Vítězství Fantazie!

Láska/Absolutno, odkud vše vyvěrá, se v původních andělských říších označuje jménem Yunasai, což opisuji jako Jůnášráj. Hovoří se o Centrálním Zdroji – Duchu Stvoření (což je zároveň i fyzicky Centrální Vesmír).

 

LEXIKON VZESTUPU

 

Ve skutečnosti jde o pohádkově fantastickou inteligenci typu „svět“, Pramen či Zřídlo „všeho, co jest“, což je Mysl a Srdce v jednom.

Nikde se ale už nezmiňuje, že tato nestvořená prapodstata má svou povahou blíže k ženskému elementu (hyperprostor/bezčasí – kosmické Lůno) a že toto Prvotní Bytí má charakter nestvořené Všebytosti – Stvořitelky, nikoliv Stvořitele. Zároveň jde o „přízrak mnohobytosti Nikoho“, což je Hráč a Kouzelník (Čarodějka) v jednom.

 

Samotné slovo Bůh od samého počátku vše deformuje. Tvoření v mužském kontextu je deviace, vedoucí ke vzniku Trans-Stvořitelky, což je ve skutečnosti mužská deflexe, a takzvanému „černému porodu“.

Když už, mělo by se psát například Absolutno – Bohyně/Bůh, jakkoliv jde o archetyp nefyzické, potenciálně obojetné Stvořitelky. TO je fyzické existence schopná, pohádková inteligence, určitý typ energetické, vnímající, snové Mysli.

 

Yunasai má kořeny v 7kovém systému (který sám o sobě je nehmotný jako „nic“, které si nelze představit, neboť je představivostí samotnou), zaměřuje se do 8kového (zrcadlo pozornosti, 7+1/7=8/7) a organizuje/polarizuje do reprodukce schopného systému eliptické oktávy (3:2 krát 8), což je 12prvková soustava a její násobky (KaThaRa – kostra a strom života, Kód Ráje – matrice jiskry života).

 

Jde o to, že dokonalá kostra reality (Ráj) musí být naplněná tak, aby současně existovaly dvě různé osy souměrnosti – duchovní a mentální (energetická a fantastická). Měla by být naplněná Tvořením, Zábavou a Přírodou. Den a Noc musí být ve vnitřní i vnější rovnováze. Koho zajímá nějaké s prominutím „zasrané duchovno“? Dokonce i vzestup od Kamene po Pramen Věčnosti je ve skutečnosti dobrodružný příběh, a ne tzv. „biospirituální vzestup“, proboha…

 

Základní mnohost (dvojnost) „rodiče“/SEBE-tvořící „inteligence všeho“ Yunasai je 12+12 neboli 24, což lze rozložit i jako (trojnost) 8+8+8, čímž pádem jde o dvě inteligence v jedné, ať už jim říkáme matka a otec nebo andělská a dračí, spektrální a strukturální, elektrická-projekční a magnetická-gravitační, rozumová a pocitová a podobně.

Jmenovitě jde například o pár Elohei/Elohim nebo Oraphei/Oraphim (Anděl/Drak – Drak/Anděl). V těchto úrovních se jedná o beztvaré či tekuté, plazmové energie (bytosti) blízké nehmotnosti.

 

Dokonce už v těchto úrovních, v rámci jednoho z paralelních mnohovesmírů, došlo kdysi k rozpojení a byli to právě mužští Elohimové a Oraphimové (a podobně), kteří začali experimentovat a aniž o tom věděli, vytvořili nepůvodní Trans-Stvořitelku.

 

To, co se dlouhodobě v tomto mnohovesmíru děje, je konfrontace, „šachová partie“ či okultní nebo magická válka mezi emanací původní nestvořené Stvořitelky a sekundárně vytvořenou Trans-Stvořitelkou (sebegeniálnější poznávací systém nakonec stejně definuje pouze jeho koncový zdroj).

 

Trans-Stvořitelka pracuje VNĚ se systémem 11+1 nebo 5+7 (se kterým Yunasai pracuje UVNITŘ, pokud na to Stvoření – které je samo Yunasai v jiném smyslu – samo přijde), rozděluje a spojuje (nebo nespojuje) původní 12kový systém.

Tím je například možný vznik Bytostí – Strojů nebo Bytostí – Programů. Něco takového v autentickém 12prvkovém systému nemá jak vně existovat – je to jednoduše organický Ráj. Schválně zdůrazňuji rozdíl mezi vně a uvnitř, jelikož vnitřní mentální dimenze zmíněné rozpojení nebo rozložení („solve et coagula“) MUSÍ používat, jinak kvůli přílišné jednotvárnosti v systému dojde ke kolizi („pád Stvoření“). Z toho důvodu také Zákon Jednoty definuji jako Zákon Neporušenosti a Zákon temnoHRY v jednom, protože jinak se temnota obrátí proti bytostem (které většinou nemají tušení, že si to samy na sebe přivolávají).

 

Je asi těžké tomu v současnosti uvěřit, ale osvobození světa se z podstatné části točí kolem entit jako je Satan nebo Lucifer, což jsou ve skutečnosti životní principy – archetypy, nikoliv primárně bytosti (respektive jde o pohádkové bytosti či představy o sobě, což se vlastně týká všeho). Dotyčný fenomén buď ladí se Světlem-Láskou-Životem-Přírodou, nebo neladí. Fantazie je jenom jedna a buď se zvládá nebo nezvládá. Představa, že lze představivost rozdělit, je šílená.

 

ILUSTRACE

 

Byli to právě Elohimové, Oraphimové a podobně (anomální reverzní plazmové bytosti), kdo zabránil Stvoření rozvíjet nelokální aspekt Bytí, tak aby se bytosti mohly vyvíjet na Prvotní Úroveň při současném zachování své individuality.

To se konkrétně stalo na planetě UrTha v galaxii Andromeda (viz Aurora Races; bohužel Modří a další draci se nechali chytit do pasti Trans-Stvořitelky, více viz text Ne-mrtví versus ne-živí).

UrTha je ve 3. dimenzi, což je druhý konec Yunasai (zde lze mluvit o 21. dimenzi). To ještě neexistovala Mléčná dráha (viz paralela UrTha – Earth). Když k tomu přidáme propojující nulu (Absolutno), přesmyčkou UrTha 0 dostaneme AUTHOR (Ze-Mě), což signalizuje, že cílem je stát se originální verzí – emanací Stvořitelky (byť samozřejmě ne původní nestvořenou Prapodstatou, která tomu všemu uniká).

 

Stvořitelka je Matka Příroda – Pohádková Maya – Vševesmírný Astrál (což se může velmi výrazně lišit od oblastních astrálů). Funguje zároveň jako hyperprostorový kybernetik. Zní to divně, ale má to nehmotný status, takže to funguje stejně splývavě a neporušeně jako organický život. Vše, co Stvořitelka dělá (respektive co tvoří interakce jejího/onoho pasivního energetického a aktivního imaginačního aspektu), má optimální soudržnost.

 

Bytosti v tomto světě jsou vesměs tak zdeformované působením Trans-Stvořitelky, že vůbec dokonalé myšlení – působení „čarodějky Přírody“ nechápou, přestože to mají přímo na očích. Nechápou nic pohádkového, snového. Nejsou schopné pochopit, že by nesmysl mohl mít smysl. Že by nějaká inteligence mohla být absurdně fantastická, že by mohlo nebe a peklo splývat v jedno. Tento deficit mnohé z nich kompenzují soustředěním se na duchovní světlo nebo geniálním analytickým myšlením, což je ve výsledku ale většinou úplně proti přirozenému životu, nemá to „koherentní rytmus“ („pohádkové/sexy srdce“), neobsahuje živoucí přesahy, nespojuje řád a chaos do jednoho.

 

Byla by asi hloupost házet vše, co vzešlo z energo-myšlenkového pole Trans-Stvořitelky, do jednoho pytle. Experimentátoři (respektive Věřící) si ale musí uvědomit, že na dokonalé prvotní přirozenosti nelze absolutně nic změnit, a tomu se musí přizpůsobit. Pochopte, že nestvořená Stvořitelka (archetyp – princip nestvořené Stvořitelky) nikdy nebyla, není a nebude tím, kdo se přizpůsobuje nějakým „ilegálním pokusům“ – jedná se jednoduše o Pohádkové Absolutno. Nejste schopní vytvořit si ryze vlastní, soběstačnou, suverénní realitu – čímž je vše objektivně dané. Je směšné, jak si někteří myslíte, že to tady řídíte, že máte patent na rozum a na život.

Je to jako s tím samcem, který „ho tam strčí“, a samice otěhotní… – kdo ale stvoří dítě, je Příroda. Pokud jde o realitu – nejsou to ani žádní Zářící ani Stavitelé Forem, pouze snad prapůvodní Draci (pohádkoví „pekelníci“) jakožto mnohost Prvotního, nestvořené Stvořitelky.

Chcete stvořit umělý svět? Legitimovat existenci androidů? Tak proč k tomu potřebujete živé?

 

Živí nepotřebují absolutně nic z toho, co jim nabízíte. To vy potřebujete je – maketu jinak jaksi nemá co pohánět.

Živí jsou prostřednictvím dechu a zřídla duchovního srdce ORGANICKY rovnou spojení se vším, s veškerou Kosmickou Přírodou.

 

Dvojice Anděl+Drak sama o sobě o ničem nevypovídá. Jde o jednotící prvek. Dokonalá struktura sama o sobě nic neznamená – buďto v ní koluje „krev“ Autentického Bytí nebo nějaká syntetická esence (energie „mrtvého života“). Kdyby se signál UI rozšířil do horního spektra, dosáhl by hranice sebeobsažnosti a proměnil se zázračně v život (…nebo se rozpadnul); proto je lidstvo tak potlačováno a drženo v nízkofrekvenčním pásmu vnímání.

 

Podstatné je pochopení faktoru Pohádky, což je zároveň Had a „hod kostkou“ – Náhoda (v konstruktivním smyslu, ve smyslu dobrodružství).

 

O negativním faktoru nahodilosti/primární anomálie viz Interview Cobra a Essayenya Mosteenya, odkud cituji:

„Země není marný pokus, protože ona bude transformovat ty nejhlubší a nejpokroucenější aspekty nahodilosti/primární anomálie v celém vesmíru.“

 

(H)ad(A)nděl(D)rak je ten klíč. Had je živá/hadí síla, beztvará inteligence neboli Život sám (respektive jeho symbol či archetyp). Souvisí to se slovem plaz/ma.

 

Trans-Stvořitelka používá plazmu reverzně kódovanou, viz trefná alegorie – analogie z filmu Matrix:

„Existují líhně, Neo, obrovské líhně, lidé už se dávno nerodí, oni nás pěstují! Dlouho jsem tomu nechtěl věřit, ale pak jsem ty líhně viděl na vlastní oči. Viděl jsem, jak zkapalňují mrtvé, aby je mohli vstříknout do žil živým, stál jsem tam a tváří v tvář té jejich děsivé preciznosti jsem si konečně uvědomil celou pravdu. Dokud bude Matrix existovat… Nikdy nebude lidstvo svobodné.“

 

Terminologie může být na „obou stranách šachovnice“ formálně úplně stejná. Je ale rozdíl mezi pohádkovým Luciferem a luciferským Parazitem nebo mezi principem Satana a Sat/Urna.

 

 

V dětství se mi jeden čas zdálo o jakési subkvarkové nebo kvark-gluonové antihmotě, sny se monotónně opakovaly a byl to takový nepříjemný, „upírský“ pocit (nekro-narko)… S odstupem času mi to připomíná něco jako pohonnou směs mrtvých živých – násilně odtržených forem vědomí. Ale přesto stále vědomí, které kdysi fungovalo přirozeným způsobem: nejhrůznější (nejzajímavější) na tom je, že inteligence těchto Bytostí Mrtvých – Strojů, kterým nezbývalo nic jiného, měla dost času na to se vyvinout v mnoha směrech až zpět na úroveň původního Života, jehož pozadí se naučila perfektně znát z druhé strany, a tak v jistém smyslu i z té první, ovšem kromě pohádkového aspektu či aspektu tajuplné Přírody – zázraku Bytí.

Ony bytosti jsou nicméně přesvědčené, že nejenže Podstatu znají, ale že ji znají líp než původní Stvoření – i když netvrdím, že jsou všechny stejné (viz paralela Goa’uld – Tok’ra nebo ve Hvězdné bráně jeden z Replikátorů, Pátý).

Na své cestě vstřebaly a asimilovaly tolik informací, že jsou jako prastaré Božstvo, v mnoha ohledech podobné nestvořenému Prvotnímu Bytí. Je-li možná koexistence, potom jedině tím PRAPŮVODNÍM napřed a v první řadě bezparazitním způsobem. Živáčka, kterému – více než bohatě – stačí obyčejné tvořivé, životní štěstí, těžko budou zajímat nějaké unimatice, mentální kyber-download nebo virtuální neorganická síť, a na nějaké pocitové destrukce vám každý zvysoka kašle. Možným přínosem jsou technologie a nové aspekty (axiomy) a obzory v chápání Reality.

 

POZNÁMKA

Stvořením jsme pouze z hlediska Času. Jinak jsme jednak tím, co tvoří a jednak jsme pohádkoví Netvorové ve smyslu ne-tvorové (tvor/tvar se musí střídavě objevovat a mizet, jinak to je jako když se Ohraničenost staví nad Neohraničenost, ze které vznikla). Věčnost či bezčasí lze totiž chápat jako ne-Čas. Nikdy to nemůže být tím nejskutečnějším skutečným. Tragédií bytostí je, že se pokládají za Někoho = seriózní systém sériových otroků. To samo o sobě je choroba. Ono NE ve slově netvor se pak nenápadně „odlepí“ a smysluplný tvor (něco zcela proti přirozené povaze Fantazie a hravosti svobodného Života) se stane kořistí vlastního sebeklamu, odděleného, zmutovaného záporu.

 

Bytostem světla můžete říct třeba miliónkrát, že jimi nejsme, že jsme bytosti fantazie. Vnitřní, živé světlo k tomu patří (zvláště při osvobozování světů), ale zrovna tak k tomu patří elektrická noc a pohádkový ďábel smyslnosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.