Had v ráji, aneb bohyně Absolutna

Alegorie rajské zahrady se zlým hadem a zapovězeným jablkem stromu poznání je typickým projevem podvodného (mužského) pojetí Boha. Nestvořená podstata Bytí má z principu blíže k ženě, jakkoliv potenciálně obojetné a nefyzické – viz kupříkladu Matka Příroda, Láska, a koneckonců i Mysl, jejíž přítomnost lze utišit, zneviditelnit, zamaskovat, přetvořit ve zdánlivě něco jiného, ale nikdy ne úplně vypnout (proč asi?).

 

Na počátku neexistuje žádný čas, nějaký prostor (hyperprostor) však existovat musí, i kdybychom to nazvali Nikde. A prostor evokuje Lůno. Pasivní, NE-VY-JÁ-dřené Lůno je potenciálně Dělo-Ha, aktivní mužský faktor (jsou v tom očividně skryté humor a erotično, to nejlepší koření života).

 

Z toho všeho vyplývá, že předpojatý mužský Bůh zákonitě funguje jako zrcadlový egregor, který převrací autentičnost. Prvotní Bytí (Absolutno) má charakter potenciálně obojetné, Nestvořené Všebytosti – Stvořitelky, což je zároveň Mysl-Uvnitř-Za (zoom, múza), což je mimochodem totéž co Srdce či Duch. Jiný správný popis by zněl Bohyně/Bůh.

 

Proč se o hadu, vybízejícímu k porušení přikázání a nabádajícímu k poznání, mluví jako o zlém?

A kým tento had je – pokud je zde všechno, nebo alespoň část, naopak, jelikož chytré je vždy použít co největší kus pravdy?

 

Souhlasím, že had je ďábel. Být ďábel ale není totéž jako konat zlo. Ani zlo není totéž jako konání zla. Had je ve skutečnosti symbolem či vtělením Stvořitelky samotné. Kdo jiný, nežli Láska, by si přál, abychom poznali a stoupali až na Prvotní Úroveň, při současném zachování své totožnosti? To pouze Egregor po nás chce, abychom slepě věřili – a nevěděli.

 

 

TENZORIKA VRSTEV/HLUBIN (OBZORŮ) VĚDOMÍ

Láska je skutečná – doopravdy. Ďábel je pohádková bytost – existuje jen jako. A ti dva jsou jedním. Vztah mezi nimi lze přirovnat ke vztahu mezi kruhem a čárou, která je tentýž kruh z bočního pohledu. A čára z čelního pohledu je „nic“ (neboli Mysl sama o sobě)…!? Opět to je jeden velký vtip.

 

Jak to asi funguje z pozice nevědomosti, po níž tak vehementně touží egregor Bůh – Otec?

Proč je tak odváděna pozornost od panenské, rajské Přírody, která je dokonalým ztělesněním souladu řádu a chaosu, nevinného a divokého, která je den a noc v jednom – je Životem samotným?

Proč je tak propagována takzvaná duchovnost?

Nebo nepřirozený styl myšlení (který není pravo-levo-hemisférický)?

No to je přece jasné, abychom přestali snít, řídit si intuicí, a nezabývali se nekonečností Tvůrčí Fantazie. Abychom se vzdali dobrodružnosti a orgastičnosti života. Stačí si TO uvnitř sebe nechat uměle znepřátelit… A hned jsme nástrojem záměrů čehosi, pro které je teoretická abstrakce víc než konkrétní živá praxe (pro názornost viz text Kdo potřebuje tržní ekonomiku?).

 

Láska a had jsou jedna a táž jednotící, živá síla.

(H)ad(A)nděl(D)rak

PRESENT SERPENT

SATAN SAINT

LUCIFER CÍL/LÍC U FÉR

 

Princip či archetyp Bohyně – Stvořitelky je primární také z toho důvodu, že mnohostí Bohyně jsou reálně Draci, ztělesňující všezahrnující oheň s vazbou na jiskru života. Kdežto mnohostí Boha – Stvořitele jsou reálně Andělé neboli bytosti světla. Zdrojový či kosmický oheň v sobě obsahuje vše, prázdnotou a temnotou počínaje a zvukem, světlem, imaginací a pamětí konče. Bůh – Stvořitel znamená, že peklo (ve kterém draci tvoří) není pod kontrolou. Pak se za anděly a draky schovává převrácená síla, která nepracuje s pohádkovým (přírodním) ďáblem, ale s ďáblem skutečným (predátorským). Tady ovšem nejde o Satana (živou sílu), byť se tomu tak záměrně říká, ale o Sat/Urna („mrtvý život“). Týká se to například institutu právnické osoby, „sluníčkového duchovna“ nebo projektů umělé inteligence. Umělé neznamená automaticky špatné, ale umělé nekompatibilní s Přírodou je namířené proti svobodnému, zdravému životu a je agendou Chiméry („křemíkoboti“ Borgové, „angelboti“ nebeská hierarchie).

 

Dodejme ještě podstatnou věc. Původní Nestvořenou Všebytost – Stvořitelku – Pohádkového Ducha/Matku Přírodu lze přirovnat ke skalárnímu zrcadlu (což je například vnitřní duchovní neboli tekuté živé světlo; z mého hlediska Růžové Prasvětlo, Hadí/Dračí Síla – Plaz/Ma, Lotosový Květ či Zřídlo Duchovního Srdce/Andělská Esence Života vyjadřují jedno a totéž).

Bůh – Stvořitel se jako Stvořitelka může tvářit, až na to, že v tom případě funguje jako vektorové zrcadlo, které musí uměle udržovat rovnováhu (ať už statickou či dynamickou), jelikož mu přirozeně není vlastní. Vektorové zrcadlo vůbec nefunguje zevnitř, pouze uměle – umně imituje skalární kompozici. Z neutrálního hlediska se jedná o nástroj tvoření, podřízený nulovému, skalárnímu faktoru (Lásce/Absolutnu). V přirozeném stavu skalární zrcadlo je primární a symbolizuje ho, zdánlivě paradoxně, číslo 2 (nevyjádřenost, ne-osoba, nikdo), zatímco vektorové zrcadlo je sekundární a symbolizuje ho číslo 10 (vyjádřenost, osoba, hráč), což je binární zápis 2.

Není-li vektorové zrcadlo přirozeně podřízené Lásce/Absolutnu, vztahuje se namísto toho k Mentální/Paměťové Dimenzi, která ale z principu nemá konstantní rovnováhu (přirozenou živost) – proto musí parazitovat na původních živých bytostech a zapojovat je do svých plánů. Umělé/Vektorové Vědomí těžko ale použije nějakou nespoutaně přírodní bytost, která je pohádkově/eroticky založená a miluje Život a Přírodu. Koho z živáčků by lákalo polosluníčkářské, přeintelektualizované, přeinformované prostředí, když to Automatika Zázračnosti (fungující na principu CO-KOL-I-V=√-1) všechno dokáže udělat nekonečněkrát líp?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.