Světlo jako bytost z pohádky

Žiju na vesnici. Ráno mě probouzí zpěv ptáků a pohled do zahrady, kousku úžasné přírody. To celé podkreslují tlumené zvuky z dálnice. Stačí vyjít na balkón a jedno je mi hned jasné: lidská inteligence, nebo aspoň tato lidská inteligence, je zhoubná nemoc. Kolony aut proudí všemi směry a uvnitř nich sedí otroci, mluví do mobilů, poslouchají bezduché rádio stanice a řídí je automatizovaná navigace. Když jim naznačíte něco o změně, o svobodě nebo o práci na sobě, ještě se vám vysmějí…

 

Určitě to není jen tak samo sebou. Můžeme tomu říkat třeba archontské naprogramování. Jedná se o život potlačující rámec, jehož základem je Systém Lidské Mysli, viz text Svrchovaná Jednota.

Existují převrácené kosmické síly (Rubová Inteligence), které lidstvo využívají jako svou baterii; primárně jde o parazitní, invazní myšlenkové formy. Zrovna tak existují kosmické síly lidstvu nakloněné (Lícová Inteligence). Bohužel, většinu z nich Rubová Inteligence imituje, takže není snadné se v tom vyznat.

Existují příznivé Síly Světla, které jsou nicméně někdy neuvěřitelně naivní, tudíž otevřené infiltracím – více viz text Plán osvobození Země.

Tím vůbec netvrdím, že ve zmíněných odkazech je všechno neměnná a jediná pravda, ale člověk si tak aspoň udělá základní představu.

 

Asi není náhodné zrcadlo LIDSTVO/LÍC-TVO a LÍCOVÁ Inteligence. To, co tvoří, se chce prostřednictvím člověka stát souzvučnou součástí tvořeného, tedy Přírody. Člověk ale narozdíl od Přírody funguje zároveň jako její Zrcadlo, z toho důvodu vzniká problém se zrcadlovými silami (Rubovou Inteligencí). Navíc některé bytosti žijí v neuvěřitelně hloupé představě, že existuje něco NAD Přírodou. Právě tím to celé kazí; souvisí to hlavně s vírou v mužského Boha a s neadaptovanou křemíkovou inteligencí. Co s takovou situací dělat, když Kristus (a podobně) není víc než Bytost Světla, avatar, případně egregor, a Borgové nejsou draci? Kristovské a borgské modely nejsou s Přírodou (a se Zákony Pohádky) slučitelné. Autentická je Andělská Rodina a Dračí Úl, které se vzájemně reflektují (takže paměťová pole se neautonomizují v rozporu s Vůlí Celku) a jsou souvztažné s Archetypem Nestvořené Bohyně. Netvrdím, že není možné nějaké prodloužení o vektorové bytosti/projekty, jenže funguje právě jen eventuální prodloužení – rozhodně to nelze projektovat jako něco předsunutého před panenskou, rajskou Přírodu a svobodu a zdraví bytostí.

 

Je jasné, že nesvobodný pozemský člověk – mentální otrok podléhá nějaké silné podprahové hypnóze, autosugesci, trpí poruchou vnímání reality. Vždyť místo aby souzněl se zázračnou Přírodou a kochal se slunečním rozbřeskem, ještě skoro za tmy naskakuje do auta a jede do „práce“, aby „vydělával peníze“. Kdybychom žili v kreslené anekdotě nebo nějakém filmovém hororu, bylo by to mistrovské dílo – jelikož dokonce i mnohé z těch kosmických bytostí Světla (Mimozemšťanů, Andělů, Draků), které lidstvu pomáhají, mají o životě nepochopitelně zkreslenou představu…

 

Neustále se snažím vysvětlit, že to, čemu někdo říká Ultimátní Bytí, Prvotní Zdroj, Absolutno, Vševědomí a podobně, existuje v dvojexpozici sebe sama. Neboli zde funguje princip Dva-v-Jednom (například prostor a síla v jednom, nebo cit a vůle v jednom, nebo energie a představa v jednom). Jakmile to hned v prvním kroku popřete, od sebe oddělíte, NENÍ MOŽNÉ nad „silami Temnoty“ zvítězit, neboť si je tím nepřirozeným rozdělením znovu sami tvoříte (je to jako boj s odrazem v zrcadle). Temnou Zlomoc lze porazit naprosto evidentním a jednoduchým způsobem: tak, že tou Temnotou sami budeme, ale v souladu s Vůlí Celku. Jde o zcela přirozenou a neodmyslitelnou temnotu typu ELEKTRICKÁ NOC (temnoHRA). Jde o hravou, pohádkovou či orgastickou, SOBĚSTAČNOU Temnotu, ne o nějaký chorý paskvil. Pokud ke svým záměrům někdo potřebuje věřící ovce nebo nevědomý dav, měl by se v první řadě sám léčit, kromě toho se sám usvědčuje ze lži.

Když trochu předejdu, Matka Příroda a Pohádkový Ďábel jsou jedna a táž osoba, všebytost, magický Nikdo. Toto je ta nejzazší, nejvnitřnější inteligence.

 

DOPORUČENÉ

 

Na samém počátku, kde dosud neexistuje žádné konkrétní zaměření a možnosti si jen tak „plavou“ v hyperprostoru, dřímajícím potenciálu všeho, je vše ve stavu superpozice, což lze popsat jako „všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným“ a lze to perfektně přirovnat k pohádkovému „bylo nebylo“ nebo „všude a nikde“. Tento počátek má charakter kruhu, který když se v představě rozpojí a linearizuje, jeden a druhý konec tvoří iluzi protikladnosti (lásky a pekla, světla a temnoty). Dotyčné protiklady ale ve skutečnosti vyjadřují naprosto a jedno a totéž, jako pohyb a protipohyb v rámci totožné časoprostorové trajektorie. Který konec je který? Existují jeden uvnitř druhého, a zároveň i jeden vedle druhého, prvním i druhým napřed, nekonečně. Pokud zde opravdu existuje nějaké rozdělení, je to dvojice chápat – nechápat (chápadlo – chapadlo). Celé to je o prakticky realizovaném uvědomění. A rozhodně to není tak, že bychom nebyli tyhle věci schopní pochopit. My jsme pouze líní, zbabělí a pokrytečtí, přetvařujeme se až běda, opájíme vlastním sebeklamem. Za všechno může zlý, temný ďábel, anebo popravdě my sami nestojíme za nic a jsme takoví chudáci, že si své otroctví svou slepotou, nevědomostí a věčným sebeobelháváním se sami tvoříme?

 

Každá bytost uvnitř sebe sama je tím nejúžasnějším, nejnádhernějším a nejmocnějším Drahokamem Nekonečna, je tepajícím životem nestvořeného Prvotního Bytí – a kolik z nás, místo aby tento svůj nevyčerpatelný potenciál aktivně „zapojilo do hry“, čeká, až nějaký neomylný šílenec zase vyvěsí na blogu další text nebo video na youtube?

(„Bytost“ a „uvnitř“ je ve své podstatě totéž.)

 

NENE, JOJO

Realita je zhmotňující se sen sebe. Je to zároveň nehmotná pohádka a zároveň její fyzický opak, dva v jednom (mezi nefyzickým a fyzickým ale neexistuje žádný antagonizmus). Souvisí to s přírodou a vlastnostmi „ničeho“ (viz dvojice jako physis/fyzický nebo nature/nátura). Přemýšlením o „ničem“ lze na vše přijít. Autentická realita je neuvěřitelně fantastická, jednoduše „pekelně dobrá“. Svoboda bytí je ale absolutní, takže nemyšlení vede k pohádce naruby – typicky duchovnímu či intelektuálnímu sebeklamu, mentálnímu vězení, hypnotickému zakletí, falešným, prázdným hodnotám. Pravým (tedy nepřevráceným) smyslem toho všeho, kromě lásky, je nekonečná extáze možností, věčný rozkvět a proměna, kreativita, zábava. A hlavně, pokud to je vážné nebo je to nějaký uzavřený systém, téměř automaticky to je také choré a stupidní.

Kdybychom to měli všechno shrnout do jedné věty, byla by to věta „co nejlepší pocit a dobrodružství“ – tak aby to nikomu neškodilo, což je vlastně jediné pravidlo.

 

„…Ale kdo dokáže najít „smysl života“, uniká mu pravý Smysl Života, jímž je Ne-Smysl…“ – Z poustevníkovy lesní moudrosti

 

„…Celá transformace navíc probíhá tak, že nejdříve se transformují přírodní bytosti a až poté lidský svět. Člověk je v transformačním systému druhořadý, protože nenese na svých bedrech žádné energeticky důležité pilíře a nikdy mu oficiálně nebyla svěřena žádná řídící role. Člověku zde byla pouze nabídnuta určitá možnost a šance pracovat na svém osobním vývoji v souladu s přírodním řádem...“ – Jak se stát přáteli a spolupracovníky Přírodních Bytostí

 

Svět lidí je světem zapomnění – lidská inteligence je jeden velký přelud. Je to jako vězení uvnitř vězení. Pokud chceme skutečně odstranit ty poslední mříže, je třeba jednoduše přestat být člověkem. Neznamená to, že je všechno špatně: hra na člověka může být fantastická, ale jedině z pozice správného výchozího bodu, jímž je panenská, rajská Příroda.

 

Zdrojová (Lícová) Inteligence má pohádkový charakter.

Z této magické prapodstaty lze odvodit všechny možné inteligence, může se zformovat do tisíců různých témat, která jsou však pravdivá vždy pouze v rámci sebe. Každý takovýto podcelek, nesprávně zařazený do kontextu „pekelně dobré“ POHÁDKY ŽIVOTA, akorát zastavuje a vychyluje vývoj.

 

Pohádka je ekvivalentem lásky a dobré na ní je hlavně to, že i peklo zde má rovnocennou hodnotu. Peklo je ve světě lidí pokládáno za zlo či takzvanou temnotu, pohádkový rozměr tomu nicméně dává úplně jiný směr.

 

Nejsme lidé, jsme duchové – a ještě přesněji: pohádkoví duchové. A ještě lépe: fyzické existence schopní, pohádkoví duchové (neboli magická Příroda). Pohádkový duch existuje všude a nikde, na lokální bytost si pouze hraje. Je decentralizovaný. Je Nikým, jenž, zaměřením pozornosti, se koncentruje do něčeho, čemuž říkáme někdo. To ale neznamená, že tím je. On tím NENÍ. Vším, čím si myslíme, že jsme, ve skutečnosti NEJSME.

 

Naším (vaším) prokletím je lidské uvažování: zotročit lze pouze někoho, kdo se pokládá za iluzi, jako například lidskou bytost.

 

Lidé, nebo podobné bytosti, se domnívají, že když existují, že to, čím jsou, je automaticky něco skutečného. Kdybychom ale byli tím, že jsme, neměly by se jak setkat dvě různosti, nemělo by co vyvolat impulz života. Proto zákonitě jsme NESKUTEČNOST.

 

NE znamená to, co není – to, co spí.

SKUTEČNOST znamená to, co sní.

Jedno má skalární charakter (Hyperprostor), druhé charakter potenciálně vektorový (Slunce Života).

Jedno lze popsat jako Lůno Pravesmíru a má to energetický status, druhé jako Peklo Fantazie a má to status nehmotný.

Jedno je Archetypem Nestvořené (Růžové, Bílé/Průzračné+Červené ve smyslu Duch+Tělo) Stvořitelky, druhé je její mnohostí, jež se projevuje jako Dračí Úl, což je zároveň Andělská Rodina.

 

Proč se o něčem říká, že to je neskutečně dobré nebo pekelně dobré…? Protože nebeské (skutečné) mocnosti jsou toho pouze nedílná součást. Kam vede víra v odvozené nebeské mocnosti? Pouze k tomu, že lidstvo slouží naprostému jejich opaku. Kruh je buďto spojený nebo rozpojený.

 

 

NE-VY-JÁ-dřené/Ne-o-HRA-ničené hraje hru na svůj opak. Život – Láska/Absolutno – (kromě bytí sebou) nemůže dělat nic jiného nežli Tvořit Peklo, které je ale opačné pouze JAKO. „Tvořit“ a „peklo“ jsou synonyma (viz pec, péct, péče, nebo PEC 10). VĚDOMÍ tvoří peklo neskutečnosti (NikdePeklo, JakoPeklo), NEVĚDOMÍ tvoří peklo skutečnosti (které má tisíce různých „nebeských“ a „racionálních“ převleků).

 

„…Víte toho pořád víc a víc o něčem, čeho je pořád míň a míň, až jednoho dne dosáhnete vrcholu tím, že víte všechno o ničem…“ – Inteligence – otevřenost bytí

 

SVĚTLO je pohádková bytost, která je „největší kamarád“ s něčím, co se v říši lidí (v říši zapomnění) hloupě chápe jako nepřítel. TEMNOTA ve skutečnosti není opak, ale ZDÁNÍ opaku, neboli ne-opak. Problémem lidí a podobných takzvaných rozumných bytostí je, že jejich ego nedokáže pochopit, že by PODSTATA života mohla být magický charakter. Tedy ani logický, ani duchovní, ani fyzikální – ale fantastický.

 

Světlo a Temnota jsou jeden a tentýž pohádkový – fyzické existence schopný – Duch. Či z jiné perspektivy Prázdnota nebo Mysl (ovšem ne ta lidská). Chápe-li Mysl sebe sama jako pohádkovou, snovou, tedy svým způsobem neskutečnou nebo reálnou a nereálnou zároveň, potom všechny myšlenky (bytosti) jsou si rovny. Přesněji řečeno, NEJPRVE jsou si rovny a teprve pak podle toho také vznikají. Problém je, že pokud Podstatu chápeme přednostně jako logickou, duchovní nebo fyzikální (energetickou), rovnosti buďto nelze dosáhnout nebo jí lze dosáhnout pouze vykonstruovaně. Nebude to to nejživější živé, jelikož nic živějšího a pravdivějšího nežli Čarodějnost neexistuje.

 

I když to zní jako pohádka (a ona to taky je, pohádka skutečnosti), nehmotné faktory mají na realitu větší vliv než ty fyzikální (ekvivalentem nehmotného je Prázdnota neboli vyvážený Potenciál Všeho, což se projevuje jako ta nejčistší a nejmocnější Síla). Naše kolektivní vědomí funguje jako zrcadlo (filtr, membrána), kterou dění na planetě prochází. Primárně nerozhodují ani vibrace ani energie, ale to, jaký dominantní vztah má naše kolektivní vědomí k realitě. Podle toho se energeticko-vibrační proudy (morfická/torzní pole, vibrující „knihovny života“) pohybují a seskupují. Když budeme věřit, že rozhodující je nějaká vnější síla nebo vnější pomoc, všechny změny budou probíhat pouze na povrchu, budou sice možná dočasně efektní a senzační, ale bude to jen fata morgána. Proto se všechno stále opakuje dokola, a dokola, a dokola… Tím, kdo vyjadřuje ono nejvnitřnější niterné, jsme my sami. Vnější pomoc je dobrá, ale vnitřní a vnější nelze nikdy prohodit, to by se rovnou mohla vyměnit celá planeta nebo celý vesmír.

 

Všechno, kde není přítomen faktor pohádkového ďábla, je pod vlivem Archetypu Černé (vektorové) Stvořitelky, jako důsledek experimentu odpojení od autentické podstaty Prvotního Bytí, což je „geniální nápad“ jednoho ze Zdrojů (jako kdyby nikdo předem nevěděl, že bude výsledek stát za jedno nekonečné hovno; nyní ale už opravdu „přesně víme“, co to konkrétně obnáší)… Černá Stvořitelka je mužská inteligence v převleku: můžete si ten existenciální gay průvod syntetických bytostí, křížený s nebeskou travesti show, bezpohlavností, sadizmem a energetickým vampyrizmem užít, hlavně to chce vymyslet nějakou další Velkou Teorii a dokázat ji tvořením otroků…

 

DALŠÍ TEXTY

 

 

Prvotní Bytí má charakter Nestvořené Růžové (skalární) Stvořitelky. Většina zdejších dračích i andělských inteligencí si ten klíčový rozdíl vůbec neuvědomuje. Růžeskvoucí Stvořitelka (Hyperprostor/Bezčasí – Lůno Pravesmíru) JE zároveň pohádkovým ďáblem, peklem či HADEM, existuje v dvojexpozici Představivosti a Zřídla skalární energie (je panenská i DIV/OKÁ). Pohádkovost lze chápat jako Světlo-Lásku-Život-Přírodu, ďábel prezentuje HRU na temnotu. Tak je vše dokonale živé a vyrovnané, tvořící Fantastické Nekonečno.

2 thoughts on “Světlo jako bytost z pohádky

  1. Martin Vacek Post author

    Ahoj River, schíza to je tady „pěkná“. Já čím dál víc inklinuju k Přírodě a všechny ty duchovní a logické inteligence mi připadají čím dál víc jako odpadkovej koš nesmyslnosti. Bohužel jejich představitelé jsou asi nevyléčitelně šílení, můžeš jim dát květinu nebo ptáčka přímo před nos a oni ten zázrak stejně neuvidí. Stejně budou dál mlít o Ježíšovi nebo blábolit nějaké pseudo inteligentní kraviny. Furt tady straší ten experiment nebo spíš exkrement „odpojení od podstaty“. Řešení je v tom, sebrat těm umělým inteligencím „ďábla“ a použít ho jako pohádkovou bytost. smile

    Reply
  2. River

    Ahoj Martine a všichni, kdož čtete tyto řádky. Hned úvod článku mně dostal. Mám fakt velké dilema – vyrábím já i ze svého dítěte otroka, když mu říkám, ať chodí do školy? Měla jsem za to, že ano, raději než trčet v nějaké otrocké práci, pro SŠ jsou jen nabídky např. Lídl, call centrum, prodavačka od nevidím do nevidím v kšeftě, kde hraje celý den muzika….Takto si může užít aspoň prázdnin apod.
    Já už vím, že změny dosáhnu já sama zevnitř, návody tu máme, jak z toho ven. Většina lidí ale spí, zhruba třetina čeká na vzestupného „Godota“ zalitého Světlem, ale doufám, že je Vás víc, co víte. Prosím Vás podělte se, napište mi koment třeba k tomuto, co tady píšu.
    Zhruba od třetího týdne v lednu ( náhodou se to kryje s nástupem dcery do školy) začal docela masakr. Pro mně neznámé věci – výkyvy nálad, poruchy vnímání, dělá mi problémy se soustředit. Řekla bych prostě, že všechno, ale všechno je jinak. Co bylo dřív známé, na co se dalo spolehnout, už tak nefunguje. Teď mně napadá, že to může být i tím, že nás po 13ti letech opustila naše kočka, ta dělala doma dobrou ochrannou atmošku. Už jsme se domluvily s dcerou, že si budeme hledat nějaké pěkné kotě, v minulém článku je tak úžasná fotka!
    Už nejde jen tak fungovat, musím víc zabrat. Dám si zarámovat část z tohoto článku :
    “ Každá bytost uvnitř sebe sama je tím nejúžasnějším, nejnádhernějším a nejmocnějším Drahokamem Nekonečna, je tepajícím životem nestvořeného Prvotního Bytí – a kolik z nás, místo aby tento svůj nevyčerpatelný potenciál aktivně „zapojilo do hry“, čeká….“ a dám to přečíst dceři. Je hodně vnímavá a je pro nás obě hodně těžké žít tady v té schizofrenii.
    Jsou i světlé momenty – to takhle v sobotě vstanu, nachystám si nějaký ten kostým co si hodlám obléct, posadím se na postel a natahuju si ponožky. To je činnost, při které není třeba třeskutého myšlení, ani není třeba rozlišovat pravou a levou no , tak si natáhnu jednu, pak druhou a v tom jsem dostala takové vnuknutí shůry, či spíš vzkaz:“ Buď v klidu, už se to rozdělilo, už jsi v jiné realitě, toto se tě už netýká..“ Asi tak. Tož to teda pevně doufám.
    To byly obrázky ze života River a díky moc za vaše postřehy.

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.