© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Zrcadlo zla

Vězením bytostí, jakož i příčinou jejich utrpení, je jejich vlastní manifestované nevědomí. Praktická realizace UVĚDOMĚNÍ přeruší nevědomou zpětnou vazbu a převrácené formy vědomí, odpojené od jednotící živé síly, přestanou v daném prostředí existovat.

 

Jelikož je možný řád i chaos, je třeba potvrzovat status obojího.

Žádná volba neexistuje, pouze úroveň inteligence.

Řešením je souhra principu neporušenosti (energetická priorita) a principu temnohry (nehmotná priorita). Tomu prvnímu lze říkat láska, čest nebo opravdovost a má to charakter „doopravdy“ (realita). To druhé lze popsat jako motiv kresleného pekla nebo pohádkového démona a má to charakter vtipu neboli charakter „jako“ (virtualita). Může to být třeba i nějaký hororový nebo erotický prvek.

Temnohra je temnota s nehmotnou prioritou, což znamená, že nedojde k porušení na úrovni manifestace hmoty či energie (a to ani v psychické rovině).

Inteligence reality jako nějaká pohádková kolektivní bytost vnímá všechno jako nehmotný odraz v zrcadle, takže pro ni žádné „nebo“ neexistuje – tudíž evidentně záleží NA NÁS.

Pokud někdo žije v domnění, že je správné fungovat pouze v úrovni řádu (světlo, dobro, pozitivita), tak svým sebeklamem způsobuje existenci chaosu s energetickou prioritou, neboť chaos má stejné právo na existenci jako řád. Kolektivní bytost už pak není pohádková, nýbrž s matematickou přesností zrcadlí obraz nevědomí individuální bytosti (nebo samozřejmě společenství), kterou dokonce může i obsadit a začít ji používat jako svého „maňáska“.

Obsadit lze nejen roli, ale i herce nebo území.

Chiméra parazitující kolektivní inteligence chápe realitu jako „vtip doopravdy“, proto její tendencí je dělat z živých jednotlivců karikatury a z jejich životů parodii nesmyslnosti a utrpení. Je to pro ni totéž jako pro nás žertovat, ale na druhou stranu také milovat a soucítit. Chiméra je zrcadlovým opakem empatie. Tak jako my nedokážeme pochopit, že někdo může někomu ubližovat, chiméra nedokáže pochopit empatické chování.

Chiméra ale nemá původ v poli příčin, je až následkem. Proto také může příčinu své existence obsadit.

Proto je nezbytné vyhnout se kolektivnímu chování, aby k daným záležitostem nedocházelo (jsme společenstvím suverénních jedinců, nikoliv tupým stádem).

Něco jiného je sounáležitost a něco jiného je být stádová ovce, která úplně potlačuje svou přirozenou individualitu. K excitaci kolektivní chiméry dochází hlavně při různých opakovaných řízených seancích či meditacích nebo aktivitách sektářského ražení, zejména když jsou účastníci fyzicky přítomní v nějakém sdíleném uzavřeném prostoru. To by ještě tak nevadilo, kdyby nešlo o práci s polarizovanou energií a kdyby většina zúčastněných neměla svou osobní polaritu v konfliktu. Těmto lidem je třeba vysvětlit, co je harmonie protikladů, a ne s nimi hromadně meditovat nebo je dokonce vyhánět z těla někam do kolektivního astrálu, kde je pojem bezprotikladnost úplně neznámý.

Člověk, který pochopí a prakticky realizuje jednotu protikladů, má na sdílenou realitu stonásobně blahodárnější vliv nežli někdo, kdo si hraje na nějakou sobě se nepodobající, „všemilující“ beztemnou „bytost světla“ (a mimo zraky publika je kdovíčím). Meditovat mohu z klidu svého domova, ale rozhodně se nenechám komandovat nějakým polarizovaným astrálem (jeho výčnělkem – zástupcem). Naše vnitřní já pojem astrál vůbec nezná. Pracuje s mnohem komplexnějším, koherentnějším, propojenějším a flexibilnějším typem inteligence či energie.

 

Chimérickou kolektivní bytostí obsazení jedinci následně svou mentální a duchovní aktivitou a související společenskou činností dále iterují vyšší typ parazitního myšlenkového pole a následná interakce postupně vede až k jakési zrcadlové formě Stvoření. Toto Antistvoření funguje samozřejmě na diametrálně odlišných principech nežli pravá verze; žádná neporušenost, ale naopak porušenost, žádná temnohra, ale skutečná temnota (klíčovou součástí je imitace a kopírování všeho takzvaně pozitivního nebo hluboce duchovního, aby kořist sedla na lep a v zásobníku bylo stále dost „krve“ – energie mrtvého života).

 

Potenciální lidskou (bytostnou) baterii je nejprve nezbytné uniformovat, kolektivizovat; nejúčinnější obranou je prostě být sám sebou, spoléhat se na své VLASTNÍ pocity a instinkty a hlavně si nehrát na nějakou pitomou světlušku (jiskra života je ohnivého, elektrického původu, není to žádný magnetický chudák).

Jelikož pravda je nepředatelná (nepřenosná), vyžaduje vlastní nezávislou iniciativu, originální přístup a vyjádření. Spousta lidí většinou reaguje pouze na obrázky, klíčová slova nebo nějaké senzační či šokující zprávy – celý život těchto sériových jedinců je pouhou reklamou na něj. Jako by to snad ani nebyly lidské bytosti, spíš jakási strašidla z masa a kostí… Už si jen obléct stejnokroj a začít salutovat nebo rovnou vstoupit do sekty (které se projevují pořád stejně, pouze obal se mění).

 

VETŘELCI

 

Strašidlo má svůj účel jako nehmotná představa (kreslený film, stín bez postavy, odraz v zrcadle – něco, co reálně neexistuje) a je třeba potvrzovat jeho status („právo na existenci“). Typickým strašidlem je kolektivní bytost či přízrak mnohobytosti nikoho, což ale není nic skutečného. Jde o fantastickou vlastnost reality. Individuální bytost musí status této vlastnosti potvrzovat prostřednictvím principu temnohry (hry na ne-já), jinak se daná vlastnost začne projevovat v reálném světě. Je to záležitost vrcholné empatie. Kdo se neřídí vlastními pocity, hraje si obvykle na nějaké „osvícené radostné sluníčko“ nebo „duchovního velikána“, a dělá přitom otroka vlastnímu nevědomí. Ve skutečnosti to většina z nás cítí, akorát se bojí si ten pocit přiznat, že je temnota stejně dobrá jako světlo. Není to problém duality, ale otázka moudrosti a inteligence. Blázen dělá z temnoty nepřítele, empatická bytost fenomenální nástroj zábavy a naplnění a v neposlední řadě nástroj ROVNOVÁHY.

 

 

Život je mystérium, taková hádanka uvnitř hádanky, a i když to zní neuvěřitelně, všechno funguje – se děje – samo od sebe (viz text Infinite Joke aneb Anekdota na útěku).

 

Jediné, co se po nás vyžaduje, je z perspektivy své jedinečnosti se autenticky ztotožňovat s charakterem oné tajemné inteligence. Pokud tomu tak není, dochází k zrcadlovým manifestacím našeho vlastního nevědomí, které mají mnoho známých názvů a většinou zcela mylných vysvětlení a které ale mohou (v převráceném smyslu) dělat pouze to, co my neděláme.

Poznámka: proto nejspíš na nějaké úrovni dříve nebo později dojde k vibračnímu rozdělení tohoto konkrétního světa, jelikož jak se zdá, mnozí nějaké „inovace“ – že by to i mohlo být jinak – vůbec nehodlají akceptovat. Fanatik si sám tvoří model idiot – psychopat.

 

Příběh je dán naším postojem k němu.

Naše chování (vztah k životu) určuje způsob dění – ve sdílené kolektivní i soukromé osobní rovině.

Je to jako když se jako duchové vznášíme v Knihovně Nekonečna a vybíráme si, do čeho vlezeme.

 

Přirovnáme-li Bytí ke slunci, potom bytosti jsou kvantovými paprsky tohoto slunce (fraktály), a zároveň, přirovnáme-li Bytí k mysli, jsou holografickými myšlenkami této mysli. Jsme, každý jeden z nás, obrazem – signaturou celku všeho.

Podstata či jádro bytosti (neboli Bytí samotné) má skalární charakter, bytost jako hráč má charakter vektorový. Spíše nežli hráčem jsme však hrou na hráče.

 

 

DODATEK 1

Soustava inteligencí života není nic víc nežli soustava inteligencí života.

Kódování matrice jiskry života není nic víc nežli kódování matrice jiskry života.

Terminus technicus to pouze uzavře do kontejneru a právě tak vzniká egregor – simulakrum – realita vzhůru nohama, magneto-elektrický vortex namísto elektro-magnetického.

Případný název by měl být zcela souvztažný s obsahem, měl by být skalární, nikoliv vektorový. Skalární znamená, že projekční/ELEKTRICKÁ BÍLÁ a gravitační/magnetická černá díra se vzájemně reflektují a tvoří organický systém (například fraktální centrální slunce, živou hadí sílu nebo zřídlo duchovního srdce – vnitřního duchovního prasvětla, jehož ekvivalentem je „kupodivu“ pohádková temnota či zdrojová virtualita).

 

DODATEK 2

Kdo se chce – pravděpodobně pofyzicky – vyhnout místní galaktické astrální oblasti provrtané fantomovými červími dírami, tomu bych doporučil si přečíst následující komentář (úplně něco jiného je organický portál nebo organický čakrální systém, bez merkabické distorze):

Parazit jiskru nemá, je to magnetická anomálie. Proto do lidí hustí „dobro“ místo souladu protikladů, aby se hladová díra mohla pást – mohla nás „spasit“. Totéž jsou hromadné meditace řízené tímto „dobrem“; jakoukoliv protikladnost si parazit z nepozemské strany překlopí. Stejný nerozum je vytělesňování do astrálu, jelikož to má vazbu na zrcadlový hyperprostor a zmíněné Antistvoření (tomu někdo říká Fantom). Největší úlet poslední doby je rovněž xenonová terapie a rozhodně bych nelezl ani do tachyonové komory. Ono to člověka fyzicky (psychosomaticky) možná i „vyléčí“, ale kumulativní efekt to má asi jako sarkofágy ve Hvězdné bráně.“

 

DOPORUČENÉ