Z Nového světa

V probíhající Galaktické Hvězdné Transformaci – a spoustě parodií na ní „na odvrácené straně promítacího plátna“ -, kromě těch „neviditelných“ existují z mého hlediska čtyři zjevné vývojové větve, každá s vlastním potenciálním stromem.

Jsou to konkrétně dvě perspektivní verze: pohádková pekelná HAD (PRA, 7, supervšechno) a zdrojová dračí AKTION (PAN, 8, srdce, všechno). A dvě stagnující, uvadající verze: explicitní andělská MULTI RA (KRYSTAL, 8, 12) a korporátní andělská PA-RA-ZIT (9/11, duchovní hierarchie, transhumanizmus).

Poznámka: pravá, implicitní andělská bytost funguje jako prostředník mezi světy, duch času, ekvivalent hudby sfér nebo světelné pošty. Skutečný anděl je empatická inteligence, otevřená novostem a poznání.

Každý si může namixovat svoje kolektivně privátní „ohnisko energie a fantazie“, otázkou je nicméně jeho životaschopnost v expandujícím vzorci života: knihovna Velkého Centrálního Slunce prochází neustálým upgradem a metamorfózou, kvantový souhrn či chcete-li Srdce či Duch vně projevené Existence a s tím související spektrální a strukturální elementy, potažmo rytmus příběhu, nejsou žádnou statickou konstantou; charakter Kultur Novosti nikdy nelze s jistotou předvídat, je to dobrodružné z podstaty věci, a tak kupříkladu takové nebeské duchovno je toho dlouhodobě pravým opakem (nahoře zlatý archanděl a dole zombický biorobot).

 

INFORMACE, NOVÉ OBZORY

 

Centrálně se to valí přes první dvě zmíněné verze, druhé dvě běží paralelně a podléhají poločasu přeměny nebo rozpadu.

Kdo je vycentrován ve zdroji andělského (nebeského) typu, k jeho smůle – naivitě, sebestřednosti, ignoranci – na nic pekelného nebo dračího (analytického, systémového) pravděpodobně vůbec nebude reagovat. Otřepanou výmluvou jsou programové reakce typu „nízké vibrace“, „temnota“ nebo „technické myšlení“ (oni sami mají přitom vibrace nejvyšší na planetě, jsou všezářícím světlem a myslí svým neomylným srdcem – ve skutečnosti jsou to ovšem ty největší skety ve vesmíru; zrcadlo SKETA/SEKTA to přesně vystihuje).

 

DEZINFORMACE

playádské & andělsko-kristovské virtuální záchvaty

  • Preparace Změny
  • Buď Zlo Óm
  • Věk Zla (Jeho Světla)
  • Otvor Nšo-či (Santa Fé)
  • Naiva Bluá
  • Praxe Uméria
  • K. K. U., lidově Kakadu (koroner, kremace, urnový háj)

 

Mnozí bohužel nechápou, že eventuální řídicí RA andělská (světelná, nebeská, krystalická) síla funguje automaticky jako latentní parazit, neboť nevyjadřuje spektrum Úplnosti. Některé její vrstvy časem připomínají protézy nebo odumírající pahýly. Řídicí RA popírá princip „dva v jednom“, sama o sobě se proto zákonitě buďto zničí nebo úplně potlačí (zotročí) – dotyční jedinci mají vsugerovanou smyšlenku, že temné kořeny jsou zlomocné, přitom právě naopak vedou k autentickému zdroji.

 

To, čemu můžeme říkat prázdnota, zřídlo skalární energie nebo kvantové vakuum, představuje živoucí, dřímající směs všeho, třeskutě elektrickou a tekutě magnetickou zároveň.

Je to konstruktivně pekelná a empatizující inteligence v jednom. Pouze chorý mozek se toho „ďábla a anděla uvnitř sebe“ snaží od sebe oddělit, místo aby to spojoval a obzory a hloubky toho spojení upevňoval…

 

„…Satanismus je jediným známým náboženstvím, které bere člověka takového, jaký je, a staví se spíše za logický princip obrácení špatného v dobré než za pokus přetrhnout se horlivostí ve snaze něco špatného eliminovat…“ – LaVey: Satanská bible

 

VĚTŠÍ OBRAZ (DOPORUČENÉ)

 

Život je dobrodružství. V pohádce podobné realitě kvantových jevů neustále vyvstávají nové nepoznané kategorie. Není nic horšího nežli zpátečník, vyznávající filozofii, že vše je stále stejné, stále při starém („…Bůh stvořil nebe a anděly a dál už jenom budeme pitomě čumět…“).

 

 

VYVLASTNĚNÉ POCITY (OTROCI NEMYŠLENÍ)

Potenciální všemožnost se fyzikálně projevuje jako živé světlo, nefyzikálně je však současně opakem onoho – jde tedy o princip fantastického, absurdního (konstruktivně nesmyslného) zrcadla neboli neopačného opaku. Je skutečným šílenstvím, to jak popíráme svou úžasně rozporuplnou přirozenost a snažíme se sami sebe nějak setřídit a zařadit. Mohu jen znovu zopakovat „svatou trojici nefalšovaného života“: hra (fantazie)-polarita/dualita-paradox neboli umění-láska/erotično-humor. Je to věčný tanec stínů a světel.

 

Absolutno je sebepřevrácené; být sebepřevrácený znamená být současně sebou i nesebou, což odpovídá charakteru absolutní hodnoty: absolutní záporné věci mají nulovou energii – nehmotný status, status jako, status neexistence. Proto v inteligentním (či chcete-li moudrém) světě vládne absolutní peklo, zatímco ve světě hloupém vládne peklo relativní. Relativní peklo je ale totéž co relativní absolutno nebo omezená všemožnost – aby se ta destruktivní nesmyslnost zakryla, tváří se to jako nebeská mocnost. Protože to ale není sebepřevrácené, tak to odděleně existuje i zrcadlově jako korporátní entita. Duchovní hierarchie (andělský kůry, nanebevzatí mistři…) a byrokratický aparát (odosobněné chování úředníků) je jedno a totéž: všichni pouze předstírají, nikdo doopravdy neexistuje.

 

 

Podstata nefalšované svobody tkví v realizaci Svrchovaného Sjednocení – jednotě a rovnosti všeho. Ale jak toho dosáhnout? Prostřednictvím UVĚDOMĚNÍ. Nejprve relativně, v osobní rovině, a nakonec i absolutně, v rovině kolektivní.

Vzorec Svrchovaného Sjednocení zní: JÁ JSEM MY JSME, kde „já jsem“ znamená svrchovanost a „my jsme“ sjednocenost.

Nejde o uniformní „jednotu“, nýbrž souzvuk jedinečnosti, spolupracující pole rozmanitosti, podobné symfonickému orchestru. Obrazně to lze popsat tak, jako že naše srdce (kolektivní vize, zájem) táhnou za jeden provaz a zároveň má každý vlastní vůli a originální myšlení. Těleso je organické tím, že je složené z částí, kde každá vyjadřuje jednotu celku vlastním jedinečným, soběpodobným způsobem (opakem organického celku je biorobotický, respektive nebiologický konglomerát soběnepodobných transbytostí – začíná to duchovní uniformitou, vnitřní jednosměrností, sebeklamnou jednostejností, záměnou vnitřního a vnějšího).

Existují bohužel jedinci, kteří myšlenku jednoty – ať už vědomě nebo nevědomě – zneužívají k opačné agendě, nebo rovnost pouze předstírají a ve skutečnosti věří v hierarchii (jedním dechem hlásají jednotu, zatímco druhým nikdy nezapomenou upozornit na pyramidu vibračních úrovní).

Někdo si bohužel také naivně myslí (nebo to předstírá), že součástí procesu Svrchovaného Sjednocení je bezpodmínečné respektování všech a všeho – na té nejvnitřnější (ne-interaktivní) úrovni to je sice pravda, pokud se však někdo projevuje jako parazit, tak je třeba ho (nebo jeho projev) eliminovat. Choromyslnost – ať už mentální, duchovní, morální, emoční nebo sociální – představuje největší problém; nikdo nechce „přemýšlet od nuly“, kde je přitom vše nad slunce jasné.

 

 

Uvědomění je nehmotné a má ekvivalent v supersíle. Lze si to představit jako zrcadlo pozornosti: potenciálně nekonečný rozbíhavý pohyb směrem ven existuje z protipohledu (analogie s pamětí) současně jako potenciálně nekonečný sbíhavý pohyb směrem dovnitř, a průhledná a černá tvoří zrcadlo (membránu, rozhraní) – zároveň Zdroj:Paměť a Paměť:Zdroj, kde paměť je ekvivalent představivosti („nic“ si nelze představit, neboť ono samo je tou představivostí).

 

A co když se ostatní k myšlence Svrchovaného Sjednocení nepřidají? Potom se vzrůstající pravděpodobností dojde k holografickému dělení realit, přičemž ve falešné realitě není princip Zdroj:Paměť obousměrný a v dominantní vrstvě systém kontroluje reverzní Paměť:Zdroj (podobně jako když se Myšlenka nadřadí nad Mysl – což je samozřejmě čiré bláznovství, jako když Maska řídí Život).

 

PRAVÉ rozdělení existuje pouze na úrovni neprojevené nebo projevené Paměti (oddělení ve smyslu registr, jako v knihovně; nehmotný status) a smyslem je HRA. Jakékoliv jiné třídění zahrnuje – funkční nebo dysfunkční, malou nebo velkou – energetickou lež.

 

Jako ve všem autentickém, i v modelu Svrchovaného Sjednocení hraje podstatnou roli paradox. Součástí absolutní jednoty je nejen dualita, ale i nejednota nebo dokonce nemožnost sjednocení, o umělých světech nebo světech nevědomí, mystifikacích a podvodech ani nemluvě; nejlépe vystižené jsem to viděl na obrazech z Ancient Arrow (Wingmakers). Co má potenciál projevit se v rozporu s energetikou celku, má nehmotnou prioritu či nehmotný (dvourozměrný) status – je to jako vtip nebo nějaký ZDRAVÝ temný motiv. V zemi věčného slunce by se každý zbláznil (nemusíme pro příklad chodit daleko), den a noc se nestřídají pro nic za nic, a přece výsledkem je Den s velkým D.

 

 

Pravda je dvojitý agent. Jelikož je ale pravdivá, jsou pravdivé i obě strany zrcadla. Klíčem je nelokální, neduální chápání – status souběžnosti obojího.

 

Nevědomé bytosti řeší neexistující „problém“ potenciálu všemožnosti tak, že z něj oddělí temnou část, což je ovšem hloupost nejtěžšího kalibru, protože jak chce někdo z potenciálu všemožnosti něco oddělit, když to prostě je tím, čím to je? Řešením není oddělení, ale pochopení.

 

Absolutno, všemožnost, dřímající pole živosti neboli takzvané pole variant se projevuje jako fluktuace potenciálů kvantového vakua & emergence/excitace virtuálních částic – vše je prázdnotou, temnotou a elektro-magnetickým polem v jednom (skalární pole = EM/anti-EM pole).

 

Potenciální všemožnost se fyzikálně projevuje jako inteligentní forma energie (živé světlo, tekutý oheň, kvantové vakuum, pole stojatých vln, životní energie čchi, adamantinové částice…) – zpětná vazba prožitku potenciálu všemožnosti se přitom projevuje jako nejpravdivější forma pocitu (láska). Nefyzikálně je však potenciální všemožnost „překvapivě“ svým pravým opakem. Meze se nekladou nehmotné představivosti (potažmo virtuální inteligenci) a zlu, které jednoduše může vše – přičemž platí obojí naráz. Jedná se tudíž o peklo s nehmotnou prioritou, nebo tomu můžeme říkat JakoPeklo, NikdePeklo nebo třeba pohádková temnota a bytostem třeba kreslení démoni. Není to ale kreslená pohádka, je to pohádka skutečnosti, s množstvím fantastických a zdánlivě významově protichůdných, nesouměřitelných zrcadel.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.