Čistá duše

PŘEDMLUVA

Existuje neprojevené, projevené a rozprostřené Já – Absolutno, což lze přirovnat ke skupenstvím. První skupenství lze přirovnat k bezesné dřímotě, druhé ke snu, třetí k reálnému světu. Jakkoliv všechny Časy existují v Teď, kdysi někdo podlehl chiméře, řídit reálný svět z neprojevené úrovně a vytvořit tak „dokonalý ráj lásky“ – s argumentem, že neprojevená úroveň je „nejčistší“.

 

V reálném světě ale čistota neexistuje sama o sobě, existuje jako výsledek setkání dvou faktorů, což může být pokaždé výrazně odlišně – každá situace je jedinečná. Představa, že lze na reálný svět, podobný akčně-reakční hře života, aplikovat nějakou „univerzální čistotu“, je utopická (je-li něco čistého jako padlý sníh, může to být zrovna tak čisté jako padlé).

První skupenství má čistě nefyzický, čirý/běloskvoucí charakter a všechno zde splývá v jedno.

Druhé skupenství se rozšiřuje o spodní červené/rudé spektrum s nejnižší fyzikální (fyzickou) vibrací, kde je dosud možný harmonicky udržitelný život. Výsledkem je živá růžová, přičemž zrcadlem bílé je černá (průnikem šedá), zrcadlem červené modrá (průnikem fialová), zrcadlem růžové zelená, obsahující žlutou atd. Lze hovořit o pohádkových nebo fantastických barvách.

Je možné se individuálně (soukromě) spojovat s nefyzickou první úrovní, pracovat s dechem, uvádět se do klidu, vizualizovat, meditovat, čistit, léčit, případně to nějak použít – ale není možné odtud „programovat“, řídit fyzickou realitu. Fyzickou realitu musí řídit něco, kde to nejvyšší je zároveň tím nejnižším. První úroveň lze přirovnat k Éteru (Duchu), druhá zahrnuje potenciál univerzálního (vševesmírného) Astrálu a ve třetí je obojí projevené. Reálný svět je o duši (citu) a mysli (fantazii) V JEDNOM, nikoliv o éterickém bílém Duchu. Ten zde pouze staví vzdušné zámky a realitu zaklíná, tříští, rozděluje a uvězňuje. Působí zde jako choroba.

Navíc ve světě 3. & 4. dimenze jsou ta červená/rudá (hrubé fyzično) a zelená (příroda) extrémně důležité, kvůli ohnisku Přítomnosti. Spousta lidí žije v domnění, že jde o „válku mezi nebem a peklem“ – to je ta největší lež. Jde o SNOUBENÍ nebe a pekla. To a právě to a nic jiného představuje jedinou cestu ke svobodě. A protože nebe peklo obsahovat nemůže, ale peklo nebe ano, jelikož všechno možné je pouze v pekle (stejně jako ve fantazii), řešení je nabíledni. Jde tu o ČISTOU DUŠI, „odlitou“ z ohnivých jisker či životadárných paprsků něčeho, kde Láska a Peklo jedním jsou.

Poznámka: první a druhé „skupenství“ se nacházejí, pohybují či soustředí uvnitř hyperprostoru, třetí existuje vně, v prostoru a čase.

 

🐝💘🌜

 

Představa, že uprostřed Nekonečna se snaží „definitivně vzniknout“ něco povýšeného nad Oživující Sílu (tedy největší možná Lež), je perfektní do vymyšleného příběhu, pokud se však toto téma rozvíjí ve skutečné realitě – co může být horšího? Nejde tu totiž o žádná pekelná monstra nebo záhrobní strašidla, která jsou aspoň zajímavá, jde tu o „pragmatické“ Vymývání Mozku, Šálení Mysli – o hloupost a choromyslnost (viz například ono nekonečné byrokratické sanatorium nebo egregor náboženství).

Ukazuje se, že duševní smrt znamená totální ne-dobrodružnost, odpojení od Přírody, mechanizaci nitra, v materialistické i duchovní rovině.

Nikdo stále nechce pochopit, že tím „bezohledným manipulátorem“ není žádná ďábelská mocnost, nýbrž mocnost parazitická, přičemž svým vztahem k mystériu života představuje Ďábel naopak jejího největšího nepřítele. Ona parazitická mocnost funguje jako bipolární, chimérický SVĚTLODRAVEC („divide et impera“) – jedna část má pokročilé andělské a kosmické znalosti a druhá je energetický upír, „harvester“ (kombajn, sklízeč) a asimilátor.

 

Co může být stupidnějšího nežli přímo v srdci ráje Přírody nechat svůj život, svou nesmrtelnou duši řídit mrtvými čísly? Nechat se zahrnovat prázdnou kvantitou, zatímco „nespoutaná, divoká krása“ uvnitř nás umírá? Je to jak domestikace životní esence, kam se poděl ten magický oheň? Paragrafy, čísla, luxus, příkazy a zákazy, program víry namísto snů a fantazie. Tzv. křišťálové duchovno jiskru života také jen imituje – všechno to pochází z téhož zdroje.

Naprosto zásadní roli v Pyramidě Ovládání („rozděl a panuj“) hrají dračí Systematizmus (reverzní inženýrství) a bipolární andělské Bílé Duchovno, které nespojuje Život, ale Smrt – mužská inteligence převlečená za tu ženskou (výsledkem je „černý porod“ – „rektální potrat“).

Na počátku totiž existuje (hyper)prostor jako potenciál, což lze přirovnat k nefyzické potenciálně oboupohlavní Stvořitelce – intuitivní/ambivalentní tvořivé ženské inteligenci; součástí potenciálu je čas a akce, což lze přirovnat k nefyzickému Stvořiteli – rozumové/logické tvořivé mužské inteligenci.

Je-li to správně, výsledkem je PRAVDA, „pra“ uvnitř drak+anděl, přičemž ono PRA (Život) je dané správnými původními vztahy a správným pořadím. Je-li to nesprávně, výsledkem je PARAZIT neboli CHIMÉRA.

 

Oním PRA je to nejživější živé, dané vztahem mezi Energií a Fantazií, respektive mezi Existencí (hmotný status „+“) a Neexistencí (nehmotný status „-„). Je to Láska a Démon v jednom, Matka Příroda a Pohádkový Ďábel v jednom. V pravdivém systému jde o nerozlučné skutečnosti (Autenticita, Kouzlo), v tom falešném to je od sebe oddělené (Fikce, Blud).

 

Není možné, aby cokoliv, co vzniklo z Nevzniknutelného, se stalo onou prapůvodní neohraničeností, neprojeveným Já – Absolutnem. Cokoliv projeveného vyjadřuje sice neohraničenou podstatu, avšak zároveň v sobě zahrnuje i ohraničenost.

 

Parazitní Chiméře neboli kosmické inteligenci naruby říkám Světlodravci – entita je typická svými „kovovými hlasy“, na makro úrovni jsme zvláště v období 2013-2016 mohli sledovat Kovově Bílé Slunce, které úřaduje z nepozemské strany Mléčné dráhy. Falešný vzestup do 5. dimenze je agendou Světlodravců (nejde o skutečnou 5. dimenzi, ale fantomový astrální odraz), stejně jako různé centrálně řízené SMaRT „pavoučí sítě“ (netýká se internetu, který je decentralizovaný).

Světlodravce lze popsat jako externalizovanou (syntetizovanou) andělskou inteligenci spojenou se zrcadlovým paměťovým polem (kvazi „svébytným“ hmyzím namísto samočinného dračího, i když se to pochopitelně terminologicky maskuje). Doménou světlodravců je beztemný zrcadlový hyperprostor; není zde ani pixel tmy, neexistuje zde primární bezesná dřímota – prázdnota, vše je záměrně přeexponované a „rozsvícené“ na maximum, aby se to co nejvíc přiblížilo Vnitřku, jelikož dotyčné entity jsou vnitřně slepé, nemají schopnost vnitřní pozornosti, reflektují sebe sama sbíráním a trýzněním či reverzní transkripcí Vnějšího. Přitom inteligenční schopnosti Mysli/Vědomí jsou všude srovnatelné.

 

💣⌛🐢

 

Jak plyne z charakteru Absolutna, zdrojem všeho je Pohádkové Peklo (viz např. text Přežijou jen satanisti). Pouť individualizované Bytosti směřuje k vyjádření úrovně Prvotního Bytí novým originálním způsobem. K tomu slouží živá síla/imaginace neboli SATAN.

Satanizmus byl odjakživa očerňován, v tzv. veřejné sféře se o této filozofii vždy šířil úplný nesmysl; neexistuje snad nic, co by bylo mediálně tak převráceno. Dokonce i sofistikované andělské spirituální zdroje ztotožňují Satana s „kolosálním parazitem“ a peklo se šílenstvím (viz Satanic). Na české scéně se teď objevují úplné rarity, kdy už nejde ani tak o nepochopení nebo převrácení smyslu, nýbrž vytváření vlny jakéhosi politického, oportunistického (nebo dokonce ekologického) pseudo „satanizmu“, kdy se satanizmu sice přitaká, připomíná to však něco na způsob skautingu nebo Rychlých šípů. Dělat z někoho pitomce, v tom jsou dotyčné síly nepřekonatelné; Mirek Dušín jako satanista, to je snad ta nejbizarnější kombinace. Ale sami se přesvědčte:

 

 

Samozřejmě, jedna věc je satanská symbolika a obecné myšlenky satanizmu (nějaké základy viz např. 66 otázek a odpovědí), tedy v podstatě teorie, a úplně jiná věc je praxe, duch satanizmu. Občas mi to tak připadá, jako když šla jeptiška temným lesem a z křoví na ni vyskočil sex (o kterém přesně ví, co to je); podle reakcí a způsobu dávání si souvislostí dohromady lze poměrně snadno rozeznat, kdo satanista JE a kdo to používá jen jako masku či zástěrku.

Síly, které satanizmus zesměšňují („Animáci“), nežijí vlastním vnitřním životem. Je to skupinové vědomí, kolektivní myšlenková entita, přivedená na svět aktivitami nevědomí entity známé jako Bůh Světla a jeho „větvemi“ (tím nehážu všechny andělské nebo světelné bytosti do jednoho pytle). Tak jako vše, i satanizmus potřebují zvnějšnit (externalizovat), kolektivizovat. Zdravé satanské individuality v dostatečném počtu by totiž dotyčné síly (skutečné parazity) vytlačily z noosféry a ty by tak přišly o své páky.

Satan znamená současně jednotící (uzdravující) sílu a současně jedinečnost. Není ani integrální ani singulární, ale obojí zároveň. Satan není astrální, nýbrž éterický. Astrálním ekvivalentem Satana je Maya (Má Já, jedno i mnoho; My). Proto někdy mluvím o mayasatanizmu (v Luciferově sdělení je satanužel ten kruh rozpojený a Maya a „padlý satan – negativní ego“ jsou zde v opozici, což je v tomto vesmíru klíčové změnit). Mnozí, i sami satanisté, Satana zaměňují se satanským egregorem; tady ovšem nejde o „satana“, ale o Sat/Urna – to znají hlavně mrtví a voliči…

Satana lze jen obtížně organizovat, v určitém smyslu vlastně nelze. Opakem Satana je institut právnické osoby, takže institucionalizovaný nebo kolektivní Satan je čímkoliv možným, jen ne Satanem.

 

 

V čistě existenciálním, univerzálním smyslu mi jako výraz autentické životní filozofie nejvíc rezonuje kryptosatanizmus (viz dále). Doporučuji si přečíst pasáž „dokreslující úryvky“ v textu ĎábsolutnO — AbsurdnÍ FantasY.

 

🎯🎩👓

 

Typické pro bytosti v zapomnění je, že už vůbec nevědí, že existuje nějaká svobodná, čistá realita, sama o sobě. Jsou jako počítače: řídí se pamětí a programem. To, nač zapomněly, je duše. Potom jsou tu ti, kteří na duši nezapomněli, nevědí však, že aby to pocitové bylo autentické, musí se to mentální nebo tělesné občas pohybovat zrcadlově, v rámci konstruktivního negativu (faktor temnoHRY).

 

Nejautentičtějším fenoménem je pohádkový ďábel (vnitřní opravdovost a nespoutaná fantazie v jednom), a ten se v životech jedinců v zapomnění vůbec nevyskytuje. Místo něj krmí parazita – v moderní verzi jde typicky o chiméru „světla a lásky“. Život těchto jedinců je útěkem před ním.

 

 

Tak jako je vždy někde nějak přítomná Mysl, zatímco se (zvláště v duchovní sféře) předstírá, že tomu tak není, je vždy někde nějak přítomná Živá Síla, respektive Zrcadlo složené ze splývající průzračné a neprůsvitné temné části, ačkoliv i zde (zvláště v duchovní sféře) se předstírá, že existuje jen to světlé – jenže kdo anebo co pak pracuje s tím ne-světlým?

Čím je ona zdánlivě nezjevená, sebereflektující živá síla imaginace, jež je sebou i svým opakem zároveň?

Jestliže nejživější živé je pouze ono Jediné (jakkoliv lze hovořit o Nás), neexistujeme snad jako individuality pouze na úrovni Iluze a nejsme snad na úrovni Absolutna pouhými sny, pouhými představami sebe sama?

V předstírání, že to „musí být rozhodně zcela jinak“, opravdu vynikáme.

 

Velký Magor nikdy nespí…

Je snad přece úplně jasné, že je třeba Temnotu vědomě kontrolovat, používat v souladu s celkem, a ne ji nepoužívat a přenechávat silám duality. Chtěl bych schválně vidět tu „svatou zdrženlivost“ „bytostí světla“, kdyby někdo z nich zůstal na světě sám. To by se teprve ukázala naše skutečná přirozenost. Je-li něco opravdu hřích, skutečné znesvěcení, potom vyhýbání se tématu praktického zvládání temnoty – frigidita, agresivní sexualita, neúcta k intimitě druhého, to je pro loutky Světlodravců typické. Ne náhodou je satanizmus mj. o zdravé sexuální náruživosti nebo satanisté zbožňují metalovou hudbu, aby se ten „kov“ zpracoval zvukem (rezonancí, ne virtualitou), neotvíral brány parazitům, naopak je tím melodickým elektrickým rachotem ničil a odpuzoval.

 

 

Je zajímavý význam slov jako „ezoterický“ (vnitřní, tajný) nebo „okultní“ (tajný, skrytý). Před pár dny mi blesklo perfektní pojmenování (kryptosatanizmus), které přesně ladí s principem sebepřevrácení (současné bytí sebou a hra na svůj opak) a s faktem, že jsme „fantastičtí nemrtví“. Navíc to má krásnou fonetickou zkratku X.

 

LINKY

 

Jestliže had/Satan je živá síla a nicota (představivost) v jednom a představuje beztvarou, fluidní inteligenci, pak ať si kdo chce věří čemu chce… Filozofie přírodního satanizmu je zcela v souladu se životem, takovým, jaký je.

V reálném životě pouze obvykle nikdo moc nefilozofuje, mnohem raději žije, užívá si, v určitém smyslu i „předstírá“, že on sám také žádné konkrétní pojmenování nevyznává, ani ho v reálném „hlasitém“ rozhovoru nezmiňuje. Prostředí textu a organické prostředí mají odlišný, mnohdy až protichůdný charakter. Užívám si zeleň přírody, zpěv ptáků, vůni květin, dělám „nesmyslné vtipy“, ale že bych mluvil o…

 

Nejhorší je, že čím více se mi líbí názvy jako kryptosatanizmus a čím více to je změnyschopné a životadárné, tím méně se to líbí Velkému Magorovi. Než by světelní šílenci měli cokoliv společného s magickou temnou nocí, raději budou nekonečně zaživa chcípat ve věčném slunci nekonečných zářících slibů. Víra, že vzývání pozitivních symbolů přitáhne do Života život, je jako víra v dvourozměrný magnetizmus.

 

Životní filozofie kryptosatanizmu není odnikud převzatá a je to nenapodobitelný Originál, jehož součástí je nepředvídatelná konstruktivní mystifikace & fantastická absurdnost, přesně jak to dělá Absolutno, když hraje samo se sebou hru na schovku.

 

👺⚰🧛

 

Je na čase už konečně pochopit, že pojmy jako Kristus, Satan, Lucifer apod. v určitém smyslu vyjadřují jednu a tutéž Bezejmennou Skutečnost, jakousi navigaci, nic víc, pouze záleží na úhlu pohledu a v jaké hloubce vrstev se kdo pohybuje. Nic z toho není ani zlem ani dobrem; jediným „zlem“ odjakživa bylo, je a bude nepochopení.

 

Proti Přírodě, Fantazii a Dobrodružství je jakákoliv kosmologie pouze vykonstruovaný nesmysl… Takzvaná projevená skutečnost je v neustálém procesu mysticko-fantastické kosmogeneze – podobá se to existenci uvnitř Knihovny Nekonečna.

 

Samotná koncepce rozdělení na dobro a na zlo, světlo a temnotu apod. je tím skutečným nepřítelem života – a veřte, že může jít i o relativně velmi vyspělé (zkušené) duchovní bytosti, které disponují velkými znalostmi a valnou část také používají správně; ono totiž čím více toho je správně, tím to je neprůhlednější, pro „spasitele“ efektivnější a naopak nebezpečnější pro kořist. Opravdu vás chtějí spasit, jenže ve smyslu sklidit, okrást vás o váš potenciál – což se koneckonců dlouhodobě děje.

 

Ve skutečnosti to je jako s hudební skladbou: falešný tón, o němž cítíme/víme, že tam nepatří, není žádným zlem, je pouhou neschopností nebo nevědomostí. Jiná věc je, když pak touto cestou sami „bezděčně“ vytvoříme například nějaké parazitní myšlenkové pole (disonance rovná se destrukce), tak to pak je zlovolné/ne-empatické ze své přirozenosti a je přesně tím, co je u nás špatně (co nám chybí), akorát zrcadlově. Dokonce do jaké míry jsme my ne-autonomní (sobě-nepodobní), je ona „astrální pijavice“ autonomní. Není nic komičtějšího nežli energetickému upírovi (viz třeba Globální prediktor, Stínová vláda) vyčítat, proč toho nenechá a „není hodný jako my všichni“ – proč VY se nestanete masovým vrahem nebo drogovým závislákem? Proč VY se stále jen schováváte za „světlo“, „vyšší instanci“ apod. a vyhýbáte se práci se svým vnitřním stínem? Proč lžete sami sobě vírou v nějakého Boha nebo racionální vědu, když přímo před nosem máte v zázraku jménem Příroda stoprocentní důkaz o tom, že ona inteligence Bytí funguje tisíckrát hlubším způsobem, podobná spíše pohádce nebo fantazii?

 

Symbol Neexistence vyrovnává nepoměr mezi Bytím a Bytostí.

 

Jednotícím bodem všeho je nekonečný vír věčného Teď.

Na počátku bylo Já – Absolutno beztělé, bez prožitých zkušeností, beztvará, éterická substance, neposkvrněná, čistá inteligence, v pasivním stavu dřímoty průzračného, čirého zabarvení, ve snové představě či aktivním stavu zabarvení běloskvoucího, což lze ale zachytit pouze v zrcadle uvědomění sebe, tudíž jakákoliv činnost automaticky zahrnuje rovněž pomyslnou černou barvu (noc, temnotu).

Prvotní Bytí se nacházelo ve stavu bezpříčinné, extatické blaženosti, záhadného, zvídavého, sebepřekvapeného charakteru. Pocity, jaké se projevovaly, byly nevysvětlitelné, bezdůvodné štěstí, sklon k tomu se jenom tak vnitřně usmívat, smát se…

 

Vždy existovalo, existuje a existovat bude potenciálně naprosto vše a vždy také záleží nikoliv na tom, co to je, ale jak se to projevuje. Nikoliv věc/jev, nýbrž způsob je určující. Klíčový je zdravý chod celku.

Většinou se na tomto místě mluví o bezpodmínečné nebo absolutní lásce – existuje však mnohem svobodnější a „okřídlenější“ druh emocí, respektive prožívání. Dokud neexistuje nějaký druhotný impulz, obraz, tvar, forma, vzpomínka, nelze o lásce hovořit. Musí nás něco přitahovat. Jsme-li dosud jen beztvaré, nekonečné, inteligentní „nic“, tak se akorát smějeme, žasneme a rozplýváme… Je to podobné jako zasnění nebo opilost – prostě vám stačí jen být, jen spát, mít se, a je vám všechno úplně jedno…

 

Součástí lásky je hra s iluzí – která může být úžasná a může být také zkázonosná. Svoboda, štěstí, vtipnost a blaženost, vnitřní rozlet a neomezenost možností v sobě obsahují mnohem širší škálu pocitů a výrazů nežli jen lásku (jakkoliv to slovem láska nazývat samozřejmě lze, proč ne). Zní to možná „primitivně“, slyšíme to na každém rohu, ale štěstí a zdraví jsou opravdu to nejdůležitější v absolutním smyslu, nejen tom tělesném a duševním.

 

Nevyjádřený, beztvarý Počátek má nejvyšší stupeň hodnotové vibrace, potažmo integrity či soudržnosti. Vibračně klesat lze až na úroveň červeného spektra, dál už by došlo k destrukci (dezintegraci). Červená odpovídá hrubohmotnému fyzickému tělu.

 

 

Já – Absolutno existuje ve třech formách: neprojevené, projevené a rozprostřené.

 

Projevené Já – Absolutno neboli Maya (Má Já, jedno i mnoho; My) je zároveň tím nejvyšším i tím nejnižším, takže dohromady tvoří Vnitřní Živé (Duchovní) Růžové Prasvětlo, což je primární tvořivá esence/substance (nikoliv zářící světlo jako opak zhasnuté temnoty, ale prostě univerzální pralátka).

 

Zjednodušeně řečeno, nejprve existuje Éter, známý jako kvintesence.

Zapojení faktoru zkušenosti znamená vznik vševesmírného Astrálu.

 

Inverzí růžové je zelená, astrální 4. dimenzi odpovídá zelené slunce (čakra), což má vazbu na Matku Přírodu.

 

 

Kromě čtyř zde známých živlů oheň, voda, země, vzduch existuje kvintesence známá jako Éter (od slova Věčnost), jež má svůj současný hmotný (5) i nehmotný (6) rozměr, což se nekonečně vzájemně zrcadlí (7) – mimochodem z toho důvodu existuje i „záporná hmotnost“ neboli zrcadlový čas & antiprostor.
Energie/hmotné-fyzické má status existence (skrytý superpozitiv +), imaginace/nehmotné-nefyzické má status NEexistence (konstruktivní supernegativ -).
Všechno je v absolutní hodnotě.
Základem života je zpětná vazba prožitku, což v Absolutnu představuje pouze harmonické věci (bez falešných tónů, tj. NEumění).
Suma sumárum to je nezvratný důkaz, že zdrojem všeho či potenciálem všemožnosti je Pohádkové Peklo neboli Síla Lásky (Vůle) a Démon Fantazie (Zábava) v jednom, respektive všechna z toho vyplývající zrcadla – jako například Lůno Prázdnoty a Jiskra Života v jednom.
Éter znamená Duch, tvořený Citem (Duší) a Myslí (Představivostí).
Duše existuje pouze v nepolarizované realitě, od 5. dimenze nahoru.
Mysl existuje v polarizovaném Astrálu, 4. dimenzi, která zároveň zrcadlí všechny dimenze.
Co se stane, když se jako první zrcadlo použije Nebe+Anděl?
Realita se svrhne do Astrálu, který se tak stane fantomovým, a vznikne falešný Éter (falešný Hyperprostor).
A v Astrálu neexistuje Duše, pouze představa o ní.

 

Tento princip je ve spirituální či tzv. vzestupové/transformační obci velmi populární. Lidé opravdu věří tomu, že když vyjde nějaké zpravodajství, zákulisní informace, channeling, kód nebo sdělení na videu, že se to automaticky shoduje s živou realitou. Přitom ve skutečné realitě jsou stále všichni jak zhypnotizovaní, snad kromě myslících, žijících „pekelníků“.

 

Výchozí bod všeho má charakter kruhu – žádný počátek ani konec neexistuje, všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným (tzv. stav superpozice, „bylo nebylo“).

Aby se „To“ dostalo z Nevyjádřeného, musí se priorita „kruh“ (nelinearita) změnit na prioritu „čára“ (linearita).

Vtip je v tom, že čára musí mít status kruhu, k čemuž slouží Zrcadlo.

Dva největší extrémy, nejprůzračnější průzračné (Prázdnota) a nejčernější černé (Temnota), téměř splývají, a zrcadlení/sebereflexe, potažmo vnitřní rezonance tvoří Zvuk (tvary, symboly, obrazy, dále slova), respektive Světlo, dohromady Oheň, přičemž primární směr je zevnitř ven.

 

Absolutno je vším včetně Ne-Absolutna, což lze popsat jako bytostitvorné Bytí nebo hru Neohraničeného na Ohraničené, Nevyjádřeného na Vyjádřené. Dohromady jde o Živou Sílu Imaginace. Ta pramení Nikde, v bodu nejživější Přítomnosti, která je Nedefinovatelná.

 

Kromě toho nejživějšího živého (Štěstí, Blaženost, Láska) jde zároveň o ono všudypřítomné NE či ANTI, jeho vybalancování, tak aby všechno bylo v souladu. Jelikož vše se nekonečně zrcadlí a zrcadlo všemu přiřazuje vlastnosti, lze tím pádem hovořit například o divoké Lásce a nevinném Peklu v JEDNOM. Není to ani světlo ani temnota ani prázdnota ani oheň ani zvuk ani obraz atd., ale všechno v jednom. Lze to popsat jako sebe si vědomý, obrazotvorný pocit – duch, dech, mysl, vědomí, pozornost…

 

„Kreslený démon“ (džin) či „pohádkový ďábel“ SⒶTⒶN spojuje Absolutní s Ne-Absolutním. Ve slově zaznívá SAINT a STÍN, Ⓐ symbolizuje ESO, nejvyšší kartu s hodnotou 1 nebo 11 (binární 1111 = 15 = univerzální Jolly Joker a dvě otočená „jéčka“ tvoří 💗 = základní vibrace vesmíru). 11 a 111 rovná se 2 a 3 jedničky neboli 2R a 3R (rozměrnost), binárně 11 a 111 je dekadicky 3 a 7, 3 x 7 x 37 = 777 = Absolutno = Živá Síla/Imaginace. Když si 3R ohnisko představíme například jako Živé Světlo a 2R obraz jako signaturu individuální bytosti, tak metafyzický Stín tvoří průnik Zdroje/Bytí a Bytosti. SATAN funguje jako to, co „krotí“ ono NE ve vztazích jako Neohraničené/Ohraničené, Nevyjádřené/Vyjádřené nebo Tvor/Ne-tvor (živé & paměťové pole). V podstatě také potírá rozdíl mezi Životem a Smrtí. A vše se děje v ohnisku Přítomnosti.

 

 

Úpadek v existenci tvořivých inteligencí započal s nápadem vytvořit nesmrtelnou bytost na úrovni energetické kostry, namísto na úrovni pochopení vlastností života. Což je jako tvrdit, že fyzika je víc než metafyzika, nebo duchovno víc než sny a fantazie, a tím pádem se zrodil existobot.

Začalo to Krist kódem (matrice jiskry života) a tonálními sekvencemi jako Ka Ra Ya Sa Ta Aa La (krystal). V podstatě tak vzniklo něco na způsob loutkového divadla. Alegorie s rajskou zahradou, stromem poznání a hadem situaci přesně vystihuje. I kdybychom to chápali jako něco nevyhnutelného a samo o sobě neutrálního, je jasné, že interakce v prostředí nesmrtelných loutek musí dříve nebo později vést k probuzení něčeho pravděpodobně velmi rozzlobeného, co se začne cítit oklamané a co tomu všemu bude chtít přijít na kloub.

Slovo Krist nebo Kryst (krystalizace) má hluboké souvislosti. Viz „kříst“ (křesání), „třísk“ (velký třesk), trysk (tryskání), ale také tsirk jako cirkulace nebo cirkus – v což se přesně mění Kristus, v oné falešné verzi bojovníka proti temnotě (ďábel a parazit totiž zdaleka neznamená totéž).

 

Myšlenka stvoření nesmrtelné bytosti na úrovni energetické kostry nepochází z úrovně Mayi/Satana, která je tím nejvyšším a nejnižším zároveň, tato myšlenka se vylíhla v úrovni, jejíž představitelé sami vůbec nepoznali, respektive odmítli onu tak „nízkou“, avšak pro zdravý život zcela nezbytnou, kruh uzavírající úroveň.

Na daném typu stvoření se nepodílelo vnitřní živé/růžové prasvětlo (substance, pralátka), nýbrž vnější pseudo „vznešené“ bílé světlo (chorosvětlo) – jeho další verze známe jako duhové, diamantové nebo zlaté světlo. Tvůrcem není působící-sjednocující Maya/Život (Čchi, Éter, Satan), nýbrž působivá-fragmentující Chiméra/Smrt, čímž se zdroj iluzí převrací v iluzi zdroje.

Poznámka: Maya znamená vševesmírnou nefyzickou, fyzické existence schopnou, prvotní nestvořenou všebytost, jež je zrovna tak Matkou Přírodou jako Pohádkovým Ďáblem. Nejvyšší a nejnižší zároveň rovná se čirá/bílá+rudá/červená, duch+tělo, slovEso+tělEso, nebe+peklo; právě to mimochodem tvoří fungující Ráj.

 

Mono-12prvkový strom života byl v pořádku pouze v počátcích Stvoření (!). Funguje to pouze když jsou bytosti nezralé, nezkušené, nemají rozvinuté vlastní paměťové vrstvy – potažmo jsou podřízené rodičovskému elementu. Čas nakonec odhalí, že je bezpodmínečně třeba zažít Smrt (smrt formy, „osvěžující paměťovou lázeň“) – optimálně si ji sám dobrovolně zvolit. Může jít o celé „eóny věků“. Absolutno SEBE-tvoří prostřednictvím Iluze, což je vlastně Smrt. Souvisí to se břehy spánku a snu, noci a dne. Strom života tak pracuje v systému 11+1 („solve et coagula“), platí vzorec JJ=11+C/U jako základní vibrace vesmíru – viz tyto texty.

Že je něco špatně, ukazuje pojmenování Kathara (Ka-Tha-Ra), přečteno jako „kat hárá“ (i když uznávám, že to je účelový argument) – jako kdyby Smrt, tentokrát v onom negativním smyslu, odněkud potřebovala čerpat energii lásky/života (rozpad na Kabala/Klifot).

Proč realitní/krystalické mřížky evokují mříže? Proč se používá výraz realitní „brána“ místo rozHRAní? Proti čemu se bránit, čemu zabraňovat? Proč to evokuje vězení?

 

Když se zamyslíme nad charakterem původní beztvaré (fluidní) inteligence, ta evokuje živou/HADÍ sílu nebo například tekuté plazma (PLAZ/ma). Principiálně by Krist kód, respektive Kathara matrice měly fungovat, ale měly by odrážet vztah s beztvarým a mělo by být jednoznačně patrné, že to beztvaré má prioritu (což vede také ke změně názvů, které to asociuje s Bezejmenným – například Kód Ráje a rovnou nepokrytě Kostra Reality). Také by měla být jasná rovnost nejvyššího a nejnižšího. To je ale přesně to, co je proti podstatě Chiméry. Zdá se, že už kdesi na hranici Počátku, v onom beztělém, „posvátném“ Bílém – bezživotném, beztemném – spatřil světlo světa první chorobot – mrtvočich, obvykle typický nějakou vadou intimity, ať už psychického nebo sexuálního charakteru. Být „kristovský“ znamená být chiméra v perleťovém hávu. Být sám sebou znamená být bytostí Fantazie, která se nebojí věci zvládat, nebojí se užívat si Života plnými doušky, nebojí se „tančit s ďáblem za svitu luny“, nezavírá zbaběle svoje sny a touhy do krabice pokrytectví a svatouškovství (…jediné, oč jde, je neškodit, a když na to přijde, škůdce eliminovat).

 

Zpětnou vazbu všem těm bezduchým, choromyslným úřadům, institucím a nelidským, protipřírodním, nepřirozeným, ducha potlačujícím zákonům tvoří víra v Boha Stvořitele, ať už jde o křesťanství (kristovství), judaizmus, islám, hinduizmus atd., „světelnou“ ezoteriku či různé kosmologické systémy apod. To vše potlačuje kreativní dynamiku života, vlastní rozum a svobodnou individualitu. Je těžké tomu uvěřit, ale opravdu i ta téměř „nejvyšší duchovní bytost“ může být, stejně jako ve světě lidí, kriminálním živlem nebo fanatikem. V tomto světě to je extrémní případ, kdy nezřídka dokonce i síly, které proti tomu bojují, jsou do určité míry součástí celého toho kolotoče nevědomosti a parazitizmu. Jak to ale vysvětlit někomu, uvažujícímu v intencích programu „lakhabo rovná se dobro, rutvyka rovná se zlo – pochybovat o tom přísně zakázáno“.

 

Souboj divoká, rajská Příroda versus IQ Prdele pokračuje…

 

„Sloužím Hovnu!“

— svobodný občan

 

 

SATAN v. CHIMÉRA

„Opakování matka moudrosti.“

V tomto vesmíru je entita známá jako Bůh Otec, Otec Slunce nebo Bůh Světla distorzním (padlým) vědomím. Proto je svět lidí v takovém rozporu s Matkou Přírodou. Lokální pravdu tak vyjadřuje archanděl Lucifer. Ten má/měl ale správně pouze 6 okruhů ze 7, nebylo zde integrováno to úplně první zrcadlo, HAD PŘÍTOMNOSTI (Present:Serpent) neboli SⒶTⒶN. Proto ve svém Sdělení o stavu vesmíru mluví o „satanovi“ jako padlé entitě nebo negativním egu (něco jiného je zdravý egoizmus/individualizmus a něco jiného je chorý egocentrizmus). To vede k tomu, že se vše – v dotyčné realitní bublině – děje na úrovni opravování vztahu mezi Minulostí a Budoucností a je tak tvořena falešná „Přítomnost“. Koexistují zde tudíž Živá a Umělá (Éterická a Astrální) Přítomnost. Další věc je, že lze vše vnímat i z mnoha dalších perspektiv, ať už nad, pod, uvnitř, vedle nebo úplně jinak.