Ne-mrtví versus ne-živí

Borgové v seriálu Star Trek jsou typičtí tím, že pokládají maskování za irelevantní. Nemaskují své lodě, ale neskrývají ani svůj záměr: otevřeně oznámí úmysl dotyčnou kulturu asimilovat. Inteligence prostoru tak nemá důvod ke spuštění mimořádných kontrolních, ochranných mechanizmů – zavádění protiopatření.

 

Nikdo z živých neregistruje, že je něco „jinak než má být“ – v prostředí nevzniká rozpor, který by šlo intuitivně, citem rozeznat. Máte to černé na bílém přímo před nosem a nikdo to nepopírá.

 

LINKY

 

Uvedu související citáty:

Dle mého mínění jsou ze všech druhů, se kterými jsme se kdy setkali, Borgové nejblíže pojmu zlo.“ (Amasov)

Víte, v něčem jste horší než Borgové. Oni vás alespoň seznámí se svými úmysly asimilovat vás. Vy jste záludnější… vy asimilujete lidi, aniž by si to uvědomili.“ (Michael Eddington)

 

Síla, které říkám Rubová Inteligence, známá jako Globální Prediktor, Stínová Vláda, Archonti, Padlí Andělé, Negativní Mimozemšťani, Animus-Incunabula a podobně, otevřeně oznamuje svůj plán vytvořit transčlověka – biorobota a napojit ho na síť neorganického charakteru. Jejím cílem je technologická singularita.

Připomeňme si zde základní pravidlo: vždy jde „pouze“ o myšlenkovou, energetickou bytost – pole – entitu, která operuje v prostředí definovaném svými vlastnostmi, jejichž charakteristiku když dostatečně nesdílíme, s dotyčnou entitou se jednoduše míjíme, existujeme v jiné realitní bublině. Je-li někde přítomná spojená polarita, což znamená tvoření a působení primárně zevnitř ven, nelze se s převrácenou inteligencí (ne-živým, strojovým vědomím) setkat, neboť ta „tvoří“ primárně z vnějšku dovnitř a kmitá pouze ve spodním spektru. Ve filmech pravidla reality neplatí, in natura (ve skutečném životě) lze asimilovat pouze společenství bytostí, ve kterém výrazně převládá prvek nevědomosti, přičemž je dobré si zde položit otázku: máme opravdu tak potlačenou schopnost na sobě vnitřně pracovat, anebo jsme tak líní, lhostejní, pokrytečtí, zbabělí, egoičtí a nečestní?

 

Falešný „ďábel“ umělé (biomechanické) inteligence může svoje chapadla omotat pouze kolem těch, kdo toho „ďábla“ odmítají v jeho pohádkové, konstruktivní, zdravé podobě. Není například možné, aby kyborgové asimilovali přírodního satanistu – tedy ne toho vylhaného mainstreamového satanistu, ale přírodního, který by nikdy nikomu aktivně neškodil, pouze re-aktivně, jakkoliv zničení škůdce není vlastně žádné škození, nýbrž právě naopak. Přírodní satanista je i tím živým světlem/láskou, s tím rozdílem, že je opravdu upřímný sám k sobě a nehraje žádné duchovní nebo intelektuálské divadlo typu „my víme, my cítíme, známe na všechno odpověď“. Matka Příroda a pohádkový ďábel – Satan, jsou jedna a táž skutečnost. V případě podvodného „Satana“ jde o SAT/URNA, respektive SAT/ELITY. A že má někdo radši vymytý mozek a fanaticky, slepě věří kdovíčemu? Co s tím může kdo dělat?

 

Spojená či sjednocená polarita znamená nerozlišovat mezi světlem a temnotou v nefyzickém smyslu – všechno to je jedna a táž oblast nekonečné fantazie. Nejde o to, co to je, ale jak se to projevuje, zda to škodí nebo neškodí. Neškodit je v podstatě jediné a hlavní pravidlo. Nestojím na žádné straně, jsem však totálně proti všem formám parazitizmu. Dokonce připouštím možnost existence Bytosti – Stroje nebo Bytosti – Programu, která je slučitelná s bezparazitní, přírodní, organickou realitou. I když to je pro většinu z nás asi příliš „podezřelé a kontroverzní“, Sdělení archanděla Lucifera ten rozdíl mezi bezparazitním a parazitním výborně vystihuje. Škoda, že to lidé – bytosti nechtějí pochopit. Raději naházet všechno do jednoho pytle nebo se tvářit jako vševědoucí lidumil, a přitom podporovat tvoření v mužském kontextu („černý porod“).

 

Rubová Inteligence nevznikla tak, že někdo přestal dodržovat nějaké duchovní nebo fyzikální zákony. Je to přesně naopak. Vznikla nesmyslným dodržováním duchovních a fyzikálních zákonů. Realitu nic takového neřídí. Řídí ji zaprvé Zákon Jednoty, jenž je Zákonem Neporušenosti a Zákonem TemnoHRY v jednom, a zadruhé ji řídí Zákony Pohádky, což je totéž z jiné perspektivy. Jedná se nicméně o pohádku skutečnosti – pohádkový duch (duch fantazie) je fyzické existence schopný, což se vzájemně zrcadlí, čímž vznikají nepředstavitelné, nepředvídatelné přesahy (proto platí, že Bytí=Mystérium).

 

 

Realita je nesmysl.

Mnozí se v tom snaží hledat nějaký takzvaný „vznešený smysl“ – a nezdá se jim nic divného na tom, že až dosud nikdo na nic nepřišel.

Proč? Protože není na co.

Ono totiž jde o to, pochopit genialitu nesmyslnosti, ne vymýšlet něco takzvaně smysluplného. Právě tím si stvoření kope hrob, věci totiž fungují úplně obráceně.

Jaký smysl má nekonečnost fantazie, kromě nekonečné hry tvoření a nekonečné zábavy? Ten smysl prostě tkví v nesmyslu a právě ono NE je to klíčové. Čiší z toho rovněž smysly, mysl a smyslnost.

Nesmysl je spojený s humorem.

 

Realita je nesmysl, ale ten nejúžasnější a nejzázračnější nesmysl, jaký si jen dokážeme představit. V nesmyslu je bytost úplně odpoutaná ode všeho.

 

Nejblíž k tomu všemu mají kočky. Kočka je roztomilá jako sen a zároveň jako kdyby ve snu žila i se zevnitř snu na svět koukala. Kočka nemá problém pracovat s negativní energií, absorbuje ji. Je to takový rezonátor absolutna. Je to nejspíš tím, že nejen JE, ale i PŘEDE. Pozitivní pózy nejsou nic pro kočku. Nebeské a pekelné musí bezpodmínečně splývat v jedno. Hodná bytost vždy obsahuje prvek zlobivosti, elektrizující noci – takzvaná dobrá nebo chorá, zlá bytost zlobit nedokáže, jelikož není přirozená.

 

 

Na takzvaném „smyslu života“ je nejstrašnější to, že máme strach spojovat nespojitelné – jelikož výsledek je přece nesmyslný. Předstíráme, že s absurditou a fantastičností nechceme mít nic společného, abychom náhodou nebyli za blázny (přestože nikde jinde se ani zdaleka necítíme tak svobodně).

Všichni hlupáci a otroci jsou založení duchovně, materialisticky a intelektuálně – perfektně promyšlený systém, jak nežít. Hlavně, když má vězení smysl. Známe dokonale každý kout toho sanatoria – všechno dokážeme perfektně vysvětlit…

Jaký je ale vztah mezi energetickým a nehmotným, živou sílou a fantazií? Světe div se, je z jedné strany konstruktivně absurdní a z druhé fantastický. Fyzické existence schopný duch pohádky (Příroda) ani nemůže být jiný.

 

Ve skutečnosti Bytí je průnikem pekla smyslnosti a láskyplné pohádky plné legračních nesmyslů. Jedno plynule přechází ve druhé. Soulad řádu a chaosu, divokého a nevinného. Takto funguje kouzelná mysl – duch a tělo v jednom. Vyrůstá to jedno z druhého. Vzájemně se to obsahuje. Jak jinak by existovala rovnováha? Nahá sexy čertice se mění v roztomilého skřítka, přičemž metamorfóza je nekonečná. Není to ani logické, ani spirituální. Možná že ani nic nemáte, ale MÁTE SE, doopravdy žijete, a tomu se nic nevyrovná.

 

Co když to všechno je jako…

„Sen zlostného kocoura, dvojitého agenta, který závidí těm v podstatě pohádkovým postavám, a snaží se mezi ně infiltrovat. Během té doby ho ale začne pronásledovat myšlenka, že na něco strašně důležitého zapomněl, a snaží se na to si vzpomenout. Jenže není na co, což celou situaci komplikuje. Proto ze všeho nejradši kocour spí.“

 

Spánek. Snění. Zapomnění.

Tělo. Duch. Svět.

 

Kočky se nám svérázně snaží vyznat lásku… Kočka nikdy nedělá nic smysluplného. Užívá si existence, ladí, a tím ji tvoří. Většinový člověk, dnes v podstatě napůl robot, napůl otrok, si může tak leda hloupě myslet, jak má nad nevysvětlitelnou přírodou duchovně a intelektuálně navrch…

 

WIKI

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.