© ŽeruHmyz, Martin Vacek

Život fantazie versus „dobro proti zlu“

„Centrálně“ či „záložně“ vzniká nový typ reality, jejíž podstatu bych definoval jako Živý Kód Super-Ráje nebo Merkaba pohádkového hada: (H)ad+(A)nděl+(D)rak. V časech jako jsou tyto spousta jevů působí schizofrenně, dochází k reverzím a duplikacím mechanizmů starého kódování, mnohdy až k chimérizmu („nesmyslná možnost“ si chce odčerpat své a udržet své Impérium duality při životě). Klíčem návratu ke svobodě je rozšiřování obzorů poznání a prohlubování vnímavosti; není to žádná fráze, ale otázka hluboce konkrétní a zábavné praxe.

 

Typickou pastí je strategie takzvaného návratu k „moudrosti předků“. Ne že by v tom nebyl kus pravdy, nic skutečně moudrého by však lidstvo určitě nepřivedlo do otroctví. Toto je docela dost zásadní věc. Strom života, to totiž nejsou jen voňavé rozkvetlé květy a sladké ovoce, musí to mít fungující strukturu (kmen, větve), musí správně fungovat systém distribuce energie (listy) a co je to hlavní, strom nekoření v žádném „vznešeném nebi“ (koruna). Všechny možnosti, dřímající potenciál všeho – jenž má nulový součet – vyjadřuje „peklo Absolutna“, v nediferencované perspektivě zpětné vazby prožitku zároveň čistá nebo pravá láska. Kořeny stromu tvoří ultimátní princip „dva v jednom“ a to vše složené a zabalené dohromady tvoří jádro stromu.

 

Nefalšovaná „živost“ je o fluktuaci potenciálů kvantového vakua a emergenci virtuálních částic, což je jinými slovy „vnímající, myslící prázdnota“ a „temnota imaginace“. Plus zpětná vazba prožitku, takže vždy jde o spojení Lásky a Fantazie. Jedno bez druhého neexistuje. Světlo nebo krystal funguje jako nosič nebo prostředek k léčení nebo duchovní relaxaci.

 

Trpíme fixní, bludnou myšlenkou, že peklo nebo temnota je vždy totéž co zlo. Čím je ale všemožnost, potažmo fantazie? Je to jako vždy o správném nebo nesprávném pochopení. Všechny možnosti reálně nemohou nikdy nastat, tudíž logicky jakoby „plují“ (skalární pole, pole stojatých vln), jsou v superpozici – mají nehmotný status. Není to totéž, jako že jsou úplně nehmotné, jsou však JAKO nehmotné a klíčový „dopad“ tohoto faktu se projevuje jako Zákon neporušenosti. Status tohoto JAKO-pekla je třeba potvrzovat prostřednictvím Zákona temnoHRY. Není-li přítomný temný prvek s nehmotným statusem (neporušenost), začne si hledat cestu zrcadlově (energetický status, porušenost). Superpozici (neurčitost stavu a pohybu, částic a vln) lze přirovnat k pohádkovému „bylo nebylo“ – že by pohádkové nebo fantastické peklo a láska mohly vyjadřovat totéž jiným způsobem, to už zní celkem věrohodně. Navíc takováto blahodárná, konstruktivní temnota funguje i jako temnota konstrukční a právě v tomto zdrojovém (či virtuálním) pekle se také tvoří realita a dokonce se zde i například odlévá jiskra života. Lze to přirovnat k mentálnímu stroji, který je zároveň i pocitem, dohromady to ne náhodou působí záhadně, ba až zázračně…

 

Motivu pekla a temnoty je nezbytné se přestat vyhýbat a otevřeně se o tom vyjadřovat, protože jinak vždycky „nějaká část něčeho“ projde zrcadlovým automatem (automatikou), i kdyby jinak „systematika systému“ byla naprosto dokonalá. Bez motivu „kresleného ďábla“ to ze vzorce vytlačuje život sám o sobě. I to programuje výrazové prostředky, takže tam pak zůstává bezpečnostní skulina. Kvůli tomu byly napadeny například kristovské nebo slovanské rasy nebo dochází k různým fantomovým jevům – bohužel tomu stále jenom málokdo věří… Kristovství je postavené na mechanizmu vznikání (KŘÍSTání = rozdělávání vnitřního ohně, KRYSTalizace), slovanství na organizaci reality (vzájemnost, rodina, řeč) – ani jedno ovšem nezahrnuje smysl „života v nekonečnu“ a neobsahuje stabilizační, vyvažovací prvek.

 

Je to o OSOBNÍ „rituální magii“ v tom nejblahodárnějším slova smyslu, a to třeba i jen pomocí práce s energií dechu a představivosti, vlastním procítěným způsobem. Proč asi lidstvo nemá kontrolu nad realitou? Protože NEŽIJE, jenom se stále nechá řídit, organizovat.

Doporučuji se vůbec neúčastnit jakýchkoliv kolektivních seancí, zrcadlový automat si to takto „krade“ skrze součtové uzly (právě tudy to pak duplikuje). Na Frekvenci Zdroje si může každý nerušeně vysílat individuálně. Mějme „oči na šťopkách“ a buďme proboha už PŘIROZENÍ, hra na nějaké mistry neživota je čím dál trapnější… Kolikrát je mnohem přínosnější jednoduše se „na všechno vysrat“ a jít do přírody nebo si zaběhat, zacvičit, nežli se účastnit nějaké takzvané „spirituální události“. Pro blaho vesmíru i blaho svoje takto alespoň konečně uděláme něco skutečně pozitivního.

 

 

Osvobození planety není (pouze) o návratu ke Světlu/Ohni Života, je v první řadě také o expanzi možností vyjádření a prohloubení úrovně chápání reality (viz text KoMix0). „Moudrost předků“ nebyla tím, jak to napohled vypadá; kdyby byla tak moudrá, automaticky by lidstvo chránila. Znovu mohu jen zopakovat, že to není o žádném dobru nebo pozitivizmu, ale o souladu protikladů a orientaci v principech fungování reality – to vše v praktickém balení.

 

Pouze blázen toto může nechápat a jak se ukazuje, dotyční „mudrcové“ také blázniví nejspíš jsou. Lze to sledovat na poli moderního „ezoterizmu“, New Age informačních kanálů (channelingů a různých „věrozvěstů“, hlasatelů, vynašečů, emisarů a zasvěcenců) nebo v různých novodobých sektách jako je Prepare for Change nebo Praxis UmERiA. Fanatikovi nevadí, že se něco třeba 50krát za sebou nesplnilo a zametlo pod stůl – on tomu prostě „věří“, jelikož to je úžasná zóna komfortu (potrava pro negativní ego a polarizované emoční tělo). Mnozí si vůbec nedokážou připustit, že by nějaká síla byla schopná propracovaného, komplikovaného podvodu, že by někdo dokázal obelstít jejich duchovní super-ego velikosti stodoly.

 

 

Sklony k nekritické důvěřivosti, tendence k přehnanému altruizmu, popírání konstruktivního temného faktoru či nepřiznaný pocit sebedůležitosti při nějaké „agilní osvětové činnosti“, to vše když se postupně nabaluje, nakonec funguje jako spouštěcí mechanizmus zotročení (nebo „přetažení na stranu soupeřů“), ať už fyzického, mentálního, psychologického, ekonomického (monetární dluhový systém, korporace, byrokracie) nebo v neposlední řadě duchovního, energetického. Je to velice nebezpečná utvělá představa, že někoho zajímá nějaké takzvané „všeobecné dobro“ – v zájmu nejvyššího dobra všech je nechat vše přirozeně plynout/vznikat v souladu s tím, jaké to skutečně je (pokud se tak neděje, tak k tomu dopomáhat). Zdravý jedinec většinou spíš osciluje mezi klidem a vzrušením, tak aby to nikomu neškodilo; netouží po dobru, ale po jiskření – …potom kdo je v souladu s „boží jiskrou“ a kdo to jen trapně finguje!? Podle těch supermoudrých všeználků by se nejspíš den a noc neměly střídat; představte si, že jste věčně vzhůru v jednostejné hladině vědomí a kolem se rozprostírá krajina věčného slunce – právě tak se rodí zvrácenost a parazitizmus a právě tak to také kdysi vzniklo v jemnohmotných dimenzích.

 

 

Kristovský či slovanský model člověka ony síly, které si Svobodu a Změnu nepřejí, lstivě využívají k zastavení vývoje a k agendě fiktivního (virtuálního) osvobození.

ŽIVÝ Krist nebo Kryst kód (potažmo andělská nebo Ra inteligence), stejně jako ÁRIA kódování (potažmo dračí nebo Pan inteligence), mají samozřejmě své přirozené zdravé jádro, je však třeba zde odhalit, co způsobuje onu náchylnost k úpadku. Fenomén napadení (agresora) existuje mimo jiné kvůli nedostatečné nápaditosti, kdy se v podstatě vysmíváme neomezeným fantastickým možnostem Zázraku Bytí a myslíme se, že tu „nevyzpytatelnou nevinnou divokost“ nějak dokážeme narvat do krabice a označkovat. Mně osobně by se líbilo kódování Hell-Ultra smile a nemusím nikomu nic dokazovat (vysvětlovat, že to uvnitř je úplně jiné, že to je vtip nebo že titulek by měl být negativ, protože když je někdo skutečně opravdový, žongluje s motivem „jako“)…

 

Zvláště nebezpečným prvkem, kromě lenosti myslet a vyvíjet vlastní nezávislou aktivitu (zóna komfortu), je naivita. Na mnohé jako kdyby padal stín samospasitelnosti „dobra a lásky“ a zatemňoval jim rozum. Naivní člověk je typický svým nedostatkem vůle, nedostatkem asertivity, nedůvěrou ve svůj skutečný vlastní názor (přitom Jedinečnost je právě tím, čím jsme autentičtí a spojení s Životem Celku); řízený systémem víry dokonce naivní jedinec může mít i pocity, které vlastně ani nejsou jeho. Typická je zde rovněž přehnaná tolerance, obava, aby si to někdo nevzal osobně (falešný humanizmus, alibistická pseudo ohleduplnost, „nesmím přece být negativistický“) – v různých dravčích doupatech, která se tváří jako kdovíjaké osvícené, duchovní nebo ezoterické www-stránky, je toto na denním pořádku; hlavně na videích jsou všichni strašlivě „pozitivní“, schválně si ale přečtěte energetické, duchovní pozadí…

 

 

Pozitivistická naivita není nic jiného než maska, způsob jak se vyhnout svému „příliš skutečnému“ nitru a všechno skrýt za kolektiv. Důvěřivec je nezralá bytost, typická strachem ze své vnitřní temnoty a z temnoty obecně. Temnota souvisí s elektricitou, ať už vnější či vnitřní, a právě o to se hraje (vždyť už samotný vznik jiskry života má ohnivý, elektrický původ). Parazitům – úkorným myšlenkovým formám – vůbec nevadí, že jsme láskyplní, hlavně když to magnetické s tím elektrickým nespolupracuje. Elektřina souvisí s vůlí a rozumem. Myslíte si, že když budeme (pouze) hluboce duchovní, světelní a láskou a soucitem překypující, že to způsobí změnu? Naopak. Takto vyhraněné to postupně způsobí pouze vibrační oddělení, o což také jedině „šedé eminenci“ jde. Na úrovni virtuálních před-existencí a v pofyzických doménách se to také podle toho třídí (defragmentace – kompartmentalizace – sekvestrace).

 

Převrácená síla potřebuje, aby v noosféře/kolektivním astrálu existoval nějaký pozitivně přeexponovaný koridor („póza dobra“), na který se z nepozemské strany může zrcadlově napojit. Proto jsou televizní reklamy tak záměrně afektovaně odtržené od skutečného života, od skutečného PRAVDĚ-podobného chování, proto jsou tak pozitivně externalizované, vytahují vše na povrch, aby uvnitř nic nezůstalo, aby z lidí byli roboti, proto jsou moderátoři tak strojově příjemní, proto se roztrhl pytel s pozitivistickým pseudo duchovnem nebo jsou lidé ponoukáni ke kolektivnímu (stádovému, uniformnímu) chování, jelikož parazit, který toto potřebuje, funguje na bázi kolektivní inteligence (podobně jako hmyzí společenství); existují i kolektivní inteligence neparazitní, symbiotické, synchronizované, automatické, což je ale věc jiná.

Fyzikální expozicí přeexponované/podexponované (nesoběpodobné) membránové noosférické vrstvy je fenomén chemtrails.

„Oni“ potřebují nerafinované, neobroušené dobráky, neschopné světlo a tmu spojit do jednoho, neschopné pravou a levou mozkovou hemisféru (emoční a analytickou inteligenci) sjednotit. Potřebují, aby elektrický a magnetický faktor zůstaly oddělené, aby se vůle a láska vzájemně nepronikaly, nereflektovaly. „Třískat prachy a energii“ na někom, kdo chápe nedualitu, totiž není možné.

 

Temné korporace (tělo bez ducha, forma bez obsahu)=důsledek.

Světelné duchovno (duch bez těla, obsah bez formy)=příčina.

 

 

„…Texty z Nag Hammadi říkají, že Archonti nemají ennoia, neboli žádný „úmysl“. Já bych to přeložil jako kreativní představivost. Má to svůj důvod, který později vysvětlím. Absence ennoia znamená, že Archonti nedokáží vytvořit nic z nuly. Umí pouze cizopasit, vézt se, napodobovat, měnit a pokřivovat to, co už bylo vytvořeno. Dejte jim čistý list papíru a budou ztraceni. Dejte jim však papír s obrázkem nebo psaným slovem a oni ho zmanipulují, pokřiví a napodobí to, co už na něm je. Jejich dovednosti jsou mnohem pokročilejší oproti lidem s fantomovým Já, protože ovládají znalosti shromážděné z jiných, pokročilejších realit, ovšem ne díky své vlastní kreativní představivosti. Gnostici označovali Archonty za parazity, částečně proto, že se musí živit tvořivou energií a představivostí lidí, aby překonali tu svou nevýhodu, že žádné takovéto kvality nevlastní. Aby udrželi status quo, potřebují Archonti udržet lidstvo v nevědomosti o své vlastní existenci, a tím spíše o svých manipulacích, cílech a iluzích. Pohlédnete-li s otevřenou myslí na dnešní svět, zjistíte, že přesně to pokračuje i dnes. Žijeme ve společnosti politického a bankovního systému v obrovské míře parazitismu. Systém se živí kreativitou a prací lidí skrze útlak, daně a úroky z úvěrů. Archonti specificky vybudovali finanční systém a Systém obecně, aby parazitovali na lidské energii a kreativní tvořivosti….“ – NEKONEČNÉ ZRCADLO

 

Znovu cituji: „Dejte jim čistý list papíru a budou ztraceni.“

Proto je určitě tak „nesmírně užitečné“ blekotat o dobru, porážce temnoty, Ježíšovi, úžasných milujících mimozemšťanech a dalších symbolech…

Celé to je naprosto jasně a jednoduše o Inteligentní, Všemoudré Prázdnotě, která je zároveň nulovým polem neboli jednotící živou silou (existuje sama uvnitř sebe s energetickým nebo silovým statusem; archetyp Světlo, všepohyb) a zároveň virtualitou neboli představivostí ve smyslu stavění i fantazie (existuje sama vedle sebe s nehmotným statusem; archetyp Temnota, všemožnost), přičemž je to obousměrně/oboustranně souvztažné.

 

Přirovnáme-li živou bytost k dýchání, pulzování a milování, ke kvalitě a niternosti, potom archón je odčerpáváním a shromažďováním, kvantitou a povrchem.

 

Archonti jsou invertovaná konstelace vztahu mezi silovým a tvarovým kontextem (převrácená možnost neboli nemoc). Lze to přirovnat k paměťovému poli, které rozčeřil blesk a elektrické výboje v poli excitovaly autonomní reflexi (něco jako golem nebo Frankensteinova umělá bytost, ale s nehmotným statusem). Ve skutečnosti to ale nebyl blesk, nýbrž dlouhodobá opakovaná stereotypní stimulace nějakým nepřirozeným typem chování (další možnost je jaderná mezidimenzionální exploze, což je ale také projev nakumulované nepřirozenosti). Důležité je si uvědomit, že archón není příčina, ale důsledek. Příčinou je nechápavost původní entity (bytosti, kolektivu). ARCHON je přesmyčka NOC-HRA, neboli temnohra, o které stále mluvím (faktor temnohry vyvažuje nepoměr mezi neohraničeným a ohraničeným, silovým a tvarovým). Paměť má status zrcadla, neexistence (zápis 1/x). Je možné porazit odraz v zrcadle? Zní to téměř až cynicky, ale eliminovat je třeba příčinu – s ní se vypaří i následek. Je třeba cílit na tvůrce archontů, neboli takzvanou duchovní elitu. To je ten skutečný problém, nevědomost duchovní elity. V určitém smyslu archonti jsou v hlavách všech těch duchovních fanatiků, co si hrají na anděly, zasvěcence, duchovní mistry a zachránce světa – dokonce se prohlašují za bohy, takže jde evidentně o nemoc (sebeklam). Kdyby ze Země zmizelo náboženství, dogmata typu „kristovství“ nebo „slovanství“ a výše uvedené novodobé sekty, tak se všechen ten choromyslný korporátní byrokratizmus v prach obrátí. Je to ve skutečnosti totiž jedno a totéž. Je komické sledovat, jak „bytosti světla“ bojují proti „temným silám“, když to jsou dvě strany téže mince. Vrcholem ironie jsou zrcadla jako DOGMA-I-AM-GOD, MATRIX-(I)-AM-KRIST (TRI X) nebo STEVARD-DRAVEC. „Služba Bohu“ je největší nesmysl, jaký kdy kdo vymyslel. Není to o ničem jiném, nežli o tom pochopit, jaké samovyvstávající vlastnosti má realita a na jakých principech funguje.