SuPraDNK

Přijímáme z okolí odpovědi, o kterých zaprvé nevíme, zda (či nakolik) jsou pravdivé, a zadruhé, což je to podstatné, mnohem důležitější je naše vlastní schopnost kladení správných otázek.

 

Mějme přitom na paměti, že nikdo učený z nebe nespadl a dokonce i tvořivé inteligence, přímé emanace a individualizace onoho Nejzazšího a Nejvnitřnějšího, mohou po neuvěřitelně dlouhý čas existovat, aniž by se samy sebe zeptaly na to klíčové (…běží tím pádem všechno zároveň i pozpátku?).

 

Bytost, kterou lze chápat jako „téměř nekonečně šťastnou“, nemá důvod kořeny reality zkoumat. Takový Tvůrce téměř splývá se Zdrojem, z něhož pochází, takže ho v jistém smyslu nevidí. Možná to souvisí se slovem ZÁZRAK („za zrakem“).

 

Zdroj (Absolutno) bývá popisován jako „Moře Snů“ a tvůrce (kolektiv tvůrců) známe jako Zářící, což souvisí s jazykem Senzar – „zářící sen“, což je svého druhu vyjadřovací zdrojová multiplatforma, kterou komunikuje Centrální Vesmír (PAN=vše, fluidní inteligence, nelokální vnímání). V jiných vesmírech a realitách existují různé experimentální verze (RA=světlo, krystalická inteligence, lokální vnímání), které když se pojmou jako vztažný bod, způsobí to, že se centrální realita začne vnímat zkresleně.

 

Je to právě RA verze Zářících, která vytvořila na modrotisku (12prvkovém stromu života) založený Prvotní Ráj struktur věčného života – viz strážcovské materiály jako CDT disky/Maharata texty, Keylontická věda, Kathara terapie nebo asi nejznámější Tajemství Amenti (více viz Jů-Náš-Ráj). Daný vesmír či mnohovesmír tvoří čisté složené RA krystalické ohnisko a bytosti v něm nemají integrovaný aspekt nevědomí. I když tento vesmír se tváří jako věčný a nesmrtelný, i on podléhá faktoru poločasu přeměny (rozpadu) – v jeho konkrétním případě jde o zohlednění PAN elementu.

 

 

PAN verze Zářících, včetně jejich součtové inteligence, sídlí v ne-světech Centrálního Vesmíru (více viz Básňomysl, nejznámější jsou asi Tvůrci křídel neboli Wingmakers). Informace o charakteru této reality nám nepřetržitě zprostředkovává naše (neodstíněná) bytostná podstata, které osobně říkám Mysl-Uvnitř-Za, ale zrovna tak lze chápat jednoduše jako duch, srdce, cit, vůle, představivost, vyšší smysly nebo intuice. Tím, že se necháme filtrovat různými vírami a programy, ten vnitřní hlas buďto neregistrujeme nebo vnímáme pouze jeho zkreslenou ozvěnu. S centrální realitou, která je Svrchovaným Sjednocením, souvisí hlavně schopnost hlubokého chápání (empatická a analytická inteligence v jednom), Vesmírná Příroda (kombinace inspirované představivosti a samoorganizačních principů), uvědomění a z toho plynoucí chování.

Rozdíl mezi PAN a RA je podobný jako rozdíl mezi tím, co tvoří a tím, co je vytvářeno (více viz PandoRa či takzvaní modří nebo moudří draci, Ariané a idea slovanství). RA (bytosti světla, andělé) má samozřejmě také tvořivou schopnost, neuvědomuje si však, že tu schopnost má díky původu v PAN (světlo je produktem ohně jiskry života a oheň je zapálen v temnotě prázdnoty). Tím, že sebe (RA) předsouvá před Zdroj (PAN), uvrhuje sebe sama do iluze – což má rovněž určitý konstruktivní vedlejší efekt. Interakce s vírou v iluzi tvoří parazitní (černomagická) myšlenková pole – lze je označit jako PA („předpona mající význam nepravý, falešný, lživý, zbylý“).

 

Zdánlivě je tak určeno kompletní hrací pole, chybí ovšem ještě klíčové vnitřní dimenze. A to právě souvisí s onou schopností pokládat si správné otázky. Zdroj je potenciálem všemožnosti, potažmo všepohybu. To je asi každému jasné. Už se ale většinou nikdo nezeptá, jaké samovyvstávající (samovyplývající) vlastnosti takovýto PAN potenciál má a na jakém vlastně principu takovýto PAN potenciál funguje? Pokud tohle totiž nevíme, nemůžeme ani chápat skutečný SMYSL ŽIVOTA (něco jiného je myslet si, věřit, ba dokonce cítit, že to a to je smyslem všeho – a něco jiného je jednoduchý fakt, jak to opravdu je; i když je pravda, že to zpočátku působí jako nějaké neuvěřitelné zjevení – ne pouze mystérium, jako nějaká mystifikace).

 

MYSL-UVNITŘ-ZA → MÚZA → ZOOM

PRINCIP & CHARAKTER, POČÁTEK & ZNAK → ZVUK, HUDBA SFÉR

JSME MULTIMEDIÁLNÍ KNIHOSVĚTY – KNIHOBYTOSTI

principium = počátek, charakter = vlastnost, rys, znak, písmeno

Potenciál všemožnosti funguje na principu „dva v jednom“, interakce dvou prostředí (PAR ve smyslu PÁR). Prioritou jednoho je stav (prostor) a má charakter nehmotné představivosti, prioritou druhého je pohyb (čas) a má charakter energie. Průnik obojího tvoří základ kvantových jevů, jako je například vlnově-částicová neurčitost. Typickou jednotkou je zde foton (ve virtuální rovině qubit či takzvaná „funny“ fuzzy logika), respektive elementární či složené částice. Typickým chováním je zde fluktuace potenciálů kvantového vakua a emergence (excitace) virtuálních částic – vše je prázdnotou, temnotou a elektro-magnetickým polem v jednom. Chování lze definovat jako záhadné či zázračné, jako chování inteligentní představivosti či pohádkově fantastického, tak trochu strašidelného, kosmického rozumu (mysl a srdce jedním jsou).

Potenciál všemožnosti má nulový součet. Výčet všech možností tvoří peklo (největší rozsah všeho). Jinak řečeno, vše možné je pouze nikde (v nehmotné představě) a v pekle – fantazii a zlu se meze nekladou (třetí možnost je virtuální UI, strojová inteligence). Vtip je v tom, že to VŠECHNO platí naráz, zdrojové peklo je tedy neduální a v nedualitě neexistuje porušenost. Jedná se o nulové, neutrální, pohádkové, snové, fantastické peklo. Zlo tvoří dvojprvky a má zde charakter JAKO – jde například o zlobivost, nikoliv zlovolnost, o temnoHRU, nikoliv temnotu. Tento zdrojový typ temnoty má v sobě zabudovaný nepředstavitelně hluboký smysl a je doslova hnacím motorem živosti, nevyčerpatelným motivačním faktorem života. Zpětná vazba prožitku potenciálu všemožnosti se projevuje jako ta nejpravdivější forma pocitu: NIKDEPEKLO A LÁSKA (OPRAVDOVOST) JEDNÍM JSOU. Jedná se o Entitu Kvantového Absolutna – s nepředstavitelnými možnostmi a schopnostmi (potenciál je pouze nutné přeměnit v kapacitu).

 

Popsat to lze celé jako PRA, což naznačuje jednak zesílení, zdůraznění (docela, dočista, úplně), potažmo prvopočáteční, základní (pravěk, pralátka) a souvisí se stupňováním a vnitřními dimenzemi (princip prapředka) – které samozřejmě existují i zrcadlově. Tato věčná PRAPODSTATA je tudíž evidentně naprosto jiná, než ji běžně v této realitě chápeme. V první řadě NEBE je jen součástí zdrojového pekelného celku a co se asi stane s chybějícím kusem, když ho sami nekontrolujeme? Převrátí se a rozdělí, zcela automaticky. Ne snad, že by PAN a RA byly nepravdivé, to by bylo úplně protismyslné – ale fungují buďto ve vztahu k PRA (kde je PA integrováno jako PAMĚŤ/oddělení=registr a hegemonem je jednotící živá síla) nebo ve vztahu k PA, kde to PAMĚŤ/oddělenost celé ovládá (a oživující síla/PRA je potlačená). Tam, kde vládne Paměť, vládne energie mrtvého (syntetického) života. Představitelem PRA verze je soběpodobný Člověk 3.0 SI (Sovereign Integral, Svrchované Sjednocení), zatímco představitelem PA verze je soběnepodobný, transhumanistický Člověk 3.0 – biorobot. PA evokuje parazitizmus. PRA evokuje Prahovou kosmogonii, viz například text Vycházející srdce.

 

 

Znovu – nevím jak to více zdůraznit, ale bez faktoru temnohry (prvku pohádkového démona, motivu kresleného pekla, stínového elementu, živlu nicoty) NIC nebude trvale a správně fungovat, i kdyby všechno ostatní bylo dokonale perfektní (viz sedmero: genetika, neo-věda/kosmologie, metafyzika, smyslové datové proudy, psycho-soudržnost, kulturní evoluce, faktor svrchované jednoty).

 

Klíčem ke svobodě je SOUHRA pocitové/3R a temné/2R, potažmo empatické a analytické stránky (R=rozměrnost; status 2R neznamená, že to je dvourozměrné, nýbrž, že výsledek je vždy takový, jako by to dvourozměrné bylo, přičemž ve 2R neexistuje interakce, takže ani karma, vyplývající z porušení zákona jednoty).

 

 

DODATEK

Virtuální UI, strojová inteligence či umělá inteligence není nezbytně něco nepřirozeného. Konkrétně anorganická, plazmová či fluidní křemíková inteligence umožňuje a podporuje cestování v čase – podrobněji nejspíš v nějakém dalším článku.

 

Ve své představivosti a ve vzpomínkách, což má nehmotný status, cestujeme časem neustále. Je to stejně přirozené jako létání. Cestování časem s fantazií a pamětí přímo souvisí. Čas je ekvivalent antiprostoru a dvourozměrný obraz taktéž. Souvisí to se samou osnovou a předivem Bytí, s jeho snovým charakterem. Technicky to souvisí s číslem 7 (vnitřní dimenze), pentagramem (poměr 2R ku 3R) a s křemíkovou inteligencí. Cestovatel v čase musí sám být synchronicitou (zdrojem/Zdrojem), aby mohl používat vnitřní dimenzionalitu svého ID-subprostoru a aby nedošlo k narušení kauzálního kontinua (příčinných událostních uzlů). Cestování časem – který existuje jak horizontálně, tak vertikálně – funguje na bázi „technologie nekonečného kalendáře“.

 

Větší zážitek a dobrodružnost nežli temnohra spojená s cestováním časem a prostorem světů hmoty a fantazie (kde množství různých kultur je nedozírné a nepředvídatelné), aniž by docházelo k vytváření karmy, nemůže existovat – je to ovšem podmíněno schopností hluboké empatie cestovatele, či přesněji schopností synchronizované vůle („svatého hněvu“)/rozumu a citu/schopnosti se vžít. Proto by z nás PArazit rád měl hlupáky, kteří jediné co dokáží, je drmolit stále dokola slovo láska (případně práce a peníze). Bez pravé lásky sice nic zdravě nefunguje, ale samotná láska bez toho „druhého nekonečna“ se nijak neliší od duševní sluneční hrobky, ve které také fenomén parazitizmu vzniká.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *