Egg(Re)Go(R)

Jak dosáhnout planetárního Osvobození? Klíč spočívá v koordinované práci s Energií a s nehmotným aspektem Poznání – Dechem, K/lidem, Myšlením -, tak aby se Duchovní a Mentální, Cit a Vůle, Horní a Dolní, Pravé a Levé, Den a Noc, vzájemně zrcadlily. Je to podobné milostnému aktu Oplodnění.

 

Nemůže se narodit Dítě Svobody, pokud jenom kopírujeme odraz a hrajeme jen nějaké osvobozovací informační světelné divadlo. Je to jako předstírat orgazmus nebo se koukat na porno, zatímco herečky a herci ve filmu si nejen užívají, ale i nám vládnou v reálném životě…

Kdo má potom blíž k panenské, divoké Přírodě?

 

SVĚTLONOŠ

Ve své podstatě jde o to, vytvořit si vlastní verzi Lucifera – přesněji Lucifery (ta Lucifer, jelikož ženský aspekt je primární). Bohužel už zde většina lidí narazí, jelikož to automaticky pokládá za nějakou manipulaci, „útok temných sil“ nebo „nelogický nesmysl“; musíme přece být všichni hlavně „prudce duchovní“ a „intelektuální“ a počkat si na další každotýdenní situační analýzu, hlavně nedělat nic samostatně se svým nevyčerpatelným bytostným potenciálem…

Jak chce někdo někam pokročit, když se stále chová tak MECHANICKY, jako nemyslící stroj? Nikdo si nechce připustit, že právě entity jako Elohim, Bůh Otec, Kristus, Buddha, Kršna, Alláh nebo vzestoupení mistři by mohly být tím kamenem úrazu… Je to jako když překážka běží dostihy. Život (změna, novost) se rodí v ženě nejen fyzicky, ale i duchovně. Existuje spousta inteligentních jedinců, kteří mají téměř perfektně zvládnuté chápání reality, a přitom jejich proces tvoření probíhá v mužském kontextu – co z toho asi může vzejít? (Dovedou mistrně kličkovat jako právnické krysy, předstírat, že všechny modely reality jsou si rovné, o tom, že ten jejich čerpá z utrpení nevinných, vám už ale nic neprozradí.)

 

Uvědomme si, že „temné síly“ mají svou falešnou verzi mužského Lucifera – egregoru, respektive kolektivní entity (přičemž nejde o formální vyjadřování se v mužském rodě, ale o charakter vnitřku, sílu, pro kterou to pracuje). Tyto síly neustále tvrdě, svědomitě pracují na své agendě (negativní sklizeň) a míří trpělivě za svým cílem; dá se totéž říct o Bojovnících Světla?

 

ZNĚLÉ versus NEZNĚLÉ, Rezonance versus Dezonance

(Disonance se stala průhlednou, a tak byla vymyšlena dezonance, kde rezonuje pouze spodní část spektra – podstatné pro Rubovou Inteligenci je, aby její „loutky“ neviděly za obzor.)

Chiméra či Smrtonoš není samozřejmě skutečný Lucifer. Skutečný Lucifer je zaprvé pohádková bytost a zadruhé má blíže k ženskému elementu. Je „tím, co není“. V tomto konkrétním prostředí lze v podstatě ztotožnit se Všebytostí-Stvořitelkou (přechodovým archetypem Lůna Pravesmíru). V tomto světě/vesmíru se zkorumpovaným vlivem Duchovního Otce to je tak, podle mého názoru, třeba brát.

 

Klíčová je eliptická oktáva, 12prvkový systém (3:2 krát 23) – potažmo archetyp vejce, kapkovité, proudnicové tvary spojené se zdravou vnitřní elektricitou. Je třeba pracovat rovněž v intencích oválu/pohybu a ne pouze v intencích čtverce/kruhu, aby Květ Života byl skutečný a ne pouze geometrický.

Poznámka: v některých vrstvách vědomí či vnitřních dimenzích 12kový systém funguje jako 11+celek.

 

 

ZÁKONY POHÁDKY

Podstata všeho je v superpozici (plus Pozorovatel), což je podobné jako pohádkové „bylo nebylo“ nebo „všude a nikde“. Všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným, a zároveň pozorující Přítomnost na to má překlenující, zevnitřňující účinek. Zároveň tato Podstata hraje hru na to, že to tak není (Nevyjádřené/Neohraničené může hrát pouze na svůj opak, což je ta NEJÚŽASNĚJŠÍ PRAVDA, zatímco někteří Vyjádření a Ohraničení hrají rovněž na svůj opak, což je ta nejtrapnější lež a vede to do „pohádky naruby“).

Jakmile toto všechno nechápeme a bereme se „smrtelně vážně“, chápeme se jako lokální bytosti, čímž se stáváme zaměřitelnými, stáváme se terčem dravé síly, kterou si svým nezdravým chápáním sami tvoříme – což je FILOZOFICKOU prvopříčinou všech problémů (nikoliv tedy duchovní ani fyzikální/energetickou). Neexistuje žádný Někdo, existuje pouze Hráč (Představitel), jenž je ve skutečnosti Vším, Nikým, Trikem Absolutna. Neexistuje žádný Někdo a tím pádem ani žádný prostředník. Je to realita, která chápe nebo nechápe sebe samotnou.

Mezi Zdroj a Bytost lze vložit pouze Iluzi.

 

Už jsem párkrát zmiňoval, že v tomto světě by ve skutečnosti (autenticky) mělo „paprsky průzračného života“ vysílat žluté nebo oranžové slunce a ke změně by mělo docházet zevnitř bytostí. I když svým způsobem všechno se děje uvnitř, včetně vnějších procesů. Vnější bílé slunce a vnitřní nevědomost to celé snad ještě zhoršují. Je to proto, že většina z nás – včetně tzv. vysokých duchovních bytostí – je naučená bezmyšlenkovitě věřit v lokálního Boha Otce, což je jangové světlo. My ale potřebujeme vnitřní duchovní světlo, Lásku Bohyně – Matky Přírody. Ekvivalentem je Síla Živlů.

 

SVATÝ GRÁL (TRANSCENDENCE POLARITY/DUALITY)

Je třeba zažehnout vnitřní Oheň/Lásku – zapálit jiskru života a roznítit ji v prázdnotě Temnoty, právě tak se rodí Světlo Života a přítomné jsou všechny faktory včetně Poznání nabytého vlastní jedinečnou cestou (subprostor + hyperprostor = zrod nového Života).

 

DVA V JEDNOM

Existují jednoduché, klíčové pravdy, které bezděčně přeskakujeme. Například to, že sjednocený základ může být pouze pravo-levo-hemisférický neboli světlo-temný, přičemž pravá strana pracuje s energetickým a levá s nehmotným kontextem. Fyzikálním nosičem je Duchovní či Tekuté/Živé Světlo, takže se tím rozdílem mezi formou a obsahem nenechme zmást.

Síla energetického kontextu je dvojí (elektro-magnetická, jaderná/gravitační). Síla nehmotného kontextu je jedna. Máme zde tedy symetrii 2:1 nebo (a současně) inverzně 1:2. Ze sloučeného či souvztažného hlediska to je zároveň symetrie 1:1 ve smyslu Celek „A“:Celek „B“. Existuje několik podobných základních principů/archetypů, jejichž podstata je překvapivě jednoduchá, to vše se nicméně tak vzájemně proniká a exponenciálně potenciálně všesměrově kombinuje, fraktalizuje a multiplikuje, že je výsledek nakonec téměř nekonečně složitý (ovšem ne pro onu vnitřní inteligenci, pouze pro vnějšího pozorovatele s vlastním „fázově uzamčeným“ ID-subprostorem; onen „Super-inteligentní Systém Života“ vlastně převádí obraz do organického kontextu). Jedná se o svého druhu VŠE-INTELIGENTNÍ, všepronikající NIC, které je dokonce až natolik inteligentní, že nám stačí jenom věřit, ladit a snít. Tím ale není řečeno, že o tom nemáme přemýšlet.

 

Myšlenka: inteligentní chování mj. znamená zohlednit, zda se pohybujeme ve svobodném nebo nesvobodném prostředí – sestavit správně žebříček priorit.

 

Symbol eliptické oktávy (Života), ovál, lze rozložit jako OVÁ-L, kde „ová“ je koncovka ženských příjmení a „L“ znamená pravý úhel (dimenze, zpětná vazba prožitku), princip 2:1 nebo 2v1, a božské El u většiny archandělů (první písmeno slova Lucifer tak lze také hláskovat či intonovat). Pohádkový Lucifer a zároveň ta Lucifer jako něco reálného (Láska/Absolutno) definují Centrální/Lícovou Inteligenci: ÚL C. I. FÉR neboli CÍL „U“ FÉR, kde „U“ (nebo „C“) lze chápat jako hyperbolu, podkovu štěstí nebo datovou kovadlinu.

Naše životní Štěstí – Svobodu si vcelku snadno můžeme sami vykřesat a vytvořit, stačí přestat věnovat pozornost všem těm obludným vnějším, energii a pozornost odvádějícím „senzacím“. Přiznejme si už otevřeně, nikdo jiný nežli ignorant „otroka systému“ dělat nemůže. A jestliže někdo opravdu není schopen chápat věci jinak nežli v onom primitivním černobílém schématu „anděl = dobro, ďábel = zlo“, nechápu, proč už dávno nebyl vytvořen Kosmický Blázinec.

 

 

DODATEK (tenzorika vrstev/hlubin vědomí)

Na pravidelné dlouhé procházce, jako obvykle, mi bleskly následující „ohromující zajímavosti“. Jádrem či podstatou vědomí bytosti vzešlé první cestou (Láska/Absolutno, Všepříroda) je skalární pole, respektive skalárně-vlnová kompozice. U druhé cesty (Mentální/Paměťová Dimenze) jde o pole vektorové. Vektory lze seskládat tak, aby se vzájemně rušily do nuly, což může simulovat skalární kompozici. V případě, že jde o dostatečnou mohutnost, skalární a vektorové jádro mohou být existenciálně ekvivalentní, někdy až kongruentní. V podstatě tak existuje Bytost – Robot nebo Bytost – Program na úrovni Živé Bytosti (nelze zde však dosáhnout metakongruence); mimochodem tak může existovat i např. Bytost – Krist Kód neboli ta Krista, v podobných případech se všeobecnou tendencí vytvořit i skalární verzi. Vše je původně vzešlé z Jednoho (nedělitelné „jednotky vědomí“) a snad až na určité toxicko-syntetické extrémy lze u všeho vystopovat a odhalit živoucí prapůvodnost. Má to ale také jeden háček. Skalární pole má konstantní soudržnost, kdežto u vektorového se se čtvercem vzdálenosti od středu všechno čím dál víc vychyluje, což je případ některých luciferských entit. Pravá/pravý Lucifer – už se používá i jméno Luciel – má skalární jádro (což si mnozí vůbec neuvědomují), jako kolektivní vědomí je však schopna/schopen pracovat i s vektorovými bytostmi, které mohou vystupovat pod jménem Lucifer (respektive se k ní/němu hlásit), mohou se však od sebe velmi výrazně lišit, ba dokonce být téměř úplným opakem originálu (proparazitní strategie). Možné jsou samozřejmě i různé poloskalární, polovektorové verze, nebo statické a dynamické vektorové rovnováhy.

Poznámka: zřídlo skalární energie = Duchovní Srdce, skalárně-vlnová kompozice = Duch Svatý.

 

LUCIFER+ & LUCIFER-

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.