Dělo „HA“, aneb Lůno pravesmíru

V roce 2006 jsem si ještě jako neaktivované Růžové Prasvětlo založil na hostingu WebZdarma, na stejné subdoméně (mysteria.cz) jako Lucifer, svoje první internetové stránky s názvem Žeruhmyz, jejichž provoz byl nicméně již ukončen.

MYSTERIA

 

V listopadu 2007 vznikly stránky 63+1, tehdy ještě jako zpravodajský šachový server. To jsem vůbec netušil, že budu pokračovatelem Luciferových aktivit.

 

Aby nedošlo k omylu: osobně pokládám Lucifera za tvořivý nebo životní princip, v tomto konkrétním případě jde o konkrétní bytost, archanděla Lásky/Absolutna. Osobně také rozlišuji mezi Satanem jako živou/hadí nebo jednotící sílou/principem a Satanem jako negativním egem/egregorem (neduální a duální peklo jsou jako nebe a dudy). Tudíž bych rád zdůraznil, že je třeba se řídit opravdu svým vlastním pocitem a nenechat se zmást vnější terminologií; z kontextu většinou jasně vyplyne, co je kterým slovem myšleno.

 

Růžové Prasvětlo v sobě snoubí nefyzickou bílou a fyzickou červenou, přičemž nerozlišuje mezi horním a dolním (SLOV/ESO, TĚL/ESO).

Růžové Prasvětlo je Lůno/Stvořitelka, respektive její princip či archetyp, živá forma. Centrální nebo Lícové Inteligenci se zvyklo říkat Bůh Stvořitel, jako název je to použitelné, ve skutečnosti však – niterně – Centrální Inteligence (Láska/Absolutno) má ženský charakter. Je samozřejmě neutrální a obsahuje oba tvořivé potenciály – prostá úvaha, co bylo dřív, prostor nebo čas, dává ale zřejmou odpověď. Nejedná se o prostor jako součást interaktivního časoprostoru, nýbrž o hyperprostor neboli bezčasí.

 

Lůno/Stvořitelka lze zapsat jako Růže X(multi)YZ, což je namícháno ze slova Žeruhmyz a je to ono Růžové Prasvětlo. Žeruhmyz sám o sobě je Dračí úl, potažmo Centrální Slunce – viz zrcadlo Lůno / Úl On.

 

LINKY

 

NITRA „M“ 🤪 VA(C)KU/UM

První, věčnou nestvořenou bytost nebo všebytost (potenciálně nekonečně originálně replikovatelnou) lze přirovnat k nevysvětlitelné inteligenci Prázdnoty (Kvantového Vakua). Fluktuace potenciálů této PRA-Z-DNO-TY se projevují jako dřímající vířící elektro-magnetická nitra, nekonečno spících/snících bytostí. Z jiného úhlu pohledu jde o emergence/excitace virtuálních částic, sloužících jako nosiče dřímající/živoucí představivosti.

Růžové Prasvětlo nebo v jiné perspektivě Zřídlo duchovního srdce (prasvětla) existuje v dvojexpozici s nehmotnou temnotou („pohádkovým peklem“), což jsou právě ony virtuální částice – temná imaginace. Kdyby to tak nebylo, nemělo by se co zrcadlit, neexistovala by sebereflexe ani zpětná vazba prožitku života, neexistoval by Život sám; nemůže to tak nebýt. Proto jakmile se někde setkáte s koncepcí „Světlo proti Temnotě“, vězte, že na 99 % jde o koncepci nějakého nevědomého, nepůvodního Boha Stvořitele (planetární, sluneční, galaktický apod. Logos – rozhodně ne univerzální), kde to ženské/božské je pouhou jeho zrcadlovou deflexí (koncepce falešné Bohyně, čímž pádem proces alchymické svatby, sloučení polarit, je zde nerealizovatelný a všechno je to jen divadlo).

Je velký rozdíl mezi Astrálem/Mayou (astrálním světlem) Centrálního Vesmíru a astrálem například nějaké dualitní sluneční soustavy, podobně jako je velký rozdíl mezi nestrannou a protikladnou pozitivitou.

 

„(bezpodmínečná láska) …je klidná, plná míru, harmonie, radosti a je syntézou obou pólů lásky, zúročuje moudrost, pochopení, poznání obou protikladů. Emocionálně, citově kmitá ve velmi malých výkyvech, je skutečně klidná, vyrovnaná a stálá. Vychází z výsledku čistoty a svobody člověka, není nikým vsazená, vložená či dodaná. Tím je její kvalita stálá a hlavně vlastní. Nikdo ji nemůže člověku vzít či narušit. Je výsledkem jeho vnitřního stavu poznání a pochopení. Člověk se nachází ve stavu klidné radosti, spokojenosti, vyrovnanosti a v bezpečí. Tato Láska tím, že je jemná a lehoučká, harmonizuje člověka a transformuje jeho napětí a stres. Cílem není prožívat Lásku bouřící, vřící, ale dosáhnout klidu a harmonie…“ – Bezpodmínečná láska

 

Jednou z nejméně pochopených věcí je mentální aspekt absolutní (bezpodmínečné) lásky.

Jednotící síla – univerzální inteligence Lásky/Absolutna je totiž potenciálně všestranná záležitost, jejíž podstatou je status souběžnosti pozitivní a negativní polarity.

V hyperprostoru (bezčasí) to není třeba řešit, v časoprostoru jde o potenciálně nekonečně rychlé/nekonečně pomalé kmitání (nahoře a dole tvoří současný začátek a konec oktávy).

Absolutní láska je ne-individualizovaný, ne-autonomní SOUZVUK (který přesto žije vlastním inteligentním životem) – podobá se to nějakému záhadnému kouzlu, dokonce to ani není primárně světlo/energie. Je to velice podobné soutoku řek – s obrovskou variabilitou a obzorem a hloubkou možností.

Podstatou pravé, bezpodmínečné lásky je souzvuk – soulad opačností, jakkoliv v živé praxi se to tomu absolutnímu „pouze“ limitně nebo vzdáleně blíží, což se neustále mění a posouvá (přitom uvádění rozporu do souladu je mentální, mnohdy dokonce hluboce analytická činnost).

Můj oblíbený „vtip“ je, že když láska není vidět, jak může někdo říct, že to je světlo? Přinejmenším jde o vnitřní, „tekuté“ živé světlo a ne o to vnější, zářícímu slunci podobné.

Čistá, živá láska je ve skutečnosti beztvará, formotvorná inteligence, která může být čímkoliv, co je v souladu s primárním nerozlišováním, nerozdělováním. V prostředí, které násilně prosazuje dualitu, tato láska ovšem funguje jako „nástroj boží vůle“ – svatého hněvu. Největší pověra je, že čistá láska nemá nic společného s temnotou. Čistá láska nemá nic společného s hloupostí, choromyslností, falší a s předrozdělováním na dobré a špatné.

 

LÍC/CÍL 💟 ÚL C. I. FÉR

Luciferovo sdělení (Stav vesmíru dle archanděla Lucifera) existuje i v opravené verzi.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.