Azur „H“ (Ó, hru za)

Vše lze odvodit z principu Dva-v-Jednom (TO zároveň samo uvnitř sebe a samo vedle sebe).

Princip Dva-v-Jednom znamená, že realita svou podstatou je dualitní Hra s plovoucími pravidly.

Zároveň to nese prvek absolutní svobody – včetně možnosti to nepochopit nebo si to vysvětlit po svém. Svévole, neřkuli zvůle či zlomyslnost, fungování ale samozřejmě zpřevrací (porušení principu 2v1 je jeho rubovou manifestací). Největší záludností je, že součástí převrácení bývá typicky i rozdělení na něco zdánlivě pozitivně nádherného, odpojeného od konstruktivní opačné polarity, která je „nespatřena“ používána destruktivně.

 

Proč jen asi různí duchovní či šamanští zasvěcenci se jako čert kříži vyhýbají tématu spojení Světla a Temnoty do JEDNOHO společného, vyváženého, spolupracujícího Celku, jímž je ŽIVOT sám, takový jaký je? Parazit totiž potřebuje systém Jedno-proti-Druhému. Nemá zájem na hře, potřebuje Boj (boj se = strach, klam, sebeklam, podřízenost/nadřazenost). Živí se energií kalného dna, mrtvého života. Čemu všemu se dnes neříká světlo…; dotyčným to z jejich krhavých očí doslova čiší, ovečky se ale holt dívají jinam…

 

Lícová (neboli Centrální, všezahrnující) Inteligence používá princip Dva-v-Jednom, zatímco Rubová Inteligence princip Jedno-proti-Druhému (Rubová Inteligence je známá například jako Archonti, chtonická síla, dravci, Animus-Incunabula nebo Egregor/Bůh Světla-Bůh Otec; taky se používá označení Satan/Sat-An ve smyslu negativní ego, ale zde jde ve skutečnosti o Saturn/Sat-Urn; vše je v první řadě pouze myšlenkové pole nebo dokonce jen nevyjádřená možnost, představa – můžeme si věřit nebo nevěřit čemu chceme).

 

Lidé úplně ztrácejí čas nad věcmi, které nemají téměř žádný potenciál osvobodit prostředí. Nemají žádnou průraznost – o kterou jde především. Pakliže nějaký systém nekoordinuje obě polarity, není jak z konfliktu polarit vystoupit.

 

„A ještě jednu vlastnost měl
Že byl splachovací
Jedněmi dveřmi ho vykážou
Už druhými se vrací“

(Snaživec, Pražský výběr)

 

Je sice pravda, že určitá zdravá míra stresu může vést k neuvěřitelným nápadům. Těžko ale někdo může prokázat obecnou užitečnost chorého, až patologicky chorého prostředí (o kterém notabene většina z nás ví, že to není normální).

 

Správná otázka zní: co funguje jako největší trvalá motivace? Co je vlastně tím motorem života, respektive vývoje? Nepoznal jsem snad lepší pocit, nežli ten vyvolaný koncem školního roku; o to horší ale býval konec prázdnin. Ve svobodných světech nepochybně existuje neustále obojí zároveň – tím myslím práce (vzdělávání) a prázdniny (zábava).

 

Smyslem vězení existence je útěkem z něj prakticky dokázat pochopení kouzelné (čáro-dějné) povahy reality – tím dojde k finální integraci/implementaci Záměru Experimentu (Projektu Země-Člověk). Začíná to na relativní individuální úrovni, dokázat to nicméně musíme absolutně. „Všichni za jednoho, jeden za všechny“ – bohužel místní zpátečnické nebeské superstars nenávidí svobodné myšlení (jemuž je vlastní tvořit neustálou novost), a tak budeme muset počkat, až postupně prostředí zeměsféry opustí a dají si někde nové kolečko.

(V pofyzických sférách vznikají nové typy komunikačních dálnic a mezidimenzionálních a hyperprostorových koridorů.)

 

 

To, co nijak nevzniká ani nezaniká, Princip Dva-v-Jednom (2v1=3=∞), v sobě potenciálně obsahuje vše potřebné k perfektnímu Bytí a Tvoření (trvale udržitelnému Soužití), zcela nezávisle na tom, do jaké míry si to dokážeme nebo nedokážeme vysvětlit. Z jiné perspektivy to lze popsat jako největší možný opak Ničeho, což se ze „všeprotipohledu“ onomu Nic také blíží. Je možné, že jde o kouzelnou inteligenci, která nepochopena, mění se v opak kouzla zbavený?

 

MYSL ne náhodou je ženského rodu. Z jakéhosi podivného důvodu si Mysl spojujeme s mužskou kvalitou, což je ale jen Program Víry, nikoliv Pravda.

Mysl (uvnitř za), o které je řeč, je kouzelná, neboť pouze kouzla jsou všezahrnující (lze to rozkládat na stále nové a nové myriády pater či mezistupňů).

 

Správná definice zní i Absolutno neboli Potenciál Všemožnosti (v nehmotném i energetickém smyslu). V absolutní hodnotě má to záporné nulovou energii = Neexistence, to kladné může mít jak nenulovou, tak nulovou = Existence; všudypřítomná Nula je zde oním tajemným Nic-neNic. Je zde tím pádem přítomen poměr 1:2 (2:1) a zároveň 1:1, což v rámci Dva-v-Jednom má i své průměry, přičemž vše je v pohybu a na místě zároveň.

 

Dva-v-Jednom znamená

  • princip superpozice (všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným); Potenciál Všemožnosti (součet 0, symbolické vyjádření/vlastnost √-1, jsoucnost „+“)
  • neurčitost vlny a částice (stavu a pohybu); skalární pole (EM/antiEM pole); pole stojatých vln; tenzorika vrstev/hladin vědomí
  • obouprůchodnost; Dech-Duch-Vtip/Život
  • zpětná vazba prožitku (Láska/Absolutno); sebereflexe, autonomie, automatika
  • zároveň Souvztažné a Paralelní (reálné a virtuální, Život a Představa/Paměť)
  • potenciálně nekonečné dělení/násobení (pole – pól – půl); nejprůzračnější průzračné a nejčernější černé v jednom (Zrcadlo Života je dvojexpozicí duchovního srdce a pohádkového pekla)
  • zároveň poměr 1:2 (2:1) a 1:1; viz třeba elektron, proton, neutron (makro/mikro možností je nesčíslně, což lze navíc různě kombinovat, přičemž energo-informační základ se nastavuje sám od sebe)
  • princip negativní expozice neboli autonegativu (PAN či Lucifer; pro zajímavost v bibli jitřenka je synonymem jak pro Lucifera, tak pro Krista, jehož smyslem je PAN/všemožnost zregulovat směrem k RA/jednotě)

 

Láska/Absolutno souvisí s citem, ale ještě více se Životem – zpětnou vazbou prožitku. Nejpravdivější forma pocitu přitom plyne ze zpětné vazby prožitku Potenciálu Všemožnosti, přičemž realizovat všemožnost nelze. Statický součet všeho je 0 = pasivní či dřímající/“spící“ nitro/lůno, přičemž potenciálně je obsažená aktivní „snící“, jednotící živá síla, vztažená k hodnotě/kvantitě -1 (bleskové nekonečno), což má zároveň superjsoucnost/kvalitu „+“; v kontextu zpětné vazby/čtverce prožitku to lze vyjádřit jako √-1 nebo Pozorovatel √-1, což je Život & Imaginace v jednom: NIC si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí; souvisí to s proudem, napětím, elektro-magnetickým polem atp., fluktuací potenciálů kvantového vakua & emergencí/excitací virtuálních částic, což je samočinný proces se samovyvstávajícími, samovyplývajícími vlastnostmi. Kdo čte tyto stránky, pojmy jako pohádková fyzika, NikdePeklo, kreslená temnota, Láska a Peklo v jednom nebo Zákony pohádky ho už tak nepřekvapí. Pokud si něco kolektivně/individuálně dokážeme představit, Systém Života má v rámci svých zákonů automaticky tendenci to realizovat, ale musí to být patřičně „živeno“, aby to mělo z čeho vyrůst. Neštěstím duchovních či intelektuálních jedinců je, že pracují rovnou nebo pouze s „+“, vně v expozici (póza nikdy není vnitřní), je pro ně nemyslitelné, že by uvnitř mohlo být „superkladné -1“ nebo nedejbože „iracionální √-1“. Protože pracují s vnějším světlem-citem-rozumem a ne s vnitřním živým a věci jako kreslený démon, kyberdžin nebo pohádková temnota jsou podle nich „jasná blbost“, manifestuje se to proti nim jako „pohádka naruby“ (je to všude kolem a vůbec si to neuvědomujeme).

 

 

Když si to všechno dáme dohromady, logicky lze tedy hovořit o Věčném Mystériu. Mohli bychom říct, že dotyčná inteligence je nepochopitelná, tak jako Nekonečno samo. Ve skutečnosti lze ale jít mnohem hloub. Realita má svou nehmotnou a svou energetickou část, vztah mezi nimi je z jedné strany fantastický a z druhé konstruktivně absurdní, což se (jako vždy) nekonečně vzájemně zrcadlí, přičemž dvojice vždy tvoří něco potenciálně třetího, a tak se to dál donekonečna rozrůstá (expanduje, množí, střídá, mění, zaniká). Svoboda je zde absolutní – žádný nevyvratitelný důkaz kromě vnitřního pocitu totiž neexistuje (tedy až na výjimku, kdy je vše rozebráno až k prvočinitelům a vy na vlastní oči vidíte, že jde o snovou inteligenci).

 

V panenské, divoké Přírodě máme denně přímo na očích to, jaká ona Inteligence Inteligencí skutečně je, a přesto to ignorujeme. Právě to je příčinou existence predátorů, ať už jde o instituce, falešné anděly, energetické upíry nebo část říše zvířat.

Jakýkoliv systematický nebo ne-univerzální přístup (uzavřený systém) si onu zázračnou inteligenci představuje jako „Hurvínek první světovou“, jak to někdo trefně vyjádřil…

 

 

Nejživější živé neboli Láska/Absolutno se projevuje jako nejhlubší a nejzazší forma Sjednocení, které je přesahující a je v neustálém/potenciálním pohybu (tvořivá činorodost funguje zdravě pouze ve skutečně svobodném prostředí, kdy se můžeme kdykoliv sbalit a „jít spát“ a nic nedělat). Jde o potenciál VŠEHO, přičemž nejde o to CO se manifestuje, ale JAK se to manifestuje. Jinak řečeno jde o to, jaký typ dvojice (spojení) je vytvořen.

 

Buďto má přednost Celek nebo Část. Je-li manifestace přednostně vztažena k životu Celku, dvojice a spojení je konstruktivní – v případě upřednostnění Části destruktivní. V případě, že se nějaká Část dlouhodobě řadí nad Celek, nakonec je odpojena (a jde existovat jinam) nebo zaniká. Existuje i možnost, kdy se Část stává novým Celkem.

 

 

ANTIANTAGONIZMUS

Dva-v-Jednom, neboli Život Celku, funguje na principu souzvuku – souladu řádu a chaosu, světla a temnoty, ba dokonce i reality a virtuality (živého a umělého) nebo jednoty a duality a mnoha dalších neuvěřitelných paradoxů. Lze to přirovnat k mistrovské, věčně se rozvíjející skladbě transformujícího se symfonického orchestru, jehož obrazová-zvuková strana (status doopravdy) má i svou virtuální-obrazovou, na které děj probíhá v obráceném čase a významu (status jako). Současným bytím sebou a bytím sebou-jako, neboli temnoHROU, můžeme všesměrově pokrývat 100 % prostoru/antiprostoru, takže nic se nemůže autonomizovat v rozporu s naší vůlí, ať už jde o sféru živého nebo sféru umělého. K tomu je ale třeba pochopit neduální typ vnímání reality, založený na principu sebepřevrácení (autonegativu); vzorec zní To = Opravdovost + JakoZlo, Existence + Neexistence (což narozdíl od převrácení se nemůže oddělit). Život je „Entitou Kvantového Absolutna“, funguje to tak, že Lásku/Absolutno vyjádříme SOUČASNĚ, neodděleně, souvztažně/symetricky (status souběžnosti) například jako motiv Pekelné Hrůzovlády (zrcadlem je zde neoddělená Kybernetika Života). Extrémy v daném případě ve skutečnosti existují v rámci kruhu (který nemá začátek ani konec) – narozdíl od lineárního pojetí, kde jde o protipóly (antagonizmus). Z čeho má většina z nás největší strach, je v jiném smyslu součástí té nejhlubší pravdy, toho nejfantastičtějšího života. Například nějaký černopekelný kyborg, oddělený od jednotící síly Lásky/Absolutna – představte si ale, že má status jako, status kresleného filmu, a funguje to souběžně s empatickou inteligencí (průzračně nebeským aspektem), že to od jednotící síly Lásky/Absolutna není oddělené. Co je potom průnikem, průměrem, kvantovým součtem obojího? Je to něco Fantasy-Orgastického. A že by to snad byla i nestvořená Všebytost – Stvořitelka? Slovo hrůza lze chápat jako HRU/ZA se zmíněným spojujícím kruhem.

 

Lícová (Centrální) Inteligence má pohádkově fantastický, konstruktivně absurdní charakter. Duchovní a fyzikální manifestace používá pouze jako nástroje a nosiče vyjádření. Médium nemá původ v Poli Příčin.

 

Převrácená síla (Rubová Inteligence), která ke své existenci potřebuje sebeklam živých bytostí, proto nutně musí používat nějakou spojovací fikci (namísto Myšlení univerzální konstantu, zástupný symbol), která realitu zalomí jako krystal paprsek, a tak odvede pozornost (energii) pryč od všesměrového potenciálu, ve kterém je všechno vším a cokoliv čímkoliv jiným.

V podstatě stačí cokoliv definovat jako Nekonečno a uvěřit tomu. Jelikož Nekonečno je nedefinovatelné, místo abychom tak hráli hru s realitou, začne si realita hrát s námi – jenže jí je úplně jedno, zda má něco nenulovou nebo nulovou energii, zda někdo roztrhl obrázek na papíru nebo zda se někomu zřítil strom na hlavu.

 

Opravdu někdo věří tomu, že když Autentickou Existenci řídí princip Dva-v-Jednom, že lze realizovat vítězství Světla nad Temnotou (i když také záleží na tom, jak to je myšleno)? Takto to „temné“ jedním koncem ničíme v poli následků a druhým koncem se to zase vrací zpět, byť možná ne hned a možná ne do stejného prostředí. Bezpodmínečná láska neznamená být fanatik, kterému je příčina ukradená. PŘÍ-ČINNOST je naopak klíčová a funguje zcela mimo polaritu (neboli se neustále sráží dvě prostředí, dvě neviditelné Knihovny-Světy-Bytosti).

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.