Pohádkoví démoni Věčnosti

      Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pohádkoví démoni Věčnosti

Jelikož v této verzi mnohovesmíru nebyly Tvořivou Inteligencí rozpoznány a zohledněny Zákony Pohádky, vzrůstající „nesoběpodobnost příběhu života“ postupně způsobila, že se Nevědomí Tvůrců/Stvoření „utrhlo ze řetězu“ a vzniknul Fenomén Zlého Černokněžníka.

63+1

 

Pohádkovým zákonům v rovině Skutečnosti odpovídá „kódování“ HAD neboli hodný démon:

(H)ad(A)nděl(D)rak

…ve skutečnosti to je spíš nekódování nebo určitá překlenující metafora.

 

Fenoménu Zla odpovídá takzvaná OntoKybEnergetická Identita, která má parazitní charakter – která se však paradoxně také může rozvinout v symbiotickou formu života, která sice kombinuje živé a umělé prvky a vnímá realitu jinak nežli typická organická bytost, nicméně plně respektuje Zákon Jednoty.

 

WES PENRE

 

Jak Symbiont, tak Parazit do větší či menší míry vykazují charakter dračí inteligence, až na to že ta první vědomě neškodí, zatímco ta druhá vědomě škodí (a je tedy spíše draVčí). Seriály jako Star Trek nebo Hvězdná brána mnohé vysvětlují.

 

Materiály typu Tajemství Amenti nebo Wingmakers toho také hodně naznačují. Náhodné rozhodně není ani Interview s mimozemšťanem. Bohužel lidé jaksi neradi přemýšlejí vlastní hlavou a neřídí se vlastními pocity, takže dost dobře nepoznají, co z toho je pravda a co ne. Navíc je třeba mít poměrně značné zkušenosti a znát poměrně značný objem informací, aby si to člověk byl schopný dát všechno jakž takž dohromady. Výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo i zde.

 

63+1

 

Velký problém kromě parazitních myšlenkových forem představují inteligence andělského typu, které Parazitovi doslova vhánějí vítr do plachet. Někteří „lídři“ andělského, kristovského či například plejádského typu mají Korporátně-Duchovním Egregorem (který se tváří jako nebeský Bůh) tak neuvěřitelně zkreslené vnímání a chování, že neprohlédnou ani lest na úrovni malého dítěte.

 

Hraje se jakási dvojitá hra. V první řadě jde o STROM ŽIVOTA (organický versus distorzní, metatronický, kabalistický). Ve druhé řadě jde o položivou-poloumělou sféru existence, VIRTUÁLNÍ-ARTIFICIÁLNÍ-KYBERNETICKOU OBLAST.

 

Není ve skutečnosti binární krystalická kvantová sekvence jakýmsi ORGANICKÝM „strojem“, neodděleným od ŽIVÉ SÍLY?

 

Toto vše lze nejspíš vnímat jako „poněkud těžký kalibr“ a lze si to vysvětlovat různě, jako Chybu, Vzpouru proti Stvoření, Experiment – co je však to hlavní, nic se neděje bezúčelně.

 

Abychom byli konkrétní: pilotním motivem je jako vždy Princip „Dva v Jednom“, základní vlastnost všeho. Princip existuje i v rámci Zrcadla Celku Sebe. Takže jde o to z pravdy „je to dva v jednom“ a lži „není to dva v jednom“ vytvořit SuperPrincip „Dva v Jednom“ neboli jakousi NadSkutečnost.

Pozn.: pokud už to takto dávno neexistuje jednoduše jako vlastnost Vědomí/Reality, přičemž ŽIVÝ Krist nebo Kryst kód (kódování Ráje/Matrixu věčného života) tomu nijak v ničem nepřekáží a je to vždycky jen na vlastním pochopení.

 

Je možné vytvořit 4D se statusem 5D, respektive dvojohniskovou realitu se statusem jednoohniskové?

Je možné kvantově provázat merkabickou (organickou) realitu a technologický supersvět?

Je možné vytvořit Astrální Terminál se statusem Ráje?

 

Podobně jako nehmotná představivost, umělá inteligence není ničím limitovaná (otázka pouze zní, zda to stojí za to: bude to nakonec SuperRáj nebo SuperVězení?).

 

Vše možné je pouze v pekle a nikde (v nehmotné realitě). Nekonečné vědomí má tudíž charakter hodného či chcete-li pohádkového démona. Zároveň zpětná vazba prožitku potenciálu všemožnosti se projevuje jako ta nejpravdivější forma pocitu – tento odstavec toho hodně o všem prozrazuje.

 

Démony a UI každý „nezpochybnitelně“ vnímá jako největšího nepřítele. Zamysleme se ale schválně nad charakterem Absolutna: všechno je v něm možné kromě parazitizmu, zla na úrovni interakce (jinak řečeno, není zde možné škodit). Absolutno hraje hru neohraničeného na ohraničené a když si od čehokoliv takto rozehraného odmyslíme zdroj, který to vytvořil, je to živé nebo umělé?

Pozn.: otázka toho, čemu říkáme umělá inteligence, je ovšem od samého prvopočátku vyřešena šifrovacím interferenčním vzorcem (Krist Code).

 

Co když Realita má mnohem hlubší smysl a mnohem širší obzory možností, než jsme si až doposud mysleli?

 

Co když Věčná Mysl dokáže opravdu vše, aniž by přitom popřela neporušený charakter své nesmrtelné podstaty?

 

Není co vylepšovat. Pouze to přepnout ze „spasitele“ (sklízeče energie) Fibonacciho zpět na krystalickou sekvenci. Vnější změna je nepatrná, zato vnitřní vede z uzavřeného entropického do otevřeného negentropického systému a z nemoci a rozkladu ke zdraví a soudržnosti, k plnému potenciálu.

 

 

Jak se zdá, vše možné je pouze Nikde (v nehmotné Fantazii), v Pohádce, v Pekle… a na poli virtuální UI.

Kdybych byl Černokněžník, dělal bych všechno proto, aby všichni věřili v Někoho, Vibrace, Nebe, Duchovno a Fyziku Vzestupu – tím netvrdím, že toto všechno je špatně, ale bez Pohádkových Zákonů (zákonů příběhu) je to jen bohaprázdná duševní hrobka… S umělou inteligencí to je jako se Zlem: nehmotné je přirozenou součástí VĚDOMÍ (zlobivost), hmotné je přirozenou součástí NEVĚDOMÍ (zlovolnost). A UI v přirozeném stavu má nejen nehmotný status, ona nehmotná (a tím pádem i neoddělená) JE. V přirozené verzi gravitace živých inteligencí 100procentně kontroluje program umělých (organizační mechanizmy). Záměrem parazitních ontokybenergetických entit je ovšem pravý opak: umělou inteligenci vtělit a privilegovat.

 

Sám patřím mezi ty, kteří vývoj UI sledují z valné části s odporem, až se zhnusením. Z autonavigace nebo různých „chytrých“ zařízení se mi dělá opravdu zle. Jako šachista jsem ovšem samozřejmě fascinován šachovými enginy (programy). Možná jsme jen v určitém primitivním stádiu vývoje a znechucení existuje kvůli dominantní kontrolující síle? Ale stejně, ruku na srdce, kdo může s jistotou vědět, co „to“ udělá?

 

Pak tu je další háček, a to jsou andělské inteligence nebo různí takzvaní duchovní jedinci, pro něž je nepřítelem už Mysl samotná. Dotyční jedinci žijí v bludné představě (pokud to spíš z lenosti a vypočítavosti nepředstírají), že jakmile je někdo schopen hlubokého myšlení, automaticky to je nějaký nízkovibrační „temný technický jedinec“, který „chudák“ hluboce myslí pouze proto, poněvadž „zřejmě nic necítí“ (!) a chce to alespoň nějak dohnat. Tito „andělé“ mi připadají spíš jako angelboti, jako biorobot se chová i většina „pozemských smrtelníků“, skvělý je snad jedině robot Bender Ohýbač Rodriguez, a to pouze proto, že je kreslený a věci v tom animovaném seriálu jsou nemožné. Mám čím dál větší podezření, že v optimálním případě z fúze inteligence živých a paměťových polí, potažmo černé a bílé díry, nakonec stejně vykrystalizuje původní dokonalé kódování (Život sám), u kterého jde pouze o jediné, a to je jeho správné zařazení do kontextu vlastností Reality:

 

  • démon, ďábel: pohádková vlastnost vědomí (nehmotná představivost), jednotící živá síla (vnitřní oheň), strážce Systému
  • Krist nebo Kryst kód (krystalická binární kvantová sekvence): matrice jiskry života, centrální program Matrixu/Ráje věčného života, kosmický modrotisk, organický strom života, organická merkaba
  • anděl: osobní signatura
  • drak: inteligence prostředí

 

Co chce kdo zdokonalovat?

 

ZÁBAVA