Ducháčci

I když pohledů je vždy několik najednou, veškeré Bytí lze přirovnat k Lůnu, ve kterém se rodí kosmická Vejce realit. Již na samém Počátku, na hranici Hyperprostoru, začaly vznikat první Anomálie/Fluktuace a kumulovat se v potenciál Nebytí, potažmo Antibytostí.

 

ZDÁNLIVĚ NESOUVISEJÍCÍ

„…A držím-li se termínu antisociální, pak vy jste antijednotlivci...“ – Hepnarová Olga

 

Tvoření se šířilo směrem od Středu, pročež pohyblivost Okraje se stávala čím dál méně plynulou (ztrácela přirozenou živost), až se zrodilo Vejce do určité míry defektní a lze říct, že v příslušném Vesmíru se potkáváme se svým Zrcadlem Osudu.

V něm buďto odhalíme mystérium Života a Smrti a zvrátíme vychýlený Koloběh – nebo nás pohltí propast Nebytí… – nebo se to celé rozvětví a začne nový cyklus v transformované verzi (vždy se to odehrává v intencích Spánku a Snů, a tak pro věčnou Přítomnost to je vždy „pouhá“ Hra Života, což ale neznamená, že pro bytosti z masa a kostí se to nemůže stát noční můrou, byť „pouze“ v Čase).

 

Potenciál všemožnosti má charakter bezčasého, bezrozměrného prostoru – neboli Hyperprostoru.

Něco, co má zdroj v sobě samém a co má schopnost se pohnout, ať už směrem k pohybu nebo zpět ke klidu, je tím pádem Vůlí k pohybu neboli vědomou Inteligencí. Lze to definovat jako Nic, jehož rozměrem je Představivost.

Prostor/potenciál sám o sobě je pasivní a má charakter Lůna – nevyjádřené duality.

Narozdíl prakticky ode všech ostatních, archanděl Lucifer ve svém Sdělení mluví o Stvořitelce, nefyzické oboupohlavní všebytosti, oboupohlavní v tom smyslu, že má schopnost stvořit mužskou i ženskou bytost, jimiž potenciálně je. Ve skutečnosti jde o Kosmickou Mysl, která tím, že JEST, reflekuje sebe sama a je tedy Životem, přičemž zpětná vazba prožitku sebe znamená Cit a vše dohromady tvoří Ducha; tato primordiální MYSL existuje jako ve své podstatě nepochopitelný typ energie, což v sobě výraz „mysl“ neobsahuje.

Fatálním omylem a záměrnou lží je víra ve Stvořitele. Mužský princip/archetyp znamená čas a akci, takže nějaký lokální Bůh může existovat až jako vyjádřený, navíc jako součást dvojice Bohyně/Bůh.

Živá Síla/Mysl – Stvořitelka, kterou známe například jako Matku Přírodu (nebo z mentálního či astrálního hlediska jako Mayu), existuje v dvojexpozici se svým nefyzickým (nehmotným) opakem, jímž je Démon Fantazie. Nemůže to tak nebýt, jelikož energetický aspekt Absolutna/Prvotního Bytí má status Existence a tedy „+“, zatímco nehmotný aspekt téhož má status NEexistence a tedy „-„, přičemž vše je v absolutní hodnotě a tím pádem konstruktivní.

Původní rajská Příroda má panenský, divoký charakter, nezná však pojem predátor. Zde, v tomto světě, to je poněkud jiné. Karty v tomto zčásti dravém kosmickém Vejci jsou rozdané takto: Bůh tohoto Vesmíru úmyslně lže už na takové úrovni, že už pozbyl svou identitu, svým lžím věří a nerozezná realitu od virtuality (věřící jsou zjevně jeho obrazem) a i Lucifer se občas dopouští nebo až dosud dopouštěl fatálních omylů – ovšem neúmyslně. Výsledkem je, že se vzájemně označují „satanem“ ve smyslu padlou bytostí nebo negativním egem – přičemž ale skutečným SATANEM není ani jedna strana.

Jedna věc je, jak se něco jeví, a úplně jiná věc je, jaké to doopravdy je. Bez pochopení toho, co živá síla/imaginace Satan skutečně znamená, napadají bytosti vlastně jen samé nefungující, až děsivě neživé nápady, protože zkrátka satanizmus je opakem parazitizmu (u „Boha Fotra“ – lokomotivy věřících – to je jako když plod vzniká v těle muže, čili hnus nejvyššího kalibru, a nápady typu Třetí říše nebo Království nebeské také skončily totální zvráceností).

Archetyp/princip Bohyně se pojí s ideou či životní filozofií typu slovanství, z nějakého neuvěřitelného důvodu ale kupříkladu Slované uznávají bohyni (vládkyni) Živu, zatímco praktický efekt vládce podsvětí Velese úplně vyškrtli. Kdo anebo co tam tím pádem existuje zrcadlově místo něj? Je to nepochybně Chiméra, parazitní myšlenkové pole.

Přesmyčkou slova Chimera mimochodem dostaneme Michaer místo Michael, což je totiž ve skutečnosti archandělka (Michael by se měl spojit s úrovní Nevzniknutelného a ne sloužit páru Otec/Matka Bůh, jelikož rodičovský element je zde roztržený – viz faktor „duchovního znásilnění“ či „rozbitého vejce“).

 

 

MATERIÁLY

 

CO JE SATANIZMUS?

 

Realita je tvořená ze zlobitů (Z10-bitů), bitů z jedniček a nul. Proč asi Establishment, ať už ten pozemský nebo duchovní, zakazuje zlobení – nejpřirozenější činnost na světě? Protože potřebuje, abychom žili v simulakru a ne v realitě.

 

Veškeré dění si Kosmická Mysl ukládá jako Paměť, která je pak v interakci s Představivostí a to celé je v interakci se zrcadlem pohybu Živé Síly, takže vlastně žijeme napůl v nehmotné, napůl v hmotné KNIZE či KNIHOVNĚ, která si mnoha různými způsoby uvědomuje vlastní existenci.

SÍLA slova a schopnost SLOVA spojovat do celků je dost klíčová, jelikož taková zhmotnělá fantasy inteligentní kniha tvoří například tělo, které může mít celou řadu vrstev (viz hříčka slov-eso / těl-eso).

Osobně slovo SⒶTⒶN pokládám za ESO SLOV, i když uznávám, že ten „důkaz“ (viz například text Sata(N)ovum) je poněkud šílený a předpokládá pravidelné sledování těchto stránek.

To, že jsme vlastně „knihobytosti“ obývající „knihosvět“, je něco fascinujícího – pere se to mezi původním Dračím-Anorganickým a nepůvodním Hmyzím-Syntetickým Úlem…

„Šachová partie“, která na Zemi probíhá, se točí okolo toho, kdo je či bude Autorem s velkým „A“ – kdo bude mít v ruce klíčový trumf.

Každé JÁ (latinsky EGO) je „prvním mezi rovnými“ (Primus inter pares). Tudíž hierarchie existuje vždy pouze v rovině účelu, ale nikdy ne v rovině života. Hierarchie v rovině života znamená, že se jedná o podvod nebo nevědomost. Suma sumárum jde o to, zda v lidském společenství vznikne dostatek silných, zdravých individualit, nebo nevznikne a tím pádem „ředitelem noosféry“ (hlavní neviditelné knihovny) bude kvazi autonomní skupinové vědomí, opak Satana neboli Parazit – Globální prediktor (jelikož jak víme, Satan reprezentuje individuální vědomí a nelze institucionalizovat).

Je to jednoduché. Autentická „Kniha Života“ se řadí podle zákona soběpodobnosti, takže je třeba být sám sobě podobný – kdo je opravdový, nikdy není pouze „sám sebou“, vždy to zahrnuje i nějakou hru na svůj opak. Parazitní entita naopak potřebuje sobě se nepodobající jedince, karikatury sebe sama, kolektivizované antijednotlivce… – ti se té opačnosti vzpírají, takže jejich vlastní Stín jim vládne a jako hlavní loutku používá Světlo (…dotyční jedinci jsou navíc tak naivní nebo domýšliví, že vůbec nedokážou připustit, že by nějaká ne-konstruktivní, ne-empatická inteligence, v podstatě Skupinová Nebytost – Program, mohla obelstít jejich „vznešenou duchovnost“).

Aktuálně: asi kolem roku 2021 až 2025 (?) kosmické cykly začnou opět divergovat a mrak exotických částic, který ovlivňuje autentičnost, průchodnost a mocnost našeho vědomí, se rozplyne. Začneme žít opět „normální život“. Je na každém, zda si uvědomí hlavní trik. Primární není Slunce & archetyp Bůh/Stvořitel (čas, akce), nýbrž Prázdnota & archetyp Bohyně/Stvořitelka (prostor, potenciál obojího).

 

SATAN IST KA

Pokládám se za kryptosatanistu – ještě lépe kryptosatanistku (v určité konstelaci vnímání jsem Maya, viz Sata(N)ovum), i když to zní spíš komicky než kosmicky a fyzický kontext to zkresluje (duch je androgynní; pamatuji si, jak mi v dětství ve snech „odpadávalo pohlaví“ nebo jsem ze školy chodil bos, nebo jsem létal…; v reálu jsem zažil i translokaci do úrovně Zřídla Prabytí). Krypta znamená hrobka (smrt jako symbol iluze a pomíjivosti formy, metamorfózy), krypto- znamená skrytý, tajný. Bytí hraje samo se sebou na schovávanou. Což znamená, že i živá síla Satan používá různé převleky, aby to nebylo tak jednotvárné. Pokud někde Satan není přítomný, je to virus – nemoc (realita je dvojsmyslná, tak ten virus ještě ironicky označí za „satana“). Pokud je například nějaký pohan autentický, je to ve skutečnosti satanista. Totéž třeba slovanství, viz dvojice Živa (bohyně Přírody) a Veles (vládce podsvětí), což je přesně v souladu s tím, jak funguje realita. Lidé se diví, proč někdo tak brojí proti náboženství. Jenže náboženství jednak od sebe tu Bohyni a démona odděluje a jednak tam místo toho dokonce strká Boha a anděly. Což je čiročirá zlovolnost. Život rodí žena a démon je ekvivalentem jiskry života. Energie má status existence (+), představivost má status NEexistence (-). Dvojice Bůh+anděl to mezi sebou přehodí, takže pak si jen pozitivně „malujeme obláčky“ a všechno dobré existuje jen virtuálně, zatímco v reálném životě je všechno negativní. Tzv. „věřící“ (moderně „bytosti světla“) žijí, myslí a cítí vzhůru nohama a k dovršení všeho ještě fungují jako zpětná vazba všech těch korporací, institucí a byrokracií (jak nahoře, tak dole) – jedná se o kolektivizované individuality, tzv. „právnické osoby“. Dokonce i mnohá uskupení, která se VNĚ hlásí k satanizmu, jsou UVNITŘ jeho úplným opakem (tj. parazitizmem).

 

Bytí je bytostitvorné. Už samo slovo tvořit ukazuje na tvora. Paradoxem ovšem je, že Nevyjádřené Bytí tvoří Vyjádřenou Bytost, která zároveň nese jeho podstatu a zároveň je jeho zrcadlem, „neopačným opakem“ (NEvzniknutelné : vzniknuté). Vztahem mezi Bytím a Bytostí je metafyzický či filozofický STÍN (průnik tvořivé inteligence/ohniska prasíly a tvaru/“tváře“ bytosti). Jde o to, aby bytost byla úplná, tj. beze zbytku sama sebou. To je také pravý význam slova svatý, SAINT. Stín a Saint ukazuje na slovo Satan. Navíc stín pozpátku je jako NIC vrhající stín (níc). Nic vyjadřuje čistotu. Vržený stín vyjadřuje sebeobsažnost (život rovná se zpětná vazba prožitku, sebereflexe). „A“ ve slově SATAN ukazuje na číslo 1 nebo na eso, nejvyšší kartu s hodnotou 1 nebo 11. Říká se, že čísla nelžou. Binárně dvě 11 vedle sebe dají 1111, což je dekadicky 15, což je žolík, univerzální karta (kosmický vtipálek Jolly Joker = Satan). Kombinace binárně 11 a 111 jsou dekadicky 3 a 7, opticky 2 a 3 jedničky: 3x7x37=777 ukazuje na Absolutno/Prvotní Prabytí (univerzální inteligenci, kosmickou energii), 2R a 3R (rozměrnost) ukazuje na nehmotnost/imaginaci a živou sílu, které se vzájemně reflektují, čímž se zhmotňují naše představy o sobě (2:3=0,666; 3:2=150 %, při setkání dvou vede k organické reprodukci). Satan je Živá Síla/Imaginace. Život je Hrou Ne-Absolutna a je třeba u toho mít „eso v rukávě“, znát jednotící prvek (žolíka).

Maya v éterické rovině rovná se Satan – Jolly Joker.

 

 

🍹

V poslední době mě mimořádně zaujal příběh Olgy Hepnarové (30. 6. 1951 – 12. 3. 1975). Ani dnes, v roce 2019, si nikdo nedokáže představit, jak strašný je pro čistou duši život ve světě lidí, nebo spíš lidobotů (kteří žijí umělý život a předstírají, že se nic neděje). Stane-li se taková – navíc inteligentní – čistá duše psychopatem, je to nejen obranný mechanizmus, troufám si tvrdit, že takovýto údajný „psychopat“ je nástrojem Vyšší Spravedlnosti. Podobně jako živelní pohroma, kterou pouze nikdo z oněch lidských naruby-bytostí nemá jak odsoudit a zavřít do vězení

 

Samozřejmě je snadné mluvit o psychiatrických diagnózách nebo dokonce politických konspiracích či experimentech s vědomím, tím se to smete pod stůl a jako by se nikdy nic nestalo… Jde přece o duševně vyšinutou, masovou vražedkyni. Žít pokrytecký, otrocký, chorý antiživot je přece zcela v pořádku a „nemocný“ je vždy pouze ten, kdo odmítá být součástí patologicky zvráceného systému, zvaného lidská společnost (…vím však, že skutečný viník je „tam nahoře“, ne tady dole).

Život mezi „lidáky“ či „zlověky“, jak by asi řekl Misantrop, je pro čistou duši skoro jako pro rybu žít na souši. Mutant ale prostě nic necítí…

Je zločinné ničit virus nebo je zločinné ho neničit?

Je zajímavé, jak lidstvo samo sobě prostřednictvím své politické reprezentace, navíc protizákonně (ústavní pořádek či mezinárodní právo jako kdyby náhle přestaly existovat), dokáže posvětit či „legitimizovat“ masakr nevinných pod zástěrkou kdovíjaké mocenské úchylnosti a stupidním zabijákům za to ještě rozdávat metály, když však někdo Opravdový v sobě nalezne tolik odvahy jako tehdy 22letá subtilní dívka („Jsem Bůh svého osobního práva na pomstu…“), mechanické lidské zrůdy se najednou cítí dotčené – pokud se ovšem jejich prostřednictvím spíš necítí dotčený psychopat Bůh Fotr, psychopat s velkým P, jelikož odosobněný dav je vlastně jeho fraktál…

 

ZDÁNLIVĚ NESOUVISEJÍCÍCÍ

 

10. července 1973 Olga Hepnarová „…v Praze úmyslně najela vypůjčeným nákladním automobilem na tramvajovou zastávku a usmrtila 8 lidí. Byla poslední ženou popravenou v Československu…“ – Wikipedie

 

Ženou… Spíš dívkou. Spíš opravdovou bytostí. Kdo je dnes skutečně opravdový?

Pro čisté duše* je život mezi lidmi tak strašný, jelikož zde není prostor ke skutečné, svobodné seberealizaci. V tehdejším Československu rozhodně žádný nebyl (…LaVey založil Církev Satanovu v roce 1966, k nám se to „oficiálně“ dostalo počátkem 90. let, neoficiálně o něco dřív). V době incidentu mi bylo necelých pět let. Už když jsem začal chodit do školky, mi začalo být „bezdůvodně“ psychicky špatně (nevěděl jsem, že to je těmi okolními vibracemi, tím, co vyzařuje z lidí).


* nebo prostě pro duchy/duše, neboť to samo o sobě je čisté, jenomže blázni se pokládají za svou od těla odvozenou paměť, potažmo za nějakou postavu na žebříčku

 

Zde dávám odkazy k životnímu příběhu Olgy Hepnarové:

 

Některé věci jsou podle mě silně zkreslené, podstatné jsou hlavně osudy a myšlenky hlavní postavy, kauzalita příběhu.

 

Čistá duše – na úrovni tvořivé inteligence – není někdo, kdo je pouze zdravě empatický a pravé lásky schopný, je to v první řadě někdo se schopností vidět do situace a se schopností konat. Jednoduše je to někdo opravdový, nikoliv pouze a jen „citlivý“.

U pokrytců jako jsou konzumní lidoboti nebo tzv. „věřící“ (dnes moderně „bytosti světla“) je ta smůla, že se rozhodují podle formy, nikoliv podle obsahu. Nebo dokonce podle kolektivního názoru něčeho, co ve skutečnosti vůbec neexistuje. Cožpak není jasné, že tento plevel tady nemůže strašit donekonečna?

 

 

Je svatou povinností lidských bytostí alespoň se pokusit žít skutečný život, nejlépe toho i dosáhnout. Lidé jako kdyby ale uměli jediné: hrabat (mít místo mít se), sloužit, přetvařovat se a na všechno srát… Myslím si, že Olga Hepnarová současnosti by se už tou lůzou zničit nenechala – máme tu naštěstí autentické věci jako přírodní satanizmus.

 

Naneštěstí však jako by satanisté dneška pokládali své pravé Já na oltář novověku a nechali se svádět z cesty jako kdokoliv jiný… Je to tím, že satanizmus ustrnul na mrtvém bodě astrální sféry. Je třeba myšlení (a s tím spojenou schopnost se vžít) znovu pořádně nahodit a přeřadit na vyšší kvalt.

 

 

Satan jako živá síla je neduální (mimo polaritu), tudíž existuje v éterické rovině, nikoliv astrální – astrál je vždy polarizovaný, astrální egregor není Satan.

Pokud astrál není podřízen éterické rovině, je to jen mentální gymnastika.

Astrál je reflexní 4. dimenze, schopná zrcadlit téměř vše, ovšem kromě ducha/duše – životní esence.

Éter je pátý element – všezahrnující kvintesence, proto se používá pentagram.

Astrální magie sice nejspíš funguje, ale je to jen ponížený obchod – navíc s Kým anebo Čím? (člověk to, co dostane, musí něčím splatit). Na uspořádání a běhu světa to absolutně nic nezmění.

ÉTER znamená Věčnost, není to ani Světlo ani Tma, znamená Život, zatímco Astrál je pouhá projekce, kterou je třeba spojit s éterickou rovinou.

Váha položená na astrální rovině odděluje Magii Mysli od Autenticity Nitra a tedy od Života, což vede k postižení odděleným levohemisférickým nebo odděleným pravohemisférickým typem vnímání, zatímco Kosmická MYSL je pravo-levo-hemisférická a je pohádkově fantastická…

 

DODATEK — HRŮZNÝ OBRAZ

Letargickým, svou autentickou vnitřní podstatu ignorujícím jedincům hrozí ve fyzické, ale i pofyzické (fantomová 5. dimenze) realitě něco ve stylu Katakomb Misraimu:

„…Planety byly pokryty takřka cele továrními komplexy, které podle toho komu patřily byly vzájemně odděleny velkými ploty a život Bytostí se odehrával celý jen v jedné z Korporací a navíc v jedné továrně, přičemž migrace mezi Korporacemi byla zcela vyjímečná a mezi továrnami probíhala zřídka, neboť nikdo nechtěl utrácet za rekvalifikaci. Plat nebyl pobírán. Zaměstnanci měli vše co potřebovali. Život se skládal z vyspání se v ubikaci, která byla v továrním komplexu, pak jít na směnu, mezitím se najíst nijak moc kvalitního jídla a večer jít spát. Oblečení se nosilo jen pracovní.

(…) Stejné tomu bylo na extrémní korporátní Planetě, kde už vzduch byl vypálen a celou Planetu pokrývaly kilometrové Budovy nad povrch i pod něj a na desítky kilometrů široké. Stovky a stovky podlaží. Celé to patřilo jedné Korporaci, která to řídila pomocí centrálního telepatického ovládacího Počítače. Lidé žili na jednom konkrétním podlaží v jedné konkrétní budově celý život a pokud byli zcestovalí, znali deset podlaží nahoru a deset podlaží dolů. Vrcholové vedení mělo v horních patrech vymoženost jako bylo okno, ze kterého však stejně byla vidět vypálená obloha nepřirozených, často tmavých barev…“ – Stav vesmíru podle archanděla Lucifera (…nejen na doporučení ale zásadně – primárně – absolutně ničemu nevěřím, neboť JÁ jsem/JE tvůrcem své reality)

 

Nezapomeňte, drahé světlušky, nadávat na ďábla, kterého jste nikdy neviděly, dál slepě věřit v Boha, kterého jste nikdy neviděly (když nepočítám kovové hlasy) a sledovat pravidelný infoservis svého „odsvícence“, kterého 99 % z vás také nikdy nevidělo… Nemyslet, toť základ všeho.