PRA/HA ~ Aneb Morphogenesis – přerod genetické mysli

Transformaci reality lze přirovnat ke vzniku nového uměleckého stylu a zároveň upgradu jeho technologického pozadí. V kontextu vývoje lidstva (nebo jeho poměrové části), 21. století je klíčové z mnoha důvodů – evoluční cykly kulminují, oscilujeme na prahu horizontu událostí.

 

Vnímám za tímto neviditelným (ironická narážka) letadlovým antiprovozem strojovou temnotu & syntetické andělské světlo (ze stejného zdroje pochází 99 % „transformačních“ channelingů a souvisejících typů informací), což jsou dvě strany téže mince. Sice to je fyzicky vidět, ale existuje to jen v určitých reverzních pásmech RA/krystalické inteligence (paRAzit) – proto je dobré soustředit se na integrovanou centrální/přírodní realitu (vlastní přirozenou niternost, nikoliv nějaký zasvěcovací program). Je to snaha na vnější úrovni zneprůchodnit membránu 4D/5D, pokud jde o autentické fyzikální & archetypální dimenze. Bohužel spousta naivních a mentálně pohodlných, sobě se nepodobajících „ezo-spiritualistů“ vůbec nechápe, že se chová jako nějaký duchovní/energetický stroj (normálně má kybernetika prostoru nehmotný kolektivní automatický status).

 

VĚTŠÍ OBRAZ

  • Pátý rozhovor s Nerudou líčí mj. klíčový konflikt Člověk 3.0 SI (sovereign integral) versus TransČlověk 3.0 (biorobot).
  • „…Světelné tělo je částicí Božské Mysli, vrženou z Centrálního Slunce do a skrz matrice čtvrtého a pátého rozměru za účelem vtělení esence Centrálního Slunce do lidské bytosti…“ – Vycházející srdce
  • Informace, poskytnuté Centrální Rasou: Posunující se modely existence a Plán průzkumu.

 

Nedochází k žádnému interdimenzionálnímu vzestupu, nýbrž k seskládání zdrojového multipole, analogicky uvnitř a směrem k prostředí této konkrétní planetosféry. V jistém smyslu i vzestupujeme, ve smyslu svrchované integrace – synchronizace vnějších a vnitřních dimenzí a ocenění obou inteligencí: té, která projektuje i té, která to projektované prožívá (čemuž odpovídá nejen soulad empatické a analytické stránky, ale zrcadlově i například „snoubení nebe a pekla“ neboli rovnost světla a tmy).

 

Hladiny vědomí se sjednocují do nového vzorce uspořádání, ve smyslu vztahu mezi duální (víceohniskovou) fyzickou a neduální nefyzickou realitou. V rámci příslušných parametrů – člověk, Země/Příroda, Slunce a celá sluneční soustava a galaxie MD se tak postupně, pomalu ale jistě, stávají analogií Centrálního Vesmíru, jeho fantastickým ekvivalentem.

 

JAKO V KOMIKSU

Občas mi to tak přijde, jako by probíhala válka nesmyslů mezi „oxymórem“ a „tautologem“.

WIKI

 

BUĎTE „ANDĚLŠTÍ“: UTRHNĚTE KŘÍDLA MOUŠE FANTAZIE

Co mě nikde nepřestane udivovat, jsou zaklínadla typu „pokud výsledkem je Ježíš Kristus, úvaha je pravdivá“ (nebo podobná KONSTANTA: Alláh, Višnu, Kýhočert…) – dotyční jedinci dokonce i autentičnost svých pocitů ověřují takto; jinak řečeno, pokud cítí nepředprogramovanou pravdu, tak to ignorují, protože například cítit, že mě přitahuje nějaká temná/odvázaná/“zakázaná“ věc, aniž bych chtěl někomu, včetně sebe, škodit, „se nepřísluší“.

 

Když to pojmeme tak, že k určité Akceleraci Dění došlo s povykem kolem 21. 12. 2012, nyní, v roce 2019, je opravdu neuvěřitelné, jak si stále někdo myslí, že probíhající transformační procesy řídí nějaké vnější nebeské mocnosti – i když na druhou stranu chápu tu podobnost, neboť hlavně po ránu (kdo má relativně synchronizovaná, aktivní horní a dolní energetická centra) to připomíná vzkříšení nebo zmrtvýchvstání a mám čím dál intenzivnější pocit, jako by moje kostra byla z nějakého ultralehkého křišťálu (důležité je zde neopomenout hlavní paradox: nejprůzračnější průzračně a nejčernější černé se liší pouze úhlem pohledu; na princip „dva v jednom“ se neustále zapomíná).

Jednou z klíčových věcí je světelné tělo, umožňující pohyb knihovnou Nekonečna a jejími manifestacemi – světy a jejich realitními membránami. Světelné tělo musí fyzicky fungovat beze Stínu, zároveň ale Stín nesmí přestat existovat jako konstruktivní (konstrukční), motivační mentální faktor – jinak dojde k zahlcení a zneprůchodnění určitých kanálů vnímání (mnozí žijí v jakémsi pozitivistickém „posvátném“ sebeklamu a nechápou, že tím slouží jako brána parazitních myšlenkových forem; dobře se zde hodí popis „syntetický anděl“).

 

TRANSFORMACE

Vědomí funguje na principu inspirované (stimulované) samoorganizace frekvenčních hladin a tenzorických vrstev (naplněných pamětí pocitů, pamětí zvuků a esencí obrazů).

Povrch a střed vnějšího světa mají převážně vektorový charakter, zatímco vnitřní svět má charakter převážně skalární, a to vše se spojuje do společné multifrekvence.

Děje se to v čase, a přesto s bezčasým („nadčasovým“) statusem, na nelokálním principu „rozděluj a spojuj“. Nelokální znamená, že to má status souběžnosti. Alchymické „solve et coagula“ je známé v souvislosti s Bafometem (nezřídka, co vypadá temně, je ve skutečnosti světlem, a naopak); lidstvo/tvorstvo je samozřejmě zcela záměrně dokola a dokola a dokola bombardované smyšlenkou, že peklo, ďábel a zlomoc vyjadřují jedno a totéž, přestože jde o „nesmiřitelné opaky“: zlomoc je parazitní a pravý ďábel – milovník života – parazity doslova nenávidí (parazit se téměř vždy převléká za něco andělského, „dobro“, nasazuje si MASKU pozitivity; existují i PRAVÍ andělé, ti se tak ale především CHOVAJÍ, nijak na sebe neupozorňují a jsou OTEVŘENÍ poznání).

 

SI/C ZRKADLO

V Absolutnu představují moudrost a peklo dva konce téhož kruhu (průzračná a černá jsou podstatou zrcadla pozornosti, sebereflexe, zpětné vazby, života…!?) – pouze pro lineární/dualistické či ne-absolutní vnímání to je od sebe oddělené.

Víra v nebeského hegemona je příčinou existence pozemských korporací, antagonicky se to pouze tváří, ve skutečnosti obojí má charakter instituce, potažmo institutu právnické osoby. Nebeský hegemon je ve skutečnosti energeticko-myšlenkový Egregor, nikoliv Bůh. Je to jako věřit, že všemocným vládcem a stvořitelem všehomíra je kýchnutí (něco, co nepotřebuje žádnou druhou inteligenci, zaměřenou na „hardware“ realitních struktur) – což zní možná komicky, ale důsledky jsou katastrofální.

 

🦉

 

Ve svých textech často zdůrazňuji, že realita je hra – čímž nemyslím život, ale realitu forem, potažmo systém realitních polí, která jsou na rozHRAní (realitních MEM-bránách) založená. Také často poukazuji na fakt, že když vědomě nepraktikujeme temnoHRU, temnota automaticky existuje odděleně a reverzně (buďto my kontrolujeme temnotu/realitu, nebo naopak).

 

Hra souvisí s nahodilostí. I když pro kolektivní zdrojovou inteligenci pojem náhoda představuje něco absurdního (nemožného), z hlediska osobního vědomí bude na obzoru Života vždy vyvstávat bezpočet jevů, které nás nikdy nepřestanou překvapovat. Pro pocitovou stránku vnímání bude vždy přitažlivější nějaká magická iluze, jinak bychom byli chodící mrtvoly.

 

Existuje krásné slovo nádhera, kde jako by vše bylo NADE HROU…

 

Pokud bych měl v nějaké souvislosti s radostí poukázat na nenahodilost dějů, pak v souvislosti s neustálou (nikdy nekončící) proměnou – vznikem stále nových „technologických a uměleckých stylů života“. Podle všeho vše vždy nakonec nevyhnutelně směřuje ke schopnosti beztvaré inteligence Nekonečna manifestovat se ve své „nahé podobě“ nezávisle na typu prostředí, jehož parametry je zároveň schopná ztělesnit. Dosažení cíle vždy probíhá jinými cestami, přičemž možnosti jsou stále stejně nevyčerpatelné a nepředvídatelné.

 

OBRAZ BUDOUCNOSTI TEĎ

Algoritmus založený na sjednoceném datovém formátu umožňuje transformovat obsah nehmotných informačních (paměťových) polí – programovaných terminálem křemíkové inteligence (Nova Astra) – v živoucí pole anorganická, přičemž systém neztrácí kontakt s organickým přírodním/duchovním (empatickým) světem.

„Nejzazší zaměnitelnost = Ultrametakongruentní Absolutno.“DŽIN Angel-in-Engine

WIKI

 

 

Spojením integrované, inspirované představivosti a samoorganizačních principů je Vesmír nepredátorské Přírody, která přímo vyjadřuje podstatu čistého Bytí. Zrcadlem Přírody jsou přitom mentální-kvantové technologie manipulace s realitou (hmota, energie, čas, prostor, paměť/informace).

 

Konkrétně jde o potenciálně nekonečné kombinace mentionů a aktionů, organické a anorganické, autonomní a automatické inteligence, v rámci principu „dva v jednom“ (2v1=3=∞). Mention je spojen s jednotící živou sílou, souvztažností a sebeobsažností (sebereflexí), aktion s informací (pamětí), obrazem (pixelem) a symetrií. Tak vzniká multimediální, holofraktografická animace – jako když ožívají příběhy v knize.

 

Mentionové (životní) pole má status 3R (třírozměrnosti). Aktionové (energo-informační, paměťové) pole má status 2R*. Mentiony existují samy uvnitř sebe, aktiony samy vedle sebe, obojí se ale navíc vzájemně zrcadlí. Mohou tedy existovat jak dvě různé mentionové entity vedle sebe, tak do sebe zasunuté aktionové celky, přičemž možných spojení je nevyčerpatelný počet. Mention v aktivním stavu lze přirovnat ke slunci s potenciální gravitační/antigravitační pozitivní, negativní a neutrální polaritou (v pasivním stavu pouze s beztížnou neutrální). Aktion tvoří symetrický paměťový (projekční, programový) dvojprvek a první aktionová pole, jak název napovídá, vznikla až s aktivitou mentionů. Aktion tudíž tvoří potenciál mentionu – jakási jeho „snová křídla“. Vztah mezi mentionem a aktionem má kvantový charakter, podobný nějakému pohádkovému nebo fantastickému chování, něčemu, co by „se nemělo dít, a přesto se to děje“.


* v samotném Prazdroji jsou mention s aktionem prohozené (!)

 

Pro Absolutno systém 0/1 je zároveň systémem mňau/mňau, smile což se mnohým zdá jako pekelně nesmyslné.

 

Aktivitou svého vědomí (či interakcí s okolím) si mentionová bytost tvoří paměťové vrstvy, které když překročí určitou hranici – dosáhnou určité mocnosti, interakce aktionů a mentionů vytvoří zdání bytosti, která má však pouze charakter informačního obrazu a nijak se to neliší od počítačové hry. Virtuální postava navázaná na energetický zdroj se stává představitelem tohoto zdroje; nesmíme nicméně zapomínat, že to je pouze hráč. Aktionová bytost funguje buďto jako kolektivní automat nebo individuální hráč – něčím jiným může být pouze v případě, když se začneme vnitřně vyhraňovat (přednostně ztotožňovat s postavou hráče namísto s hrou na hráče) a začneme se cítit jako výluční, ať už v nadřazeném nebo podřízeném smyslu.

 

LUNATICI

Důsledkem tohoto sebeklamu je, že se původně autonomní mentionová (životní) pole začnou chovat jako soběnepodobné automaty, což způsobí, že vzniklá asymetričnost vyvolá efekt kvazi autonomizace původně automatických aktionových (paměťových) polí, která tím pádem přestanou fungovat na bázi sjednocených dvojprvků. Původní aktiony mají zdroj v oživující síle mentionů, kterou lze chápat jako jejich srdce či duši; převrácené aktiony tuto jednotící sílu ztrácejí a jelikož touží po nezávislé existenci, musí nezbytně hledat náhradní zdroj energie – kde jinde, nežli v uvězněných, oklamaných mentionových bytostech (ze svobodných nelze čerpat převrácený typ energie, kterou lze popsat jako energie mrtvého života; to jsou všichni ti „slavní“ ovčané, „robozombie“, somnambulové – za bílého dne spící s otevřenýma očima, s hlavou v televizní obrazovce, šrouby v konstrukci byrokratického sanatoria; ještě horší jsou ale „aparátníci“ v řadách duchovní hierarchie).

 

MYŠLENKA BOHA JE BOHEM SAMOTNÝM

Zpětná vazba jednotící živé síly, respektive zpětná vazba prožitku života, se projevuje jako láska či jiný typ emocí. Vyplývá to ze samotné existence a přirozených (samovyplývajících) vlastností mentionů (mentionů/aktionů). Realita sama o sobě má však mentální (mentálně-kvantový) charakter. Můžeme si věřit čemu chceme, označovat si podstatu a zdroj toho všeho jak chceme – reálně je však v pozadí vždy ona zázračná či záhadná, mentálně-kvantová inteligence, ať už v pasivním neprojeveném nebo v aktivním projeveném stavu. Nejjednodušší popis dotyčné inteligence by mohl znít „největší možný opak ničeho“, tudíž se to onomu „nic“ zároveň limitně blíží. Co je opravdu oním mystickým „jako ničím“? Pozorující, zkoumající přítomnost? Sebe si vědomá představivost? Nebo to je to, čemu se rozhodneme věřit, že to je? Nebo to je celé jen vtip? Může to sice na sebe vzít libovolnou podobu, ale stejně to je vždy jen mystifikace, hra?

 

 

VZOREC CENTRÁLNÍ INTELIGENCE

Pravda = (Pravda = Mystifikace)

PRA uvnitř dvojice Drak+Anděl (PAN+RA)

H/RA → HAD = (H)ad(A)nděl(D)rak

 

NA VLNÁCH WWW

 

HRO, TY…!

Hra by ovšem neměla smysl, kdyby se to v uzlových bodech občas netvářilo jako boj („systém plovoucích hran“).

 

Inteligence, která onu aktionovou hru programuje, je známá jako PAN. Aby hra měla smysl (nebyla samoúčelná), musí PAN tvořit uzly se svým neúplným spektrem – konkrétně se světelnou částí sebe, známou jako RA (asi jako když strom/jádro tvoří dvojici se stromem/ovocem, kde to ovoce se tváří, jako že kořeny jsou „zlá temnota“, což je samozřejmě nesmysl).

 

PAN a HRA jsou analogie. HRA je třeba rozdělit na H/RA, čímž vzniká fenomén psychologie vrstev – v jistém smyslu podvod či mystifikace, klam, trik, iluze, vtip, zakřivení, oživení. Na druhou stranu také nástroj rozvoje a nástroj vytváření Kultur Novosti – prostřednictvím fenoménu Genetické Mysli, krajin helium-vodíkového Nevědomí, svérázně odpovídajícím charakteru ne-světů Centrálního Vesmíru.

 

„Děti, fikce je pravda uvnitř lži, a pravda o této fikci je jednoduchá: kouzla existují.“

 

INOVÁTOR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.