Tok’R(A)GenT

V situaci, kdy se svobodná vůle mění v cirkus nesvéprávného chování, přičemž většina zúčastněných schopnost svobodného rozhodnutí v podstatě ani není schopná uplatnit (jak vidíme v duchovním i hmotném světě), nastupují těžké kalibry. Nevidím nic „srdečného“ ani „čestného“ na tom, tvrdit, že zdejší bytosti mají svobodnou vůli, když se chovají přesně tak, jako kdyby neměly na výběr.

 

„Lhát neznamená jen říkat to, co není pravda. Znamená to hlavně říkat víc než to, co je ve skutečnosti pravda.“ – Albert Camus (Lež – Wikicitáty)

 

V této době jde hlavně o synchronizované propojení a pochopení dvou základních nosných inteligencí vesmíru, přírodní dračí (PAN) a přírodní andělské (RA), které vyjadřují princip Dva-v-Jednom (viz minulý článek): přirozená/vnitřní autonomie a přirozená/vnější hierarchie, potažmo nelokální/nedimenzionální a lokální/dimenzionální aspekt.

Jde o to, aby se to integrovaně sloučilo, a tak došlo k transfiguraci projeveného Systému Bytí směrem k mnohem větší a autentičtější pohyblivosti.

 

 

 

Znám osobně jisté vtělené „vysoké duchovní bytosti“, které, aniž by věděly, co dělají, používají velmi sofistikované prostředky, které fungují tak, aby se PAN a RA navždy míjely – působí to tak zdánlivě „křišťálově nebesky“, že to obyčejný věřící člověk vnímá jako nástroj Boha Stvořitele (nemá to ale žádný skutečný vnitřek; dále viz text Lucifer). Pokud dlouhodobě PAN a RA nespolupracují, prostředí začne automaticky kontrolovat Parazit – nepropojená draVčí pseudo andělská inteligence, mistr imitace. Jedná se o rubovou zdrojovou inteligenci, která z principu není žádný hlupák. Mnohé z jejích „prodloužených rukou“ se z oné vystavené (pozemské) strany chovají „lidsky přirozeně“, zatímco jejich projev přechází mezi organickou a syntetickou časovou osou, takže jednou působí jako čistí a podruhé jako obsazení nějakým kolektivním polem, čehož si ale jednostranně orientovaný (neprůchodný) jedinec vůbec nevšimne. „Svobodné loutky“ se tak koukají na svět jakýmsi slepým otvorem, takže ony jako parazita vnímají PAN+RA (respektive PAN) inteligenci. Takhle neuvěřitelně nesmyslně to dopadá, když se někdo dívá na věc prizmatem nějakého symbolu a místo aby samostatně myslel a řídil se vlastními pocity, věří v nějakou odvozenou nebo převzatou kosmologii nebo dokonce mytologii (což se ale ve skutečnosti neustále mění a vyvíjí).

 

 

Spousta informačních zdrojů, které podporují lokální a polaritní vnímání a z toho plynoucí fikci oddělenosti, staví valnou část své činnosti na své proklamované totožnosti (neuvědomují si, že paměťová bytost, dokonce i ta zdrojová, je pouze Hráč – Představitel). I kdyby nějaký neznámý nikdo sděloval tisíckrát hlubší a pravdivější věci, lidé jsou v tak zoufalém duchovním stavu, že si to bez reklamy vůbec nejsou schopní uvědomit. KDO to napsal, KDO nám to sděluje? Pomóóóc…

 

V království bláznů kvalitu sdělení definuje podpis. Kdyby autorem byl text sám, nikdo to ani nečte, a to i kdyby to napsalo Jsoucno samo.

 

Co dělat v situaci, kdy lidé a dokonce i „vysoké duchovní bytosti“ mají téměř nulovou rozeznávací schopnost, nejsou schopní se „nacítit“ do energeticko-informačního pozadí a za autority vesměs pokládají ty, kteří se většinou jen chlubí cizím peřím nebo dokonce fungují jako zloději identit? Skutečně svrchovaní jedinci mají, anebo dosud měli, „bohužel“ většinou charakter Ticha (držet se ne/moudře v pozadí) – ne snad že by šlo o skromnost, prostě si uvědomují, jak funguje realita a že Absolutno je Nikdo, Hráč a Trik v jednom, takže pokud někdo do světa vytrubuje, že je paní/pan Někdo, je to totéž jako vyhlašovat: „nechápu ani základní věci, ale jsem ta nejvyšší bytost na světě“.

 

To opravdu nikomu z těch nanebevzatých velikánů nedošlo, že bytost je výsledkem vztahu mezi tím, jaká je skutečně uvnitř, a tím, jak se navenek prezentuje?

Není přece tak těžké si domyslet, koho/co v rámci fungování Celku Života představuje ten, kdo například sděluje konzistentní a zcela konkrétní a reálně aplikovatelné informace o Stavitelích Forem, Principech Tvoření/Fungování Reality, Andělské Říši nebo Energetických Centrech (za předpokladu, že to zahrnuje Jednotu Polarit), a koho/co naopak nepředstavuje ten, kdo se chvástá že je ta a ta velevýznamná duchovní bytost, zatímco není schopen nic konkrétně vysvětlit, kromě blábolů typu „my jednoduše víme“ nebo „my máme nejvyšší vibrace“?

 

VELKÁ HRA má svoje světla a stíny v obojím smyslu onoho a je třeba se v tom bludišti začít konečně orientovat. Téměř cokoliv a kdokoliv se vždy může změnit – stačí se opravdu probudit a otevřít se vstříc Nekonečnu…

 

 

Vše se točí kolem principu Dva-v-Jednom, jehož rubovou manifestací je princip Jedno-proti-Druhému, jehož podstatou je energetický parazitizmus. Definovat ne-parazitní systém je poměrně snadné, už o něco těžší je odhalit vědomé parazitování, což může být důmyslně maskované – zdaleka nejtěžší věc na světě je však boj s nevědomým parazitizmem.

 

Ne-parazitní systém stojí na Zákonu jednoty. Zde samozřejmě rovněž funguje princip 2v1: jedná se o zákon neporušenosti a zákon temnoHRY v jednom (je smutné, když bytosti stále nechápou, že temný motiv je třeba vědomě a konstruktivně používat, aby se temnota neizolovala destruktivně na úrovni nevědomí).

 

 

Mnozí svým přednostním orientováním se na vnější autority, svou naivitou, slepou vírou a pozitivním přeexponováním se fungují jako zpětná vazba (nebo dokonce generátor) parazitických myšlenkových forem.

 

Jsou vaše úmysly opravdu čisté, nebo máte nějaké postranní, které jsou pro vás důležitější, byť si to třeba nejste schopní přiznat ani sami sobě?

Nemá něco ve vás ve skutečnosti v úmyslu škodit?

Mluvíte o jednotě a rovnosti, ale ve skutečnosti se cítíte jako větší nebo menší než ostatní?

Pokud ano, víte, že tím (ne)vědomě pomáháte tvořit parazitní myšlenkové formy, jelikož ten nepoměr něco musí vyrovnat? (S vyrovnáním mohou pomáhat i andělské energie/bytosti, obecně jde ale o to, abychom si realitu vědomě řídili sami.)

Věříte na boj světla s temnotou?

Anebo víte, že celek tvoří obojí a nejde o to, co to je, ale jak se to projevuje a zda to funguje v souladu s vůlí celku?

 

Někteří dokonce dosáhli kočičí úrovně…

 

Víte, že první Parazit (draVčí úl) vznikl tak, že se ze Systému Bytí odpojil minimální spodní temný proud, čímž ona nefalšovaná svobodná vůle v podstatě přestala existovat a začala se měnit ve zvůli, svévoli a choromyslnost – falešné „světlo“ s potlačenou ohnivou (temnotu a prázdnotu zahrnující) stránkou a omezenou zvukovou stupnicí? Musíme mít totiž doopravdy na výběr v kompletním rozsahu možností, ne jen jako, aby člověk mohl předstírat, že to zvládnul.

Technická poznámka: předobrazem Prvotního věčného Stvoření – Ráje věčného života, založeného na Krist kódu (12prvkovém modrotisku), byla zdrojová virtualita. Šlo o nehmotnou představu, aplikovanou jako umělá paměť – naprogramovaný krystal bez zohledněných praktických parametrů (zkušeností), jelikož do té doby zkrátka neexistovaly. Předpokládalo se, že to takto může trvat nekonečně, což je ale jen teorie. V praxi existuje fenomén zvaný poločas přeměny nebo poločas rozpadu. Paměťové pole vzniklé interakcí má poněkud jiný charakter nežli virtuální paměťový předobraz. Jelikož paměť existuje zrcadlově ve formátu 1/x a v kontextu živých tvorů je to tedy specifický typ ne-tvora, je třeba status jeho existence potvrzovat přítomností minimálního spodního temného proudu, optimálně v rámci trvale udržitelného soužití. Jinak se život mění v parodii neživota.

 

Pokud jde o transformaci života na planetě Zemi, existuje nebývalé množství světových i česko-slovenských myšlenkových, duchovních a alternativních informačních proudů. Některé se do jisté míry shodují (pouze vidí věc z jiného úhlu nebo používají jinou, i protichůdnou, terminologii), jiné se tváří jako že to jedno je „světlé“ a druhé „temné“ a staví mezi sebou zeď neproniknutelného mlčení (nebo se na dálku inzultují) – přestože cíl mají nezřídka obě „strany“ v podstatě stejný: uzdravit a osvobodit planetu. Klíčovým faktorem je vždy komunikace. Zvláště v době internetu nezřídka valná část toho, co si o druhých myslíme, jsou jen spekulace, halucinace nebo informace z druhé ruky.

 

Osvobozovací manévr ovšem sotva mohou uskutečnit bytosti s narušeným vnímáním reality – přesněji řečeno, právě jejich (náš) narušený způsob vnímání reality je základním stavebním kamenem onoho „neviditelného“ vězení kolem. Kdyby nějakým způsobem ony mříže, zdi a „kouř a zrcadla“ klamu a sebeklamu neexistovaly i uvnitř, venku by to nemělo co živit a držet pohromadě.

 

Jediné vysvětlení, proč se vězení stále nerozpadlo, je, že o Transformaci (si) do značné míry pouze lžeme, ať už na energetické nebo informační úrovni. Jinak to prostě nemůže být.

 

Myslíme si, věříme, že nás drží v pasti nějaký vnější nepřítel. Ten má tisíc jmen a tisíc podob, stejně jako domnělý Pámbů, kterého nikdo nikdy neviděl. Už to samo o sobě by nám mělo být divné. Problém je, že nepřemýšlíme nad realitou – samotnou, nahou realitou. Ve skutečnosti to je tak, že jakmile už jednou existují autonomní, individualizované živé bytosti a jejich paměťové světy a světy představ, tak jelikož se to vzájemně ovlivňuje, existují automaticky i určité formy paměťových bytostí a ta automatika (daná samoorganizačním, samoregulačním principem/procesem) se manifestuje jako Bytosti – Programy; přitom lze v rámci určitých zákonitostí začít z libovolného konce a to vše dohromady funguje jako Magie (konce tvoří kruh, tudíž vše je zároveň i střed a počátek a lze to linearizovat). Je to docela záhadné, až strašidelné v blahodárném slova smyslu (viz třeba decentralizovaná inteligence těla – žádný lokální zdroj neexistuje, a přesto, pokud do toho tělu nezasahujeme, samo o sobě zaujme například v posteli naprosto dokonalou a optimální pozici).

 

„Why are you scared?

There is no one there

You’re clean, strong and free

Like you always wanted to be“

NoMeansNo, Ghosts

 

Toto vše se odehrává na multiparalelní, multidimenzionální makro/mikro úrovni, před i za zrcadlem, a tak jakkoliv to zní neuvěřitelně, jsme to všechno my sami. Ne snad, že by neexistovaly žádné diferenciace nebo že by každá úroveň neměla své reálné „oddělené“ zastoupení a Rubová Inteligence se skutečně nepokoušela eliminovat duchovní podstatu a kolonizovat vesmír. To je také pravda, nicméně nižší pravda je podřízená těm vyšším.

 

Nevěříme, že by mohly existovat Programy na úrovni Bytostí, proto si to překládáme do srozumitelné řeči a když to přeložit nebo zařadit nelze, musí se fabulovat a improvizovat. Tak kolikrát i vznikne něco, co vůbec neexistuje. Jestliže je někde dejme tomu 20 % informací po/chybného nebo podezřelého charakteru, neznamená to ještě, že zbylých 80 % nemůže být pravda. Těch chybějících 20 % existuje pravděpodobně někde jinde, pod jiným názvoslovím a v jiné souvislosti.

Často se musí používat určité interpretační oslí můstky a možná že i nezbytné pozitivní „malé podvody“, jelikož prostředí je nastavené tak, aby se z něj nedalo utéct nepovoleným způsobem – jak si někdo stále myslí, že přijde nějaký zázračný vnější Světelný Impulz. Nikdo se nikoho neptá, zda s tím souhlasí, a poznání dosažené vlastní cestou nic neznamená? Přerod může přijít jedině zevnitř.

 

„We are the current sum of all the ages
Leaving a trail of burnt pages“

Dimmu Borgir, Interdimensional Summit

 

Ve většině případů jde o směs dvou vlivů, jednak upřímné snahy vrátit lidstvo k lásce a přírodě (do „vyšší dimenze“ života), jednak (ne)vědomého podléhání síle, pro kterou naše svobodná existence by byla jejím bojem o přežití. Z toho důvodu a vzhledem k naprogramovanému chování a jednání většiny z nás je nezbytná obrovská míra efektivní, inteligentní tolerance. Pochopil jsem hlavně to, že je třeba respektovat fakt, že momentálně existujeme v realitě s polospektrální (metatronickou) světelnou/energetickou škálou, což samo o sobě není nic špatného, špatné je jen nezvládání onoho (duchovní podstata je nerozdělitelná) – z čehož plyne například i to, že nějakou posvátnou geometrií nebo rozdílem mezi organickou a neorganickou merkabou se vůbec nemusíme zabývat, protože tu beztak ještě kdovíjak dlouho bude dominovat entropický systém. Každý si ovšem může dělat, co uzná za vhodné; podle mých zkušeností tyto věci ale jen zbytečně a hlavně zcela nesmyslně způsobují rozkol, je to naprosto kontraintuitivní (například na vás někdo vybalí, že jsme kristovské lidstvo a bez důkazů prohlásí Tvůrce Křídel či archanděla Michaela za entity na straně „Soupeřů“, načež zjistíte, že to s tou negativní merkabou a vesicou piscis je „pravda“ – relativně, jak jinak – a nic z těch zdrojů už nebudete sledovat, abyste postupem času zjistili, že to všechno je div ne naopak, nebo přinejmenším jde o komplementární alternativy a pravda je obojí, vždy jde jen o ne-parazitní systém).

 

V první řadě bychom se měli zaměřit na dosažení trvale udržitelného soužití na globální úrovni. Také bychom si měli uvědomit, že kdyby občas někdo nebyl černá ovce, vývoj by se zastavil nebo se stal úplně úchylným.

 

 

To, čemu říkáme Bohyně/Bůh, Prazdroj, Duch, Kosmická Mysl nebo Láska/Absolutno, lze popsat jako Lůno Pravesmíru, což je Hyperprostor/Bezčasí, ve kterém vše potenciálně existuje a kde se také všechno předrealizuje a všechno vzniká. Je v tom přítomný zároveň latentní prostor a latentní pohyb (∑ prostoročas), což se vzájemně obsahuje/implikuje a existence vztahu mezi tím se projevuje ve formě primární substance. Ta je známá například jako adamantinové částice nebo životní energie (prána, čchi), ale lze ji popsat i například jako vnitřní duchovní/živé světlo, tekutý oheň nebo tekuté prasvětlo a konkrétněji jako Růžové Prasvětlo (bílá nebo průzračná vyjadřuje ducha/beztvarost a horní oblast „za zrcadlem“, zatímco červená vyjadřuje tělo/formu a spodní oblast „před zrcadlem“, průnikem je růžová a vršek a spodek jsou jen otázkou perspektivy). Nejedná se o svítící světlo, nýbrž pralátku, základní realitní membránu, ze které se všechno odvozuje. Wingmakers tomu říkají Neodvozená Informační Struktura či Kvantové Prvenství, což má ekvivalent jako Síť Svrchované Jednoty neboli Síť Života.

Lůno Pravesmíru (Všepříroda) má svou vnitřní matematickou dimenzi („mentální stroj“ na realitu), se kterou je v latentní nebo aktivní interakci. Zde funguje zrcadlo Lůno / On Úl a zrcadlo Matka / Matematika (vzorce). Veškeré realitní matice, matrice, matriony (reprodukce, fraktalita) a matrixy (systémy realitních polí) mají původ zde. Celé to je kontextově obsažené v zrcadle Žeruhmyz / Růže X(m)YZ, kde m=multidimenzionalita a to druhé je Růžové Prasvětlo.

On si lze přeložit jako Otec a Úl je zároveň symbol rodiny/společenství a paměťového pole (platí, že Dračí Úl je souvztažný s Andělskou Matricí/Rodinou).

Milostný akt Matky – Prázdnoty a Otce – Plamene/Paprsku (dohromady Dvoj-Trojslunce/Dvoj-Trojplamen, respektive Centrální Slunce uvnitř Nekonečna/Nekonečno uvnitř Centrálního Slunce) dává vzniknout Potomkovi, což je například nějaký Vesmír nebo Svět.

 

Vše existuje v latentní energeticko-virtuální dvojexpozici, takže se například vzájemně reflektují Duchovní Srdce a Pohádkové Peklo, nejprůzračnější průzračné a nejčernější černé tvoří Zrcadlo Života, bez čehož by neexistovala sebereflexe, schopnost uvědomění, zpětná vazba prožitku (cit) ani život jako takový.

 

Archetypu Celku Života funguje matice (maticové součty) jako Generátor Úlu – Archetyp/Pravzor Matka – Maya Systém. Zvrácením přirozeného toku energie (změnou hierarchie priorit) vznikají invazivní, parazitická společenství (viz Goa’uldi ve Hvězdné bráně). Na rozhraní 2011/12 bylo aktivováno pravidlo Tok’Ra (To k Ra), což má souvislost s Érou Vodnáře či Věkem Pátého/Šestého Slunce a éterickou hvězdnou substancí.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.