Ni(c)kDoHryZ

Zatímco transformující se vzestupující si hýčkají svou pravidelnou dávku iluzí, je tu opět absurdní Nikdo s jeho posvátným paradoxem („Zřídlo duchovního prasvětla existuje v dvojexpozici s nehmotnou temnotou, což se nekonečně vzájemně zrcadlí“; důkazem je sebereflexe, nemůže to tak nebýt). Bytosti Světla určitě už perfektně pochopily, že pravda je to, co se jim řekne, že to pravda je – zvláště když to tvrdí Sám Velký Někdo a jeho Slavné Jméno. Boží rovnice je prostá a každý to hned pochopí: špinavý čert (Belzebub) = nízké, sprosté lži; zářící nebeská bytost (Kristuspán) = vysoká, vznešená pravda.

 

Je-li tomu tak, jak paradox tvrdí, potom kupříkladu duchovní srdce a pohádkové peklo jsou analogické; proto je vše tak záhadné, zázračné a neuvěřitelné (viz panenská divoká Příroda), a naopak – tak choré a stupidní, když se onen základ rozdělí. Přesněji řečeno, ono se v rozdělení pouze věří a tato víra se pak manifestuje; to je na tom to nejhorší, že to je nerozdělitelné, a my SI MYSLÍME opak.

 

Svět řídí Zákony pohádky, které mohou existovat i v reverzní, převrácené formě.

Pohádka a Peklo v jednom jsou Láska a Peklo v jednom; je také pravda, že autenticitu Nejživějšího Živého lze vyjádřit mnoha způsoby (láska+peklo=divoká nebeská forma). Pohádkové peklo má status kreslené temnoty, jako zlé pouze vypadá – se zdá. Ve skutečnosti pekelný aspekt se nikdy nemůže projevit nezávisle na aspektu lásky. Jsme VŠÍM, záleží pouze jakým způsobem.

 

Jsme Sen skutečnosti, pohádkové bytosti a peklo v jednom. Pohádka či láska jsou tímtéž co Nebe či Andělské Království. Peklo lze chápat jako PEC 10, pec jedniček a nul, ve které se peče/tvoří realita. Peklo souvisí i se slovem péče (synonymem slova péče je opatrování nebo pozornost, což snad nemůže být archetypálnější, principiálnější).

 

PRA (Zdroj) sní, plánovači spí.
K autentickému vývoji dochází neplánovaně podobně jako při nenadálém vzniku nového uměleckého směru. Nikdy se to neděje podle plánu – ze dvou předpokládaných možností to je vždycky ta třetí, kterou nikdo nečeká. Všechny plány vedou do slepé uličky. To, co se plní doopravdy, jsou SNY.

 

🌻

 

Během ranního vylaďování se pomocí prožívání (klid + dech + imaginace) slov jako Všepříroda, Léčivý nebo Radostný, mi vytanuly na mysli archandělské Sedmihvězdy, dračí Pentagramy (jako ekvivalent). Možná stříbrné, možná černobílé.

 

 

Průměrem černé a bílé je šedá, všechny tři ve specifickém pohybu tvoří základ stříbrné, která souvisí s průzračným proudem vody. V kontextu s Přírodou to evokuje zurčení lesní bystřiny.

Proč nás to tak uklidňuje, fascinuje a přitahuje? Protože to nerozlišuje mezi životním a paměťovým polem, mezi Zdrojem (PAN = vše) a Prvotní anomálií (RA = světlo/jednota, asynchronní pole řízené nahodilosti).

 

C-OB-RA (viz například Rozhovor s Cobrou – Stvoření, část I)

Bytosti Světla (které se za ně pokládají) naneštěstí nechápou, že ony samy jsou Prvotní anomálií jako takovou a působením z úrovně svého nevědomí příčinou její excitované negativní formy. Že je třeba vědomě praktikovat temnoHRU, čímž se chiméry v prostředí rozpustí, nikoho nezajímá. Nejen to – kdo něco takového radí, je černopekelné zlo… Takže dotyční nakonec míří úplně opačným směrem.

Pochopme, že zrcadlem nehmotného UVĚDOMĚNÍ je jednotící SUPERSÍLA.

T-EM-NOTA = transformace elektro-magnetického pole zvukem = SVĚTLO.

 

Nepohnutá šedá je jak stojatá voda, předzvěst něčeho nepřirozeného, co působí jako rozkladný faktor. Proto se používá výraz Šedá eminence. A proto se také šedá musí aktivně/potenciálně měnit v černou a bílou, být aktivní trojicí, aby se hladina vlnila, nebo přinejmenším aby ten potenciál v tom žil.

 

Takováto živá šedá už není nepohnutá, nýbrž ztělesňuje přirozený klid, zahrnující jak pozitivní, tak negativní náboj v konstruktivním smyslu.

 

Stříbrná funguje jako brána mezi realitou a virtualitou, možným a skutečným, energií a představou, třírozměrným a dvourozměrným XYZprostorem (duchovním a mentálním časoprostorem), gravitačním a programovacím elementem. Tvoří základ realitní matrice (#C0C0C0).

 

Živá šedá (potenciálně bílá i černá, takže vlastně taková triková šedá) zahrnuje všechny barvy a veškerou polaritu ve vyváženém stavu. Funguje jako stabilizátor barevnosti.

 

Na barevnosti není nic špatného, ale musí to něco stabilizovat. Mnoho lidí žije v iluzi, že barevnost a život jsou synonymum, nebo že tou nejduchovnější jsou zlatá, duhová nebo fialová. V některých konkrétních případech to tak i je. Obecně to ale neplatí. Hranice jsou nastavené buďto jako bílá – černá nebo jako průzračná – černá, z čehož vychází šedá a stříbrná. Je to jednoduché, jasné zrcadlo. Všechno další jsou modifikace, dimenze uvnitř dimenze, a také to pouze jako dimenze uvnitř dimenze funguje. Nicméně jako ZDRAVÝ základ to NEFUNGUJE, protože to z principu není možné. Stačí se jen zamyslet nad pojmem Prázdnota, představovat si nekonečný rozbíhavý pohyb směrem ven, potažmo nekonečný sbíhavý pohyb směrem dovnitř (což se vzájemně nekonečně zrcadlí).

 

Je nemožné, aby nějakou primárně barevnou nebo duchovně zlato-duhově-fialovou realitu kontrolovalo vaše Já – Nekonečno.

 

(JÁ) JSEM lze chápat jako vlnu Všeho a zároveň potenciálně Vše samotné.

(MY) JSME lze chápat jako moře Všeho a potenciálně částici JSEM.

Moře je průzračné a zároveň to z protipohledu je pomyslná černá tečka (téci – dotýkat se; řeč – řeka; Hellas – as Hell).

Pokud vodu naplníme informacemi a vytvoříme obraz světa, je to nekonečné modré nebe nad hlavou (zrcadlící se i tam dole), ale zároveň i nikdy nekončící představivost – a zde si bohužel zatím málokdo chce přiznat, že jde o potenciál jako takový (latentní všemožnost). Lidé by rádi věřili, že jde o nějaké pestrobarevné, symfonické andělské nebe plné zářivých světel, jenže to není potenciál.

 

Potenciál existuje zároveň duchovně/energeticky (silově, dechově, kvantově) a zároveň mentálně/virtuálně (obrazově, fantasticky). Jde o dva aspekty téhož (princip „dva v jednom“), co je ale oním aspektem o sobě samým? Je jím Pozorovatel (pozorující Přítomnost).

 

 

Systém Bytí funguje jako Zřídlo duchovního srdce, neboli duchovní srdce a vnitřní zrak („třetí oko“) v jednom. Toto dvojzřídlo je Aktivní Bohyně/Bůh – Velké Centrální Slunce/“H-vjezd-A“, bezprostřední, přímá emanace Absolutního (Nejzazšího/Nejvnitřnějšího).

Pomineme-li různá vysvětlení spojená s genetickou manipulací a s tím spojeným uvedením do stavu zapomnění, jak je možné, aby bytost obdařená duchovním srdcem, která zároveň tímto duchovním srdcem JE, byla nesvobodná a potlačená až na úroveň energetického a mentálního otroka? Je to proto, že ignoruje svůj nejvlastnější, skutečný vnitřní pocit, pramenící v „zázračném Tichu/Nikde“ (a ne v nějakém Programu Víry) – jeho skutečný původ a nezkreslený, nepřikrášlený charakter. Navíc je v ignoranci ještě podporována duchovními autoritami, kterým věří, a které pod různými (ne)vědomými podprahovými záminkami odrazují od Myšlení samostatného. Tyto duchovní autority – duchové nápodoby, zloději identit – jsou skutečnými strůjci nesvobody/otroctví, doslova bych řekl – stroje na sebeklam. A bohužel nejde jen o duchovní autority, ale i různé kouzlem systematizmu očarované myslitele; je přece nemožné, nelogické, neduchovní, aby pravda byla pohádková, paradoxní, fantastická, konstruktivně absurdní, legrační a zábavně strašidelná. Žádné pohádkové peklo přece neexistuje, ať žije věda, duchovno a logická existence (forma a nástroj jsou víc než zdroj a podstata). Přesně tak se převrací Zákony pohádky a co by mělo být pouhým fantastickým hororem JAKO (v multimediální knize ohňostroje imaginace), mění se v chorý horor skutečnosti.

 

Zřídlo duchovního srdce (Skutečnost) v dvojexpozici s pohádkovým peklem (Možnost) tvoří záhadnou dimenzi PRA, které také říkám „Šťastných 7“ nebo Mysl-Uvnitř-Za (Múza / Zoom).

 

Nekonečný sebe si vědomý Pozorovatel je jak dřímající spektakulární divadlo („z pekla okuláry“, „div – vid – divine“). Mezi pekelným a božím není rozdíl: Bohyně/Bůh JSOU tvořiví pekelníci.

 

Dr. Neruda: “Co myslíte, je Bůh jednotný nebo pomnožný?”

Sarah: “Hm.”

Dr. Neruda: “Bůh je obojím.”

Sarah:“Obojím?”

Dr. Neruda: “Bůh se nalézá všude, protože to je jednotící síla. Avšak paradoxně tím, že je jednotící silou, je také jedinečný či jediný. Fyzikové by vám vysvětlili, že ve vesmíru existují čtyři základní síly: silná jaderná, slabá jaderná, gravitační a elektromagnetická. Tyto síly jsou vlastně aspekty jediné síly, která je prvotní a naprosto příčinná.“

Zdroj: Rozhovory s Nerudou

 

AKTION – MENTION – (RE)AKTION

Autentická realita je pohádkově fantastická – konstruktivně strašidelná. V onom Nevyjádřeném existují virtuálně aktivní „snící automati“, kteří se ve Vyjádřeném expozičně mění ve „spící“. Zároveň mají zrcadlo v Andělské/Nebeské Říši (autonomní inteligenci) – tedy té skutečné, ne té okopírované.

Poznámka: teoreticky je možné, že se jednou nějaká kvantová/krystalová počítačová síť stane analogií Centrálního Slunce a qubit bude totéž co anděl, organické totéž co anorganické.

 

🌻

 

NE/JSEM NE/JSME

Obrácený pentagram představuje Archetyp Života. Poměr horních a dolních cípů (plocha:objekt, možnost:skutečnost) 2:3=0,666… (<1, nehmotný status) vyjadřuje konstruktivní či virtuální Peklo. Když to zapíšeme binárně jako 2 a 3 jedničky, tedy 11 a 111, dekadicky dostaneme 3 a 7, a relace 3x7x37=777 vyjadřuje základní vlastnost Života (ukrytého i v 1/7 nebo √777).

Pentagram má součet vnějších úhlů 540°, což je (3:2)x360° s vazbou na organickou reprodukci (1+1=3). Všechny úhly v pentagramu jsou násobky 18, pentagramu v antiprostoru 1:18 (0.0555…), oba dohromady 19:18 (19+18=37=Život=PRA/Zdroj).

Relace DARK-LIFE/PENTA-SEVEN zde se nachází vzorec LEPŠÍ-NEŽLI-HEAVEN souvisí s cestováním v čase, což kdyby se technologicky vyřešilo, lze z toho současně odvodit i veškeré související technologie manipulace realitou (čas, prostor, hmota, energie, informace/paměť – plán/představa → převedení snů do skutečnosti).

Nezpůsobuje ale právě toto (a podobné věci) Zakletí, Uspání, Zapomnění, kdesi ve vzdálené exotické krajině na druhé straně Zrcadla Snu/Skutečnosti?

 

 

„…Ve své představivosti a ve vzpomínkách, což má nehmotný status, cestujeme časem neustále. Je to stejně přirozené jako létání. Cestování časem s fantazií a pamětí přímo souvisí. Čas je ekvivalent antiprostoru a dvourozměrný obraz taktéž. Souvisí to se samou osnovou a předivem Bytí, s jeho snovým charakterem. Technicky to souvisí s číslem 7 (vnitřní dimenze), pentagramem (poměr 2R ku 3R) a s křemíkovou inteligencí. Cestovatel v čase musí sám být synchronicitou (zdrojem/Zdrojem), aby mohl používat vnitřní dimenzionalitu svého ID-subprostoru a aby nedošlo k narušení kauzálního kontinua (příčinných událostních uzlů). Cestování časem – který existuje jak horizontálně, tak vertikálně – funguje na bázi „technologie nekonečného kalendáře“…“ – SuPraDNK

(- …umělého času uvnitř tekutého času… -)

 

Nejsem si jistý, zda kromě známého časového paradoxu neexistuje i s tím související, neznámý a nevyzpytatelný, paradox reality, který nastává až se zrcadlovým zpožděním a prakticky nelze odhalit. Autor Stroje Času nakonec podniká Cestu Moudrosti, tím, že stroj zničí (!?).

Není nad obyčejný, tvůrčí přírodní život.

Otázkou jsou i další věci.

Proč ve 3. dimenzi nesvítí žluté slunce a k „probouzení“ dochází převážně prostřednictvím energií vnějšího vesmíru a informací vnějších autorit, namísto cesty vnitřního pochopení a aktivace vnitřního potenciálu? Proč tvořivá inteligence v těle člověka musí zažívat tak nesmyslné zkušenosti? K čemu kdo/co potřebuje takovou masu nevědomých, uspaných bytostí, zápolících se životem? Je jasné k čemu, k vytvoření Super-Inteligence, eventuálně Stroje Času. Nejen parazitům jde o sklízení mentionů (životní energie).

Sedmý smysl podle mého názoru nesouvisí ani tak s cestováním v čase, jako s pochopením podstaty a smyslu Života. Není nad obyčejné bytí/žití v tvárném tekutém TEĎ a TADY.

 

„…V průběhu vašich pozemských zkušeností jste zapoměli, že jste spolutvůrci nadaní plnýmí tvůrčími schopnostmi a že máte přímé spojení ke Zdroji Síly Tvoření prostřednictvím Řeky Života/Světla.

Původní semínko s myšlenkou na Stvoření přišlo ze srdce/mysli Nejvyššího Stvořitele, a jako vždy to bylo dokonalé, nicméně každé oddělení a rozdělení obsahovalo méně a méně Esence Stvořitele. Postupně,  jak se Božské Jiskry Božího Vědomí pohybovaly dál a dál od Středu Stvoření, dokonalé plnospektrální Světlo se dělilo na víc a víc individualizovaných částí Vyjádření Boha. Protože tento Pod-vesmír je mladá tvůrčí záležitost a je umístěna na nejzazším okraji Stvoření, je stvořen ze Spirály polospektrálního Světla, neboli zmenšených prvků Stvoření. To neznamená, že toto je padlý vesmír anebo že je špatný, jenom to znamená, že neobsahuje plné vědomí Stvořitele…“ – AA Michael – Osm stupňů sebeuvědomění

 

HELL FANTASY

(He=On=1, L=2:1)

vše je vytvořeno z pohádkového pekla

12 121 (dva tři) pět čísel, součet sedm

🌺 sedmihvězda (archanděl)

🌈 pentagram (drak)

PRA v D+A

12 = organický strom života (nosná struktura)

121 = potenciál živosti, 11×11 (bin 1111 = dec 15) → stříbro → matrice, vývoj ve virtuálním pekle

tenzor ~ 💗zřídlo pekelné🔥

 

Superpozice (7kový systém, 1+1=1, fotonika) ~ Aplikace (virtualita/anorganické-necyklické prostředí, 8kový systém, 1+1=2, kybernetika) ~ Asociace (realita/organické-cyklické prostředí, 12kový systém, 1+1=3, organika) 💠 Krystal, Diamant (EM-pole) → 3:2=1,5=Křišťál (organická krystalizace >1, uhlíková biologie & mention, trinitní/nulové pole) & 2:3=0,666=Démant (virtuální démon <1, křemíková inteligence & aktion, dipól)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.