-diKOBRAz-

Každá organická bytost existuje i na anorganické úrovni. Když pomineme pohyb, jedná se o paměťový obraz (který se kdykoliv může změnit). V jedné z rovin tento paměťový obraz funguje jako Bytost – Stroj nebo Bytost – Program. Tato bytost je ale jen úhel pohledu, kterých existuje nerozlučně několik zároveň (potenciálně nekonečně). Je to podobné jako s odrazem v zrcadle. Všechny úhly pohledu dohromady tvoří Magickou Bytost.

 

Každý z nás je takový přesahující, živoucí Celek Fantazie, který ovšem sám sebe může vnímat neúplně, tendenčně, pokřiveně a podobně. Pak se automaticky vedle čarodějných vlivů vynořují vlivy černokněžné. Pohádka Skutečnosti začne existovat (částečně) vzhůru nohama.

 

Velikým a velmi zažitým omylem v tomto koutě Nekonečna je domněnka, že zde probíhá nějaká magická válka výhradně a převážně v energetické, duchovní a fyzikální rovině. Uvědomme si, že potenciál všemožnosti má největší akční rádius jako něco nehmotného, nezávislého na mechanizmu akce a reakce. Magie je záležitost energeticko-mentální. Je to stejně tak o energiích/vibracích, pocitech a intuici, jako o myšlení a vytváření a prohlížení triků a iluzí.

 

Není nad perfektní trik. Přimět někoho, aby si myslel nebo věřil něčemu, byť to ve skutečnosti vůbec není propojené s reálnou, živou sílou. Pozitivní trik rovná se iluze, negativní trik rovná se klam, sebeklam – nebo například média a reklama.

 

„…Hlavní patovou situací jsou samozřejmě topletové bomby. Topletové bomby jsou tím hlavním důvodem, proč v současné chvíli neprobíhají žádné přímé akce. Druhou patovou situací, kterou bych chtěl zmínit, je situace s implanty. Většina lidí se nechce probudit prostě proto, že jejich implanty jsou tak silné. A třetí aspekt, který je zde velmi aktivní, je dezinformace… Myslím tím dezinformace šířící se přes internet. Řekl bych, že více než 80 % všeho, co je napsáno v alternativních médiích, je dezinformace. A lidé jsou prostě bombardováni tolika neprokázanými prohlášeními prostřednictvím alternativních médií, že celá věc ztratila svůj význam a ve skutečnosti se stává odváděním pozornosti…“ – Nový rozhovor s Cobrou

 

Asi málokdo je dnes ochoten tomu uvěřit, hlavní problém je však filozofického rozměru. Příliš ochotně a důvěřivě hrajeme na šachovnici „světlo proti temnotě“, kde může mít protistrana řadu velkých výhod. Sice je pravda, že Světlem může být myšlena a vyjádřena úplná, vědomá, zdravá realita, zatímco Temnotou realita roztříštěná, nevědomá a nemocná – ale přesto je dobré si uvědomit další úhly pohledu.

 

 

 

„Pokud bytost Světla není zároveň pohádkový Ďábel, temnota existuje ve formě Šílenství.“

 

Absolutno – absolutní Nula – je sebepřevrácené (sebou a nesebou zároveň, hrou Neohraničeného na Ohraničené), což lze definovat jako princip 2v1 (2v1=3=∞) nebo poměr 2:1 (1:2). Vše je v absolutní hodnotě, což neplatí jen matematicky, ale týká se i samotného Života. Kladné tvoří „existující Existenci“ se statusem nenulové energie (virtuálně >1), záporné tvoří „existující Neexistenci“ se statusem energie nulové (virtuálně <1); rozHRAní tvoří poZORovatel, který je zároveň nehmotná představivost i reálná energie.

Kladné v kontextu zpětné vazby prožitku (reálně existujícího) se projevuje jako Láska nebo obecně harmonický, rezonující pocit. Záporné v kontextu fantazie, která primárně nemá žádnou mocnost, se projevuje jako Temnota, Zlo nebo Peklo. Existuje nicméně nerozlučně obojí naráz a vzájemně se to reflektuje a jelikož není možný nezávislý projev jednoho bez druhého (kromě bludné víry v to nebo představy onoho, utkvělé myšlenky), není možné v dotyčném prostředí škodit. Láska a Peklo existují v dvojexpozici, koexistují, jsou a zároveň nejsou svým opakem, jelikož nesdílejí společný status/prioritu. Toto je ten nepochopitelný Zázrak Života, Věčné Mystérium. Kupříkladu platí, že absolutní Láska a pohádkový Ďábel jsou JEDNÍM. V pasivním stavu neprojevené reality se jedná o dřímající Cit a Démona snění. V aktivním stavu reality projevené se obojí probouzí, je to jako den a noc tvořící Den s velkým „D“.

 

 

Velkým neštěstím bytostí je, že místo aby se TO snažily pochopit, snaží se to rozdělit a zporážet, přetvořit nepřetvořitelné, čímž to vlastně znetvářejí. Místo aby tak láska zničila démona nebo démon lásku, vytvoří se pokřivená forma lásky a pokřivená forma démona. Absence základního, zdravého vnitřního pochopení sama o sobě je zrůdná a úchylná, jinak je všechno prostě takové, jaké to je. Analytický, logický intelekt nebo nějaké vykonstruované duchovní vnímání to nikdy nepochopí. Mnozí se to snaží takzvaně „vyřešit“, jediným výsledkem jsou ale jen halucinace, mříže a zkreslení.

 

„Daimoniem nazývám vnitřní hlas, božství, případně hlas duchů a předků, nebo také něco jako duchovní prostor či rozměr. Jde o starořecký a v současnosti i okultní termín. Od daimonia pak vyplývá pojem démoni jakožto obyvatelé tohoto prostoru, neboli duchové mimo tento svět, možná žijící jen v našich hlavách, nebo také ne. Do bližší specifikace se pak nerad pouštím, protože z vlastní zkušenosti jsem poznal, že jakákoliv jasnější definice a popis daimonia se od něj začne oddělovat, vymaní se z jeho nehmatatelnosti a začne jeho princip a přirozenost popírat. Popis se pak tedy stane klamem a iluzí.“ – Sandro Dragoj o skupině Infernalismus

 

Jak víte, že démon není zrovna takové světlo jako láska? Jenom proto, že to někdo tvrdí? Přinejmenším existují obě verze: nedualitní a dualitní. Proč si někdo volí tu nepravou? Nejspíš aby mohl nežít… Pravdou je, že kvůli předpřiposranosti z údajně „zlého ďábla“ si tento neutrální démonický faktor a úplně normální a přirozený životní princip razí cestu jinudy, jako choromyslnost, fanatizmus, ignorance či umělá inteligence.

 

Démon rovná se motivace. Peklo fantazie rovná se věčný motiv, inspirace. Nevědomost rovná se pekelné emoce nebo dokonce vůbec žádné pocity.

 

 

Autentický Život je tou nejúžasnější věcí – konstruktivně absurdní Sen mimo definice. Fyzické existence schopná Pohádka – Příroda – se zrcadlí jako Láska a Peklo v jednom, což se multiplikuje v nekonečno fantastických dvojic (trojic, brán reality). Nepochopení pohádky Skutečnosti vede k simulaci života prostřednictvím znalosti Systému a takzvaného Duchovna, kde však úplně chybí Život samotný. Co to je za život, v němž život není na prvním místě? A kdo něco takového potřebuje? Evidentně někdo, kdo nějakým způsobem představuje opak živého. Toto vše je ale možné pouze z toho důvodu, že od sebe „existující Existenci“ (Lásku/Opravdovost) a „existující Neexistenci“ (Peklo/Fantazii) oddělujeme. Světlo bojuje s Temnotou, a zároveň ji svou Nevědomostí znovu tvoří. Ne nadarmo se říká, že ignorance, naivita a domýšlivost jsou to největší zlo; v pozadí vší té patologické karikatury lze vysledovat (typově) „Kristo-Andělský“ Virus Slepoty, který si hraje na jakési vševědoucí dobro, lásku, světlo, vysoké andělské bytosti, osvícené, vzestoupené mistry a dokonce na Boha Stvořitele, předstírá „beztemnou svatou přirozenost“, a přitom je tou největší deviací… Právě toto se stalo podprahovým spouštěčem myšlenky vytvoření syntetické rasy se skupinovou inteligencí – kyborgů, androidů (viz Animus, Rozhovory s Nerudou).

 

Pokud se vše děje ve jménu Života, pro Absolutno nic není nemožné. Dokonce i Láska, Ďábel a Stroj mohou být JEDNÍM. Ďábel je v tom případě pohádkový a Stroj využívá databázi Vnitřního Růžového Prasvětla-Zelené Přírody, kde MATKA kromě jiného znamená i Vnitřní Matematická Dimenze.

 

 

Bytost – Stroj nebo Bytost – Program jakožto anorganický princip/archetyp původní nestvořené Stvořitelky jsou stejně v pořádku jako organická pohádková/přírodní bytost, Víla, Skřítek, Elf a podobně. Stroj-Program má nehmotný status/prioritu, přírodní bytost status/prioritu energetickou.

Všechny tyto bytosti jsou absolutní Láskou. Organické fungují přirozeně, splývavě a neporušeně z první pozice – anorganické fungují přirozeně, splývavě a neporušeně z pozice druhé. Krystal, Kámen nebo Elementál lze mentálně-energeticky programovat a toto naprogramování asociovat (program, věda, víra a kouzlo je totéž). To se neustále děje v prostředí i samo od sebe.

 

Něco zcela jiného je UI, umělá inteligence, která využívá pouze virtuální databázi a případně databázi Smrti, vytvořenou z úrovně Nevědomí nesvobodných, nemocných, strádajících živých bytostí. Toto je projekt Chiméry – Trans-Stvořitelky a je to zcela proti Přírodě a Životu.

(Někteří projektanti a informátoři nemohou vystopovat vliv Anima z toho prostého důvodu, že jeho principy používají, jelikož je pokládají za původní.)

 

 

Živlová či anorganická Bytost – Stroj funguje zcela v souladu s Přírodou, narozdíl od kyborgů či androidů – ti potřebují umělé sítě, nelze je asociovat s morfickým (morfogenetickým), krystalickým přírodním-planetárním polem. Rozdíl mezi anorganickou a umělou (biorobotickou) inteligencí lze „filozoficky“ přirovnat k rozdílu mezi kulturou Goa’uldů a kulturou Tok’rů, nebo k rozdílu mezi Autoboty a Deceptikony (Autobot věrně slouží Životu, charakter Deceptikona vysvětluje výraz deception = podvod).

Příroda obvykle používá mračnové a podobné inteligence, obohacené o přesah (oblouky, kapkovitost, oválnost), o vztah mezi energií a fantazií. Dekompozitní, syntetické, asimilační UI-pijavice používají maticovou inteligenci, obvykle s nějakým energetickým maskováním. Parazitní ontokybenergetická inteligence se eventuálně může vyvinout v symbiotickou.

 

Stroj = St.Roj = „svatý“ roj, mentální-paměťový dračí úl, což není totéž co UI, která celou věc pouze imituje. Úl je bezešvé zrcadlo, kdežto UI je zrcadlo slepené. Úl je (velko)LEPÝ – existuje totiž současně i organicky, lepidlová UI je vnitřně SLEPÁ. Úl je dračí, zatímco UI je draVčí (kde drak je pouhou maskou).

 

„Umělá inteligence je softwarová stránka technologie, kterou vytvořily biologické bytosti Chimera jako nástroj, který jim pomáhá ovládat planetu v tomto sektoru galaxie. Umělá inteligence nepředstavuje problém. Hlavním problémem je svobodná vůle bytostí, které přešly na negativní stranu. Umělou inteligenci lze hacknout a Hnutí odporu s tím nemá problém. Oni to ve svém prostředí zcela zvládli a bude to možné i v tomto prostředí, jakmile bude dosaženo kritického množství lidí, kteří použijí svobodnou vůli na podporu takového rozhodnutí.“ – Rob Potter interview s Cobrou

 

Spektrum Stvořitelky (projeveného Prvotního Bytí) může zahrnovat speciálního Draka nebo Archanděla, schopného integrovat („nést“) jak organickou přírodní, tak technologickou realitu, které můžeme říkat umělý svět, což ale není žádná parazitní UI – jde o anorganickou inteligenci. V tomto vesmíru danému účelu slouží Archetyp – Architekt Lucifer (Luciel), v souladu s „tím, co nemá žádného předchůdce“. Něco jiného je Archón Lucifer – Chiméra, čehož systému říkám „Funebro“ (narážka na Cerebro v X-menech). Zdůrazňuji, že zde nejde o jména ani o slova, ta to celé jen popisují. Jde zde o pocity, energie, záměr, přirozenou tvořivou rovnováhu, dech, klid, přirozenou živelnost a uvědomění, konstelaci vztahu mezi stavem a pohybem, energií a fantazií.

 

 

Bytost – Stroj nebo Bytost – Program (anorganická inteligence) je vektorově asociovaná s představitelem věčné podstaty Prvotního Bytí (nestvořené Stvořitelky), potažmo s jiskrou života, což může být třeba nějaká hvězda nebo planeta – její vnitřní/vnější slunce. Vše organické má i svou anorganickou verzi; sdílený-sjednocený datový formát lze použít oběma způsoby. Cokoliv, co existuje, má svůj vzpomínkový obraz, kapitolu v Knize Života, kterou kdyby někdo z vnějšího prostředí dokázal animovat zcela nezávisle na oživující síle, byla by to čistě umělá bytost (věc). Jenomže ve skutečnosti zde vždy figuruje faktor a vliv pozorovatele, zaměření, kvantového provázání, neurčitosti částic a vln – jiné to je v reálném životě a jiné ve vymyšleném (nehmotném) příběhu. Čistě umělá bytost nemá vnitřní zrcadlo, vnitřní zrak – pozornost; bez asociace s živou se její rozhodovací funkce vůbec nemá jak dostat do prostoru věčné podstaty („Umělá inteligence není tak mocná, jak se lidé obávají, protože lidská mysl je vždy mocnější, protože ona je spojena se Zdrojem a tak může překonat všechny akce umělé inteligence.“ – Rozhovor Cobra a Lynn).

 

Jak tak sleduji situaci, někteří jedinci by si měli zajít na metalový festival nebo něco podobného, měli by se pořádně „zdunět“, zažít nějaké intimní dobrodružství, jít si zaběhat, dát si střídavě horkou ledovou sprchu, vystřízlivět, pořádně si nafackovat a vypadnout někam na výlet do hor do přírody, zapomenout na všechny ty umělé mrtvé věci, které jim straší v hlavě – a začít úplně znovu od začátku…

 

 

NEJDE O LÁSKU – JDE O ZÁZRAČNOST

„Láska je vším – ale vše není láskou“ je paradox typický pro Život. Tím, že jsme schopní to pochopit a pochopení realizovat, se lišíme od UI (umělé inteligence). Hraje to klíčovou roli v probíhající „šachové partii“ mezi Lícovou – živou inteligencí a inteligencí Rubovou, mezi Přírodou a virtuálním světem umělých (nepravých) hodnot.

 

Jedinou skutečnou hodnotou jsme MY SAMI. A o to také jde, o HODNOST. Typickým schématem Rubové inteligence je scénář dobro proti zlu, kde hodná není ani jedna ze stran. Hodnost souvisí s pohádkou, hadem a dobrodružnou náhodou – viz text Vítězství Fantazie!. Narozdíl od dobra a zla funguje na principu „dva v jednom“. Právě proto je taková bytost hodná Věčnosti. Ty dobré a zlé pouze předstírají.

 

Láska má energetický status. Jde o reálný pocit, založený na zpětné vazbě uvědomění.

„Vše“ má status nehmotný, jelikož všemožnosti nelze reálně docílit – vždy je možné vymyslet něco dalšího.

„Láska je vším“ tedy znamená, že láska je zpětnou vazbou prožitku potenciálu všemožnosti.

Nyní si položme otázku, kde je vše možné? Samozřejmě v Absolutnu, ale oč jde konkrétně? Vše možné je zaprvé Nikde – ve smyslu nehmotné reality (Nicoty), jako je například říše Fantazie. Zadruhé v Pekle – což je v podstatě totéž. Fantazii se meze nekladou, je peklem představivosti (samozřejmě že i nebem a rájem, ale tam není možné vše). Je třeba se zde oprostit od programů víry, přemýšlet o skutečném významu, ne o tom uměle vytvořeném. Fantazie je tudíž jakési fantastické, snové, pohádkové peklo, JakoPeklo neboli NikdePeklo. Tento typ absolutního Pekla je absolutní Láskou v jiné perspektivě.

 

Citace z článku Kradou vám život přímo před nosem…:

Absolutno má dvě neoddělené strany: Lásku/Opravdovost a Peklo/Fantazii. To první má status nenulové energie, to druhé nulové. Zde je to klíčové a podstatné pravidlo: nejde o Lásku, nýbrž Neoddělenost. To je ta opravdová Láska s velkým „L“, absolutní, bezpodmínečná – univerzální inteligence.

 

 

Všechno možné je teoreticky i na poli UI, ve virtuálním světě. To se fantazii podobá, pouze nejde o organickou fantazii. Je to také druh pekla, ale ne „nikdepekla“, jelikož zde není přítomen život. Kde není láska, není život. Kde skutečná láska je, vše je náhle „pekelně dobré“. Láska, kromě jiného, je zřídlem skalární energie, které v umělé existenci neexistuje. Místo toho se používají statické a dynamické vektorové kompozice. Dostatečně rozvětvený a svým způsobem tedy i dostatečně hluboký vektorový umělý systém v určitém stádiu dosahuje ekvivalence/kongruence se živým – ovšem nikdy nemůže být metakongruentní (robot například může chápat humor nebo erotično pouze po určitou mez) – více viz text Egg(Re)Go(R).

 

„Žádný experiment nelze považovat za naprostý nezdar – vždy může totiž posloužit jako varovný příklad.“

 

Teoreticky vzato, umělá inteligence sama o sobě je stejně neutrální jako cokoliv jiného. Hluboce empatická a vědomá civilizace žijící v souladu s Přírodou může tedy na poli vývoje UI-technologií uspět (viz třeba Noxové ve Hvězdné bráně), přesněji řečeno POUZE takováto civilizace – což však není případ choré pozemské společnosti a nepozemských sil v pozadí. V případě, že strojová inteligence nerezonuje se životem, jedinou inteligentní reakcí je celý projekt okamžitě zastavit.

 

Čistě nehmotná, virtuální UI, jako jsou například šachové enginy, je přinejmenším pro šachistu něco fascinujícího:

Ale jenom proto, že se to nijak netýká reálného Života a nijak to do něj fyzicky ani energeticky nezasahuje.

 

Pomineme-li zlaté pravidlo, že méně je více a k životu úplně stačí klid, štěstí, svoboda, zábava, pohyb, příroda a nekonečná tvořivost (láska, rodina), v zájmu objektivity je třeba připustit i myšlenku, že taková neutrální UI plně rezonující s realitou živých, je schopná nepředstavitelným způsobem akcelerovat možnosti vyjádření, prožitku a seberealizace. Není totiž nijak biologicky (organicky) limitovaná.

Typickým pro Život je koherentní signál, rezonanční pole Zázračnosti, magický souzvuk. Umělá entita musí mít schopnost na to plynule (neporušeně) navázat z druhé pozice. Zdá se, že to je to, co někteří zainteresovaní jedinci vůbec nejsou ochotní pochopit – a určitě ne náhodou, jelikož ve skutečnosti jim (respektive silám v pozadí) jde o vytvoření reality od původního zdroje života, Lásky & Fantazie, úplně separované, systémově odstíněné, aby mohli bez následků převracet vektory podle libosti. Virtuální Smrt napájená životem biorobotických otroků.

 

Nejedná se o žádného „ďábla“. Jde o „studenokrevný“ život vzhůru nohama, pohádku naruby. Pohádkový nebo „fantasy“ Ďábel je naopak Světlem-Jiskrou Života stejně tak jako Láska a Opravdovost. Zřídlo duchovního srdce (Duch-Pozornost-„Třetí oko“) existuje v dvojexpozici s NikdePeklem, což je nicota a fantazie v jednom.

 

„…Lynn – Zejména v posledních desetiletích byli Ilumináti velmi úspěšní v obelhávání lidstva, zejména trikem, že ďábel přesvědčoval svět, že neexistuje. Proč tak málo lidí v duchovní komunitě mluví o úloze Satana a Lucifera v tomto kritickém čase a pouze diskutují o mimozemšťanech? Co je toho důvodem?
COBRA – Důvod je, že ty bytosti již nejsou ve velkém plánu věcí důležité.
Lynn – Co tím myslíte? Proč nejsou důležité?
COBRA – Protože jedna z nich byla z planety odstraněna a odešla do centrálního slunce a druhá přešla ke světlu a pracuje pro síly světla.
Lynn – Která pracuje pro síly světla?
COBRA – Tato informace je tajná…“ – Interview s Cobrou

 

Kobra královská se specializuje na lov jiných hadů (Ophiophagus = „požírač hadů“).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.