Přirozenost žití versus chiméra systematizmu

(1)

Život se rodí v ženě nejen fyzicky, ale i duchovně (viz předešlý článek). Patologické tvoření v mužském kontextu je typickým příznakem Rubové Inteligence, kterou zde popíšu jako Chiméra-Kovové Hlasy a která praktikuje takovou zrůdnost, jako je „černý porod“.

 

Typickým nástrojem Chiméry jsou černé slunce, černá krychle a černý kámen, což má spojitost například se Saturnem, islámem, křesťanstvím, kabalou nebo judaizmem. Ale také s jakýmkoliv systematizmem, intelektualizmem nebo jednosměrnou spiritualitou. Samozřejmě černá sama o sobě je neutrální, záleží jakou dvojici vytvoříme a s jakým záměrem – bohužel zde ale v podstatě nelze podat žádný důkaz, co je co, rozdíl většinou pozná pouze zkušená, intuitivní bytost.

(„…V divukrásných mnohačetných paprscích Světla Stvořitele je ČERNÝ PAPRSEK čistého neprojeveného potenciálu…“, viz sdělení archanděla Michaela. Tady černou vnímám jako živou, kdežto výše uvedená je mrtvá. Zase mi ale vadí pojem Stvořitel, neboť prvotní nestvořené má charakter Stvořitelky-Mysli-Fantazie; jde o Hyperprostor/Bezčasí – Lůno Pravesmíru, což je zároveň i Zřídlo a Tvořivé Peklo.)

 

COBRA

 

WIKI

 

AG

 

FUNKČNOST CELKU versus AUTENTIČNOST PODSTATY

(druhé implikuje první, avšak první neimplikuje druhé)

„Fakta nemáme, jenom slova“ – zaznělo v jednom mém oblíbeném detektivním seriálu. Přesně tak také pracují chapadla Rubové Inteligence (chapadla místo „chápadel“ ve smyslu pochopení). Nekonečná záplava symbolů, slov či obrazů, ale faktického nemají vůbec nic (jako velký prázdný dům plný byrokratických předpisů). Nesmí to mít totiž žádnou reálnou vnitřní změnyschopnost, schopnost sebetvorby – musí to být pravdivé, co to jen jde, ale nikdy ne natolik, aby to mohlo fungovat z Lícové Strany. Tohle mi dlouho trvalo pochopit: Chiméra potřebuje opravdu mistrovskou práci s velkým vhledem, zároveň však potřebuje i otevřená zadní vrátka, aby měla kudy si to downloadovat pro sebe.

 

 

Hraje se o to, zda se naladíme na pohádkově fantastickou inteligenci a přirozený rytmus a sílu a podstatu Prvotního Bytí, nebo definitivně naletíme Chiméře, která sice geniálně, ale přesto všechno pouze imituje. Někdy rozhoduje opravdu detail, stačí pootočit dvě tři fazety. Ve skutečnosti nejde ani o dračí (strukturální) ani andělskou (spektrální) inteligenci, ale o typ spojení a výsledný třetí prvek.

 

Podstatou jednotící Živé Síly – blahodárné Esence Života, je vyvážená a zároveň zdravě pohyblivá konstelace vztahu mezi silovým/energetickým a nehmotným, duchovním a mentálním, fyzickým a nefyzickým kontextem. To se projevuje například jako práce s dechem a představivostí nebo měnící se panoráma a zvuky přírody. Cit a intuice („barometr vnitřní přírody“) většinou celkem spolehlivě signalizují, zda se necháme unášet „na vlnách života“ nebo působíme proti přirozenosti plynutí (vůli celku). Klíčový je správně seskládaný žebříček priorit (podobně jako u čakrového systému) – není tedy ani tak nutné se něčeho vzdát, jako to správně zařadit, čímž se to adekvátně transformuje a sladí s rytmem celku (a pokud ne, tak to prostě nemá existovat).

 

Víc už to říct Příroda nemůže…

 

(2)

Fantastický charakter reality můžeme sledovat v Přírodě: NE-VY-JÁ-dřené/ne-o-HRA-ničené hraje hru na svůj opak. Tím, že například Země obíhá okolo Slunce, myslíme si, že den a noc jsou něco skutečného, ba dokonce protichůdného, to vše je ale jen TRIK.

Naprosto stejné to je v nefyzické rovině. Přidejme k tomu vlastnosti faktoru Jednoty Mnohosti (rozprostřené Já – Absolutno), a dojde nám, že se skutečně nacházíme ve HŘE (nebo spíše NADE-HŘE – nádheře). Iluze je samozřejmě vytvořená z reálně existující substance. Navíc základem toho, že jsme, je zpětná vazba prožitku (sebereflexe), tudíž s iluzí jsme v interakci. Platí tedy, že vše zároveň existuje i neexistuje, přičemž stoprocentní (nejživější živý) je pouze pohyblivý vztah (nejednoznačnost) mezi tím a oním – je to nepolapitelné, věčné Mystérium.

 

🌩 NEKONEČNO → TENZOR → POZOROVATEL √-1

Definicí Života je zázrak, záhada… Proto například i fyzikální zákony se mohou neustále měnit a vzhledem k výchozímu stavu superpozice („bylo nebylo“, „všude a nikde“) se vlastně jedná o Zákony Pohádky (jakkoliv jde o pohádku skutečnosti).

Žijeme v super-inteligentním (všemoudrém), interaktivním snu, který je nehmotný a hmotný zároveň. Ve skutečnosti, jako při milostném aktu, neustále bleskově přepínáme mezi „je to doopravdy“ a „není to doopravdy“ a nejskutečnější skutečné je pouze samotné Absolutno (Prvotní Bytí): Vše/Nikdo, Hráč a Trik v jednom, kde nezbytnou součástí triku je polarita/spirála „S“; na samém počátku po téměř nehmotné realitě fluidních kouzel následoval nejprve KRIST kód – což je principiálně totéž jako 3X (MáTřiX) či (H)ad(A)nděl(D)rak, jen se to jaksi nikdo neobtěžoval pochopit; viz odkazy níže – a má to své potenciální nekonečné vnitřní dimenze; když jsme ale uvnitř některé, jeví se to celé jako úplně jiná (a přesto stále táž) realita. Jádrem všeho je zpětná vazba (Cit/Život/Vnitřní Zrcadlo/Představa O-Sobě) spojená s matematickým programem.

(Termín Krist kód už je opotřebovaný, navrhuji říkat tomu Kód Ráje matrice jiskry života.)

 

VÍCE

 

 

Struktura reality života není vystavěná z „přesně“ a „vědět“, ale z „přibližně“ a „ne/vědět“, právě tím to flexibilně drží pohromadě (neurčitost vlny a částice), jelikož to má plovoucí hranice (HRA-NIC-∑).

Klíčová slova jsou ASI a NE+VÍM.

„NE“ souvisí s prázdnotou (to, co není – to, co spí) a „ASI“ souvisí se sněním (SNAD). Konkrétně to znamená fluktuace potenciálů kvantového vakua a emergence/excitace virtuálních částic, neboli Dřímající/Živoucí Fantazii.

Realita je obojetná (ambivalentní) ve všech představitelných i nepředstavitelných významech. Což také dokazuje, že není možné, aby to stálo na PŘESNĚ a ANO+VÍM, ledaže by to bylo MRTVÉ (syntetické).

Život je rozporuplný (kontrastní), pohyblivý, otevřený systém. Bezesporný, uzavřený systém negeneruje žádnou synergii („kultury novosti“), je bez přesahů. Logické jsou vždy pouze teorie, praxe je paradoxní. Život řídí pohádková (nelogická) logika. Zatímco logika smyslu je nesmyslná (neživá), smysluplná (živá) je logika nesmyslu. Logika nul a jedniček se týká i samotného Celku Logiky: jsou to nejen nuly a jedničky, ale i logiky a nelogiky (logicko-nelogické Celky/Dvojprvky), což se nekonečně multiplikuje. Proto například slovo „blázen“ má oba významy, jeden znamená zdravou přirozenost, druhý chorobnou nepřirozenost…

Souvisí to se vztahem mezi energetickým a nehmotným aspektem, který je z jedné strany fantastický a z druhé konstruktivně absurdní.

 

 

Pohyb Ohraničeného v Neohraničeném znamená, že NE+VÍM a SNAD/ASI patří mezi základní stavební prvky věčně se metamorfující reality, která je nekonečným dobrodružstvím. Kdo má neustále na všechno odpověď, jednak lže a jednak tím v podstatě budoucnost zamyká do klece (existuje mnohem záludnější typ lží nežli ty zjevné faktické, jde tu o koherenci, typ interference, autentický zdrojový signál).

 

Promítací plátno/prostor reality tvoří nekonečno temných zářících bodů, teček, pixelů, které lze v závislosti na perspektivě vnímat současně jako Prázdnotu, Světlo i Temnotu. Ona NE+SNAD jsou jakýmsi tmelem reality. TMEL = TMA + L (El), kde „L“ znamená pravý úhel (dimenze, zpětná vazba prožitku, život) a princip 2v1, jenž je základem všeho (souvztažnost, sebeobsažnost, dvojprvky, nekonečné dělení/množení).

 

Je myslím už více než jasné, že nějaká nesvobodná realita na bázi mentálního vězení, potlačená forma života, existuje pouze kvůli tomu, že máme strach pochopit onu Velkolepost Všeho, které jsme každý z nás fantastickou součástí i plnohodnotným vyjádřením – namísto čehož věříme nebo dokonce jen předstíráme, že věříme, bůhvíčemu. Místo abychom zpracovávali Nekonečnost Fantazie, vrcholně se tím bavili a praktikovali Umění Žít, naši existenci řídí vnější asociace – nápisy – slovní formy. Není to svět Podstaty, ale svět tvarů a vektorů. Slova jsou sice podstatným/zajímavým ukazatelem, jsou však jen jedním z mnoha možných překladů multimediální Knihovny Života: tenzorika vrstev/hlubin (obzorů) vědomí má svoje vyšší součty, vyšší smysly.

 

JSME SVOU VLASTNÍ NEKONEČNOU PŘEDSTAVIVOSTÍ

Znovu na tomto místě připomínám: to, čemu se říká ďábel (přinejmenším v mém pojetí), nemá nic společného s predátorem. Je to ve skutečnosti úplný opak parazita. Zatímco anděl je symbolem nevinnosti, ďábel je ona divoká složka Přírody. Kde není soulad řádu a chaosu, je jen bílá nebo černá nemoc, a většinou obě dvě.

 

Jediná přirozená energie…

 

SAT(ya)/TAN(tra) 😇 SAINT

satya = pravda, autentický

tantra = technika, akord, autorita

liver = játra (1=3=2v1), live = žít

(Satan se používá i ve významu negativní ego, ale zde jde ve skutečnosti o Sat/urna)

 

CÍL U FÉR

 

Poznámka: dá rozum, že se vším v uvedených odkazech nesouhlasím. Bytosti jsou nicméně nespokojené, nemocné a nesvobodné právě z toho důvodu, že vůbec nepočítají s jakoukoliv příznivou variantou tématu Satan – Lucifer a podobně. Mimochodem to znamená, že místo Archetypu Růžové/Skalární Stvořitelky (pravá/pravý S/L, dračí úl, andělská rodina) se v prostředí uplatňuje Archetyp Černé/Vektorové Stvořitelky (falešný/falešná S/L, dračí úl, andělská rodina).

 

Na závěr citace z textu Kdysi už tu všechno bylo…:

 

„…LÁSKA JE PEKLO NIKDE

Není tedy nutný ani žádný luciferský experiment, jelikož od počátku existuje jak Živá Láska, tak Pohádkový „Lucifer“, jako součást potenciálu všemožnosti – jde jen o to na to přijít. Největší moc má Síla Lásky a všechno možné je pouze Nikde (v nehmotné fantazii), potažmo v Pekle (kde je zkrátka vše možné), dohromady tedy v „NikdePekle“, pekle se statusem nulové energie. Stejně jako je pitomost mazat si chleba zespoda, je choromyslná neláska nebo peklo doopravdy – ale láska bez pekla jako je opět něco vykonstruovaného, což nikdy nekončí dobře (proto působí tak vyšinutě všechny ty „láskotexty“ bez špetky fantazie a humoru, je to patologie a ne duchovno)…“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.