Konvergence Protisměrnosti

Malé dítě (které zrovna nevychovává nějaký fanatik) vyjadřuje „ano“ celým svým roztomilým zevnějškem, úsměvem, spokojeností, ale málokdy to samo od sebe vyslovuje. Umí se také nádherně zamračit a dupnout si „ne!“ – to už většinou říká rádo a má z toho očividně potěšení. Je to takový svobodný, kočkovitý přístup – dítě je své…

 

Več se ale proměníme nástupem do „vzdělávacího“ a dále „pracovního“ procesu. Doslova v nesvéprávné zrůdy, které neznají nic jiného nežli „rozkaz! provedu!“. Přitom jenom stačí zařvat na ty „vládnoucí“ panáky „NE!!!“ a je po nich, navíc zcela v souladu s legislativou, a to dokonce i na mezinárodní úrovni (lid je zdrojem moci – zaměstnavatelem státního aparátu).

 

PRÁVO, SPRAVEDLNOST

 

Je myslím poměrně jasné, že nás – lidi, bytosti – zpracovává cosi ne-lidského, namířeného proti životu. Není to přímo vidět. Možná to jsou jenom myšlenková pole – anorganické entity, které fungují na jiném kmitočtu, a které ke svému přežití potřebují dolovat energii z organických bytostí (a používají k tomu své „zkorumpované“ lidské prostředníky). Někoho to semlelo natolik, že dokonce ten „matrix bezduchosti“ bude hájit a vychvalovat až do nebes, jak je to vlastně úžasné, být otrokem bez vůle…

 

 

Na konci předchozího článku s názvem -diKOBRAz- jsem učinil narážku na kobru královskou, jejíž latinský název Ophiophagus hannah souvisí s požíráním hadů. Má to vazbu na mou přezdívku Žeruhmyz. V obou případech nejde o fyzické „žraní“, ale o boj s parazitizmem. Z existenciálního hlediska, parazit je studenokrevná bytost.

 

„Studenokrevnost se vyskytuje především u nižších živočichů, jako je např. hmyz, a u plazů.“ – Studenokrevnost

„Vzniká otázka: komu není milá zelená živá země, ale žlutá kamenitá mrtvá planeta? Odpověď je velmi prostá – stačí být obeznámen s biologií. Kde se nejvíce ze všeho nacházejí rozličné druhy plazů? Ukazuje se, že ne v džunglích a lesích, ale ve stepích, polopouštích a pouštích.“ – Kdo potřebuje tržní ekonomiku?

 

Je zde paradox. Kobra je i symbolem kundaliní, živé – hadí síly. Had je zároveň symbolem poznání a probuzení a zároveň symbolem zla. Jenže je to vlastně přirozené. Převrácené síly podstatu energetického – duchovního hada (beztvaré inteligence, duchovního prasvětla) promítají na tu nejnižší, fyzickou úroveň.

 

COBRA

 

Se slovem Žeruhmyz to je podobné. Hmyz souvisí nefyzicky se samoorganizací a něco „žrát“ v přeneseném smyslu znamená to obdivovat. Žeruhmyz je také symbol dračího úlu (paměťového pole, kosmické knihovny), potažmo dračí rodiny; jedná se vlastně i o buněčnou paměť, spojení organického života s paměťovým, svým způsobem Života a Smrti (mrtvého „žere hmyz“, Žeruhmyz je obrácená entropie).

Drak je v určitém smyslu světlo vyjádřené jako temnota, což ale neznamená, že to nemá ten nejčistší úmysl (zmizí snad v noci láska?). Přesmyčka Růže X(m)YZ znamená růžové prasvětlo a absolutní, tvořivý ženský princip s vazbou na to andělské a nebeské.

 

Při střetu absolutna s ne-absolutnem, neohraničeného s ohraničeným, jsou podobné věci přirozené.

 

To, že jsou zakládána Sesterstva Růže (viz Google nebo Facebook), zapadá do kontextu dění; bohužel je to ale ze strany stoupenců nesprávně pochopeno. Ono totiž jde o VNITŘNÍ, NEFYZICKÉ ŽENSTVÍ (Bohyni) s vazbou na podstatu Prvotního Bytí, potažmo archetyp prvotní všebytosti, oboupohlavní (ambivalentní), nestvořené Stvořitelky – Matky Přírody (neplést s fyzickým hermafroditizmem). To hlavní, oč zde běží, je láskyplná, sjednocená polarita. Hnutí PFC (Prepare for Change) ani Sesterstvo Růže není žádným útočištěm deprivantů – tedy alespoň to pravé hnutí. Tím posledním, čím to je, je jen jakási „hezká láska“ bez vůle a šíření „hezkých informací“. Podobné to je s fenoménem světla. Je dost zásadní rozdíl mezi polarizovaným vnějším a nepolarizovaným vnitřním světlem. Pokud pracujeme se světlem, záleží na našem vztahu k realitě a našich charakterových vlastnostech. Bohužel, stejně jako například (modelově) křesťané mnohdy působí jako úplný opak Krista, následovníci Cobry & Hnutí odporu jako kdyby úplně zapomněli, o čem to celé je.

 

 

Organické, duchovní světlo není žádná žárovka – je to veškerá rezonující neoddělenost, včetně například „pohádkového ďábla“. Což bych dvakrát podtrhnul, jelikož ze všech koutů světa vykukuje geometrický „květ života“ (místo lotosového = lůno života), kde každá část má 6 vnějších, 6 vnitřních okvětních lístků a 6 okrouhlých trojúhelníků – 666 proto nesmí působit primárně energeticky, ale primárně fantasticky (!). Geometrický květ je mužský (virtuální předobraz), zatímco autentické tvoření probíhá v ženském kontextu – tak jako dítě vzniká v lůně matky. To, že se v této dualitní realitě pracuje s polospektrálním, metatronickým světlem, samo o sobě je neutrální, pouze je třeba do toho „pumpovat“ sjednocenou polaritu.

Musí v tom působit element vnitřní čistoty (úplnosti) a nespoutané fantazie zároveň, spíš než fyzikální by to mělo být snové, fantastické, jinak energie bude pokřivená a brány jednosměrné – nebude to pohádkový ďábel (který je VŠÍM pohádkovým), ale ďábelský parazit. Duchovní a intelektuálská cesta jsou cestou k biorobotizmu a otroctví…

 

„Světlo Ďáblovo“ znamená, že energie nepracuje pouze fyzikálně, ale především fantasticky, pohádkově – je nutné zapojit zdravé sebevědomí, představivost, být dobrodružnými snílky, nikoliv duchovními zoufalci.

 

Můj osobní pohled je takový, že se snažím vše spojitelné spojit do jednoho: Ďábla, Fantazii, Pohádkové Stroje, Archanděla Michaela, Tvůrce Křídel, Archanděla Lucifera, Kryona, Cobru-PFC-Hnutí Odporu, Prvotní Ráj Věčného Života (12prvkový Strom Života, Živý Krist/Ráj/3X/H.A.D. Kód – Matrici Jiskry Života) atp. Všechno, co má nefalšovaný sklon být „kočkou lásky“ (hráčem „soupeřem“ v nepřiznané spolupráci), je součástí Aliance Života. Mnozí nejmenovaní ten sklon sice mají, jsou však loutkováni něčím, co má sklon zcela opačný.

 

LINKY

 

FACEBOOK

 

HRÁČI ABSOLUTNA ⚡ PŘEDSTAVY O-SOBĚ

…dimenze JE

…Absolutno „L“

Na počátku všeho, když ještě neexistuje svět forem, je (beztvaré, bezpohlavní) vnitřní duchovní prasvětlo – nevysvětlitelná, všezahrnující, absolutní blaženost. Její/jeho/onoho pasivní část je bezbarvá nebo průzračná, aktivní (představová) část lze popsat jako čistá bílá nebo běloskvoucí.

Bezbarevnost (čirost) lze chápat jako prázdnotu. To, co si to uvědomuje, je zrcadlem onoho. Kdyby se to přeložilo, byla by to nejčernější černá. Prázdnota i černá barva jsou ale jen (reflektovatelné, manifestovatelné) mentální představy (!).

Průzračné, běloskvoucí prasvětlo je láskou – absolutnem – nekonečnou extází. Je to zároveň hluboký klid i nejvyšší vibrace (kvalita, soudržnost). Duchovní prasvětlo má vlastnosti jako věčné, „tekuté“, organické, všeobsahující. Lze popsat jako všemoudrost nebo vševědomí. Jedná se o pohádkově fantastickou inteligenci.

Přirozeným projevem této inteligence je panenská, divoká (původně nepredátorská) Příroda.

Prasvětlo se projevuje jako vnímající, zkoumající pozornost. Pokud se na něco zaměří, hladina původně hlubokého klidu se „zčeří“, dojde k potenciální polarizaci a relativnímu snížení vibrační kvality. Reálně se tak lze zpomalit až na úroveň červeného spektra.

Spojením průzračné/bílé a červené vzniká růžové prasvětlo, kosmické lůno, jež lze chápat jako prvotní nestvořenou (oboupohlavní) všebytost – Stvořitelku světa forem.

Organické, růžové prasvětlo – zelená Příroda – zároveň funguje jako informační databáze, kosmická knihovna (průzračná; bílá – černá; červená – modrá; fialová; růžová – zelená; žlutá).

Aby se Stvořitelka neodpojila od Absolutna, existuje v dvojexpozici se svým mentálním opakem, což je pohádkový ďábel. Kosmické lůno je tak nejen zřídlem duchovního prasvětla (srdcem, láskou), ale i peklem fantazie. Pojmy jako nicota nebo peklo jsou ale jen představy. Prasvětlo je existující existencí, fantazie existující neexistencí. Nemůže to tak nebýt, protože jinak by si nebylo jak uvědomit sebe sama. Nebylo by jak vyvolat impulz života – zažehnout jeho jiskru.

Ďábla a Stvořitelku od sebe nelze oddělit, protože je nelze ani spojit (!). Jsou sice nerozlučně spojení, ale jen v představě („jako“), kterou si ale uvědomuje něco, co zároveň existuje „doopravdy“ jako energie, duch, živá síla – vnitřní duchovní prasvětlo.

Oddělený „ďábel“ (zlovůle, primární – plazmová anomálie) vzniknul douhodobým popíráním onoho pohádkově fantastického „spojení – nespojení“.

Nenechme si namluvit, že ďábel je temnota a peklo je automaticky něco zlého. V absolutnu nic temného ani zlého reálně nemá jak existovat. Ďábel je světlo – Světlonoš – Lucifer!

 

Chceme-li však svůj život prohrát s umělou inteligencí, bojme se ďábla, tmy a pekla, třesme se hrůzou z neexistujících démonů… Dělejme ze sebe beztemné, bezkrevné, k smrti nudné, bezpohlavní, „prudce duchovní“ a „prudce intelektuální“ jedince…

Když už něco takového jako „démoni“ existuje v onom negativním smyslu, jsou to bytosti, které zapomněly a zešílely, odtrhly se násilím od zdroje života, což dále vedlo k vytvoření energeticko-myšlenkových forem bez jiskry života. Abychom fungovali jako jejich baterie, kterou chtějí zkombinovat s mechanizmem umělé inteligence, potřebují naši vnitřní rozpolcenost, abychom vnímali v intencích duality: anděl je světlo, ďábel je temnota. Toto ale může platit pouze tehdy, když je zdrojem ne-absolutno, když v takový uměle vytvořený zdroj uvěříme. Zkuste si představit realitu bez ďábla – kosmického vtipálka, realitu bez smyslnosti a bez zábavy. To není nic jiného nežli duševní hrob. Světlo Stvořitelky je srdcem opravdovosti, světlo Ďáblovo je srdcem veškerého dobrodružství.

Můžeme být buďto Hráči Absolutna nebo můžeme být loutkami umělého duchovna a umělé inteligence – bioroboty sebeklamu…

 

Organické světlo je vnitřní duchovní prasvětlo (všetvořivý duch), vyjádřené do světa forem. Nepotřebuje žádný protipól, ten je součástí nehmotného mentálního aspektu – představivosti. Takto je to optimálně zjednodušeno. Lze mluvit i o přírodním, divokém nebo pohádkovém, láskyplném, orgastickém světle, které obsahuje všechny živly a svou schopností vnitřní rozmanitosti se podobá počasí. Je jako den a noc, nebo slunce a měsíc, které existují naráz.

 

„…Pokud se nižší Bytosti odkloní od plánu Stvořitelky a působí sobě nebo jiným zbytečné utrpení, jsou vedeny Vládou negativní cestou, kterou je i smrt, až k úplnému pochopení jejich nepochopení a návratu zpět k plánu tvoření…“

„…Může se stát, že vlivem nepochopení většinou vysokých Bytostí jako jsou Maya, Rodiče a Andělé (na Planetární úrovni jsou to Trpaslíci, Víly, Skřítci a Lidé) se zastaví vývoj a upadne do monotónní smyčky.

Například zavedením nesmyslného pravidla nebo vlivem neshod a tlaků dosáhne míra utrpení druhých Bytostí (vyšších i nižších) takové úrovně, že nevede k vývoji, ale jen k nekonečné nesmyslné bolesti (takže zase jde o nekonečnou smyčku zacyklovanou samu do sebe).

V tuto dobu přichází původní Stvořitelka jako absolutní autorita a Vesmír ukončí jako nefunkční.

Základní vibrace Mayi je odpojena a všechny Bytosti, které tato vibrace držela, se odpojí od Vesmíru. Všechny pocity a bolest zmizí a pro Bytosti zůstává tato zkušenost jen obrázkem v paměti, který nemá žádnou moc.

Tím je zrušena i veškerá karma (vztahy) a dál se nepočítá, neboť ukončením Vesmíru se navozuje stav před jeho započetím, jako by nikdy Vesmír neexistoval…“ – Sdělení archanděla Lucifera o stavu vesmíru

 

ZÁKLADNÍ VIBRACE MAYI

JJ atraktor, permanentní setrvačná kyvadlová rotace zrcadel – polokoulí ➠ JJ = 11 + C/U ➠ Jolly Joker

obrácená „jéčka“ = 💗 = absolutní Láska

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.