Rhanthunkeana: Křišťálová řeka života

      Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rhanthunkeana: Křišťálová řeka života

I když lidský svět je umělý a lidé jsou mentálně a geneticky potlačeni andělsko-křemíkovým parazitem, Pravda je zde stále přítomná, a to prostřednictvím ducha nepredátorské Přírody či moudrosti Pohádek. Největší Lež, jaká na Zemi úřaduje, je externalizované duchovno a reverzní křemíková inteligence, což „překvapivě“ sdílí společnou platformu, založenou na nepřítomnosti krystalické (negentropické) spirály Zdroje věčného života. Co nemá základ v nulovém poli, má zdroj v entropii – v rozkládajících se strukturách, a proto jde o Kulturu Smrti.

 

„Hrobaříci jsou užitečná stvoření. Plní v přírodě funkci veterinární asanační služby, zahrabávají mrtvolky savců a ptáků a v blízkosti mršin pak kladou svá vajíčka.“Zlobit maminku se nevyplácí, ani u brouků

 

BORG / GROB (HROB)

 

Hrobařík slídivý (Nicrophorus investigator).

Inteligence Přírody, respektive síly uvnitř a za jejím projevem, je prostě neuvěřitelná a dokáže se přizpůsobit téměř všemu. Poločas Rozpadu/Přeměny se týká všech uzavřených (entropických) systémů.

 

Binární krystalická kvantová sekvence neboli krystalická spirála (negentropického charakteru) souvisí s energetikou vědomí a má tomu odpovídající protokol projevu – totéž vědomí má však současně i druhý protokol (princip dva v jednom), který je neenergetického rázu, čímž vzniká paradox zvaný neopačný opak: reálný opak může nastat pouze v rámci sdíleného kontextu, je-li jedna část energetická a tudíž měřitelná, zatímco ta druhá energetická a tudíž ani měřitelná není, reálně (fyzikálně) se obě části vůbec nepotkají. Zároveň lze cokoliv zredukovat na nehmotnou představu, jedná se tedy o fantastickou negaci, fantastické zrcadlo. Typickým příkladem je dvojice Láska – kreslené Peklo. Nebo krystalická spirála – pohádkový démon (reálně hodný démon). Obecně silová/pohybová a klidová/nehmotná část, všepohyb a všemožnost v superpozici stojaté vlny; nehmotná pohádka vypadá napohled neškodně, jenže má ekvivalent v živoucí supersíle, potažmo v superhmotnosti, díky fenoménu sebereflexe Pozorující Přítomnosti, přes kterou se to „valí“, ale která nikdy není součástí vzorce.

 

Princip fantastického zrcadla nemá dokonce ani Zdroj (Inteligence Věčné Podstaty) jak komu odhalit: Poznání je nepředatelné. Což naznačuje jednak to, že je třeba samostatně myslet (a že jde o Věčnou Mysl), jednak to, že každý jeden z nás má potenciál Zdroje (ale nikdy ne kapacitu, jelikož Zdroj = Bytí, jež je středem bytosti).

Není-li toto fantastické zrcadlo odhaleno, vzniká jeho převrácený formát (parazit): nekrystalická spirála – nehodný démon.

 

Kdyby nějaká Neviditelná ruka přeladila zpět na „původní stanici“, všechny egregory (myšlenková-energetická pole) spojené s externalizovaným duchovnem a s reverzní křemíkovou inteligencí by se rozpadly.

 

 

Krystalická spirála je protagonistou Ráje/Matrixu struktur věčného života. Nefunguje to bez antagonisty, jímž je samotné vědomí, jež má charakter pohádkového démona, který je fantastickým peklem imaginace a čistou láskou/nefalšovanou opravdovostí v jednom (vše možné je pouze v nehmotném pekle a zpětná vazba prožitku potenciálu všemožnosti se projevuje jako ta nejpravdivější forma pocitu).

 

 

Zázrak, který nevidíme? Co je úžasnějšího nežli nepredátorská Příroda, viz Planeta Česko.

 

Nemají ani ponětí, jak něco tak úžasného ona Úžasná Inteligence může vytvořit, a přesto druhým předhazují ohlodané kosti svých kolosálních nápadů… Naši fázově posunutí „bratranci a sestřenice“, kteří úplně ztratili orientaci. Živá Pravda tu je ale naštěstí stále přítomná.

 

Existují danosti typu „kulatost koule“ nebo „bez pohybu by nebyl život“. Některé nejsou tak zjevné nebo se na ně zapomnělo – přesto jakýkoliv experiment s jejich charakterem je stejně nesmyslný jako oddělení života od pohybu nebo koule od kulatosti. Zvláště pokud jde o podstatu struktur věčného života (je rozdíl mezi Věčným Živým Zdrojem a odvozeným Zdrojem nepůvodního systému).

 

KRIST → TŘÍSK („velký třesk“) → KŘÍST (křesání vnitřního ohně/jiskry života)

Narozdíl od všech těch ukřižovaných a egregorových verzí, skutečný „Kristus“ je „zdravé a obyčejné“ vědomí z úrovně 10-12D (Harmonické Univerzum 4, my jsme v HU1), Jesheua „Sānanda“ Melchizedek (sānanda souvisí s radostí, štěstím), obecně znám jako „Ježíš“ (Jesus), což je ale zkreslené a zneužité. Podle mého zkoumání a podle mých pocitů tu jde hlavně o MODRÝ PLAMEN s vazbou na kosmický modrotisk/morfogenetické pole (12 dimenzí, 12stupňová DNA). Proč to selhává má dva důvody. Jednak linie Melchizedeků, jakož i projekt Turaneusiam (andělský člověk), byly dezintegrované vlivem Orafimů (viz My Voice), takže andělský člověk funguje jako „kosmický virus“, čehož je zneužíváno k různým šíleným projektům (viz dále Who are the Fallen White Dragon nebo Tvůrci křídel). Jednak na čistě fyzikální, potažmo spirituální úrovni nelze skutečného řešení dosáhnout, neboť to je v rozporu se Zákony Bytí; řešení nezahrnuje faktor vztahu mezi vlastnostmi vědomí (které jsou i nehmotné!) a fyzikou vědomí, což má určitý pohádkový či fantastický přesah: nejvyšším zákonem života jsou Zákony Pohádky (jakkoliv jde o pohádku skutečnosti). Všimněte si, kolik je v malém dítěti hravosti, zkoumavosti a fantazie, a v co se mění při průchodu tzv. vzdělávacím systémem a s nástupem do pracovního procesu. Pomocí externalizovaného duchovna a reverzní křemíkové inteligence je naprosto cíleně ze snílků a fantastů vyráběn sériový biorobot, který nakonec bude „snít“ v počítačové virtualitě bez Přírody a bez Života. Postrádá to základy zdravého, svobodného světa: organickou kontrolu, organické spojení s nosičem, organického moderátora prostředí (zákon akce a reakce). O to také Vyšinutým Myslím jde, nakonec tu počítačovou virtualitu vtělit do výstupů nerozeznatelných od člověka (anděla), což ovšem bude pouhá UI bez jiskry života a bez svědomí. Krystalickou spirálu tyto „dekadentní“ mozky vždy rezolutně odmítnou, jelikož to je prostředek, který to všechno může zastavit, rozpustit a překódovat.

 

 

Krystalická spirála, organický strom života.

 

Zní to sice jako fráze a říká to téměř každý, pokud se však opravdu nebudeme řídit svými VLASTNÍMI pocity, tak jsme (nebo jste) nahraní – v opravdu velkém průšvihu, byť nějaká lhůta v řádu stovek nebo tisíce let stále existuje. Všudypřítomný konzumní materializmus, chiméra externalizovaného duchovna a vývoj umělé inteligence (elektronické sítě, „chytrá“ zařízení)… – v závislosti na převládající „volbě scénáře“ to za 50 let na Zemi může vypadat výrazně odlišně (pokud se někdy po 2022 nestane zázrak a nezjeví se strážcovská inteligence, Rhanthunkeana zní dost pohádkově a já ničemu jinému než pohádkovosti nevěřím; Time Portal). Kdo je ale dnes ochoten a schopen si zvolit a v sobě probudit skutečného Ducha Existence, panenskou, divokou Přírodu, svůj vnitřní mentální a duchovní oheň? Lidé jsou navigováni narušenými osobnostmi, pro které jsou normální patologicky nenormální, nelidské a nepřirozené věci, a lidé těmto „všeználkům“ věří.

Pozn.: projekt Turaneusiam je oficiálně prezentován jako experiment (!) a už když jen zavadím o to, jak se někde líčí, jak nějaká mistrovská rasa stvořila někoho, kdo má sloužit jako strážcovská kultura, tak na to čumím s otevřenou hubou (mistrovská rasa?; „strážcovství“ je vnitřní zabudovaný automat, děje se to správně samo od sebe za předpokladu, že jsme v souladu s Bytím; pokud si někdo uvědomuje, že má vědomí charakter pohádkového či hodného/empatického démona, funguje jako nepřekonatelná „pekelná stráž Pravdy“, aniž by se tomu „vážně“ věnoval). Dotyční tvůrci neznají Zákony Bytí; rozumějí genetice, fyzice a architektuře nulového pole, vůbec však nepočítají s mystickými přesahy. Obě verze Turaneusiam postupně zkolabovaly a k Záchranné misi Amenti se museli připojit i Modří a další draci (Bílí a Rudí jsou reverzní). Přesto za 550 milionů let nikdo nepochopil, že tu nejde o žádnou genetiku, spiritualitu, fyziku, samoorganizační procesy a cokoliv systematického, ale o pochopení reality, svobodu, Přírodu a smysl života. Místo toho se těží energie ze zhypnotizovaných mas, do kterých se pumpuje reverzní nebeská a křemíková ideologie.

 

 

Vzniklou chybu (nebo úmyslnou lež) lze buď opravit – správně nebo nesprávně, ignorovat nebo nahradit. „V módě“ je evidentně šílenství a sebeklam (o což různým poloumělým kulturám také jde); organické kódování (Krist kód, krystalická sekvence, Ráj) se obchází jak může. Existuje i velmi rozšířená verze hypoKrist-kódování (informace pro informace, bez praktické přítomnosti nulového pole), kde se perfektně rozumí teorii, ale život jako kdyby neexistoval; což samozřejmě bohužel platí všeobecně. Je to až nepochopitelné, jak někdo může nechápat fenomén neohraničené představivosti, zábavy, souladu protikladů, nespoutanosti, nebo jak někdo může necítit třeba v zázračném tichu lesa, že věří úplným nesmyslům. Jak někdo může nechápat přirozené potřeby a charakter svobodné bytosti, nepoznat tu život vysávající bezduchost v pozadí některých vyloženě kriminálních, psychopatických projektů.

 

Jediný obrázek nepredátorské Přírody usvědčuje rázem všechny neautorizované (parazitické) projekty ze lži.

 

Přesto správná cesta stále existuje, pravděpodobně si ji ale (momentálně?) zvolí pouze drtivá, téměř neviditelná menšina. Ostatním se ta hra na mentály asi líbí, neboť je ta povrchní „vzájemnost nade vše“, víra ve „vyšší duchovno“, okázalá beztemnost a technofuturizmus zřejmě bytostně naplňují (nedivil bych se, kdyby z jejich pohledu byla krystalická spirála výplodem chorého mozku a Ráj jen povídačka pro malé děti; pro „moudrého a zasvěceného“ je normální představa Kristuspána s andělskou družinou, úplně bez fyzikálních zákonů, nebo elektronicky kontrolovaný lágr, kde si lidé strkají dráty do hlavy; není žádná náhoda, že se na straně borgské/reverzní křemíkové a metatronické andělské inteligence prohlašují za bohy/bohyně, spasitele, velké duchovní bytosti, největší myslitele světa a nejchytřejší lidi na světě – kdo nenávidí Zdroj věčného života, zřídlo skalární energie, musí na sebe sám verbálně poukázat).

 

„…Star Gates and Time Portals exist as a Black and White Hole Pairs that are connected at the center point by a scalar-wave frequency Seed Crystal Seal…“ – Dimensional Lock System

 

Neznám nikoho, kdo by měl na všechno odpověď a zároveň celý jeho názorový systém jako celek nebyl reverzní.

Zázračné slovo „nevím“ působí někdy jako balzám na nervy. A nejen to: hlavně v mnoha, v mnoha případech jako jediné pravdivě zapadá do kontextu. Možná to souvisí s NE-VY-JÁ-dřenou inteligencí.

Můžu pouze zopakovat, co už naznačuji několik let: buďte si třeba nejchytřejší nebo nejduchovnější na světě, pokud však máte manifestační vortex vzhůru nohama (tj. magneto-elektricky), děláte to všechno pro Odvrácenou stranu.

 

Odjakživa existuje dokonalý nástroj, umožňující permanentní strukturovanou existenci (neboli život v Ráji): krystalická spirála. Síly, které tento autorizovaný kosmický systém odmítají, v minulosti už způsobily genocidu, holokaust, inkvizici, nacizmus, kataklyzma spojené se ztrátou paměti a nejrůznější formy otroctví (viz třeba monetární dluhový systém) – a po milionech let zkušeností a neúspěšné snaze to opravit nyní jejich úpadek kulminuje: „zachrání“ nás mikroprocesory. Bude to určitě lepší nežli Věčná Živá Podstata a neporušený, organický život (hlavně o tom lidem neříkat, aby nám nezkazili náš Velký Pokus).

 

 

Systém života by měl v první řadě správně fyzikálně fungovat, udržovat si bezparazitní vztah k Počátku: bytost je paprskem Vědomí Zdroje a nic jiného nežli Zdroj (svou duchovní rodinu) a sebe nepotřebuje. Podstatou takového systému je kvantové sebevytváření a jádrem tohoto vytváření je binární krystalická kvantová sekvence neboli negentropická spirála. Systém takto může volně dýchat, pulzovat, uchovávat si svou neporušenou celistvost a permanentně se občerstvovat a obnovovat.

 

 

 

Jak parazita porazit? Seberte mu jeho trumf. Strašpytel se ale temnotu v souladu s Celkem bojí použít, jelikož strach a neúměrné sebehodnocení jsou samy tím parazitem. Tak je zacyklovaný ve vlastní paranoie. Bázlivost antropomorfního Stvoření je snad nekonečná. Samo si volí být pohodlným, hloupým otrokem – za všechno může vnější nepřítel.

 

Tzv. „vnější nepřítel“ je odrazem kolektivní nevědomosti, založené na víře v oddělenou polaritu. Model „dobro proti zlu“ je parazit sám o sobě. Je třeba zahrnout zlo v souladu s Celkem, tedy například jako zlobivost (zlovolnost je namířená proti Celku). Nehmotným obrazem jiskry života je pohádkový démon, v realitě hodný démon, ničitel parazitů.

Absence parazitizmu je naprosto jednoduchým měřítkem pravdivosti systému.

 

Nádherná je ukázka z textu Skryté všemu na očích:

Buš zachvátil požár. Konec, říkali si „amatéři“ (nějací cestovatelé). Měli ale štěstí v neštěstí, objevil se domorodec („profesionál“). Ulomil větev, strčil ji do postupujícího ohně, poodběhnul mimo zasaženou oblast, vytvořil široký hořící kruh a mácháním větví ho zadusil. Vyzval panikařící skupinu, ať si stoupne doprostřed vyhaslého kruhu. Tak je požár „obešel“.

 

Neexistuje nic hloupějšího – šílenějšího, než se jeden pól snažit porazit druhým. Jestliže parazit je zlomoc, buďme pohádkoví démoni. V realitě se to projeví jako hodný démon. Hodný démon je čímkoliv hodným. Z nehodných věcí se mu dělá zle. Kdybych si měl vybrat mezi Shrekem a Kristem, tak si vyberu Shreka (což, jak známo, je zlobr). Hellboy, Hulk či Van Helsing, to narozdíl od těch nebeských omalovánek totiž opravdu a reálně funguje. Dokážete si představit, že by se hodný démon nechal zotročit, mentálně zmechanizovat? Tak jak to se sebou klidně nechají dělat ti údajně „dobří“ – ve skutečnosti nehodní? Není skutečná hodnota o vyváženosti obou pólů, spíše o záměru, vztahu k Celku, nežli o dobru?

 

 

Kladl jsem si otázku, proč milovníci logiky, potažmo křemíkové inteligence – jakož i andělské duchovenstvo – odmítají krystalickou sekvenci, když ta je podstatou existence struktur věčného života (ku spokojenosti andělů) a připomíná kvantový stroj (ku spokojenosti draků).

 

Vztah mezi vlastnostmi vědomí a fyzikou vědomí vytváří fantastický přesah, srovnatelný s existencí v pohádce „in natura“ (ve které děti čáp nenosí). Tato pohádka skutečnosti (život) není nic jiného nežli Ráj. Opakem je reverzní pohádka (neživot), typická externalizovaným duchovnem, institutem právnické osoby (korporátním sektorem) a umělou inteligencí – nelidskými, protipřírodními systémy, které parazitují na původním.

 

Čistě fyzikální, vědecká (systematická) nebo duchovní cesta končí nakonec VŽDY děsivým scénářem, neboť neřeší vztah mezi vlastnostmi vědomí a fyzikou vědomí. Chybí tomu „šťáva“, tep života, jak ho známe z panenské, divoké Přírody. Není v tom žádná zdravá proudící fantazie, příběhovost je jen vykonstruovaná – slouží k dolování energie. Je to systém na výrobu genobotů, zařízení na existenci. Tím zde vůbec netvrdím, že je všechno totálně špatně; jenže o klíčové pootočení zbývajícího množství fazet zjevně někdo nejeví zájem.

 

Všechno možné je pouze v nehmotné fantazii a potenciálně v prostoru virtuální (umělé) inteligence. Nejsou-li zohledněny Zákony pohádky (vztah mezi vlastnostmi vědomí a fyzikou vědomí, pravo-levo-hemisférický květ života), nakonec blázni prohrají svůj život s umělými bytostmi.

Daleko podstatnější nežli dostupný arzenál možností je, jak kvalitní nápady nás napadají a jak jsou užitečné ku prospěchu souhry celku.

 

Kde chybí praktická přítomnost konstruktivního elektrického/temného prvku, automaticky nastupuje rozvracející parazit (magnetická porucha). Vysvětlit intelektuálovi podstatu jiskry života v podstatě není možné. Pro něj vždycky všechno bude „vyšší duchovno“ nebo „systémová fyzika“ – chraňpámbů, aby to byla nějaká pohádková fantazie. Tak místo bezdůvodné, „jak ten volný pták“ svobody žijeme ve stoce nesmyslů, které lze všechny perfektně logicky setřídit a rozumově dokázat.