má to svá mystéria, o kterých buďto nemáme potuchy nebo je ignorujeme jako něco „iracionálního“ nebo „proti duchovní podstatě“.

Máme dva extrémy. ŽIVÝ, který si o sobě myslí, že jím je, a tím pádem zažívá radost i bolest, něco co chce i něco co nechce – žije vlastně jen polovičně. A MRTVÝ, který jednoduše není.

Mrtvý nežije a živý žije neživot (nebo položivot), jak je to, u všech ďasů, možné? Z jednoho prostého důvodu – my jsme fantastičtí nemrtví. Jsme spojením Života a Paměti (Času, Smrti, Iluze), což ústí do Smyslů a součtově do Ne-Smyslnosti (Absolutno rovná se Fantastické Absurdno). Zpětným rozložením individuálního podpisu (jedinečného symbolu, osobní signatury) se náhle ukazuje, že jsme ve skutečnosti živí a neživí zároveň, přičemž status onoho je třeba potvrzovat (!).

 

Úroveň „fantastický nemrtvý“ znamená dosažení hranice životní geniality, což rovněž překvapivě souvisí s genetikou (viz zrcadlo vitagen – negativ) nebo „džinem v láhvi“.

Genetická Knihovna (Genetická Mysl) je to, o čem celá realita forem je.

 

SATANISMUS (vše okolo něj)

 

 

V kontextu Absolutna jsme ILUZE (přízrak) a nepoměr mezi neoHRAničenou a ohraničenou inteligencí lze vyrovnávat pouze HROU na svůj opak (tvor+netvor=0). Informace o tomto povědomí se zrcadlí dokonce i na úrovni genetiky, v rámci procesu genové exprese. Informace v exprimujícím genu je „převedena v reálně existující buněčnou strukturu nebo funkci“, takže paradoxně pokud se chovám pouze jako JSEM a ne jako JSEM plus NEJSEM (někdy to je JSEM krát NEJSEM), dostávám se mimo souvztažný synchronní pulzní rytmus s Živým Celkem Bytí, čímž ohrožuji svůj energetický/svobodný projev a pozici v MaTriXu Života (systému realitních polí). Kdo nedokáže fungovat i jako „hodný démon“ (temnohráč), je v rozporu s Existencí a zákony akce a reakce – respektive Zákony Pohádky – mu tu mezeru zcela automaticky zmanifestují odděleně a zrcadlově.

 

Životní filozofií v souladu s tím, jak realita opravdu funguje a jaké má samovyvstávající vlastnosti, je PRAVÝ, PŘÍRODNÍ SATANIZMUS. Nejspíš i někteří infernalisté nebo milovníci temnoty vědí nebo intuitivně tuší, oč jde; nejde samozřejmě o název.

 

ŠESTKY TŘI JSOU JEDNÍM

 

PARADOX

 

DODATEK

Aby se člověk, potažmo tvořivá inteligence, stal plnohodnotnou součástí Chrámu Matky Přírody & Ne-Světů Vševesmírného Astrálu, jelikož je současně zrcadlem Bytí, musí existovat typově i v rámci nějakého „chrámu pekelné hrůzy“ (…Žeruhmyzův chrám nemrtvých… – kupodivu to má souvislost i s onou bájnou nesmrtelností upírů, otočením procesu entropie). Aliance Života v Luciferově sdělení, nebo různé Světelné Konfederace či Asociace Svobodných Světů nikdy nemohou fungovat dlouhodobě; je to bráno příliš duchovně, sociologicky, fyzikálně a legislativně, úplně v tom chybí MYSTÉRIUM a rozměr SNŮ a FANTAZIE, „elektrizující temná noc“, oživující prvek hororu. Dotyčné bytosti také žijí úplně vně, na periferii života, vůbec nejdou do hloubky, přesvědčeny, že „už objevily“, a přitom ještě pořádně ani nezačaly.

Zkuste ale někoho přesvědčit o smysluplnosti kupříkladu takové Asociace Nemrtvých nebo Satanské Aliance. Většina lidí si vůbec neuvědomuje, jak brutálnímu naprogramování podléhá – je to jak hypnotická halucinace drogově závislého.

 

Duch satanizmu musí znovu povstat a rozvinout se. Existuje sice řada satanských směrů; pomineme-li „hrstku statečných“, většinou jde ale vesměs o podvod, neznalost, pozérství, silné řeči nebo politiku.

Mnozí by chtěli, to je jasné… Nadšení a vůle nechybí, něco však přece. Klíčové je podle mě zrcadlení ženského a mužského aspektu – Lásky a Démona – Lůna Pravesmíru (Mayi) a Tvořivého Pekla (Satana).

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.